Uživatelé Twitteru mohli v posledních týdnech zaznamenat nezvyklou aktivitu samotné aplikace. Známé logo modré ikony s bílým ptáčkem se totiž na chvíli změnilo. Ikonu měl nahradit obrázek psa plemene shiba-inu. Zřejmě šlo o narážku na kryptonu dogecoin, z jejího ovlivňování obvinili Muska v roce 2021.

The Doge Meme has mysteriously replaced the Twitter logo on the profile and timeline of all users on Twitter Web. pic.twitter.com/ck4udLNDDP

— Pop Base (@PopBase) April 3, 2023

Majitel Twitteru se rozhodl zavtipkovat i se samotným jménem společnosti. Z Twitter, vytvořil Titter, který má odrážet dvojsmysl. Slovo tit v angličtině označuje nejen sýkorku, která znázorňuje již zmíněné logo, ale také se používá jako hovorové označení prsou. Stejně tak uvedl server Seznam Zprávy ve svém článku odkazujícím na Muskovy vtípky.

They tried to muffle our titter

— Elon Musk (@elonmusk) April 10, 2023

Na hlavní budově společnosti v San Franciscu nechal Musk zabělit písmeno ,,w“. V návaznosti na to Muska upozornil vlastník hlavní budovy na dodržování zákona a povinnost zachovat původní nápis Twitter. Musk vyřešil problém tím, že „w“ přetřel průhlednou bílou barvou, přes kterou je písmeno i nadále viditelné. Ve vlákně pod příspěvkem pak komentuje: „Zkusili umlčet náš titter“.

Ani jedna ze změn neměla dlouhého trvání a šlo tak pouze o vtip. Skutečná změna názvu Twitteru ale přišla, a to ve formě nové společnosti X Corp. – aplikace, která má dělat vše. ,,Nákup Twitteru je způsob, jak urychlit nástup mé původní vize pro společnost X.com,“ uvedl Musk v říjnu 2022. Inspiraci čerpá z čínské aplikace WeChat, jeho přání ale je, aby X Corp. používalo víc lidí.

Or maybe just X https://t.co/5nCtYbrPfN

— Elon Musk (@elonmusk) April 24, 2023

Elon Musk vs. média

V minulém roce došlo k výrazné regulaci zaměstnanců společnosti. Škrty se týkaly i oddělení pro vnější vztahy. Tímto krokem znemožnil seriózní komunikaci s novináři. Na každý e-mail, který zašlete na tiskové oddělení, neboli oddělení pro média, automaticky odpoví emotikonem, který symbolizuje exkrement.

Musk si vystřelil i z veřejnoprávních médií. Některým přidal štítek s označením vládou financované médium. Označil tak vybraná média po celém světě – americké National Public Radio, ale i veřejnoprávní médium v Kanadě Canadian Broadcasting Corporation. Mimo jiné zamířil svým útokem i do Austrálie, Švédska, Katalánska a Velké Británie.

Britskému BBC se jako jedinému médiu omluvil. Uznal, že na jejich stránce není označení nutné a má rád jejich obsah. Opravil štítek na veřejně financované médium. Vše vysvětlil v rozhovoru, který BBC poskytnul. Jiná média, kterým poškozující štítek ponechal, to vnímají jako narušení jejich důvěryhodnosti. Některá se v rámci nesouhlasu stáhla z virtuálního prostoru Twitteru.

Elon Musk speaks to BBC journalist James Clayton, about the BBC being labelled "government funded". pic.twitter.com/xbDVnPVM0y

— Sk Boz Phd (@ProfessorBoz) April 12, 2023

Ovšem i štítky Musk ze sítě stáhnul. Česká televize obdržela svůj štítek také, naštěstí ten správný – a to veřejnoprávní médium. Podobné štítky byly pro média aplikované už v minulosti. Používané byly výhradně pro ruská a čínská propagandistická média.

Twitter je podle jeho majitele na hraně bankrotu, i proto zkouší zavést zpoplatněné prémiové účty Twitter Blue. Ověřené účty modrou fajfkou tak může mít kdokoliv, kdo si ji zaplatí. Doteď sloužila ikonka pro veřejně známé osobnosti nebo společnosti pro odlišení od falešných účtů.

Generální ředitel ČT Petr Dvořák, veřejně oznámil, že finanční situace veřejnoprávní televize není dobrá a z důvodu současné ekonomické situace musí Česká televize v následujících dvou letech ušetřit 910 milionů korun. Současnou ekonomickou krizi doplní i velká vlna propouštění. Televize chce zrušit až 250 míst, z toho 50 už letos.  

„Odbory ČT si uvědomují, že finanční situace, v níž se nacházejí veřejnoprávní média, není dobrá. Nikterak nepopírají nezbytnost úsporných opatření. Návrhy předložené generálním ředitelem ale považují za vynucené řešení, které ve svém důsledku povede ke snížení kvality služeb poskytovaných ze zákona veřejnosti, současně k omezení rozvoje a v neposlední řadě k prohloubení propadu mezd zaměstnanců ČT,“ stojí v oznámení NOO (Nezisková odborová organizace). „Rušeny mají být pracovní pozice, které jsou z hlediska činnosti ČT unikátní. Požadujeme analýzu avizovaných úspor a budoucího působení média veřejné služby, že vedení ČT hledá úspory smysluplně,“ namítají odboráři. 

Na seznamu odborářů najdeme opravdu širokou škálu stížností. Odborům se nelíbí ani oddálení rekonstrukce studia v Ostravě či jeho následné přesunutí do Brna. „Televizní studio Ostrava je přitom součástí regionální identity a jeho omezování ovlivní i zaměstnanost v regionu,“ nelíbí se odborům. Mezi hlavní problémy se zejména řadí financování ČT. To podle zástupců zaměstnanců už léta vázne a odborům vadí, že politici neučinili žádné kroky, které měli napomoct k zvýšení rozpočtu televize. Odbory spolu se zaměstnanci tedy požadují okamžité jednání ze strany vlády.  

Vedení České televize je celou touto situací překvapené, uvedla mluvčí ČT Karolína Blinková. Česká televize nemůže v situaci, kdy její reálné příjmy za posledních 14 let klesly už o 36 % a kdy je tento trend akcelerován aktuálním růstem inflace, cen a mezd, zachovat v dalších letech současný rozsah veřejné služby. Na to, že škrty budou bez úpravy financování médií veřejné služby nevyhnutelné, upozorňovala ČT politickou reprezentaci, zaměstnance i televizní odbory v posledních letech velmi intenzivně. „Takto razantní reakcí odborů jsme proto překvapeni,“ sdělila tisková mluvčí Blinková. „Česká televize je připravena diskutovat se zákonodárci o všech relevantních možnostech, jak financování ČT vyřešit. Bez navýšení příjmů je ale zachování stávající šíře činnosti ČT nemožné. „S odbory budeme o konkretizaci chystaných kroků jednat. Omezení činnosti ČT však musí mít odraz i v rušení pracovních míst,“ dodala.  

Ombudsman ČRo má za úkol z řad posluchačů přijímat postřehy, připomínky či stížnosti týkající se činnosti ČRo. Ty poté dále zpracovává, vyhodnocuje, reaguje na ně a případně je předává vedení média. Nezávisle a nestranně také  posuzuje činnost redakce stanice, nesmí ale zasahovat do samotného programu a vysílání ČRo. Od roku 2017 zároveň zastává roli tajemníka Etické komise Českého rozhlasu. Krom českých občanů je k dispozici i vedoucím zaměstnancům a generálnímu ředitel rozhlasu, kteří se na něj mohou obracet coby na poradní orgán.

Od května 2016 je rozhlasovým ombudsmanem Milan Pokorný, který se narodil 30. července 1961 v Kolíně. Vystudoval češtinu a dějepis na pražské Univerzitě Karlově, doktorským studiem navázal na brněnské Masarykově univerzitě a následně získal uplatnění a mnoho zkušeností na poli médií. Byl redaktorem literárního časopisu Kmen, od začátku devadesátých let působil v Týdeníku Rozhlas, kde se následně vypracoval až k práci šéfredaktora. Po dobu jedenácti let spolupracoval s Ministerstvem práce a sociálních věcí a zastával post šéfredaktora odborných periodik. Stal se členem představenstva vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, později členem jeho dozorčí rady. Zabývá se i překladatelskou činností, tématy mediálních studií a slovenské literatury, vydal několik vlastních knih, pracuje jako editor a vysokoškolský pedagog v Brně a Českých Budějovicích.

„Budu intenzivně komunikovat s posluchači o tom, co jim na vysílání Českého rozhlasu vyhovuje více a co méně. Budu se snažit, aby jejich racionální podněty nespadly pod stůl. Rozhlasové umělecké i novinářské žánry – to je z podstaty věci stálý pramen konfliktů všeho druhu. Umělci i novináři mají právo na svobodné, často razantní projevy. Ale veřejnost často na prvním místě vidí instituci, a až na druhém místě konkrétní osobu. Kancelář ombudsmana by měla být prostorem, v němž se bude docházet k rozumné shodě,“ uvedl Pokorný v oficiálním sdělení po svém zvolení ombudsmanem.

Vznik funkce ombudsmana přislíbil nynější generální ředitel ČRo René Zavoral při své kandidatuře v roce 2015. Inspiraci při tom čerpal v zahraničí, kde mediální instituce zakládají obdobné funkce od první čtvrtiny 20. století. Zastřešující organizaci pro mediální ombudsmany představuje Mezinárodní organizace zpravodajských ombudsmanů.

Předseda sněmovní volební komise Martin Kolovratník (ANO) oznámil výsledky druhých voleb o hlasování poslanců. Sněmovna nikoho z kandidátů neshledala adekvátním k vykonání pozice. Ke zvolení bylo potřeba získat nejméně 95 poslaneckých hlasů.

Na konci března, v prvním kole voleb poslanci do rady veřejnoprávní televize zvolili pouze bývalého ředitele ostravského studia Ilja Racka. Do druhého kola se dostali zbylí kandidáti.

Volby pro usazení do pozic byly dvě. Loni v září dolní komora odvolala z rady Hanu Lipovskou. Poslanci ve druhém kole žádného z adeptů na prázdné místo nedosadili. Zdeněk Šarapatka, ani Daniel Váňa, kteří v radě veřejnoprávní televize v minulosti působili, nezískali dostatečný počet hlasů.

Čtyři zbývající volná místa se ve druhé, běžné volbě, také nepodařilo obsadit. Neuspěli Petr Brozda, Zbigniew Czendlik, Ivana Chmel Denčevová, Monika MacDonagh Pajerová, Jan Novák, Jiří Padevět, Michal Schuster a Radek Žádník. Nejlépe si z kandidátu vedl Brozda, který získal 93 hlasů, ale ani to ke zvolení nestačilo. Nejnižší hlasové hranice dosáhli Schuster se Žádníkem, ta činila 88 hlasů.

Po vyjádření zástupců poslanců vládní většiny vyplývá, že se koalice na zvolení kandidátů dohodla. Někteří poslanci ale dohodu o hlasování pro favority údajně nerespektovali.

„Dohoda byla jasná. Znamená to pouze to, že někteří solitéři tuto dohodu nedodrželi. Zbytečně se kvůli nim musí opakovat volba, aby mohla Rada České televize řádně fungovat,“ řekl pro ČTK předseda pirátských poslanců Jakub Michálek.

Piráti podle Michálkova vyjádření dohodu ctí, respektují a chtějí, aby stát fungoval. Předseda TOP 09 Jan Jakob potvrdil, že se koalice na hlasování pro kandidáty dohodla, uvedl, že o své straně a její loajalitě k dohodě nepochybuje.

Marek Výborný, předseda KDU-ČSL, také potvrdil, že dohoda proběhla a koalice měla podpořit dané kandidáty. ,,Je zjevné, že tady existuje nějaká malá skupina, ono to vychází asi na šest až osm poslanců, kteří dohodu nedodrželi,“ řekl ČTK. Zároveň upozorňuje na fakt, že nikdo z pěti předsedů nemůže říci, že s jistotou garantuje o tom, jak jeho poslanci volili, přeci jen se jedná o tajnou volbu.

Předseda vlády Petr Fiala (ODS) po jednání vlády řekl, že zatím nebyl čas na analýzu hlasování, ale situaci nebere na lehkou váhu a koalice záležitost bude dál řešit.

Rada veřejnoprávní televize má ze zákona 15 členů, její prací je kontrolovat práci instituce.

První krůčky v Československu začala televize podnikat ještě před druhou světovou válkou. Než však stihla dosáhnout konkrétních výsledků, její snažení a aktivity přerušila válka, po které se ve výzkumech pokračovalo. Na konci března 1948 uskutečnila Československá televize (ČST) své první pokusné vysílání. Pravidelné vysílání se z toho stalo o šest let později. Zprvu vysílala ČST pouze tři dny v týdnu, následně se zvýšil počet vysílacích dní na pět a v  závěru roku 1959 začalo celodenní vysílání každý den. Až v roce 1970 bylo vysílání ČST rozšířené o druhý program, kde o tři roky později zahájili pravidelné barevné vysílání. Na známém prvním kanále se barevného vysílání mohli diváci dočkat o dva roky později.

Vznik samostatné České televize nastal 1. ledna 1992. Z počátku nebyly kompletně vyřešené nejasnosti ohledně vysílacích kruhů a financování ČT. Otázka financování není zcela dořešena ani dodnes. Po rozdělení došlo také k přejmenování jednotlivých kanálu do dnešní podoby. V roce 1994 potom ČT uvolnila jeden ze dvou celoplošně šířených vysílacích okruhů a hned druhý den na něm začala vysílat komerční TV Nova.

Rok 2000 je nazýván krizovým rokem České televize. Ani ona se totiž nevyhnula politickému zápolení. Tehdejší ředitel zpravodajství Jiří Hodač na základě stížnosti Václava Klause propustil moderátora pořadu V pravé poledne Romana Proroka. Přes to, že Hodač odmítal politický vliv, spousta lidí byla přesvědčená o opaku a spor vyvrcholil odstoupením šéfredaktora zpravodajství Zdeňka Šámala, který nesouhlasil s odvoláním moderátora Proroka. Za odstupujícího šéfredaktora se postavila většina redakce a dokonce podali stížnost na ředitele Hodače. Ten byl nakonec odvolán, ale půl roku později byl zvolen do funkce generálního ředitele ČT, což vzbudilo bouřlivou reakci u zaměstnanců a ještě v den volby byl vytvořen Krizový výbor. Spor obou stran byl velmi vyhrocený, někdy přesahoval i rámec zákonů a zpravodajství obou stran postrádalo vyváženost. Spor byl na tolik intenzivní, že Jíří Hodač po dvanácti dnech utrpěl celkový kolaps a týden na to odstoupil z funkce generálního ředitele.

Česká televize k výročí připravila přehled zásadních archivních materiálů z dob svého počátku.

Posluchači se mohou těšit nejen ze zábavných pořadů, ale i z četby. V programu nechybí rozhovory se zajímavými hosty či magazín zajímavostí z domova i ze světa. Pravidelný zpravodajský servis pak doplňuje předpověď počasí. Svůj hlas stanici propůjčili herci Dana Syslová a Tomáš Töpfer.

Stěžejní částí vysílání Pohody jsou archivní pořady regionálních stanic a Dvojky. „Těším se, že Český rozhlas Pohoda zúročí bohatý archiv Českého rozhlasu. Věřím, že nová stanice bude hezkým dárkem pro naše nejvěrnější posluchače a že si svým programem získá i nové publikum,“ říká generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.

Pohodovou atmosféru posluchačům naladí hudební hity, které jsou rovněž nedálnou součástí vysílání. Do éteru stanice hraje evergreeny z 50., 60. a 70. let minulého století. Jak ty české, tak i zahraniční.

„Český rozhlas Pohoda je určen zejména pro naše nejstarší a nejvěrnější posluchače vyznávající tradiční hodnoty, kteří tráví většinu času doma. Při poslechu stanice Pohoda by se měli cítit v příjemné společnosti, být v klidu a pohodě, mít dobrou náladu a navodit si hezké životní vzpomínky,“ doplňuje ředitel Regionálního vysílání Českého rozhlasu a garant stanice Jan Menger.

Stanici posluchači naladí v síti digitálního rozhlasového vysílání DAB+. Nabízí jí také mobilní aplikace mujRozhlas či webové stránky Českého rozhlasu. Své místo si stanice našla i v televizní síti České televize.

Veřejnorávní novináři by měli podle komunistů zveřejňovat v každoročním majetkovém přiznání nejen své příjmy, nemovitosti, ale také peníze či dluhy na svých bankovních účtech. Podle předsedy KSČM Vojtěcha Filipa by měl tento krok zaručit větší transparentnost novinářů a měl by je tak ochránit od útoků a obviňování z tendenčního práce. „Pokud to majetkové přiznání podají, tak na ně samozřejmě nemůže nikdo útočit, že udělali reportáž na objednávku a že si za to vzali peníze,” komentoval návrh zákona sám Filip.

Pochopení ovšem nenašel u opozice nebo Syndikátu novinářů. Předseda Syndikátu Adam Černý to v Událostech komentářich dokonce označil za nesmysl.

Návrh zákona, který se dostal do druhého čtení ale podporuje vedle KSČM také SPD Tomia Okamury a někteří poslanci z hnutí ANO. Podporu našel i u ministryně spravedlnosti Marie Benešové (za hnutí ANO) nebo bývalé ministryně stejného resortu Heleny Válkové (ANO). „Profesionální novináři nemají přece co skrývat, ne?“ vysvětlila to Válková novinářům z Deníku N.

V redakci Mediátora se toto zdůvodnění setkalo s velkým souhlasem a zvedlo vlnu inspirace. Alespoň část členů redakce dost možná zamíří právě do médií veřejné služby, proto nezahálí a majetková přiznání, která věnují speciálně paním ministryním a poslancům a poslankyním z KSČM a SPD, publikují už teď.

Kateřina Drgová

redaktorka

Jako malá jsem dostala flákanec, později jsem dostala kopačky a jednou možná dostanu infarkt. Jinak vlastním dvě kytary, sbírku sošek slonů a kámen, který jsem si na jedné procházce dokopala až domů. Měsíční příjem činí tři zlaté vlasy děda Vševěda a šakalí pazour.

Veronika Weinlichová

redaktorka

Za poslední rok jsem dostala nespočet pohlavků od života a o nic méně kopanců od mé malé sestřenky. Vlastním 8 knih o brýlatém čaroději, 7 otravně vonících svíček a asi 3 prázdné lahve od vína, které jsem líná vyhodit. Můj jediný příjem tvoří kapesné od rodičů, které vystačí v průměru na dvě návštěvy fast foodu a jednu malou sklenku bílého k tomu.

Jonáš Majtyka

redaktor

Na posledním tréninku jsem dostal deset gólů (rozestupy byly dodrženy) a o Velikonocích jsem dostal sladkosti. Přiznávám se také, že z nemovitostí vlastním jeden model fotbalového stadionu Signal Iduna Park. Mezi mou movitost pak patří jedna kytara. Měsíční příem mi nevystačí ani na kolejné.

Adéla Sobotíková

redaktorka

V poslední době jsem dostala rýmu a několik nevyžádaných rad a otázek. Vlastním 5 knih, hrnek a neplovoucí řasokouli. Můj měsíční příjem tak akorát pokryje měsíční přísun kofeinu.

Matěj Kolář

redaktor

Jsem vlastníkem dvou elektrických a dvou klasických kytar, z čehož jedna je již přes rok zapůjčena kamarádce, která podlehla vidině, že se na ni naučí hrát – jedná se tedy o formu svěřeneckého fondu, z kterého samozřejmě nijak nebenefituji. Společně s kytarami vlastním zhruba sedm trsátek (jejich počet je ale značně nestálý) a dva aparáty. Vedle toho mám ještě dva páry lezeckých bot, řadu karabin a lezeckých smyček. Vedle střechy nad hlavou, kterou mi poskytují mí drazí rodiče ještě hledám útočiště v pronajatém olomouckém pokoji. Nedávno jsem navíc od své slečny dostal kolo značky Eska, v původně ceně zhruba 1500 korun československých. Můj příjem je přímo úměrný od času, který strávím nakulováním klád na pásovou pilu na brigádě.

Věra Bartalosová

šéfredaktorka

Vlastním kompletní sérii Sandmana, tři originály od Davida Macháčka, Úvod do teorie mediální komunikace podepsaný McQuailem a suvenýry v podobě novin z 19 různých evropských měst. Co se týče mého vozového parku, aktuálně střídám 9 běžeckých bot. Pustila jsem se také do oblasti dlouhodobých investic, vzešlo mi 5 sazeniček chilli papriček, jeden květináč bazalky a nově mi klíčí avokádo.

Novinář veřejnoprávních médií musí reprezentovat společnost, hlídat vyváženost a udržet integritu

“Vždycky, když zpracovávám nějaké téma, cítím velkou zodpovědnost za to, na co se zeptám svého hosta. Snažím se pokládat takové dotazy, které by položili naši posluchači,” vysvětluje Lenka Kabrhelová co pro ni práce v Českém rozhlase, který by měl reflektovat složení společnosti, znamená. Kromě otázek také společně se svým týmem věnuje značnou část výběru samotných témat. “Samozřejmě si uvědomujeme, že některá témata posluchače nezajímají tolik, jako jiná, to ale neznamená, že jim nemáme dát prostor,” dodává.

O tématu mediálního prostoru, který by měl být ve veřejnoprávních médiích zvlášť vyvážený, promluvil i Václav Moravec. “My v Otázkách máme takovou tabuli, na kterou si děláme čárky k politikům, které pozveme. Někteří lidé se zlobí, proč zveme například Vojtěcha Filipa, když je to komunista, ale ona je to naše zákonná povinnost. Problém je, pokud politici opakovaně pozvání odmítají.”

Podle Moravce musí být novináři v komunikaci s politiky důslední a nenechat si diktovat podmínky. “Premiér Babiš několikrát pozvání do Otázek odmítl a zůstala tam kvůli tomu prázdná židle, ČT24 s ním potom ale v jiném pořadu přinesla dvacetiminutový rozhovor,” upozornil Moravec na praktiky, kterými se politici vyhýbají konfrontaci a získávají větší mediální prostor.

Reportérka portálu iRozhlas Kristýna Guryčová v této souvislosti zmínila výhodu psané žurnalistiky, která poskytuje novinářům více času vyvíjet na politiky tlak. “Není to tak, že když se nám někdo k tématu nevyjádří, tak od toho jdeme pryč. Několikrát tomu člověku voláme, píšeme zprávy, pokud je na to čas, tak se ho snažíme někde odchytit. Teprve potom víme, že se k tomu ten člověk opravdu cíleně nevyjadřuje,” říká. Kromě toho nabízí psaná žurnalistika prostor ověřovat výroky politiků a uvádět je na pravou míru.

“V tomhle smyslu bylo zajímavé pozorovat americká média při prezidentských volbách. Bylo neuvěřitelné, kolik prostoru dostal Donald Trump na šíření nepravdivých informací,” říká Moravec. Nejen americká média se podle něho často “nechávají ukřičet” a ve snaze uspokojit konzumenty produkují nekvalitní obsah. “Jen protože je to populární, tak to budeme sdílet? To je přeci blbost,” říká. Média by podle něj měla být konzervativnější a dodržovat zásady kvalitní novinářské práce.

Držet krok s dobou, bavit, informovat, vzdělávat a nikoho nenaštvat

S vlivem odběratelů na obsah souvisí i proměna tlaku, kterému jsou novináři s rozvojem nových médií vystavováni. Ten už totiž dávno není jen politický. “Pro nespokojeného diváka je dnes mnohem snazší ozvat se,” říká Moravec. Když se takových hlasů sejde víc, nejde ale bohužel říct, zda jde o pár naštvaných jedinců, nebo většinový názor společnosti. Snadno se tak dá vytvořit umělý nátlak na nepohodlné novináře. “Zažila jsem situaci, kdy si na mě stěžovala jedna radní s tím, že se moc ptám, ” říká Guryčová, “v tu chvíli se za mě ale postavil můj nadřízený, což je pro novináře zásadní.”

Veřejnoprávní média rovněž stojí před výzvou udržet krok se stále novými mediálními formáty. „Všechna média, i ty veřejnoprávní, podléhají tlaku trhu, pro přežití média je naprosto zásadní, aby se přizpůsobila době a technologicky se vyvíjela,“ říká Tomáš Etzler. Podle Moravce někteří kritizují veřejnoprávní média i za kombinování různých forem médií (tzv. hypermediaci), například Český rozhlas za provozování serveru iRozhlas nebo vytváření podcastů. Podle něho zájem o udržení veřejnoprávních médií jako čistě tradičních souvisí kromě snahy o omezení vlivu i s komercionalizací médií. Pokud by veřejnoprávní média nebyla pro společnost atraktivní, měli by komerční média větší zisky.

“Komerční média konzumenty především baví, ty veřejnoprávní kromě toho i informují a vzdělávají. Lidé především v situacích, jako jsou povodně, volby a podobně, uvědomují,” komentuje přidanou hodnotu veřejnoprávních médií Robert Břešťan. V tom s ním souhlasí i Tomáš Etzler. “V krizi se lidé na veřejnoprávní média obrací jako na ty nejvěrohodnější. Česká televize kromě toho skvěle zareagovala na situaci kdy spustila vzdělávací pořad pro žáky, kteří zůstali doma.”

Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář ale pouze nebaví, neinformuje a nevzdělává. Plní totiž i klíčovou roli ve fungování demokratické společnosti. “Veřejnoprávní média jsou lakmusový papírek demokracie a vnímám to tak, že pokud tu budou nějaké pokusy o zestátnění, nebo jiné ovlivňování médií státem, jde o jasný signál, že s naší demokracií je něco v nepořádku,” říká v závěru debaty Robert Břešťan.

Ve studii vypracované v lednu tohoto roku novinářkou Meera Selvaovou odpovídalo 97 novinářů a reportérů ze 16 různých zemí na otázky týkajících se míry slovních, fyzických nebo psychických útoků, rétoriky proti médiím ze strany politiků a vlády, urážkám přes sociální sítě a způsobů, jakými státní orgány nejčastěji zasahují do jejich soukromí. Na základě jejich odpovědí Selvaová následně sestavila seznam šesti oblastí, v nichž musí žurnalisté nejčastěji čelit urážkám nebo jiným výpadům:

– verbální útoky politiků a konkurenčních novinářů
– online a offline urážky
– převzetí médií soukromníky a nárůst propagandy
– omezování práv novinářů
– znemožňování ochrany zdroje
– nedostatek spolupráce a solidarity

Právě kombinace těchto faktorů může podle většiny respondentů i mediálních expertů za vyšší míru „protimediálního klimatu“ než v roce 2015.

Kritika z řad politiků a konkurence

Až 63 % dotazovaných novinářů potvrdilo, že museli veřejně čelit kritice za svou práci, nejčastěji prostřednictvím sociálních sítí nebo verbálně. Pozoruhodné podle Selvaové je, že hlavním nástrojem k útokům na média jsou nejsou platformy jako Facebook nebo Twitter, ale tiskové konference nebo telefonáty přímo do redakce. Ukázkovými příklady takových slovních ataků vůči novinářům jsou například tisková konference z listopadu 2015, během které tehdejší slovenský premiér Robert Fico nazval některé ze slovenských novinářů „špinavými protislovenskými prostitutkami“ nebo časté výpady prezidenta Miloše Zemana. „Novinářů je příliš moc, měli by se likvidovat,“ nechal se například slyšet během návštěvy u ruského prezidenta Vladimira Putina v květnu 2017. Právě toto chování společně s koncentrací většiny médií do rukou premiéra Andreje Babiše mohou podle Selvaové za propad České republiky v rámci tzv. žebříčku svobody tisku z 23. na 40. místo.

Přesto, více než polovina respondentů uvedla, že za nejhoršími z útoků stáli jiní novináři, často pracující pro provládní média. Nejcitelněji zažívají tento „trend“ maďarští žurnalisté spojení s nadací Open Society Foundation založenou finančníkem a filantropem Georgem Sorosem.

Nedostatek solidarity

Důvodem k takovému jednání je podle Selvaové často tlak majitelů médií. Většina novinářských útoků často přichází z provládních mediálních domů, které patří přímo politikům nebo jejich přátelům a sympatizantům. Ti „svá“ média využívají k pošpinění kritiků, investigativců nebo konkurentů, kteří pak musí často bojovat i s negativním přístupem veřejnosti.

Dalším faktorem podporujícím protimediální rétoriku, je nedostatek solidarity mezi jednotlivými novináři. Pouze 26 procent dotazovaných patří do některé z novinářských asociací a jen pětina z nich někdy v minulosti získala podporu právě ve chvíli, kdy museli čelit nějakému druhu ataku. Většina z respondentů nevidí ve členství v podobných organizacích žádný přínos, a proto do nich podle svých slov nevstupuje. To ale podle Selvaové vede spíše k oslabení vazeb mezi žurnalisty a ti se tak stávají méně odolnými vůči útokům s cílem je zdiskreditovat.

Nicméně šance pro zlepšení podle závěrů studie existuje. Většina novinářů, kteří byli veřejně slovně napadeni, buď politiky nebo jinými novináři, přiznala, že našla podporu u kolegů z redakce, editorů nebo vedení.

Hosté odpovídali na otázky týkající se normalizace, demokracie a mediálního světa. Téma směřovalo i na změny vlastnických struktur českých médií, kdy dochází k mediálně-politickým střetům zájmů.

Vliv politiky na redakce roste

Jako příklad uvedl Drda koupi Mafry premiérem Babišem. Zároveň porovnal reakci novinářů pracujících pro tato periodika s poněkud bouřlivější reakcí slovenských novinářů na podobnou situaci jako u nás, při které však došlo ke vzpouře v redakci jednoho z nejvýznamnějších deníků na Slovensku a následnému hromadnému odchodu všech pracovníků.

,,Novináři působící v redakcích, jež vlastní osoba působící v politice, vyčkávají na to, až majitel udělá zásadní chybu, ale jakmile se tak stane, nenechají se odradit a pracují pro tohoto majitele nadále,‘‘ řekl Drda.

Význam elit se proměnil

Navazujícím tématem se staly elity a jejich umístění ve společnosti. Jako elity nazývala společnost odjakživa vzdělané lidi s vysokým společenským postavením, dnes se ale může zdát, že se ne vždy naplňuje správná definice tohoto slova.

,,Jako příklad elit vidím studenty, kteří si jsou vědomi svých znalostí a jdou si za svými cíli, účastní se různých soutěží a vyhrávají, později se z nich stávají pracovníci na vážených pozicích,‘‘ vyjádřil se Šimíček. Zároveň však upozornil na neopatrnost použití tohoto slova vedoucí k rozdělení společnosti, hlavně v případech, kdy někdo označuje sám sebe za elitu.

Mnohem skeptičtěji se vyjádřil Drda, který zastává názor, že lidé vybavení znalostmi mnohdy zůstávají v ústraní. Nevěnuje se jim tolik pozornosti, nikdo je nekontaktuje, protože zůstávají uzavření ve své bublině. Někdy nedokáží předat cenné informace společnosti kvůli nepřesnému vyjadřování.

Na opačné straně stojí lidé toužící po slávě, jsou mnohem dostupnější, a díky zrychlenému světu médií a masmédií, kdy můžeme tyto lidi snadněji kontaktovat, jsou pro společnost nepřehlédnutelní a rychleji považovaní za elity.

Způsobuje tlak na novináře vítězství formy nad obsahem?

Další otázky směřovaly přímo na svět žurnalistiky a média. ,,Se zrychlením žurnalistiky není prostor pro dlouhé zpracovávání kvalitních článků, dříve stačil vydat jeden článek za čtyři dny, nyní jsou novináři pod tlakem a vlivem digitalizace dnešního mediálního světa musí zveřejnit i dva články denně,‘‘  tvrdí Drda.

Pohled soudce na média sdělil Šimíček, který si nemyslí, že by bylo cílem novinářů zkreslování informací a dezinterpretace při rozhodování kauz. Jako velký problém však vidí plochost informací, což způsobuje rychlost žurnalistiky, kdy se po novináři požaduje absolvování více akcí denně.

Podle Šimíčkova názoru chybí odvaha a prostor k tomu, aby mohl jít novinář více do hloubky určité informace. ,,Pro novináře je rovněž dobré mít přítele na telefonu, například právníka, doktora nebo politologa,‘‘ dodal.

Doplnil, že zbytečně vítězí forma nad obsahem. ,,Například ve zprávách jsou často reportéry vyženou ven za různého počasí jen proto, aby sdělili zprávu, která by šla zmínit v pohodlí studia,‘‘ rozvedl svůj názor.

Mění se vztah veřejnoprávních médií a demokracie

Závěr středeční diskuze patřil proměně demokracie a společnosti. Stav demokracie je bezpochyby vážný, v minulosti došlo k selhání elit, které nedokázaly společnost varovat včas.

,,Veřejná diskuze k celé situaci negativně přispěla, nebezpečí nástupu Babiše se bagatelizovalo,‘‘ řekl Drda. Vyjádřil se i k protestům na Letné, které prozatím vidí jako beznadějný boj. Upozornil na skutečnost, kdy je zapotřebí pojmenování konkrétních problémů a spojení občanské opozice s politickou.

,,Potřebujeme chránit veřejnoprávní média, situace se za sedm let změnila, nejsou to veřejnoprávní média, která byla před deseti lety. Nedají se ochránit v podobě, v jaké byly předtím a pod tlakem nakonec neobstojí,‘‘ doplnil.