K čemu taková investigativní žurnalistika vlastně je? Kdy naposledy něco způsobila? „Nemám to nastavené tak, že můj článek má něco změnit nebo někoho svrhnout. Chci informovat veřejnost o tom, co se děje. Ukázat pravdu,“ popisuje Valášek. „Souhlasím, našim úkolem je odhalit pravdu, zbytek musí udělat justice,“ doplňuje Etzler. Popsal investigativní žurnalistiku jako nejtěžší a zároveň nejdůležitější formu žurnalistiky, která je občas hodně frustrující.

Ne každý novinář rovnou začíná v investigativním oddělení, jsou ale výjimky. „Já se k tomu dostala omylem. V Aktuálně.cz jsem měla brigádu a tam si mě vytáhla Sabina Slonková (Seznam zprávy, investigativní novinářka, dříve právě Aktuálně.cz) do svého týmu, pak jsem u toho zůstala,“ vzpomíná Chaloupská na své začátky.

Pracovní nasazení
Investigace je mnohem delší proces než zpravodajství. Vyžaduje delší pátrání a shromažďování informací. Na některých kauzách investigativní žurnalisté pracují několik týdnů, jiné trvají třeba i půl roku. Takový novinář pak nemá moc volného času. „Spím hodně, ale nemám moc osobní život. Ve volném čase se rýpu v registru smluv, než abych chodil po horách,“ přiznal Valášek. „Já spím méně a už tři týdny jsem neměla volný víkend,“ popsala Chaloupská své pracovní tempo.

Práce se zdroji
Valášek dělí informace na tři druhy: drby, pravdu, ale bez důkazů a pravdu, která se dá doložit. Nejvíc mu pomáhají veřejné zdroje a pokud za ním někdo přijde se složkou, je opatrný. Zahraniční novináři navíc musí znát zákony země, ve které pracují, aby se nesetkali s problémy. „Našel jsem si případ, který mě zajímal a k tomu jsem se snažil dostat. Obklopil jsem se dobrými lidmi. Česká televize v Číně nikoho nezajímá, takže mi řekli mnohem víc,“ řekl Etzler. I přesto, že nikdy zákon neporušil, tak byl zastrašovaný zadržením.

Článek je věrohodnější, když v něm autor uvede své zdroje, jenže občas je na hraně, jestli je zdroj v bezpečí. „Pokud vím, že pro zdroj není bezpečné zveřejnění, tak ho nepoužiji. Takové případy byly hlavně z válečných zón,“ rozpovídal se Etzler. Celkově novinář v Číně musí víc přemýšlet nad způsoby své práce. „Data jsem uchovával jen offline. Hotové reportáže jsem do Česka posílal přes čínskou televizi, takže o všem věděli, až na pár výjimek,“ dodal.

Rozdíly podle typu média
„Televize má tu výhodu, že když někoho konfrontujete při rozhovoru, tak se často sám odkope. Podle výrazu a způsobu vyjadřování prozradí, že máte pravdu. Nevýhodou je, že ne každý chce mluvit na kameru. Do reportáže v rádiu se nevleze všechno, proto pak píšeme ještě článek na internet, kde je to komplexnější,“ porovnala Chaloupská své zkušenosti s vizuálním, hlasovým a psaným projevem.

Role vlastníka média
Z publika zazněla otázka, jestli zasahují majitelé médií do toho, co bude vycházet. „Myslím, že by v tom neměl být rozdíl, člověk by měl psát důležité věci. Je to o osobní integritě lidí, kteří ty články píšou. V Česku je novinářská komunita malá, takže pokud by se člověk ozval, že ho jeho majitel cenzuruje, tak by to bylo hodně slyšet,“ vyjádřil se Valášek. Celou situaci ohledně vlastnictví médií označil jako ne příliš šťastnou.

Hosté odpovídali na otázky týkající se normalizace, demokracie a mediálního světa. Téma směřovalo i na změny vlastnických struktur českých médií, kdy dochází k mediálně-politickým střetům zájmů.

Vliv politiky na redakce roste

Jako příklad uvedl Drda koupi Mafry premiérem Babišem. Zároveň porovnal reakci novinářů pracujících pro tato periodika s poněkud bouřlivější reakcí slovenských novinářů na podobnou situaci jako u nás, při které však došlo ke vzpouře v redakci jednoho z nejvýznamnějších deníků na Slovensku a následnému hromadnému odchodu všech pracovníků.

,,Novináři působící v redakcích, jež vlastní osoba působící v politice, vyčkávají na to, až majitel udělá zásadní chybu, ale jakmile se tak stane, nenechají se odradit a pracují pro tohoto majitele nadále,‘‘ řekl Drda.

Význam elit se proměnil

Navazujícím tématem se staly elity a jejich umístění ve společnosti. Jako elity nazývala společnost odjakživa vzdělané lidi s vysokým společenským postavením, dnes se ale může zdát, že se ne vždy naplňuje správná definice tohoto slova.

,,Jako příklad elit vidím studenty, kteří si jsou vědomi svých znalostí a jdou si za svými cíli, účastní se různých soutěží a vyhrávají, později se z nich stávají pracovníci na vážených pozicích,‘‘ vyjádřil se Šimíček. Zároveň však upozornil na neopatrnost použití tohoto slova vedoucí k rozdělení společnosti, hlavně v případech, kdy někdo označuje sám sebe za elitu.

Mnohem skeptičtěji se vyjádřil Drda, který zastává názor, že lidé vybavení znalostmi mnohdy zůstávají v ústraní. Nevěnuje se jim tolik pozornosti, nikdo je nekontaktuje, protože zůstávají uzavření ve své bublině. Někdy nedokáží předat cenné informace společnosti kvůli nepřesnému vyjadřování.

Na opačné straně stojí lidé toužící po slávě, jsou mnohem dostupnější, a díky zrychlenému světu médií a masmédií, kdy můžeme tyto lidi snadněji kontaktovat, jsou pro společnost nepřehlédnutelní a rychleji považovaní za elity.

Způsobuje tlak na novináře vítězství formy nad obsahem?

Další otázky směřovaly přímo na svět žurnalistiky a média. ,,Se zrychlením žurnalistiky není prostor pro dlouhé zpracovávání kvalitních článků, dříve stačil vydat jeden článek za čtyři dny, nyní jsou novináři pod tlakem a vlivem digitalizace dnešního mediálního světa musí zveřejnit i dva články denně,‘‘  tvrdí Drda.

Pohled soudce na média sdělil Šimíček, který si nemyslí, že by bylo cílem novinářů zkreslování informací a dezinterpretace při rozhodování kauz. Jako velký problém však vidí plochost informací, což způsobuje rychlost žurnalistiky, kdy se po novináři požaduje absolvování více akcí denně.

Podle Šimíčkova názoru chybí odvaha a prostor k tomu, aby mohl jít novinář více do hloubky určité informace. ,,Pro novináře je rovněž dobré mít přítele na telefonu, například právníka, doktora nebo politologa,‘‘ dodal.

Doplnil, že zbytečně vítězí forma nad obsahem. ,,Například ve zprávách jsou často reportéry vyženou ven za různého počasí jen proto, aby sdělili zprávu, která by šla zmínit v pohodlí studia,‘‘ rozvedl svůj názor.

Mění se vztah veřejnoprávních médií a demokracie

Závěr středeční diskuze patřil proměně demokracie a společnosti. Stav demokracie je bezpochyby vážný, v minulosti došlo k selhání elit, které nedokázaly společnost varovat včas.

,,Veřejná diskuze k celé situaci negativně přispěla, nebezpečí nástupu Babiše se bagatelizovalo,‘‘ řekl Drda. Vyjádřil se i k protestům na Letné, které prozatím vidí jako beznadějný boj. Upozornil na skutečnost, kdy je zapotřebí pojmenování konkrétních problémů a spojení občanské opozice s politickou.

,,Potřebujeme chránit veřejnoprávní média, situace se za sedm let změnila, nejsou to veřejnoprávní média, která byla před deseti lety. Nedají se ochránit v podobě, v jaké byly předtím a pod tlakem nakonec neobstojí,‘‘ doplnil.

Celá debata byla rozdělená do čtyř bloků a v každém se tři osobnosti z oblasti médií, školství či politiky věnovaly jedné dekádě. Celou dvouhodinovou akci moderoval redaktor Deníku Luboš Palata. K tématu médií se debata stočila hlavně ve své druhé polovině.

Šťastné pondělí by bylo stejné i před deseti lety

První dekádu nového tisíciletí analyzovali český expremiér Vladimír Špidla, bývalý eurokomisař a europoslanec Pavel Telička a novinář Jindřich Šídlo. Ten na dotaz z publika odpověděl, že jeho satirický pořad Šťastné pondělí by měl o čem vysílat i před deseti lety, přestože by se překrýval s Českou sodou.

Za hlavní moment prvních deseti let Šídlo označil házení vajíček po tehdejším předsedovi ČSSD Jiřím Paroubkovi. Podle něj v tento moment započal rozklad české politiky tak, jak ji lidé 20 let znali a vliv nejmocnější ČSSD spolu s ODS začala klesat.

Poslední dekádě vládnou fake news

Mezi jednu z největších otázek naší současnosti patří, proč vznikají fake news a jak pomoci lidem je rozpoznat. Redaktorka České televize Nora Fridrichová se podělila o svůj zážitek, kdy se uživatelku sociální sítě snažila informovat o sdílení falešné zprávy. Dle jejích slov bohužel nebyla úspěšná a tvrzení se jí vyvrátit nepodařilo, protože pisatelka navzdory logickým argumentům věřila své pravdě.

Na otázku, jak se za posledních 10 let změnila média, měla Fridrichová jasnou odpověď – začala do nich pronikat lež. Jako příklad uvedla třeba Parlamentní listy, které byly soudně uznané jako dezinformační web.

Také zkritizovala výrok ,,Čtenář má nárok na pravdu i lež“ a zmínila výzkum, který prokázal, že lež se po sociální síti šíří sedmkrát rychleji než pravda.

A jaká je vize pro budoucnost Česka?

Poslední ze série rozhovorů patřila budoucnosti a s rektorem Univerzity Karlovy o ní mluvil youtuber Lukáš ‚Lukefry‘ Fritscher a studentka žurnalistiky Ester – Marietta Sidibé.

Vedle klimatické změny a budoucnost organizace Milion chvilek pro demokracii navázali na fenomén zmiňovaných fake news. ,,Je třeba si uvědomit, že sociální sítě nejsou žádné zpravodajství, které by podléhalo nějaké editaci,“ upozornit Fritscher.

Byla zlatá devadesátá opravdu tak zlatá?

Před mediálními tématy se panelová diskuze věnovala prvnímu desetiletí od sametové revoluce až do roku 1999. Lidem, kteří tato léta zažili, se vybaví hokejový úspěch z Nagana, koncert skupiny Pink Floyd na Strahově, ale také rozdělení Československa nebo kupónová privatizace a opoziční smlouva. Devadesátá léta také znamenala vstup ČR do NATO a válku na Balkáně.

Právě rozdělení federace okomentoval rektor olomoucké univerzity tak, že lidé měli od separace rozdílná očekávání, protože za vlády komunistického režimu bylo toto téma tabuizované.

Zvláštní zmocněnkyně pro styky s evropskými institucemi Jana Hybášková vyzvala, aby lidé nezapomínali na dění před revolucí. Jako studentce vysoké školy jí často KSČ pod výhrůžkou ukončení studia nutila ke vstupu do jejich řad. Zároveň zdůraznila, že lidé měli od sametových změn velká očekávání.

Diskusi s názvem 30 let svobody! A jak dál? uspořádala Karlova univerzita ve spolupráci s Olomouckým deníkem.

Na tomto bodě se všichni tři novináři shodli. Sociální sítě mají tendenci podněcovat touhu po popularitě, neboli laicky řečeno ,,sbírat liky‘‘, které podle Vojtěcha Srnky vedou k zanedbávání nepopulárních témat. Zároveň dodává, že svým ekonomickým nastavením sociální sítě snižují rozmanitost informací, protože nám cíleně nabízí názory, které chceme číst. Jako možné řešení nabízí Jakub Zelenka volbu platebních modelů a vybudování nových titulů ke zvýšení nezávislosti médií. ,,Takový ten pragocentrismus, který v médiích panuje, není úplně cesta. Média by se měla rozšiřovat i do regionů,‘‘ dodává zároveň.

Dříve působilo nedůstojně napsat politikovi na Facebook

Tak hodnotí Jakub Zelenka změny ve výkonu práce od jeho nástupu do profese. Zdůrazňuje, že se změnil způsob komunikace se zdroji, a to díky rozmachu sociálních sítí. Andrea Procházková zase vidí posun v placeném obsahu, na který si lidi začínají zvykat. ,,Myslím si, že bychom měli více rozmýšlet, co píšeme na sociální sítě,‘‘ reaguje Procházková. ,,Protože ten vztah novinář-politik se buduje na základě důvěry a respektu, pokud to tu není, tak ten vztah nefunguje,‘‘ dodává.

Pro Babiše a Zemana zapomínáme na jiné věci

Podle Vojtěcha Srnky zastiňuje prostor věnovaný domácí politice sociální nebo environmentální témata. ,,Je důležité si uvědomit, že to záleží na vás. Ta témata se budou proměňovat na základě toho, co budou lidi považovat za důležité,‘‘, doplnila ho Andrea Procházková. Pro ni osobně je taky důležité vnášet do žurnalistiky pozitivnější témata. Jakub Zelenka by dal větší prostor tématům evropské integrace nebo Číně. „To je model společnosti, který může nastupovat všude po světě,‘‘ varuje zároveň.

Ženy v redakcích jsou, ale ne na vedoucích pozicích

Všichni tři novináři silně reagovali na téma žen v médiích. Vojtěch Srnka i Jakub Zelenka vyzdvihli rozlišnosti v přístupu žen a mužů. ,,Všichni si myslí, jaká je škoda, že ženy nemají stejné zastoupení jako muži. Já si taky myslím, že to je strašná škoda. Mám pocit, že ženy nemají takové ego jako máme my muži. A v médiích nebo politice jsou ega zabijákem,‘‘ uvedl Vojtěch Srnka. ,,Zároveň musí být redakce pro ženy příjemným místem. Stává se mi, že v redakci něco zmatlám, a když to udělá moje kolegyně, dostane za to mnohem větší čočku, protože si na ní editor víc troufne,‘‘ vysvětlil Jakub Zelenka. Andrea Procházková jako jediná žena v zastoupení podala pohled druhé strany. ,,Ženy v redakcích jsou důležité, ale důležité je si uvědomit, že nejsou ve vedoucích pozicích. Není to o tom, že by na ty pozice nedostávaly nabídky, ale nechtěli je přijmout kvůli tlaku veřejnosti,‘‘ podala pohled z druhé strany Andrea Procházková. Ženy v redakcích prý dokonce čelí i i verbálním napadením ze strany mužů. „Ty útoky bývají mnohem brutálnější. Mnohem častěji čelí výhružkám, jako třeba znásilnění,‘‘ popisuje realitu na pracovišti Jakub Zelenka.

První část programu uvede Lucie Černá z organizace Transitions. Mluvit bude o solution journalism neboli typu žurnalistiky zaměřené na řešení společenských problémů. Uvede a vysvětlí jeho přínos pro novinařinu, ale i společnost jako takovou. Následovat bude první panel s třemi současnými novináři Jakubem Zelenkou (Deník N), Andreou Procházkovou (Respekt) a Vojtěchem Srnkou (Reportéři ČT). Účastníkům nabídnou diskuzi o budoucnosti žurnalistiky a vize o jejím dalším vývoji.

K tématu studia žurnalistiky, jeho významu a podoby budou diskutovat vedoucí tří největších mediálních kateder v Česku Petr Orság za Univerzitu Palackého v Olomouci, Jakub Macek za Masarykovu Univerzitu a Filip Láb za Univerzitu Karlovu. Druhý panel bude srovnávat zmíněné vzdělávací instituce, a dá také prostor k diskuzi o její činnosti i zúčastněným studentům.

Neformální diskuze Role bulváru ve společnosti

Poslední a zároveň bouřlivou diskuzi zřejmě vyvolá bývalý bulvární novinář Pavel Novotný (eXtra.cz) a moderátor pořadu Prásk! na TV Nova. O nejsilnějším mediálním žánru na českém trhu, jeho úspěchu a hranicích povede diskuzi se zúčastněnými a umožní tak nahlédnout do jeho kontroverzního světa.

Studenti Univerzity Palackého v Olomouci rozhodli na vlastní pěst žurnalistickou konferenci založit před dvěmi lety.  ,,Důvodů, proč jsme se rozhodli zorganizovat studentskou žurnalistickou bylo v tom roce 2017 několik. Ty hlavní jsou to, že jsme do Olomouce chtěli přitáhnou zajímavé osobnosti české mediální scény, byli u nás díky tomu novináři jako Jindřich Šídlo, Petr Honzejk, Marek Stoniš, Josef Šlerka, Jan Moláček nebo třeba Ondřej Neumann. Druhým důvodem bylo vyjádřit zájem o konkrétní novinářská témata, loni to byla třeba krize novinařiny, a to ve smyslu ataků ze strany politiků, ale také z nějaké sebekritické perspektivy odpovídající na otázku: „Co děláme my jako novináři špatně?“, říká Jan Žabka, jeden z iniciátorů projektu. Studenti spolupracují s vedením katedry UPOL, která poskytuje finanční prostředky a volné prostory. Hosty si ovšem shánějí zcela sami.

Více informací a podrobný program najdete na facebookových stránkách akce.

Další patnáctiminutový příspěvek se zabýval sarkasmem na síti Instagram, a tím, jak popisek na fotce určuje její význam. Zuzana Šrámková svůj příspěvek s názvem Spolupráca obrázka s textom na sociálnych sieťach: prípadová štúdia sarkazmus na Instagrame dokládala na konkrétních příspěvcích na Instagramu. Součástí prezentace byly i obrázky bez popisků, na kterých autorka výzkumu následně ukázala, jak se změní význam celého příspěvku při přidání textu.

Štěpán Žádník z Masarykovy univerzity svůj výzkum nazval Zachovat si tvář na Facebooku. Zahrnul do něj několik osob, u kterých zkoumal, jaký dosah příspěvků si nastavily, kdo si může jejich statusy zobrazit, či jaká je pravděpodobnost, že si přidají do přátel cizí osoby.

Poslední část bloku patřila Aleně Hesové z Univerzity Palackého. Ta se zaměřila na důvody a způsoby užívání Facebooku dětmi mladšími 13 let. „Seděli jsme u štedrovečerní večeře a má neteř měla v jedné ruce příbor a ve druhé mobil. Po chvíli jsem to už nevydržela a zeptala se, co tam dělá. Řekla mi, že je na Facebooku, ale co tam dělá jsem už z ní nedostala,“ popisovala. Hesová se zabývala nejen dětmi samotnými, ale i jejich rodiči a důvody, proč jim sociální sítě dovolují, či naopak zakazují.

Přednáška se uskutečnila v rámci konference Mediální r(e)voluce si připravili studenti katedry Mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky. Úterní program se skládal z diskuzí s významnými osobnostmi české žurnalistické scény, ve středu představili své výzkumy doktorandi z univerzit po celé republice, úvodní přednášku konference proslovil Petr Bílek.

Diskuzi na téma Falešné zprávy – dezinformace, lži a propaganda vedl Jiří Hošek z Českého rozhlasu. Pozvání přijali Erik Best z listu The Fleet Sheet, Emily Thompson z Radio Free Europe, Gunter Neumann z německého rádia MDR, Todd Nesbitt z University of New York in Prague a Petr Orság z Univerzity Palackého.

Dvouhodinová diskuze začala tématem migrační krize, která přispěla ke vzniku mnoha falešných zpráv. Odborníci se shodli na faktu, že většina médií má problém vyhnout se emocím při tématu uprchlické krize.

Emoce způsobují i další problém, a to stále silnější roli alternativních zdrojů informací. „Zcela objektivní pravda uspokojí jen malou část publika. Právě proto ta média, která já osobně považuji za nejlepší, dnes nejvíce přicházejí o čtenáře,“ řekl k tomuto tématu Erik Best.

Jedním z dalších zdrojů informací bývají i sociální sítě, především Facebook. „Sociální sítě nejsou tradiční mediální organizace, přesto jejich funkci nahrazují. Spousta lidí si ale neuvědomuje, že tyto platformy informace pouze šíří a nezaručují pravdivost,“ připomněl Petr Orság.

Orság zmínil i problém mediální gramotnosti, která stále není u většiny lidí dostatečná. „Povědomí populace o tom, jak média fungují, je dlouhodobě velmi nízké,“ dodal. „Už na školách by se měli studenti učit o tom, jak mediální svět funguje a jak se v něm orientovat,“ vyjádřil se o dezinformacích také Gunter Neumann.

Do diskuze se zapojili také posluchači svými dotazy. Nakonec ani dohodnutý čas nestačil na úplné vyčerpání tématu.

Festival trvá od pondělí do čtvrtka a součástí jsou i živé vstupy z některých bodů programu.