Záviš Kalandra byl český novinář, historik, divadelní a literární kritik, překladatel a představitel umírněného komunismu. V 50. letech minulého století byl společně s Miladou Horákovou během vykonstruovaných politických procesů odsouzen k trestu smrti a následně popraven.
Narodil se ve Frenštátu pod Radhoštěm 10. listopadu 1902 do rodiny lékaře Břetislava Kalandry, který byl spolupracovníkem T. G. Masaryka a Františka Krejčího. Po absolvování gymnázia Františka Palackého ve Valašském Meziříčí nastoupil na studium filozofie na Univerzitě Karlově. Mezi lety 1928 a 1930 studoval i v Berlíně.
Během vysokoškolských studií vstoupil do komunistické strany, začal se aktivně prosazovat jako levicový žurnalista a v roce 1926 debutoval v časopisu Avantgarda. O tři roky později začal publikovat i v Rudém večerníku a Dělnické rovnosti. Později přešel do redakcí Tvorby a Rudého práva, kde začal spolupracovat s Juliem Fučíkem a Karlem Konrádem. Ve 30. letech byl po kritice stalinských procesů vyloučen ze strany a noviny musel opustit.
Během druhé světové války pobýval v koncentračních táborech Ravensbrücken a Sachsenhausen. Po jejím skončení se vrátil do Prahy, kde začal pracovat pro národně socialistický odborářský časopis Slovo pracujících. Několik článků mu otiskly i americké New York Times.
V listopadu 1949 Kalandru zatkla Veřejná bezpečnost a červu následujícího roku jej společně s Miladou Horákovou a několika dalšími „nepohodlnými“ odsoudili k trestu smrti. Přestože se proti rozhodnutí soudu zvedla velká vlna kritiky především ze zahraničí, byl trest 27. června 1950 vykonán.
« Back to Glossary Index