Na internetu koluje plno dobře míněných rad ohledně toho, jak naložit s nově nabytým volným časem. Najít motivaci k efektivní práci a sebevzdělávání může být ale pro některé problém. Jednoduchým a oblíbeným způsobem jak zabít dvě mouchy jednou ranou, tedy volný čas a nepohodu, jsou dnes již běžně dostupné streamovací platformy nabízející pestrou paletu obsahů. Na to, jak si aktuálně stojí a co nám mohou během pandemie koronaviru poskytnout, jsme se zeptali mediální teoretičky Anny Bílé.
Jaký vliv má pandemie koronaviru na konzumaci streamovacích platforem nebo nová média obecně?
Posun publika k většímu využívání těchto platforem pandemie akorát uspíšila. Nejvíce je to asi vidět na využívání Netflixu nebo HBO Go, ale odráží se to určitě i na hudebních platformách typu Spotify nebo ve využívání sociálních sítí, kde hledáme nové aktuální informace a udržujeme kontakt s blízkými, s nimiž se teď nemůžeme potkávat osobně. Lidé si zvykají platit za obsahy, které mají ihned k dispozici online, pouštět si je v osobně preferovaném čase, mít kontrolu nad tím, co sledují a nepodřizovat se daným programům televizních nebo rozhlasových stanic.
Část lidí navíc zůstalo doma na home office, někteří ztratili práci úplně, mají jinak nastavený volný čas. Mnoho z nás tedy hledá jakýsi únik od této zvláštní depresivní a nejisté doby – takže pustit si něco, na co zrovna máme chuť a čas, je zkrátka pohodlné. Fikční obsahy mohou mít relaxační účinek, lidé si odpočinou, přijdou na jiné myšlenky. Faktuálními obsahy si zase mohou ve volném čase rozšiřovat obzory a mají čas na něco, co dříve nestíhali. Třeba poslouchat podcasty, rozvíjet koníčky, poslouchat oblíbená alba.
Někoho ale naopak může nadbytek příjmu mediálních obsahů spíše utlumit a nemusí mít zájem o nic nového. Nicméně přínos v tom, že poskytují únik od reality a uvolnění, to se pravděpodobně streamovacím službám upřít nedá.