V závěru 60. let vrcholila ve společnosti nespokojenost s vládou KSČ, která se odrazila například v rezolucích srpnového sjezdu Svazu československých spisovatelů. Zcela jiný přístup zaujala tehdejší novinářská organizace, která se veřejně postavila na stranu komunistů a na svém říjnovém sjezdu se snažila všechny reformní náznaky i jejich představitele potlačit.
V roce 1967 již bylo nepopiratelné, že došlo k názorovému rozdělení mezi jednotlivými členy novinářského svazu a jeho politicky určovaným vedením. Tyto rozpory se vyhrotily na V. sjezdu Svazu československých novinářů v říjnu 1967. Odehrál se v područí KSČ a zdánlivě nic nenaznačovalo, že se blíží tzv. Pražské jaro. Řečníci sjezdu se odvolávali na 50. výročí říjnové revoluce v Rusku a uváděli SSSR jako zdroj inspirace i do příštích let.
Jedním z nejznámějších bodů celého V. sjezdu bylo schválení zásahu proti svazu spisovatelů a jimi vydávaným Literárním novinám, které se pokusily o vytvoření jakési formy opozice proti vládě. Usnesení sjezdu se naopak nijak nelišilo do rétoriky sjezdů předchozích. Svaz na tomto sjezdu také schválil své stanovy, ve kterých si jako své poslání vytyčil:
„(…) organizovat československé novináře, aby pod vedením Komunistické strany Československa čestně plnili společenské poslání socialistického tisku, rozhlasu, televize a zpravodajského filmu.“ [1]
Svaz československých novinářů se tak snažil přehlížet vývoj ve společnosti a na rozdíl od novinářů projevil naprostou oddanost vůči KSČ, se kterou vstoupil i do Pražského jara. Až na konci června 1968, v duchu právě schvalovaného zákona o zákazu cenzury a velké dávky naděje a optimismu, došlo k oficiálnímu odvolání rezolucí V. sjezdu. Na něm svaz projevil výraznou formou sebekritiky, když se doznal ke své záporné roli a podpoře nedemokratického kurzu v politice v době, kdy v Československu již začínal boj o obnovu demokracie.
„Zůstane černým místem v historii našeho svazu, že na jeho V. sjezdu byl prakticky schválen hrubý postih kolegů Literárních novin a ze Svazu československých spisovatelů.“ [2]
[1] Národní archiv Praha, k. 190/1, Stanovy Svazu československých novinářů. (platné po V. sjezdu v roce 1967).
[2] Národní archiv Praha, fond ASYN, k. 196/2, Rezoluce k V. sjezdu Svazu československých novinářů, rok 1968.
Pozn. Text vychází z dizertační práce autorky.