Válečný reportér, zahraniční zpravodaj, generální tajemník, komunista i buditel. Jiří Hronek působil na různých frontách. Jisté je, že toho za svůj život zvládl opravdu hodně.
Zpravodajské začátky
I díky jeho nezdaru na středních školách a otci novináři se Jiří dostal k žurnalistice. Roku 1924 nastoupil, toho času ještě jako Jiří Langstein, do rozhlasové společnosti Central European Radio, kde se poprvé setkal se zahraničním zpravodajstvím. Po připojení Rakouska k nacistickému Německu v rose 1938 byl vyslán do Francie jako zahraniční dopisovatel. Po začátku okupace v Československu začal Jiří společně s Waltrem Kollarzem vydávat Československé zprávy, které se postupem času začaly distribuovat do dalších zemí, od Francie přes Švýcarsko a Rusko i do Ameriky.
Válka v rozhlase
Po vypuknutí války ve Francii odjel do Anglie, kde pracoval pro BBC. Ve svých příspěvcích přibližoval lidem u nás život za hranicemi, například v pořadech Spojenecká převaha ve vzduchu a Jarní ofenziva spojenců.
Jménem Hronek
V nově vzniklém nezávislém týdeníku Čechoslovák pak psal hlavně o Londýně a Paříži, válečných zónách, morálce vojáků i českých legiích. Zde už vystupuje pod pseudonymem Jiří L. Hronek.
Zakladatelem novinářských organizací
V roce 1941 stál u zrodu Syndikátu československých novinářů v Londýně. Následně v květnu roku 1945 vznikl Svaz českých novinářů. V červnu 1947 se Jiří Hronka stal generálním tajemníkem Mezinárodní organizace novinářů.
Komunistou na domácí půdě
Zpátky v Praze byl od roku 1945, kdy vstoupil do komunistické strany. Ten samý rok začal pracovat pro Československý rozhlas jako vedoucí zpravodajského sektoru. V září pak přišel s novým konceptem. Jeho rozhlasové noviny byly něco zcela jiného a rychle se uchytily.
V roce 1951 byl zbaven všech svých funkcí, kvůli možné účasti v procesu s Miladou Horákovou.
Svou kariéru zakončil jako šéfredaktor ČTK.