Když prezident republiky veřejně prohlašuje, že by nechal novináře zabít, není to pro studenta žurnalistiky úplně nejlepší výchozí situace. Existují strategie, jak coby novinář ušetřit svůj život a vyhovět potřebám nejvyšších státníků? Zřejmě ano. Pokud by se však novináři nechali zaskočit zastrašujícími výroky prezidenta, nebo kohokoli jiného, mohlo by to pro naši společnost a demokracii znamenat návrat k dobám nesvobody.
Miloš Zeman v minulém týdnu dost nevybíravým způsobem vtipkoval o tom, že by české novináře poslal na saúdskoarabský konzulát, kde brutálním způsobem zavraždili opozičního reportéra. Jako studenta žurnalistiky mě po tomto výroku logicky musela napadnout jediná otázka – má vůbec smysl jednoho dne dělat novináře? Pak jsem se ještě hlouběji zamyslel, jaká možná rizika má budoucí práce vlastně obnáší. Došel jsem k názoru, že velmi pravděpodobně budu mít ve své profesní cestě překážku, kterou naposledy zdolávali novináři v době komunismu. Zkrátka a jednoduše, nejvyšší státníci vyhlásí veřejný hon na mě a mé kolegy. V lepším případě si nás všechny koupí a pokud nebudeme sekat latinu podle jejich gusta, pohrozí nám vyhazovem. Je tedy na čase určit strategii k přežití.
Sporťák nebo rosnička
Sportovní žurnalistika nebo meteorologická předpověď, tomu se dámy a pánové říká výhra v loterii. Snad teď neurazím všechny sporťáky a rosničky (sám jsem psal 5 let o hokeji), ale mezi novináři podle mého názoru neexistuje zaměření, které by bylo tak imunní vůči režimu nebo obecné politické konstelaci v zemi. Jistě, musím uznat, že i v minulosti nastaly situace, kdy například hokejový komentátor pečlivě volil výběr slov. Pokud svým hlasem doprovázel zápas mezi Sovětským svazem a Kanadou, přičemž soudruhům se zrovna příliš nevedlo, objektivita musela jít stranou.
Jinak má ale sportovní zpravodajství i předpověď počasí svá jasná pravidla, která se prakticky nemění. Když vyjdu ven a klepu se zimou, těžko po mě může někdo chtít, abych hlásil teploty parného léta. Stejně tak do redakce nepřiběhne Zeman ani Babiš s tím, že by rád v novinách viděl bez ohledu na realitu vždy vítězné výsledky pražské Sparty. Do téhle práce vám zkrátka nikdo za téměř žádných okolností kecat nebude. A slovo téměř uvádím jen kvůli Severní Koreji. Takže sporťáci a rosničky, připijme si na život!
Věrni zůstaneme
I když mě překvapilo, jak moc studentů žurnalistiky chce v budoucnu psát o sportu (a možná se jejich počty po přečtení tohoto článku ještě zvýší), našel jsem alternativu i pro ty, kteří míří jiným směrem. V této kategorii můžete psát o čem jen chcete od politiky přes kulturu až po vědu. Má to ale jeden háček. Musíte vypustit svůj mozek, své opoziční názory a být přizpůsobiví. Pokud se stanete poslem dobrých zpráv o režimu, nejvyšších státnících nebo v případě pana Babiše i o vlastníkovi novin, nemusíte se ničeho bát. Jestliže nebudete hledat druhou stranu mince, nebudete se snažit odhalit pravdu a naučíte se chválit, chválit a ještě jednou chválit, práce bude vždycky dost.
A k čemu ta přizpůsobivost? Kdyby se náhodou otočila situace a k moci se dostala opoziční strana, musíte i vy ze dne na den přepnout o 180 stupňů. Pak už je vlastně popis pracovního postupu stejný, jaký jsem uvedl v předešlém odstavci. Plus k tomu můžete přidat tvrdou kritiku vládnoucích elit z minulého období, ale člověk nikdy neví, kdy by se to mohlo zase nevyplatit. Stát se poslušným dělníkem doby a zůstat věrný, to ocení nejeden vysoký politik. O rozhovory s prezidentem republiky pak nebude nouze, vždyť Jarda Soukup o tom ví své.
Tank na prezidenta
Nevybrali jste si? Já také ne. A proto volím cestu, kterou by se měli ubírat všichni novináři zajímající se o politiku a stav naší země. Ať chceme nebo ne, žurnalistika je nástroj ovlivňující vládu i veřejné mínění. Nastoluje témata, která by neměla ležet zastrčená v šuplíku. Bojuje s nešvary na všemožných společenských úrovních a dohlíží na naše demokratické zřízení daleko více než jakékoli kontrolní orgány. A proto by se správní žurnalisté neměli nechat zaskočit názory nemocného člověka, který často plácne nějakou blbost. A jestliže Zeman vytahuje na novináře samopal, měli bychom střelbu opětovat. Samozřejmě ne podobně hloupým způsobem, jako to udělal on sám. Pokud se však novináři nechají uzurpovat o svobodu slova, ztratí ji nakonec všichni občané. Nesmíme se nechat zastrašit.