Velmi moudrý, vyspělý muž, ale zároveň i naivní patnáctiletý Wiliam Miller, který ze všeho nejvíc miluje rockovou hudbu a touží se stát velkým hudebním kritikem. To je hlavní hrdina amerického filmu s názvem Na pokraji slávy.
Pubertální chlapec, který na první pohled sám tak úplně neví, co chce, píše do středoškolského periodika a undergroundových maloměstských novin. Náhodné setkání s vlastním žurnalistickým vzorem, hudebním kritikem Lesterem Bangsem však o jeho budoucnosti rozhodne. Jelikož je hudební průmysl přeci jen i v reálu trochu „punk,“ tak by ani ve skutečném světě nemohlo nikoho nepřekvapit, že se ještě během jednoho dne stává William redaktorem Bangsova prestižního hudebně-kritického časopisu Cream.
První velkou šanci dostal mladý autor hned vzápětí. Udělat rozhovor s kapelou Black Sabbath, o tom si nechávali mnohdy zdát i největší esa žurnalistiky. Našemu novináři, který v brašně nenosí nic než nepříliš moderní diktafon, a na kterém nadšení, energii a cílevědomost můžeme pozorovat přibližně minutu filmu, se to však podaří. Naivní mladý autor vyrazí dělat interview a přichází první překážka. Odpor k novinářské profesi je totiž znát nejen u současných politiků, ale i filmových muzikantů.
Wiliam dostává další a doslova životní šanci. Ben Torres ze známého a uznávaného hudebního časopisu Rolling Stone má pro chlapce, kterého nikdy neviděl a nezná jeho věk pracovní nabídku, kterou sděluje telefonicky. Wiliam je naprosto pohotový a bez zaváhání vše přijímá. Jestli něco autorovi nechybí, je to sebejistota v zatajování svého skutečného věku.
Turné, na které kvůli článku vyráží s mladou rockovou kapelou StillWater otevře mladému autorovi oči. Zjištění, že osobnosti nejsou k rozhovorům mnohdy vstřícné, chlapce nejednou dovedou až na pokraj vnitřních sil. Žurnalistika vykreslená v naprosto nerealistickém světle má však se skutečností jedno společné. Největším nepřítelem autorů jsou deadliny.
Když se na poslední chvíli přeci jen termíny podaří stihnout, pravda, kterou hlavní hrdina popsal se mnoha členům redakce časopisu zdá velmi nepravděpodobná. Přeci jen, bláznivé večírky, nevyrovnané osobnosti, neustálé hádky, přešlapy, nenávist a neprofesionální přístup, by navenek od kapely, která je jednou z největších vycházejících hvězd, nikdo nečekal. Autorizaci článku kapela samozřejmě odmítá, což mladého autora, který se v zájmu svobody slova takřka řídil heslem „pravda zvítězí“ zdrtí, a nastává naprostá ztráta zájmu o cokoli, co je spojené s novinařinou. Pokud by takto reagovali všichni novináři, nebylo by na trhu jediné periodikum.
Není se však třeba obávat, happy end nás čeká i v tomto filmovém dramatu. Frontman kapely nakonec vydání článku povolí a splní tak sen mladého pisálka, který zažívá svůj debut na obálce Rolling Stone.