Dnes je pro nás barevná televize samozřejmostí, ale ne vždy tomu tak bylo. Není to zas tak dávno, co se na barevné televizory stály několikadenní fronty. Československá televize (ČST) zahájila na 2. programu pravidelné vysílání v barvě až roku 1973. Na 1. programu se pak diváci dočkali o 2 roky později.
Oficiálně první barevný přenos nabídla televize 14. února 1970, kdy se ve Vysokých Tatrách konalo Mistrovství světa v alpském lyžování. Barvy byly tehdy podmínkou pro jeho pořadatelství. Od té doby byla barevná obrazovka opět spíše výjimkou, která se objevovala čím dál častěji, až se o tři roky později stalo vysílání pravidelným. Stalo se tak 9. května 1973 na druhém programu Československé televize. “Jednička” ho pak následovala o dva roky později.
V porovnání se světem jsme si nevedli vůbec zle. První zemí s pravidelným barevným vysíláním byly USA. Tohoto významného kroku se ujala stanice NBC v roce 1953. Druhou v řadě pak byla Kuba a o pět let později Japonsko. V Evropě začala jako první barevně vysílat Velká Británie roku 1967, následována byla Německem, Francií, Polskem a pak Československem.
Původně ale bylo zahájení barevného vysílání v Československu plánováno už na rok 1965, kdy měl na ČST začít i již zmiňovaný druhý program. O dva roky dříve proběhlo tajné zkušební vysílání barevné televize, které se úspěchu bohužel nedočkalo. Vysílalo se ve tři hodiny ráno, tedy v době, kdy to nikdo nemohl čekat. Bylo tehdy nazváno partyzánskou akcí, která měla lidem jen zmást hlavu. Akce nebyla předem projednána ani povolena, takže skončila stížnosti na ÚV KSČ.
Všechno zlé je ale k něčemu dobré a konkrétně tento omyl pak ve finále vedl ke zvýšení zájmu o barevné televize a výsledek dnes všichni dobře známe.