Před 48 lety nás opustil český novinář, reportér, spisovatel a pedagog František Gel. Muž, který až do konce života působil jako novinář se stal známým především svými reportážemi z Norimberských procesů.
Rodným jménem František Lucián Feigel se narodil 18. září 1901 ve Městě Albrechtice nedaleko Krnova. Pocházel ze židovské rodiny, jeho otec byl soudce a matka ženou v domácnosti. Během svého mládí žil u svého dědečka v Prostějově, kde chodil i na gymnázium. Později pokračoval ve svých studiích na univerzitě v Brně, kde studoval práva. Studia nicméně nedokončil.
Na začátku své novinářské kariéry začal jako brněnský dopisovatel psát pro pražský čtrnáctideník Soudní síň. Jeho začátky se pojí i s významnými osobnostmi, jedním z nich byl Karel Čapek, díky kterému se stal součástí redakce Lidových novin. I přesto, že do redakce nastoupil na zástup místo spisovatele Rudolfa Těsnohlídka, se ihned chopil příležitosti a během svého působení napsal pro Lidové noviny více jak sto soudniček, čímž zaujal i bratry Čapkovy.
Po devíti letech redakci Lidových novin opustil a přešel do nakladatelství Melantrich. Hlavním důvodem jeho odchodu byla údajně změna šéfredaktora, kterým se stal Eduard Bass, s nímž si po osobní stránce moc nerozuměl.
Zahraniční zpravodaj i reportér Norimberských procesů
V těžkých chvílích, po okupaci zbytku Československa, musel za své protinacistické články utéct za hranice. Ilegálně uprchl přes Slovensko do Maďarska, kde ho zatkli a jako tuláka vykázali do Jugoslávie. Poté se dostal do Francie, kde působil jako vojín jezdectva v záloze. Po pádu Francie, roku 1940, uprchl do Anglie, kde ho velení později pro svou zdravotní způsobilost propustilo do civilu. S čímž se nechtěl smířit a nakonec se uplatnil jako válečný zpravodaj. Po válce, roku 1945, se vrátil zpět do své vlasti, s rodiči se ale už nestihl setkat, zahynuli v koncentračním táboře.
Polovina 40. let byla obdobím začátku jeho rozhlasové slávy. Zprostředkoval zhruba 800 rozhlasových relací v rámci Norimberských procesů. Poté pracoval v Československém rozhlase. V 50. letech se začal podílet na vzdělávací činnosti dospělých posluchačů. Považovali jej za vynikajícího popularizátora v oboru historie a přírodních věd. Stal se jím po zákazu reportérské činnosti a nemoci, která mu způsobila částečné znehybnění.
Po odchodu do invalidního důchodu začal přednášet žurnalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Později se stal docentem a o šest let později profesorem v oboru teorie novinářství na Univerzitě Karlově.
František Gel zemřel 17. října 1972 ve věku 71 let v Praze. Jeho památku dnes připomíná pamětní deska na jeho rodném domě v Albrechticích.