Tomáš Holešovský prochází Katedrou mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky od bakaláře až po doktoranda. Vyzkoušel si psaní pro oba její mediální projekty, tedy jak pro Pres, tak i pro Mediatora1. Vedle toho sbíral zkušenosti v České televizi, olomoucké mutaci Drbny a v časopisu Aspekt. Teď přebírá pomyslné žezlo vedení Presu.
Jste novým šéfredaktorem studentského média Pres. Proč jste se rozhodl na tuto nabídku kývnout a proč jste zrovna Vy ta správná volba?
Ono to spíš vyplynulo z okolností. Dělal jsem na Presu editora od druhého ročníku na bakaláři, což už je přes čtyři roky. A jak se generace studentů obměňovaly, někteří editoři dokončili studium, noví přicházeli, tak jsem zůstal tak dlouho jako jediný. A tím, že kolegyně Bartalosová bude brzy končit své doktorské studium, chce se soustředit na dizertaci a má k tomu i jiné povinnosti (např. vedení Mediator1, pozn. redakce), tak sama cítila, že to chce předat a dopřát Presu nového a vlastního šéfredaktora s čerstvými nápady. Tím, jak jsem zůstal sám, tak jsem byl asi jediná volba.
Takže to byla z nouze ctnost.
Já jsem to nechtěl říct (smích). Myslím, že k Presu mám vztah a nechci se na to nějakým způsobem vykašlat. Kolegyně do toho dala hodně energie, je to celé její projekt a já nechci, aby se stalo, že pod mým vedením to upadne. Ani ona to tak podle mě necítí. Kdyby chtěla, tak to může dát někomu jinému. Na celé předání jsme se také půl roku připravovali, nejdříve jsem převzal vedení nad úplně novým editorským týmem, věnoval se mu a teď celé předání dokončujeme a přecházím do role, kdy budu vidět i navenek.
V jaké stavu Pres přebíráte?
Myslím, že Pres v současnosti funguje docela slušně. Samozřejmě tam bude vždycky problém s kvalitními editory, kteří by na to měli dostatek času a trpělivosti. Nějaké dva, tři měsíce jsem editoval sám, ale minulý semestr jsme nabrali pět nových editorek a zatím se za ty měsíce, co s námi spolupracují, osvědčily a zvládají to bez větších problémů. Samozřejmě když jsou uzávěrky v katederních kurzech, kde musí studenti odevzdávat publikace, tak je jedno, jestli je těch editorek jedna nebo deset. Když najednou přijde během dne padesát článků, což není výjimečná situace, tak se to prostě během jednoho dne zeditovat nedá.
Chystáte tedy nějaké změny?
Pres funguje standardně, takže zatím žádné překotné změny neplánuji. Největší problém jsou ty zmíněné deadliny. Chtěl bych prosadit větší snahu je rozdistribuovat ještě víc než doteď, protože i když teď v rámci semestru jsou rozdělené na dva, tři termíny, pořád se stává, že v ty kritické týdny se to tam nahrne, a to je velká škoda. Špatně se nám edituje, když nás tlačí čas, a ani ty příchozí texty nejsou tak kvalitní, když je studenti dopisují narychlo, což naši práci s nimi jen prodlužuje.
Kolik lidí aktivně píše pro Pres?
V systému nám zůstávají i ti neaktivní, takže vám přesné číslo neřeknu. Můžu říct svůj odhad. Na Presu existují různé typy přispěvovatelů. Takové tvrdé jádro, což jsou redaktoři, kteří přispívají jenom na Pres. Těch může být dvacet až třicet. Pak tam jsou takoví, kteří to tam dají, protože jim texty třeba nechtěli vzít jinde nebo jsme jejich poslední časová záchrana a tím se počet rozšíří na dalších padesát až šedesát.
Občas jsme zažili i na redakčních poradách Mediatora, že když jsme nějaký článek pro nízkou kvalitu odmítli, studenti jej v totožném znění nabídli Presu. Nepůsobí takový web pak trochu jako popelnice?
(smích) Určitě to tak může působit, ale je to jedna z pověr, o které bych chtěl, aby se přestala šířit. Myslím si, že to tak není. Pres nikdy nebude tak kvalitní jako třeba Mediator1 nebo komerční weby, které mají redakční porady a stabilní tým redaktorů. Už z podstaty je to studentský web a slouží k tomu, aby si studenti nacvičili psaní textů. Chceme, aby byl maximálně otevřený všem studentům nejen žurnalistiky, současně ale chceme respektovat, že nápad na článek přijde spontánně a student jej realizuje podle možností svého rozvrhu a školních povinností, bohužel se pak ale nedá předem sestavovat redakční plán.
A jaký máte vztah s Mediatorem?
Ještě když jsem byl na bakalářském studiu, tak jsem tam pár textů publikoval. Myslím, že je to skvělý projekt, Věrka do toho taky dala hromadu energie. Vždycky je co zlepšovat, ale pokaždé to bude narážet na ochotu těch lidí co tam píší. Můžeme vymýšlet nějaké motivace, ale nikdy nezaručíme, že ty weby budou takové, jak si představujeme.
Jak může tedy Pres konkurovat jiným studentským platformám?
Vím, že v Brně mají něco podobného (Stisk, pozn. red.). Ale co se týče dosahu, tak jsme výjimeční. Můžu to přiblížit takto: když se podíváme na čtenost našich článků, tak se dá říct, že úspěšnější je ten, který má v týdnu od vydání v řádech desítky až stovky přečtení. U těch čtenějších se můžeme dostat i na tisícovku. Dokonce některé „topové“ články mají i desítky tisíc. V tom můžeme směle konkurovat třeba i Olomoucké drbně.
A je pro vás Drbna vzorem?
Vzor bych zrovna neřekl. Je tam vlastně velice malý redaktorský tým a píše tam i hodně našich bývalých studentů. Oni pokrývají daleko více olomoucká témata, což je škoda, že my neděláme. Ale naše studenty k tomu nemůžeme nutit, nemůžeme jim říkat, o čem mají psát. Druhá velká část obsahu drbny jsou PR texty. Což je pro Pres bezpředmětné.
V současnosti kandidujete do Akademického senátu Filozofické fakulty. Také tam byste v případě zvolení vystřídal Věru Bartalosovou. Přebíráte jí místo z nějakého důvodu, nebo je to jenom souhra náhod?
Možná to může vypadat, že se jí snažím nějak nahradit, ale to určitě ne. Je to shoda okolností nebo spíš takový politický kalkul. Senát je rozdělený na studentskou komoru a komoru vyučujících. Tam to funguje tak, že kdyby byla kolegyně znovu zvolena, tak v okamžiku, kdy ukončí studium, jí skončí i mandát. Nepřebral bych ho já jako další kandidát ze stejné katedry, ale kandidát, který se umístil bodově za ní. Je to tedy proto, abychom měli šanci mít zástupce v senátu po celé tři roky volebního období.
Můžete zastávat funkci akademického senátora a současně budete šéfredaktorem velkého studentského média. Jaký máte názor na prolínání politiky a médií?
Tak takový střet zájmů mě vůbec nenapadl. (smích) Hlavně protože akademický senát není ten druh politiky, který známe z médií. Samozřejmě i mezi těmi katedrami probíhají vnitřní rozpory, které nejsou vidět, a to je taky dobře, protože by měly zůstat uvnitř a jednotliví zástupci kateder by si to měli vyříkali mezi sebou. To je ale oproti té veřejné politice, která se tak ráda prezentuje, hlavní rozdíl. Tam je zase žádoucí, aby se vše řešilo veřejně. U univerzitní politiky je důležitý až ten konečný konsenzus. Kdo se chce dozvědět více z jednotlivých jednání, tak si může vždycky přečíst zápis ze zasedání, který je volně k dispozici, nebo se ho osobně účastnit či sledovat jeho přenos.
Prošel jste si na katedře celým akademickým vývojem, od bakalářského studia až po doktorské. Vzkázal byste něco svým čtenářům, či pisatelům?
Studentům žurnalistiky chci doporučit, ať se zbytečně nebojí, jako jsem se kdysi bál já. Není snadné pro člověka, který přijde z pohody na střední škole, být hned novinář a obvolávat politiky a veřejné činitele. Je to velice tvrdé vystoupení z komfortní zóny, a u každého je potřebná jiná doba, než si to osvojí. I proto je tady Pres, který sloužím všem, kteří mají ostych hned zaklepat na dveře velké redakce, ale současně nechtějí psát do šuplíku. U nás by měli získat první zkušenosti a zjistit, že to není až tak těžké. A pak se do těch zavedených médií snadněji přesunují. Taky všichni, kdo dostudují, nemusí být nutně novináři. Spousta studentů se uplatní v marketingu nebo jako tiskoví mluvčí. Případně mohou pokračovat na magisterském studiu, těm bych pak doporučil ať co nejvíce čtou odborné knihy.