Dnes je to 105 let od úmrtí smíchovského rodáka Jakuba Arbese. Během svého života se podílel na funkci redakcí mnoha časopisů, napsal řadu děl a vymyslel nový literární žánr – romaneto. I přes existenční problémy si vždy stál za svými názory.
Jakub Arbes se narodil 12. června 1840. Dětství trávil na Smíchově, a proto se zde odehrávala i jeho díla. Jeho rodina byla chudá, otec pracoval jako obuvník, kterým se měl vyučit i Jakub Arbes. Byl ale velmi nadaný, takže ho rodiče poslali na studia. Chodil do nižší reálky u svatého Jakuba a poté do novoměstské vyšší německé reálky, kde ho učil český jazyk Jan Neruda. Stal se Arbesovým vzorem a později i přítelem. Po dokončení reálky začal studovat polytechniku, kterou však nedokončil, a vydal se raději na cestu spisovatele, novináře a publicisty.
Svou novinářskou kariéru začal v roce 1867 v časopisu Hlas. Poté odešel do Kutné Hory, kde působil v redakci listu Vesna kutnohorská. Roku 1868 se vrátil zpět do Prahy a získal místo redaktora Národních listů, což bylo jeho první stálejší pracovní místo. Po pěti letech ho však Němci za své články odsoudili na 15 měsíců ve vězení v České Lípě. Rád v nich totiž kritizoval tehdejší společnost a politickou situaci. Po skončení trestu i nadále působil v Národních listech, ale v roce 1877 dostal výpověď, což nesl velmi těžce.
Další pracovní místo nalezl v redakci časopisu Politik, i odsud jej k jeho smůle propustili. Jako satirický novinář si Arbes velmi rozuměl s Mikolášem Alšem, se kterým rok vydával časopis Šotek. Kromě toho založil další podobně tematicky založené časopisy, jako například Volné slovo, Hlas předměstí, Věstník Jednoty řemesel nebo Slovenský kalendář.
Od roku 1881 působil Arbes jako volný spisovatel a žurnalista. Bylo to pro něj těžké období, vzhledem k příležitostným honorářům často strádal, dostával málo peněz. Kromě finančních problémů měl i ty zdravotní. Ke konci života postupně ztrácel zrak.
V letech 1876 až 1879 působil jako dramaturg Prozatimního divadla. Vymyslel nový literární žánr romaneto, což je krátká, napínavá povídka s výraznou pointou. V tomto stylu napsal třeba díla Svatý Xaverius a Ukřižovaná. V literatuře rád psal o záhadách a tajemnu, které se rozřešily racionálním vysvětlením.