Trošku šílený, prací poznamenaný novinář, se jednoho dne rozhodne, že dá okamžitou výpověď. Patří ale mezi špičku, a proto se ho jeho šéfredaktor snaží všemi možnými způsoby přesvědčit, aby zůstal. Tak se dá stručně popsat zasazený do 20. let minulého století do amerického Chicaga.
Hildy Johnson, kterého ztvárnil Jack Lemmon, se zamiloval a rozhodl se, že s náročnou prací novináře skončí. Šéfredaktor Examineru Walter Burns (Walter Matthau) se s Hildyho neočekávanou výpovědí nedokáže smířit. Snaží se ho proto přesvědčit, aby zůstal alespoň do dalšího dne a napsal titulní článek o popravě trestance Earla Williamse. Hildy ho ale s velkým odhodláním odmítá.
Situace se ale změní, když se přijde Hildy rozloučit do tiskového centra s ostatními novináři. Vězeň Earl se pochybením šerifa dostává na svobodu a Hildymu padá velká ryba přímo pod nos. Ačkoliv se na ostatní snaží hrát nezájem, jeho novinářská krev mu stále proudí v žilách a on se dává do psaní, sám si zjišťuje zásadní informace a mystifikuje své kolegy, jen aby měl svého sólokapra. V tu dobu má už ale Hildy sedět ve vlaku se svou vyvolenou Peggy.
Krom vytříbených dialogů se ve filmu objevuje i dobře zrekonstruované novinářské prostředí. Hildy předává Walterovi novinky skrz přímou telefonní linku, všichni novináři v tiskové kanceláři diktují nejnovější zprávy přímo do redakce, kde se přepisují. Snímek vyobrazuje novináře jako skupinku detektivů lačnících po informacích, zcela zkažených svou prací. Nebojí se překročit všechny hranice. To, a jejich prostořekost, z nich občas dělá bandu primitivů.
Hildy se musí rozhodnout, buď nechá své dlouholeté povolání za sebou nebo nastoupí do vlaku, začne psát pro inzertní noviny a ožení se. Vytíženost novináře ve 20. letech minulého století a manželství se totiž zároveň vylučuje.