Budoucnost veřejnoprávní televize je momentálně jedním z nejdiskutovanějších témat na britských ostrovech.  V návaznosti na oznámení prodeje Channel 4 se vláda stala terčem ostré kritiky od opozice, která vládu obvinila z kulturního vandalismu nebo také od organizací spojené s televizním průmyslem.

Hlavní důvodem prodeje je nedostačující příjem televizní stanice, minulý týden s tímto výrokem informovalo ministerstvo kultury. Ačkoli se Channel 4 nachází ve vlastnictví státu, většina příjmů pochází z reklam. Vláda již loni uvedla, že blížící se privatizace by pomohla stanici zabezpečit do budoucna. „Dospěla jsem k závěru, že vládní vlastnictví brzdí Channel 4 v konkurenčním boji se streamovacími giganty, jako jsou Netflix a Amazon,“ uvedla ministryně kultury Nadine Dorriesová na svém Twitteru. „Díky změně vlastnictví získá Channel 4 nástroje a svobodu k tomu, aby dlouhodobě vzkvétal a prosperoval jakožto veřejná služba,“ dodala.

Tento výrok pobouřil valnou většinu odborníků v čele s bývalou šéfkou zpravodajství pro Channel 4 Dorothy Byrneovou. „To co říká nedává žádný smysl, Channel 4 tady není od toho, aby soutěžil s Netflixem nebo Amazonem. Je tady proto, aby diváky informoval o důležitých věcech. To Netflix ani Amazon nedělá,“ uvedla ve vysílání BBC Radio 4. K odpůrcům prodeje se přidala i nynější generální ředitelka Alex Mahonová, která zpochybňuje fakt, že by televize byla závislá jen na příjmech z reklam. „V posledních dvou letech dosáhly naše příjmy rekordních úrovní a na rozdíl od jiných vysílacích společností nemáme žádný dluh, v bance máme 270 milionů liber v hotovosti,“ uvedla Mahonová. „Mnohem důležitější je, že jsme kreativnější něž kdy předtím a naše show získala minulý týden nejméně 44 nominací na Bafta (Filmová cena Britské akademie),“ dodala Mahonová pro týdeník Sunday Times.

Konečné plány ohledně prodeje Channel 4 by podle ministerstva vnitra měly být brzy zveřejněné, poté se bude čekat zda návrh odsouhlasí parlament. Pokud návrh parlament schválí, případný zájemce by měl za televizní síť zaplatit kolem jedné miliardy liber, tedy asi 29 miliard korun.

Když jste členem královské rodiny, novináři, hlavně ti bulvární, jsou na každém všem kroku, což nemusí být úplně příjemné. Své o tom věděla princezna Diana, zesnulá matka prince Harryho. Právě bulvární média mají značný podíl na její smrti. V onen osudný den roku 1997 ujížděla před paparazzi, což mělo tragický následek v podobě autonehody. A byli to právě fotografové bulvárních plátků, kteří byli v místě nehody první, ale místo pomoci pro ně byl přednější exkluzivní snímek.

Diana s bulvárem bojovala celý život. Princ Harry proto nechce vystavit svou rodinu stejnému tlaku a se svou manželkou Meghan se rozhodli neposkytovat bulvárním médiím žádné rozhovory či fotky.

Ztratil jsem matku, moje žena trpí také

V neděli večer zaslal Harry dopis editorům výše zmíněných titulů, kde vysvětluje, že od nynějška se odmítají angažovat s výjimkou nutných případů, pro které využijí své právníky. Nechtějí se podílet na příbězích, které jsou zkreslené, postavené na nepravdě a za hranicí rozumu. „Média mají právo publikovat komentáře a informovat o nás, ať už pozitivně či negativně. Nesmí to být ale postavené na lži,“dodávají.

Mimo to také bulvár obviňují z ničení životů jejich přátel a známých jen kvůli výnosům z reklam, královská rodina je ve Velké Británii totiž velmi populární a její značka vydělává. „Ztratil jsem svou matku a nyní přihlížím tomu, jak se moje manželka stává obětí těch samých mocných sil,” uvedl vnuk královny Alžběty minulý rok.

18. duben v roce 1930 připadal právě na Velký pátek. V ten den také britské rozhlasové stranici BBC došly zprávy. Tehdy byla stanice teprve v začátcích, vysílala pouhých 8 let. Ke zpravodajským informacím se zpravodajské stanice dostávaly především pomocí tiskových agentur (nejvíc od Reuters), ale také díky oficiálním oznámením, například ohledně dopravy nebo vládním oznámením. V té době bylo normální, že se vláda snažila ovlivnit vysílání ve svůj prospěch.

Den před Velkým pátkem tehdejší ministr vnitra poskytl rozhovor pro noviny. Obsah rozhovoru se ale vládě nelíbil, takže chtěli zabránit jeho šíření. Po dobu Velikonoc noviny nevycházely, a tak jediné riziko představoval rozhlas. Rozhodli se tedy požádat i BBC, aby se o rozhovoru nezmiňovali.

Tiskové agentury ten den žádné nové zprávy nevydaly a redaktoři ještě nebyli tak aktivní, aby se vydali hledat zajímavé informace sami. A tak ve 20:45 moderátor do rádia řekl: „There is no news“ (tedy nejsou žádné zprávy). Poté čtvrt hodiny hrála klavírní hudba.

18. dubna přitom v Indii proběhlo povstání několika stovek lidí proti Británii a odpojili komunikační zdroje města. Tato informace se však do redakce nedostala včas.

James May se narodil 16. ledna 1963 v Bristolu jako jedno ze čtyř dětí. Navštěvoval školy v Newportu a Rotherhamu, později pak studoval hudební vědy na Lancaster University, kde se věnoval zejména hře na klavír. Po absolvování pak krátce pracoval v kanceláři nemocnice v Chelsea.

V osmdesátých letech psal May pro motoristické magazíny The Engineer a později Autocar. Z druhého jmenovaného byl vyhozen kvůli sarkastické šifrované zprávě, kterou narážel na zmíněný magazín. Paradoxně právě díky tomuto výstřelku si ho všimla produkce nově vznikajícího Top Gearu pod BBC.
Krom Autocaru a The Engineer psal James také pro Car Magazine, The Dialy Telegraph a spolu s ostatními moderátory Top Gearu, také do stejnojmenného magazínu.

K Jeremymu Clarksonovi a Richardu Hammondovi se v Top Gearu přidal až od druhé sezóny. Za dobu svého působení v této zábavné motoristické show si vysloužil přezdívku „Kapitán Šnek“ díky svému občas poněkud pomalému stylu jízdy. V roce 2015 se po propuštění Jeremyho Clarksona rozhodl svého kolegu spolu s Hammondem následovat a rovněž opustil BBC. Dnes spolu všichni tři moderují pořad The Grand Tour vysílaný na internetové streamovací službě Amazon, který se letos dočká své třetí série.

Krom moderování Top Gearu se May také proslavil svými pořady jako James May’s toy stories nebo James May’s Man Lab ale i mnoha dalšími, produkovaných převážně BBC.

Spojené království se poslední tři roky nachází v nelehké situaci. Několikrát odložený brexit a s ním spojené demonstrace se dotýkají každého občana, včetně obyvatelů Walesu, kde 52% obyvatel hlasovalo pro odchod. Právě ve velšském hlavním městě Cardiffu studuje Michal Jindra, který minulý rok absolvoval bakalářský stupeň na univerzitě ve Worcesteru. Za takovou dobu se student žurnalistiky seznámí s povahou zdejšího tisku velice dobře.

Jak se liší britská média od českých? Mají něco, co ta naše nemají?

Jedním ze základních, nicméně velmi důležitých rozdílů je ten, že v britských médiích se pohybuje výrazně více peněz. Mediální domy si tak mohou dovolit podstatně větší počet zaměstnanců, což se pak odráží na celkovém obsahu. Kdybych měl uvést jeden příklad za všechny, tak podle veřejně dostupných informací má BBC News přibližně 2000 novinářů, mezi něž patří i desítky zahraničních korespondentů.

Mít svoje reportéry přímo v místě nepochybně přináší řadu výhod, jednak je reportáž autentičtější, zároveň má zpravodaj možnost jít více do hloubky. Kromě toho se zpravodajská BBC nezaměřuje pouze na světové mocnosti a nejdůležitější politické instituce, ale reportuje i z dalších zemí. Podle údajů, které uvádí na webu, přinesli v loňském roce reportáže z více než 150 států.

Kdybych měl zmínit patrný rozdíl v tištěných médiích, tak zatímco v Česku mám dojem, že noviny zeštíhlují, tak na ostrovech stále najdete výtisky o několika desítkách stránek, k nimž jsou často vloženy ještě přílohy. Jedním z takových příkladů by mohl být The Daily Telegraph, v němž se objevují často i dlouhé texty, kterých – podle mého soudu – naopak v českých médiích ubývá.

Nicméně pokud by někdo čekal, že konzervativní Britové budou číst bulvár méně než u nás, tak se mýlí. Tak jako v Česku je na první pozici v počtu prodaných výtisků Blesk, tak v Británii jsou na vrchních příčkách bulvární deníky The Sun a Daily Mail. Nepochybně se v britských médiích také promítá popularita konkrétních sportů. Zatímco u nás de facto celou zimu plní internetové servery a noviny tolik populární biatlon, tak v ostrovních médiích o něm najdete zmínku těžko. Naopak velký prostor věnují zdejší novináři ragby, zejména pak v poslední době, kdy se v Japonsku konalo mistrovství světa, v němž se Anglie i Wales dostali velmi daleko.

„Britský parlament se konečně dohodl na… no, ne na Brexitu, to by bylo příliš snadné, ale na datu předčasných voleb, které připadne na 12. prosince,“ píše francouzský deník Libération, dle jejichž má Boris Johnson šanci získat většinu hlasů na prosazení svého návrhu a umožnit tak Británii opustit EU 31. ledna. „Je to ovšem nejistá sázka,“ dodávají jedním dechem.

Večerník Le Monde však zvažuje i možnost výhry Johnsonova oponenta. Labouristé slíbili znovu projednat dohodu a vyhlásit druhé referendum. Liberálně demokratická strana chce zrušit Brexit úplně. V zemi tak silně názorově rozdělené a přehlcené Brexitem nic není jisté. Noční můrou by byl další zablokovaný parlament.

Irish Times i El País se shodují v názoru na volby, budou jako nikdy předtím

Německý týdeník Die Zeit tvrdí, že ať už jsou volby vítané jakkoliv, nemusejí vyřešit vůbec nic. Kampaň bude tvrdá a neúprosná a nedá se předvídat výsledek. Navíc prý Británie ztratila kvůli Brexitu možnost kompromisu. „Premiér povede silně populistickou kampaň apelující na lidi, kteří už konečně chtějí odejít z EU a kteří jsou reprezentovaní Johnsonem stojícím proti elitářskému parlamentu, jenž ho neustále brzdí. Referendum z roku 2016 ukázalo, jak špinavými se tyto kampaně mohou stát,“ předpovídá.

Španělský deník El País tvrdí, že ani jedna strana si nemůže být jistá svými úspěchy v budoucnu, nicméně jediný způsob, jak může Velká Británie uniknout paralýze způsobené Brexitem, je rozptýlit všechny pochybnosti. Volby se tak mají stát de facto druhým referendem o odchodu Velké Británie z EU.

Irský deník The Irish Times se k celé situaci staví skepticky. Ve volbách se většinou nesoupeřilo kvůli jednomu problému, ale jejich výsledky vycházely spíše z převládající mentality občanů a celkové politiky každé strany. Britské volby tak dle nich budou jako ještě žádné jiné předtím.