V létě minulého roku napsal Robert Břešťan stížnost na porušování informační povinnosti ze strany ČRo. Redakce webu HlídacíPes.org, kde je Břešťan šéfredaktorem, totiž už od Vánoc 2020 nedostala  odpověď ani na jeden ze svých zaslaných mailů.  „Český rozhlas je instituce placená z koncesionářských poplatků a tedy veřejných peněz; z veřejných peněz je tedy nutně placený i pan mluvčí. Ve vztahu k vybraným novinářům však zjevně své pracovní povinnosti neplní. Ať je to z jeho vůle, či z vůle jeho nadřízených, je tento přístup zcela nepřípustný a též v rozporu s informační povinností, jež veřejnoprávní médium má,” píše Břešťan ve stížnosti. Podle něj má ČRo porušovat body Kodexu o poskytování nestranného a nezávislého zpravodajství, zjišťování informací nebo o fóru pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat široké spektrum názorů.

Odpověď od Rady ČRo a ředitele pro Komunikaci, marketing a obchod přišla až na konci listopadu tohoto roku. V první části odpovědi předseda rady píše, že Kodex rozhlas neporušil. „Vámi uvedená pasáž kodexu ´rozhlas představuje fórum pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat široké spektrum názorů a hledisek´a že ´poskytuje nestranné a nezávislé zpravodajství, informace, komentáře a analýzy´ se nepochybně vztahuje pouze na vysílání ČRo,” píše předseda rady Miroslav Dittrich. 

Vyjádření ředitele bylo více obsáhlé. Zmiňoval, že ČRo s novináři komunikuje a na jejich dotazy standardně odpovídá, s Hlídacím psem má však problém. „Po řadu let ČRo v dobré víře komunikaci vedl i se serverem HlídacíPes.org. Tuto komunikaci přerušil na základě diskriminačního chování serveru, který nectí obecné a základní principy novinářské etiky a pravidel a nectí ani ta pravidla, která si sám vytyčil ve své misi jako projekt takzvaného Ústavu nezávislé žurnalistiky, tedy například nezávislost, objektivní přístup, profesionalitu, dodržování přísných standardů novinářské nestrannosti bez ideologických předsudků apod.” Krom toho se má však server HlídacíPes.org  “chytat” pouze určitých témat, které nejsou podloženy fakty,  a mají jméno veřejnoprávního rozhlasu pošpinit. A na druhou stranu o těch dobrých věcech, které ČRo dělá, se podle Zavorala server nezmiňuje vůbec. „ Mediální výstupy serveru s tematikou ČRo jsou k nahlédnutí v příloze. Je na nich jasně vidět, že server HlídacíPes.org neinformuje o tématech, která souvisejí se zdravým rozvojem ČRo, s novými službami, které poskytuje posluchačům, nebo snad dokonce s jeho programovými úspěchy na domácím či mezinárodním poli.“ Tento bojkot je podle Hošny pouze oprávněnou ochranou pověsti instituce, ČRo. „Znamená to snad, že ČRo hodlá komunikovat jen s redakcemi, které o jeho vedení budou psát výlučně hezky?,” reagoval na postoj ČRo Břešťan ve svém komentáři.

Novinář veřejnoprávních médií musí reprezentovat společnost, hlídat vyváženost a udržet integritu

“Vždycky, když zpracovávám nějaké téma, cítím velkou zodpovědnost za to, na co se zeptám svého hosta. Snažím se pokládat takové dotazy, které by položili naši posluchači,” vysvětluje Lenka Kabrhelová co pro ni práce v Českém rozhlase, který by měl reflektovat složení společnosti, znamená. Kromě otázek také společně se svým týmem věnuje značnou část výběru samotných témat. “Samozřejmě si uvědomujeme, že některá témata posluchače nezajímají tolik, jako jiná, to ale neznamená, že jim nemáme dát prostor,” dodává.

O tématu mediálního prostoru, který by měl být ve veřejnoprávních médiích zvlášť vyvážený, promluvil i Václav Moravec. “My v Otázkách máme takovou tabuli, na kterou si děláme čárky k politikům, které pozveme. Někteří lidé se zlobí, proč zveme například Vojtěcha Filipa, když je to komunista, ale ona je to naše zákonná povinnost. Problém je, pokud politici opakovaně pozvání odmítají.”

Podle Moravce musí být novináři v komunikaci s politiky důslední a nenechat si diktovat podmínky. “Premiér Babiš několikrát pozvání do Otázek odmítl a zůstala tam kvůli tomu prázdná židle, ČT24 s ním potom ale v jiném pořadu přinesla dvacetiminutový rozhovor,” upozornil Moravec na praktiky, kterými se politici vyhýbají konfrontaci a získávají větší mediální prostor.

Reportérka portálu iRozhlas Kristýna Guryčová v této souvislosti zmínila výhodu psané žurnalistiky, která poskytuje novinářům více času vyvíjet na politiky tlak. “Není to tak, že když se nám někdo k tématu nevyjádří, tak od toho jdeme pryč. Několikrát tomu člověku voláme, píšeme zprávy, pokud je na to čas, tak se ho snažíme někde odchytit. Teprve potom víme, že se k tomu ten člověk opravdu cíleně nevyjadřuje,” říká. Kromě toho nabízí psaná žurnalistika prostor ověřovat výroky politiků a uvádět je na pravou míru.

“V tomhle smyslu bylo zajímavé pozorovat americká média při prezidentských volbách. Bylo neuvěřitelné, kolik prostoru dostal Donald Trump na šíření nepravdivých informací,” říká Moravec. Nejen americká média se podle něho často “nechávají ukřičet” a ve snaze uspokojit konzumenty produkují nekvalitní obsah. “Jen protože je to populární, tak to budeme sdílet? To je přeci blbost,” říká. Média by podle něj měla být konzervativnější a dodržovat zásady kvalitní novinářské práce.

Držet krok s dobou, bavit, informovat, vzdělávat a nikoho nenaštvat

S vlivem odběratelů na obsah souvisí i proměna tlaku, kterému jsou novináři s rozvojem nových médií vystavováni. Ten už totiž dávno není jen politický. “Pro nespokojeného diváka je dnes mnohem snazší ozvat se,” říká Moravec. Když se takových hlasů sejde víc, nejde ale bohužel říct, zda jde o pár naštvaných jedinců, nebo většinový názor společnosti. Snadno se tak dá vytvořit umělý nátlak na nepohodlné novináře. “Zažila jsem situaci, kdy si na mě stěžovala jedna radní s tím, že se moc ptám, ” říká Guryčová, “v tu chvíli se za mě ale postavil můj nadřízený, což je pro novináře zásadní.”

Veřejnoprávní média rovněž stojí před výzvou udržet krok se stále novými mediálními formáty. „Všechna média, i ty veřejnoprávní, podléhají tlaku trhu, pro přežití média je naprosto zásadní, aby se přizpůsobila době a technologicky se vyvíjela,“ říká Tomáš Etzler. Podle Moravce někteří kritizují veřejnoprávní média i za kombinování různých forem médií (tzv. hypermediaci), například Český rozhlas za provozování serveru iRozhlas nebo vytváření podcastů. Podle něho zájem o udržení veřejnoprávních médií jako čistě tradičních souvisí kromě snahy o omezení vlivu i s komercionalizací médií. Pokud by veřejnoprávní média nebyla pro společnost atraktivní, měli by komerční média větší zisky.

“Komerční média konzumenty především baví, ty veřejnoprávní kromě toho i informují a vzdělávají. Lidé především v situacích, jako jsou povodně, volby a podobně, uvědomují,” komentuje přidanou hodnotu veřejnoprávních médií Robert Břešťan. V tom s ním souhlasí i Tomáš Etzler. “V krizi se lidé na veřejnoprávní média obrací jako na ty nejvěrohodnější. Česká televize kromě toho skvěle zareagovala na situaci kdy spustila vzdělávací pořad pro žáky, kteří zůstali doma.”

Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář ale pouze nebaví, neinformuje a nevzdělává. Plní totiž i klíčovou roli ve fungování demokratické společnosti. “Veřejnoprávní média jsou lakmusový papírek demokracie a vnímám to tak, že pokud tu budou nějaké pokusy o zestátnění, nebo jiné ovlivňování médií státem, jde o jasný signál, že s naší demokracií je něco v nepořádku,” říká v závěru debaty Robert Břešťan.

Historicky první Cenu regionální žurnalistiky si odnesla Jana Ustohalová (MF Dnes) za článek s názvem Historik Kovařík: Brněnský pochod byla humanitární katastrofa. Od ostatních se příspěvek odlišuje mimořádným společenským přínosem a přináší nová fakta včetně konkrétních detailů. „Mezi hlavní kritéria v kategorii regionálního zpravodajství patřila “řemeslná” kvalita zpracování, výjimečnost tématu, společenský přínos, ale také stylistika, aktuálnost a investigace,“ vysvětlila porotkyně Šárka Mikulecká a současně šéfredaktorka Orlického deníku.

Do kategorie „solution journalism“ mohli novináři přihlásit články, které nejen popisují problém, ale snaží se najít jeho řešení. „Nadace OSF se snaží v rámci Novinářské ceny reflektovat světové trendy v žurnalistice a přinášet je k nám. Svými projekty přispíváme k aktivní občanské společnosti a solution journalism je efektivním způsobem, jak lidi dál inspirovat. Žurnalistika by neměla jen nastolovat problémy, ale také poukazovat na různá řešení a jejich dopad na svět kolem nás,“ řekl Robert Basch. Zvítězila série textů Uprchlíci 2015 od Tomáše Lindera (Respekt), který se snažil popsat řešení při přijímání a integraci imigrantů. Podle poroty formát i obsah textů posiluje otevřenou veřejnou debatu, kde mají místo nejen hrozby, ale i možné cesty ke zvládání problému.

V rámci Novinářské ceny 2015 byla vyhlášena Česko-slovenská cena veřejnosti, kterou obdržel Martin Veselovský (DVTV) za rozhovor s Martinem Konvičkou: Půjdu do voleb, Sobotka se nám vysmál. O vítězi rozhodla veřejnost v online hlasování, příspěvek získal 5 363  hlasů, celkem z 10 455 hlasujících. Video vyhrálo i cenu za „Nejlepší besedu nebo diskuzi“.

V průběhu května pořadatelé soutěže vydají eBook, v kterém si zájemci budou moct prohlédnout vítězné i nominované práce.

VÍTĚZKY A VÍTĚZOVÉ NOVINÁŘSKÉ CENY 2015

Kategorie psané žurnalistiky „Nejlepší rozhovor“

Magdalena Sodomková: Marnotratní synové (Lidové noviny)

Porota u příspěvku oceňuje profesionální způsob kladení otázek.

Kategorie psané žurnalistiky „Nejlepší reportáž“

Kateřina Šantúrová: No 1. (Newsweek)

Porota oceňuje komplexní zpracování závažného problému, jemuž média v poslední době nevěnují takovou pozornost.

Kategorie psané žurnalistiky „Nejlepší komentář“

Petr Honzejk: Základní lidské právo na nenávist (Hospodářské noviny)

Porota oceňuje velmi dobrou jazykovou a stylistickou úroveň komentářů.

Kategorie psané žurnalistiky „Nejlepší analyticko-investigativní příspěvek“

Robert Břešťan: Jestli si nás Rusko koupí (Reportér magazín ve spolupráci s webem HlídacíPes.org)

Porota oceňuje poctivou práci při vyhledávání a vytěžování zdrojů, schopnost získané informace vyhodnotit a dát jim nový rozměr.

Kategorie audiovizuální žurnalistiky „Nejlepší rozhovor, beseda nebo diskuse“

Martin Veselovský: Konvička: Půjdu do voleb, Sobotka se nám vysmál (DVTV)

Porota oceňuje profesionální způsob vedení rozhovoru, kterým autor odhalil politické záměry a extremistické názory předsedy Bloku proti Islámu.

Kategorie audiovizuální žurnalistiky „Nejlepší reportáž“

Lukáš Landa: Nebezpečná hra na vojáky (Česká televize)          

Porota oceňuje, že reportáž zobrazuje objevné téma – fenomén, který existuje přímo před našima očima, aniž bychom o něm věděli.

Kategorie audiovizuální žurnalistiky „Nejlepší analyticko-investigativní příspěvek“

Dalibor Bártek: Ostravský Janoušek; Reklama za stamiliony a Nečistá hra (Česká televize)

Porota ocenila velmi zajímavě zpracované téma prorůstání ekonomiky a politiky, které autor dlouhodobě sledoval.

Kategorie online žurnalistiky „Cena za inovativní online žurnalistiku“

Jan Boček, Marcel Šulek: Rusové proti Rusům: Země v nevyhlášené občanské válce (Český rozhlas)

Zdánlivě okrajové téma demografického vývoje v Rusku je zde ukázáno jako možná klíčové pro další vývoj této země, ale i Evropy.

Zvláštní cena: Cena za regionální žurnalistiku

Jana Ustohalová: Historik Kovařík: Brněnský pochod byla humanitární katastrofa (Mladá fronta DNES)

Zabývá se odsunem samotným i událostmi, které po něm následovaly, a poukazuje na dosud nezodpovězené otázky. Odsun brněnských Němců líčí nejen jako ojedinělý příběh, ale zasazuje ho do širších souvislostí.

Cena Googlu pro mladé talenty datové žurnalistiky

Adam Nedvěd, Tomáš Ducháček: Kontrola veřejných zakázek před ÚOHS

Porota ocenila studenty IES FSV UK za atraktivní projekt, který má potenciál přinést svěží úhel pohledu na agendu veřejných zakázek.

Zvláštní cena: Cena Solution Journalism

Tomáš Lindner: Série textů Uprchlíci 2015: Německá inspirace (RESPEKT)

Autor se v sérii čtyř článků věnoval závažnému a aktuálnímu tématu, které hýbe celým kontinentem. Na rozdíl od České republiky Německo zažívá už více než rok příchod statisíců uprchlíků a před tuto výzvu je postavena celá společnost od vrcholných politiků až po obyvatele malých obcí.

Zvláštní cena: Nejlepší česko-slovenský kreslený vtip, komiks nebo karikatura

Vojtěch „Vhrsti“ Jurík: série kreseb v časopise Rodina a škola

Porota si cení především jednoduchosti jeho kreseb, která odkazuje k americkému stylu (Simpsonovi, Futurama). Vybrané kresby dobře odrážejí problémy každé generace a oživují i úžeji specializované médium, jako je časopis Rodina a škola.

Česko-slovenská cena veřejnosti

Vítěz: Martin Veselovský za rozhovor s Martinem Konvičkou (DVTV)

 Vaší první velkou novinářskou kapitolou bylo působení v BBC. Jak se liší zpravodajství v Británii a tady v Česku?

Dramaticky. Jednak proto, že BBC má velmi důsledně vytvořené směrnice, které se ti novináři snaží důsledně dodržovat, i když ne vždycky se jim to samozřejmě daří. Už před těmi deseti lety tam měli takovou politiku, že důležitější než rychlost je správnost a kvalita té zprávy. Což je tady v ČR úplně opačně. Samozřejmě, ne každé britské médium je tak korektní, někdy až hyperkorektní, jako BBC, ale jako škola novinařiny to bylo super.

Víceméně jste u rádia začínal, teď už jste ‚na plný úvazek‘ v psaných médiích. Přitom u většiny novinářů to bývá naopak – začnou v novinách a pak se přesunou do rádia. Proč jste zvolil opačnou cestu?

To vzniklo samo během studia. Zjistil jsem, že v Českém rozhlase je tvůrčí skupina elévů, kterou vedla Miluše Tikalová – skvělá to žena – která to tam vydupala. Ta idea byla mimochodem správná, vytvářet si takhle podhoubí dobrých novinářů přímo v rozhlase. Takže jsem tam začal chodit a tak nějak logicky to tak směřovalo k tomu rozhlasu. Ale je pravda, že jakkoli to byla zejména v BBC skvělá škola novinařiny, tak až pak v Hospodářských novinách jsem přišel na to, že ty základy žurnalistiky by měl člověk sbírat ve zpravodajství a ještě navíc v tištěném. Pak se to dobře rozvíjí. Směr byl u mě možná opačný, vím, že jsou lidi, kteří nastoupí do rádia a pak v něm i umřou, ale myslím, že to od sebe není tak daleko. Rozhlasová žurnalistika a ta psaná se kamarádí, dobře se doplňují.

Jak na své působení v Hospodářských novinách vzpomínáte?

Bylo to přínosné období, protože to bylo vlastně poprvé, co mě někdo aktivně nutil přinášet vlastní informace a vlastní zprávy. Rádio je ve své podstatě vlastně odražeč dění, nebo děláte rozhovor o tom, co bude, ale ten tvůrce a původce těch zpráv jsou tradičně deníky. Do doby, než je koupil Babiš, tak to byla hlavně Mladá fronta Dnes, co se týče agenda settingu. Noviny byly prostě velká škola, co se týče tohohle nošení informací a tlaku na to být první, mít originálnější materiál, byla to velká zkušenost. To mi tehdy šéfoval Jindřich Šídlo, tehdy ještě šéf domácí rubriky, a bylo to fajn.

Jak jste vnímal jakožto ex-novinář HN výrok Jiřího Ovčáčka, který na tiskové konferenci tvrdil, že Hospodářské noviny se řadí mezi ty noviny, kterým se už nedá věřit, a které tlumočí to, co chce slyšet Bakala?

Mně je Jiří Ovčáček v tomhle smyslu úplně ukradený. On totálně pomíjí roli mluvčího prezidenta a stává se de facto stínovým prezidentem a sám nastoluje témata. To přece nikdo od mluvčího nechce. Pokud se tahle naváží do Hospodářek, tak já za tím vidím nějaké spojenectví na trase Andrej Babiš – Miloš Zeman, což je vidět i na dalších výrocích a statusech. Jakmile se někdo trefí do Babiše, tak on vystupuje ve dvojí roli jako mluvčí Zemana i Babiše, takže tohle je spíše nějaká vnitřní porucha na Hradě.

Co vás vedlo k tomu, abyste založili Ústav nezávislé žurnalistiky a následně její platformu, Hlídacího psa?

V tom už jsem vlastně nevinně, to založil Ondřej Neumann, když přemýšlel, co bude dělat dál, když skončil v Economii. Našel vzor v americkém serveru propublica.org, který byl založený na stejném principu, akorát s větším množstvím financí na začátku, ale taky je to neziskový projekt. Dokud tedy má příjem, který ale může přestat ze dne na den, tak nám poskytuje poměrně unikátní svobodu. Taky nám dovoluje vyhnout se tomu, o čem jsem mluvil – k tomu modloslužebnictví ke klikancům a k reklamě. Nemáme žádnou reklamu, nemusíme dělat klikací titulky, v tom smyslu, že titulky samozřejmě mají být sexy, lákavé, třeba i zábavné, ale nemají být lživé. My si tedy můžeme dovolit i ten luxus dělat kvalitní žurnalistiku ve vážném stylu. Tohle je věc, která mě nadchla. Když jsem si pak studoval web Propublicy, tak jsem zjistil, že pár podobných projektů v Evropě je, byť jich je málo. Ta idea neziskové žurnalistiky nezávislé nejen na financích, ale i na inzerci a do určité míry i na přízni čtenářů, to je úplně unikátní situace

Jak vidíte budoucnost Hlídacího psa coby nezávislého periodika? Plánujete to ještě nějak rozšířit?

Pořád tu je ta závislost na zdrojích, díky kterým teď fungujeme. Budoucnost Hlídacího psa se bude odvíjet podle peněz. Tenhle druh žurnalistiky se opravdu nedá dělat na vedlejší nohu, takže buďto to budeme dělat pořádně, nebo vůbec. Do budoucna v rámci nějakého business modelu, i když se mi líbí ten neziskový étos, představuje možnost zavedení papírového měsíčníku. Start jsme odložili z původně zamýšleného března někam na podzim, ale takové věci se nemají uspěchat. Bude to nový krok, který nám pomůže, nebo nás zahubí, to se teprve ukáže. Já osobně doufám, že to přežije co nejdéle.