Po vystoupení ve vysílání Ovsjannikovovou zadržela a vyslýchala policie. Proces skončil udělením pokuty 30 tisíc rublů (přibližně 6700 korun). Novinářka si také vyslechla obvinění z diskreditace armády. Rusko přitom nedávno přijalo zákon, díky kterému může udělit až 15 let vězení za označení ruské speciální operaci jako „válku“ nebo „invazi“.

„Ovjsannikovová svým protestem hájila nejdůležitější novinářskou etiku – navzdory hrozbě státní represe,“ řekl v prohlášení šéfredaktor listu Die Welt Ulf Poschard. „Jsem nadšený, že s ní mohu spolupracovat,“ doplnil prohlášení. Ovjsannikovová tedy kromě mírného trestu může dál pracovat v médiích a žádný závažný postih jí pravděpodobně nehrozí. Tahle skutečnost znovu rozvířila vlnu podezření.

„Kdyby to byl skutečný akt neposlušnosti, Ovsjannikovová by nyní byla týrána ve vězení Federální službou bezpečnosti, drželi by ji ve vazbě a dostala by 15 let ve vězení za použití slova ‚válka‘,“ napsala na Twitter Larrisa Dorošenková, mediální analytička na Northeastern University. Spekulací o inscenaci a využití novinářky pro ruskou propagandu Kremlu se objevilo více. „Pokud by tedy bylo jejím cílem zapůsobit především na Rusy, proč používat anglický jazyk a ještě v něm psát o tolik větším písmem? A pokud vím, tak První kanál je stejně již ve většině západních zemí zakázán,“ ptá se Dorošenková.

Pochybné jsou i rozhovory se západními médii, kde Ovsjannikovová obhajuje běžné podle ní nevinné rusy a žádá zmírnění sankcí pro obyčejné lidi.“ Je to válka Putina, a ne obyčejných Rusů,“ řekla v rozhovoru pro ABC News 20. března. Právě tahle snaha o zmírnění sankcí působí jako spolupráce s Kremlem. „Tato loutka Federální služby bezpečnosti teď nabádá EU k tomu, aby zrušila sankce, protože ‘babičky a dětičky trpí a jen to jen válka Putina’. Ti, kteří ji aplaudovali, vlastně Putinovi pomohli,“ napsal na Twitter Sergej Sumlenny, expert na východní Evropu.

Dalším argumentem pro zpochybnění Ovsjannikovové je používání stejné rétoriky jako kremelská propaganda. Invazi novinářka v rozhovoru pro France24 nazvala „bratrovražednou válkou“ a národy označila za „bratrské“. Upozornil na to ukrajiský poslanec Roman Hryščuk. „Toto je hlavní narativ ruské propagandy, který je využíván jako vysvětlení k okupaci Ukrajiny- ‘Jsme bratři a měli bychom žít v jedné zemi’,“ napsal na Twitter.

Třetím nejvíce zpochybňovaným činem Ovsjannikovové je odmítnutí ochrany. Hned po vystoupení v televizi jí francouzský prezident Emmanuel Macron nabídl azyl a konzulární ochranu ve Francii. „Nikdy jsem nepřemýšlela o možnosti emigrace. Jsem vlastenka a můj syn je ještě vlastenečtější než já,“ obhajuje svoje chování Ovsjannikovová. Taky dodala, že se v Moskvě necítí bezpečně. Dál v ní ale zůstává a teď už i pracuje.

V létě minulého roku napsal Robert Břešťan stížnost na porušování informační povinnosti ze strany ČRo. Redakce webu HlídacíPes.org, kde je Břešťan šéfredaktorem, totiž už od Vánoc 2020 nedostala  odpověď ani na jeden ze svých zaslaných mailů.  „Český rozhlas je instituce placená z koncesionářských poplatků a tedy veřejných peněz; z veřejných peněz je tedy nutně placený i pan mluvčí. Ve vztahu k vybraným novinářům však zjevně své pracovní povinnosti neplní. Ať je to z jeho vůle, či z vůle jeho nadřízených, je tento přístup zcela nepřípustný a též v rozporu s informační povinností, jež veřejnoprávní médium má,” píše Břešťan ve stížnosti. Podle něj má ČRo porušovat body Kodexu o poskytování nestranného a nezávislého zpravodajství, zjišťování informací nebo o fóru pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat široké spektrum názorů.

Odpověď od Rady ČRo a ředitele pro Komunikaci, marketing a obchod přišla až na konci listopadu tohoto roku. V první části odpovědi předseda rady píše, že Kodex rozhlas neporušil. „Vámi uvedená pasáž kodexu ´rozhlas představuje fórum pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat široké spektrum názorů a hledisek´a že ´poskytuje nestranné a nezávislé zpravodajství, informace, komentáře a analýzy´ se nepochybně vztahuje pouze na vysílání ČRo,” píše předseda rady Miroslav Dittrich. 

Vyjádření ředitele bylo více obsáhlé. Zmiňoval, že ČRo s novináři komunikuje a na jejich dotazy standardně odpovídá, s Hlídacím psem má však problém. „Po řadu let ČRo v dobré víře komunikaci vedl i se serverem HlídacíPes.org. Tuto komunikaci přerušil na základě diskriminačního chování serveru, který nectí obecné a základní principy novinářské etiky a pravidel a nectí ani ta pravidla, která si sám vytyčil ve své misi jako projekt takzvaného Ústavu nezávislé žurnalistiky, tedy například nezávislost, objektivní přístup, profesionalitu, dodržování přísných standardů novinářské nestrannosti bez ideologických předsudků apod.” Krom toho se má však server HlídacíPes.org  “chytat” pouze určitých témat, které nejsou podloženy fakty,  a mají jméno veřejnoprávního rozhlasu pošpinit. A na druhou stranu o těch dobrých věcech, které ČRo dělá, se podle Zavorala server nezmiňuje vůbec. „ Mediální výstupy serveru s tematikou ČRo jsou k nahlédnutí v příloze. Je na nich jasně vidět, že server HlídacíPes.org neinformuje o tématech, která souvisejí se zdravým rozvojem ČRo, s novými službami, které poskytuje posluchačům, nebo snad dokonce s jeho programovými úspěchy na domácím či mezinárodním poli.“ Tento bojkot je podle Hošny pouze oprávněnou ochranou pověsti instituce, ČRo. „Znamená to snad, že ČRo hodlá komunikovat jen s redakcemi, které o jeho vedení budou psát výlučně hezky?,” reagoval na postoj ČRo Břešťan ve svém komentáři.

Kněz a odborník na lékařskou etiku Marek Orko Vácha se domnívá, že fotografie z nemocnice jsou neetické. Podle něj v nemocnici politická rovina ustupuje do pozadí a Zeman je zde především pacientem. Podle něj v tomto případě nelze argumentovat, že fotografování politiků na veřejnosti patří mezi běžnou práci novinářů. Uvedl to ve svých rozhovorech pro Deník N a zpravodajský server Aktuálně.cz.  S jeho názorem se shoduje Josef Pazderka, šéfredaktor Aktuálně.cz, který záběry jasně odsoudil. „Jakkoli má veřejnost plné právo na pravdivé informace o zdravotním stavu prezidenta, zveřejňovat záběry nebo fotografie jeho bezvládného těla při převozu do ÚVN je pod úrovní seriózních médií,“ prohlásil.

Je třeba podotknout, že samotní novináři zdaleka nemají na věc jednotný názor. Zatímco například Simona Dvořáčková, redaktorka InstaZpráv, mluví o „zatemnění mozku u části médií vlivem sobotních výsledků voleb“ a „bezohledném chování“, mnoho novinářů naopak zastává názor, že nedůstojné fotografie z prostorů nemocnice jsou logickým vyústěním celé situace, kdy veřejnost není o dění kolem prezidenta dostatečně informována a novináři se tak usilovně snaží získat alespoň střípky informací. Odmítají tím tvrzení, že jde o pouhou mediální senzaci na úrovni bulváru a domnívají se, že na vině je spíše Kancelář prezidenta republiky a prezidentovo okolí. „Vratislav Mynář, Martin Nejedlý, Jiří Ovčáček a Zemanova manželka a dcera se chovají jako naprosté hyeny. Jejich vinou novináři za každou cenu fotí Zemana v sanitce. Přitom by stačilo přestat lhát,“ tvrdí ve svém komentáři Johana Hovorková, editorka deníku Forum 24.

Čestmír Strakatý, moderátor pořadu Prostor X časopisu Reflex, fotografii Zemana zveřejnil na svém Twitteru. Nedlouho poté však své rozhodnutí přehodnotil a odstranil ji, zřejmě vlivem negativních reakcí. „Fotku prezidenta jsem smazal. Asi to bylo opravdu moc,“ uvedl v následujícím tweetu. „Platí, že se to Hradu úplně vymklo z rukou. Je to opravdu smutné,“ dodal.

O skutečnosti, že téma ve společnosti silně rezonuje, svědčí i fakt, že proti fotografiím se vymezilo i několik známých osobností, mezi nimi například Ewa Farna. Známou zpěvačku, která se neřadí mezi fanoušky prezidenta Zemana, zveřejnění záběrů zjevně pobouřilo. „Potají ho tam někde fotit ve škvírce na nemocničním lůžku… to je tak nedůstojný,“ nechala se slyšet.

Nebojácný všeuměl Jaromír vyrazil s kůží na trh a po velmi skromně nazvaném pořadu „Moje zprávy,“ který spíše než zprávy připomíná manipulativní monolog vedený hodně špatným diktátorem, přišel s formátem, který nejen u nás, ale nebojím se říct, že ani ve světě, nemá obdoby. Opravdu, hodnocení 2 % nedosáhl na ČSFD zatím žádný seriál. Ano, je to tak. Dámy a pánové, představuji vám pořad Premiér.

Nikdo nečekal to, že po něčem tak špatném jako jsou „Moje zprávy“ může přijít ještě něco horšího. A přišlo. Nejenže Soukup zde působí jako scénárista a herec, ale je samozřejmě také sponzorem.  Nebylo by od věci, kdyby se v pořadu objevil i někdo jiný než jen Soukup a možná by pomohlo, kdyby zkusil více než jeden úhel kamery. Nemluvě o tom, že v několika pasážích se kamera klepe, jak čivava při vánočních ohňostroji.

Ihned zpočátku vám vyrazí dech propracovaný prostřih na dřevěný dům, který spíše napovídá tomu, že se bude točit Receptář prima nápadů, díl Jak zasadit túje. Z omylu vás však vyvede nesmysly mluvící Jaromír Soukup jako Prokop Diviš.

A dál? Dál následuje 20 minut zcela bezobsažného monologu Soukupa. Za pomyslnou třešničku na dortu považuji scénu, kdy byl jeden z aktérů zastrčen zpět kameramanem, když vystoupil mimo záběr . Jedná se o tak velký ochotnický bizár, že po zhlédnutí prvního dílu, jsem chtěl TV Barrandov žalovat za krádež 20 minut mého života.

Jaromír Soukup tak může doufat, že prorazí aspoň jako zakladatel zcela nového, dosud nespecifikovaného žánru a nám nezbývá než doufat, že se z Premiéra nestane premiér. 

„Tehdy stačilo umět psát a být přesvědčený pro komunistickou myšlenku, o novinářských dovednostech si mysleli, že se je může naučit každý,“ zrekapitulovala období 50. let 20. století Věra Bartalosová z Univerzity Palackého. Shrnula „příklady“ tehdejší doby, mezi které se řadila jména jako Stalin, Gottwald a Fučík, nejznámější ikona celé komunistické ideologie. V negativním světle byli tehdy naopak vykreslováni Peroutka, Čapek a celé období první republiky. Novinařina byla tehdy brána jako poslání, ale v jiném smyslu než dnes. Pokud se člověk chtěl stát novinářem, nestačilo obor pouze vystudovat a být v něm dobrý. V první řadě museli mít „správné“ politické názory.

Na žurnalistické „vzory“ navázal i druhý zástupce Univerzity Palackého, Tomáš Poštulka. Na příkladu filmů Slídil a Spotlight přiblížil posluchačům tématu novinářská etiky v narativní struktuře filmů. Zdůraznil hlavně problematiku neetického postupu hlavního hrdiny filmu Slídil a shrnul složitou analýzu posluchačům. Nakonec dodal, že jakkoliv jsou filmy s novinářskou tématikou zajímavé, ve většině případů se s realitou příliš neshodují, jinak by byly daleko nudnější. „Osobně jsem tedy ještě neviděl film, ve kterém by hlavní hrdina po celou dobu jenom přepisoval svodky a psal poznámky,“ přemýšlel při přednášení nahlas.

Úvaze se nevyhnul ani Peter Sasák z Prešovské univerzity. „Komentář nemusí být negativní a kritický, měl by být hlavně originální. Ve výsledku to ale dopadá tak, že když se hraje hokej, je na Slovensku najednou pět milionů trenérů,“ představil svoji analýzu sportovních komentářů v současném slovenském tisku. Nejvíce se zaměřoval na to, jak by měl správný komentář přesně vypadat, což konzultoval s odborníky. Většina z nich na současnou podobu komentářů reagovala negativně, daly se v nich totiž najít prvky úvodníků, glos nebo fejetonů. Komentář by měl správně mít střední rozsah, tříčlennou strukturu a být plný podložených argumentů a faktů. Pravdou ale je, že jejich autoři více sází na žánrovou jistotu a to, že článek musí hlavně zaujmout.

Od sportu k vědě se konference přenesla s Tomášem Holešovským, který posluchačům přiblížil téma vědy ve zpravodajství, konkrétně vědecky zaměřené reportáže v hlavní zpravodajské relaci České televize. Rozsáhlá analýza Událostí, kterou provedl v uplynulém roce, v závěru ukázala, kdy a v který čas se vědecké reportáže ve vysílání objevovaly nejčastěji a jak moc velký vliv měl na vědecky zaměřené reportáže vznik pořadu Věda 24. Zajímavým trendem je i to, že se reportáže většinou věnovaly více domácím než zahraničním zprávám. Holešovský navrhl i možný důvod. „Ono věta: Čeští vědci objevili… Je pro diváky přeci jenom atraktivnější,“ vysvětlil.

Přednáška se uskutečnila v rámci konference Mediální r(e)voluce si připravili studenti katedry Mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky. Úterní program se skládal z diskuzí s významnými osobnostmi české žurnalistické scény, ve středu představili své výzkumy doktorandi z českých a slovenských univerzit.