Český rozhlas letos plánuje obnovit devět zahraničních zpravodajských pozic. Především se chce po roce vrátit do Polska, jméno tamního zpravodaje však zatím Rozhlas neprozradil. Martina Dorazína vystřídá v Moskvě Ivana Milenkovičová, která dosud působila jako redaktorka Lidových novin.

Česká tisková kancelář plánuje obměnit všechny tři svoje zahraniční zpravodaje. To znamená na Slovensku, v Německu a v Belgii. Jméno nového bruselského zpravodaje už je známé, od září jím bude Petr Kupec, který vystřídá dosavadního reportéra Jakuba Dospivu.

V České televizi dojde k několika personálním změnám 

České televizi se celkem hlásí jedenáct zahraničních zpravodajů, a to z Berlína, Bratislavy, Bruselu, Hong Kongu, Londýna, Moskvy, Paříže, Tel Avivu, Varšavy, Washingtonu a od ledna i z Istanbulu, kde působí Václav Černohorský.

Novinkou je výměna zahraničního zpravodaje Bratislavě, kterého bude dělat Petr Obrovský. Od dubna vystřídá dosavadního reportéra Lukáše Mathého, který se přesunuje do Polska.

Zistilo sa, že minimálne 14 zo 60 článkov publikovaných v tlačenej alebo webovej verzii obsahuje falošné správy a vymyslených protagonistov. Týždenník zostavil komisiu, ktorá podrobne preskúma všetky jeho práce.

Uznávaný novinár písal pre Der Spiegel sedem rokov a za svoju prácu získal viacero ocenení za investigatívnu žurnalistiku. V roku 2004 dokonca získal cenu pre novinára roka od stanice CNN a začiatkom decembra nemeckú reportérsku cenu za článok o sýrskom chlapcovi.

Odhalenie vyšlo najavo potom, čo jeho kolega, Juan Moreno, vzniesol obvinenie ohľadom niekoľkých detailov v jeho práci. Skontaktoval sa s dvoma zdrojmi, ktoré mal Relotius používať vo svojom článku publikovanom v novembri. Oba zdroje sa vyjadrili, že Relotiusa nikdy nestretli.

Týždenník v rozsiahlom článku uviedol, že je šokovaný týmto zistením a ospravedlnil sa svojim čitateľom a všetkým, ktorí sa stali obeťou jeho falošných tvrdení, vymyslených osobných detailov a situácií na fiktívnych miestach. Relotius sa pre svojich nadriadených vyjadril, že sa obával zlyhania a tento tlak na neho rástol s tým, čím úspešnejším sa stával.

Der Spiegel nebolo jediné médium, kde novinár prispieval svojimi článkami. Články publikoval aj v nemeckých denníkoch Die Tageszeitung, Welt a v nedeľňajšej edícii denníka Frankfurter Allgemeine Zeitung. Denník Welt na Twitter napísal, že Relotius „zneužil svoj talent“.

Jaká je situace novin dnes, a co vedlo k tomu, že Prager Zeitung nemá v současnosti takovou podporu a jejich tištěná verze musela skončit ? 

Poslední tištěné vydání vyšlo dva dny před Vánoci předminulého roku, ale finanční situace nakladatelství byla již od doby jejího založení na začátku devadesátých let velmi napjatá. Jen vzácně vydavatelství vykazovalo černá čísla. Nejlépe se mu vedlo mezi lety 2003 až 2005. To souviselo především s vyšším zájmem rakouských a německých podnikatelů se vstupem ČR do EU. Podporu od Českého státu měly PZ pouze během devadesátých let, kdy společně s tištěným vydáním vycházela jako příloha publikace spolku německé menšiny, tzv. „Landes-Anzeiger“. V principu neměly naše noviny šanci na podporu, když je vždy živila inzerce a jsou tedy komerčním produktem.  Proto jsme pro noviny, respektive vydavatelství, pokaždé hledali investora, který by byl schopen ztráty dorovnat. Periodikum, které má  polovinu svých čtenářů a odběratelů v zahraničí si nepřipisuje žádné vysoké zisky, obzvláště když dodávky listu lidem, co nás odbírají v zahraničí s sebou přináší poměrně vysoké náklady. Také příjmy z inzerce se po finanční krizi před osmi lety extrémně propadly.  Čím dál tím méně podnikatelů mělo zájem o inzerci v Prager Zeitung.

Podle mého názoru hrálo taky roli, že vedoucí osoby českých dceřiných společností v rakouských a německých rukou nebyli Rakušané či Němci, ale Češi a tudíž pro ně byla investice do německojazyčných novin, například ve formě inzerce,  méně zajímavá. Hlavní podílník vydavatelství Prago-Media,  které se staralo o vydání novin, už tedy nemohlo vyrovnávat jejich ztrátový provoz.  Při svém vstupu na trh před sedmi lety  si vydavatelství dalo za cíl být ekonomicky soběstačným, bohužel to ale nevyšlo.

Co se plánuje do budoucna? 

Nový projekt. Se zmizením Prager Zeitung se objevila mezera v českém mediálním prostředí , kterou se ještě nikomu od konce minulého roku nepovedlo zaplnit.  Je důležité , aby se na trhu objevilo německojazyčné médium o Česku a z Česka, poskytující dobrou novinářskou práci a ne jen krátké denní aktuální zprávy. Tematicky by se mohl zabývat evropskou integrací, přeshraničními projekty, přinášejícími kulturní a hospodářské kontakty Česka a německy mluvících zemí  a samozřejmě tématy ze společných dějin. Obsah má být zdarma, tedy veřejně přístupný a finanční otázky by řešila inzerce, sponzoři s hospodářské sféry a příspěvky čtenářů. Cílem je přinášení zpráv s pozadím o tématech z ČR dobře rešeršovanými příspěvky – nikoliv povrchové zprávy. Kvalita místo kvantity.

Jaká je vaše čtenářská základna a tematická skladba vašich novin ? 

Naši čtenáři jsou hlavně v Německu žijící Němci a Rakušané, kteří se z různých důvodů zajímají o dění v Česku. Mimo to jsou tady také Češi a dlouhodobě zde žijící Němci a z toho důvodu se zabýváme širokým spektrem témat.  Druhá skupina se zajímá hlavně o věci, co bezprostředně ovlivňují život zde: politická rozhodnutí , ale i tipy na výlety a rady pro zde žijící cizince atd.  Ta první sleduje spíše nadčasové aspekty českoněmeckých dějin. Největší ohlas je pak po kulturně zaměřených příspěvcích: recenze německých knih souvisejících s Českou republikou , rozhovory s umělci atd. Zkrátka, lidé z Německa a Rakouska se zajímají víc o historii, literaturu a kulturu, a místní preferují „Stadtmagazin“ s aktuálními tématy jako jsou výstavy, různé kulturní akce a tipy pro volný čas a politicko-společenskými zprávami s pozadím.

Co jste se snažili nabídnout proto, abyste byli lepší než konkurence českých i německých médií? 

Česká media a jiná německá periodika pro nás vlastně nikdy nebyla konkurencí, protože to, co jsme nabízeli my, bylo v podstatě ojedinělé. Zaprvé proto, že jsme psali německy a zadruhé kvůli tomu, že jsme vždy vydávali zprávy, co jdou do hloubky a s tématy, co jsme  v němčině zpracovávali jako jediní.

Jak funguje a fungovala vaše spolupráce s Čechy? 

Spolupráce s Čechy zpravidla fungovala dobře.  Mimo jiné z toho důvodu, že jsme na českém trhu byli vždycky něčím zvláštním. Právě němčina nám často otevírala dveře. Myslím, že pro nás bylo mnohdy lehčí, než pro naše české kolegy dostat se k rozhovoru s některými lidmi. Hlavně proto,  že právě NEPOCHÁZÍME odtud, nýbrž z Německa a Rakouska.  Zaprvé proto, že německý žurnalista k vám nepřijde každý den a zadruhé proto, že ti lidé často chtěli, aby je mohli číst i lidé v zahraničí.

Mimo to jsme kooperovali s českými časopisy a navzájem jsme si vyměňovali články.  Proto je podle mně důležité, mít v redakci i české žurnalisty. Některé příspěvky časopisů Respekt a Reportér jsme taky přeložili do němčiny a zveřejnili. Čeští kolegové jsou pak rádi, že jim vyjde něco i v cizí řeči. Čas od času děláme i ankety na ulicích a politicky či společensky významné Čechy žádáme o příspěvek do novin. Jak jsem říkal, zpravidla to probíhalo bez problémů.

Předminulé úterý zvířil vody vypjatých vztahů mezi některými médii a politickými strukturami na Slovensku premiér Robert Fico svým výrokem, ve kterém novináře označil za „špinavé protislovenské prostitutky“ v souvislosti s informováním o údajně předražených položkách v účtech za předsednictví země v EU.  Dotazy novinářů vzal osobně jako útok na slovenské předsednictví a dokonce odešel z tiskové konference. Toto jednání vzbudilo nejen kvůli své vulgárnosti řadu ohlasů na Slovensku i v zahraničí.  „Jeho vulgarita nebyla, jak se snaží tvrdit, impulsivní reakcí zásadového člověka na zákeřnou provokaci. Záměrem bylo demoralizovat své odpůrce včetně těch, kteří si neuvědomují , jak právě on ohrožuje jejich budoucnost,“ vyjádřil se k věci kanadsko-slovenský investigativec Tom Nicholson v komentáři pro SME.sk. Proti výroku poškozujícímu novinářský stav se ohradila i Asociace Evropských Novinářu (AEJ) . Její slovenská sekce vyzývá premiéra, aby se veřejně omluvil. Komentář k těmto výrokům poskytla na webu sme.sk i šéfredaktorka SME  Beata Balogová. „Zpochybňování důvěryhodnosti médií je oblíbenou taktikou politiků, hlavně populistů, v různých zemích – a to když novináři poukazují na selhání, zneužívaní veřejných zdrojů a nereálnost jejich slibů veřejnosti,“ uvedla.

Krátce po útoku na redakci Charlie Hebdo minulý rok se začala všude po světě prodávat jeho vydání, stále ještě pouze ve francouzštině. Teď se to mění. Redakce satirického deníku chce expandovat do Německa. Na titulní straně zobrazuje první  vydání, které vyšlo na začátku prosince, Angelu Merkelovou na záchodě. Německý Charlie Hebdo bude vycházet měsíčně v objemu asi 200 tisíc exemplářů o šestnácti stranách. Autory vydání jsou dva němečtí žurnalisté působící v Paříži.

Závěr minulého týdne patřil v Rakousku prezidentským volbám, ve kterých se proti sobě utkali Alexander van der Bellen za stranu zelených, podporovatel Evropské unie a „sluníčkář“, a Norbert Hofer, euroskeptický politik, kterého několikrát podpořil i Miloš Zeman. Mediální náhled na volby přináší statistiky veřejnoprávních i soukromých televizí a tištěných médií, který přinesl list Die Presse. Během  volební neděle si z televizí nejlépe vedla veřejnoprávní ORF, která ke svému volebnímu vysílání přilákala 4 miliony diváků. Ze soukromých stanic si nejlépe vedla ATV a live
přenos, který na svých stránkách poskytovala Die Presse, sledovalo asi 380 tisíc diváků.

Opoziční politické hnutí Občanská platforma podalo v polském Sejmu návrh zákona na ochranu svobody médií a transparentnosti práce polského parlamentu, jehož hlavním cílem je natrvalo zajistit novinářům neomezený přístup k jednáním. Hlavním iniciátorem novely je poslanec Rafał Trzaskowski. „Zajisté je pro nás samozřejmé, že svobodný přístup novinářů k poslancům Sejmu je důležitým prvkem pro práci novinářů. Proto jakékoliv pokusy o jeho omezení považujeme za porušení práv občanů na informace,“ uvedl poslanec pro tiskovou agenturu PAP. Návrh má ještě projít rukama maršálka sejmu Marka Kuchcińskiego.

V sídle Polské televize se musí podle serveru Pres.pl potýkat téměř každodenně s kuriózním problémem: na schodišti jsou cítit narkotika. Zápach podle stížnosti pracovníků televize doléhá až do newsroomu  a mnohdy ruší práci. Na fakt informoval minulou sobotu server anonym přímo z pracovny porálu TVP.info. Jestli za zápachem stojí novinář volnějších mravů, nezvaný návštěvník a nebo někdo jiný, zůstává stále předmětem spekulací.

Prvním pořadem odvysílaným v rámci pokusného televizního vysílání na Slovensku byl galaprogram ke třicátemu výročí Slovenského rozhlasu, odvysílaný 3. listopadu 1956. Původně to měl být přímý přenos z Opery SND Jánošík, ale ten nešlo z technických důvodů realizovat. Dnes obě výročí slaví jedna organizace: Rozhlas a televize Slovenska, do které se obě veřejnoprávní média před pěti lety sjednotila.

K uvedení tisícího dílu legendární  kriminálky „Tatort“, která je v Čechách známá spíše jako „Místo činu“, došlo ve čtvrtek na německé veřejnoprávní stanici ARD 1.  Jubilejní díl kriminálky,  ze které známe George Götze jako  komisaře Horsta Schimanského, se jmenuje Taxi do Lipska – stejně jako první díl z roku 1970.

Polský zpravodajský kanál TVP Info v rámci svého večerního vysílání zveřejnil zhruba minutové video, zobrazující muže arabského původu původu při násilnostech. Jako doprovod kanál vybral komentář novinářky týdeníku Wprost Joanny Miziołek, a to bez jejího svolení. „Jsem naprosto zaskočená praktikami televize, která využila můj komentář ke zmanipulovanému materiálu,“ uvedla pro press.pl Miziołek.  Gerhard Gnauck, polský korespondent pro Die Welt, se domnívá, že video je velice podobné volebním spotům ruské nacionalistické strany LDPR antisemity a xenofoba Vladimira Žirinovského. O události informoval server press.pl.

Wirtschaftsblatt , rakouský ekvivalent listu The Economist se sídlem ve Vídni, končí. Po posledním tištěném vydání v září se předminulý pátek uzavřel i webový portál. Na stránkách wirtschaftsblatt.at se následně objevilo upozornění, přesouvající uživatele na hospodářskou rubriku serveru Die Presse. Nakladatelství Styria, které dlouhodobě ztrátový titul vydávalo, vlastní kromě Die Presse ještě noviny Kleine Zeitung a některé tituly v Itálii, Slovinsku a Chorvatsku.