Další vzpomínka na Kuciaka

V úterý začala demolice rodinného domu, ve kterém žil slovenský novinář Ján Kuciak se svou snoubenkou Martinou Kušnírovou. Na jeho místě vyroste Památník svobody slova, který má připomínat budoucím generacím onu tragickou událost i ohavné narušení novinářských svobod. Výstavba památníku by měla začít příští rok a následující výročí si tak svět bude moci připomenout ve vesnici Velká Mača. V únoru od vraždy Kuciaka a Kušnírové uběhlo pět let, i z toho důvodu měl svou premiéru film Kuciak: Vražda novináře. Jánovu památku si tak stále připomínáme.

Zlaté rozhlasácké ručičky

V Českém rozhlase práce nekončí a nuda tam rozhodně nepanuje. Jeho archivářům se podařilo zdigitalizovat unikátní zvukové nahrávky ze soudu s nacistou Karlem Hermanem Frankem. Ty se v roce 1946 nahrávaly na skoro 1300 zvukových fólií. Nahrávky bohužel dokázaly zaznamenat jen pár minut materiálu a část byla po letech poškozená. Jedná se o solidní mravenčí práci, za kterou archivářům z rozhlasu tleskáme. Vybrané ukázky si můžete poslechnout v aplikaci můjRozhlas.

Petr Pavel překračuje hranice

Ten chlap není materiál pro šťavnaté komentáře, jeho překračování hranic zatím zamířilo jen do Polska a na Slovensko. Tam ho čekaly první zahraniční povinnosti, rozhovory a setkání s novináři našich sousedů. Ti slovenští konstatovali, že takový nápor novinářů Prezidentský palác v Bratislavě ještě nezažil. Zároveň Petra Pavla porovnali s Milošem Zemanem a podotkli, že jeho projev byl až nudný, protože se neměli čemu smát. Není vlastně smutné, že jsme všichni hotoví z toho, že náš prezident není k smíchu? Jeho důvěryhodnost a transparentnost nabírá na obrátkách, poslední zprávy hlásí, že Pavel začal s vlastním podcastem. Zajímalo by nás, kolik hodin má jeho den.

 Diagnóza Kábela – Četkař jednou, Četkař navždy

Rada České tiskové kanceláře (ČTK) si zvolila nového šéfa, tím se stal Jaroslav Kábele s bohatou zásobou novinářských zkušeností. Nevidí důvod ve významných změnách v tiskové kanceláři, ale zdá se, že z ní hodlá vytvořit pořádný byznys. Jeho cílem je vydělat co nejvíce peněz, aby kancelář mohla vzkvétat a být nezávislá. Bývalý ředitel strategie a rozvoje agentury změnu pozice vnímá asi jen na papíře, protože se zdá, že své strategické plány sype z rukávu až teď. A mimochodem… Řekl někdo České televizi, že výměna ředitele rady jde i v klidu?

TikTok dotikal

TikTok se na tenkém ledě pohyboval už delší dobu a bylo jen otázkou času, kdy se proboří. Vedení si pravděpodobně řeklo, že chvíle slávy nejpopulárnější sociální sítě světa jim už stačí a rozhodlo se změnit taktiku: nestačí špehovat jen USA, potřebujeme celý svět! Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost se tak rozhodl, po vzoru svých amerických kolegů, zařadit Českou republiku na seznam zemí, které před užíváním čínské špionážní aplikace varují. Holt si TikTok bral víc dat, než jsou digitální závisláci ochotní obětovat. Nově zakázali TikTok i v Poslanecké sněmovně – a že jejich obsah nouzi o čísla určitě neměl. S TikTokem se rozloučil i Český rozhlas, ale ten to nezruinuje, na rozdíl od průměrné patnáctileté pseudocelebrity. TikToku, sloužil jsi dobře, ale Instagram se svými reels tě stejně nakonec dohnal.

Na internetu ovšem nyní často najdeme pěkný zmatek, při kterém si mnozí z nás jistě hned vybaví tradiční český večerníček o dvou kutilech a hlavně jeho velice známou melodii od Petra Skoumala.

Říká se, že Chaos vznikl dříve než Země, něco pravdy na tom zřejmě bude. Stačí se podívat na titulky tří online médií z těch nejzavedenějších u nás, Porybného Novinek, Bakalova Aktuálně a veřejnoprávní ČTK. V listopadu jsme totiž byli svědky, již téměř tradičně, několika zarážejících momentů, kdy se dokonce i v jediný den sešly protichůdné zprávy k aktuálním vyjádřením představitelů vlády.

Co si z toho všeho zmatku má člověku odnést, když jeden den nemocnice omezují péči, ale zpřísňování už není v plánu, a vzápětí se omezuje a nemocnice se plní nemocnými?

Následně zjistíme, jak se prospěšné testování studentů bude rušit.

Nebo vlastně nebude?

A s tím zpřísňováním to je taky trochu jinak…

Trochu hodně jinak. Zprávy o změnách aktuálních opatření by vydaly na druhý díl Kosmovy kroniky:

Alespoň, že některé jistoty se nám vracejí a v žebříčku nejčastějších výrazů se „nouzový stav“ urputně dere opět na první příčky.

Navíc se nám do toho ještě přidaly zmatky ohledně zdravotního stavu pana prezidenta.

Vůbec se nedivím Čechům, že jsou v posledním období pořádně zmatení. Kdo by také z toho všeho zmatený nebyl…

Vznik zpravodajské agentury se váže k datu 28. října 1918 společně s Československou republikou. V této době nesla ČTK název Československá tisková kancelář. Od roku 1920 se za otce kanceláře považuje Emil Čermák. Touto dobou se kancelář rozrůstala i do zahraničí a navazovala kontakty se známými zahraničními agenturami jako je například Reuters.

Vznik zpravodajské agentury se váže k datu 28. října 1918 společně s Československou republikou. V této době nesla ČTK název Československá tisková kancelář. Od roku 1920 se za otce kanceláře považuje Emil Čermák. Touto dobou se kancelář rozrůstala i do zahraničí a navazovala kontakty se známými zahraničními agenturami jako je například Reuters.

Artuš Černík zde v této době zakládá obrazové zpravodajství, pod jeho vedením byl založen i fotoarchiv, který v nynější době obsahuje přes osm milionu fotografií.

Válečné období nepřineslo ČTK nic dobrého. Bylo zatčeno a následně popraveno několik jejích členů, například Zdeněk Schmoranz tehdejší vedoucí tiskového odboru. V této době bylo zpravodajství podmaněno moci Wolfganga Wolfmara von Wolmar, který stál v čele nacistického tiskového odboru.

Během totalitního režimu se kancelář potýkala s cenzurou a byla podřízena komunistické diktatuře. Vydávalo se dvojí zpravodajství, jedno veřejné a druhé neveřejné jen pro vybrané státní funkcionáře.

Od roku 1989 ČTK vyžaduje nezávislé zpravodajství. Kancelář se rozdělila a od roku 1992 vzniká Česká tisková kancelář, která nemá svého majitele, do její rady jsou členi voleni Poslaneckou sněmovnou a Parlamentem České republiky.

V roce 2018 oslavila ČTK sto let od založení, k tomuto výročí proběhla výstava nesoucí název “Okamžiky století”. Výstava začala v Praze, následně poctila i jiná města, jako je Brno, Hradec Králové, Plzeň a mnohé další.

V dnešních dnech je ČTK nezávislá agentura, generálním ředitelem je Jiří Majstr, místo šéfredaktorky zastává Radka Matesová Marková a o řízení fotobanky se stará Petr Mlch. ČTK má pod sebou řadu služeb jako je zpravodajství, videozpravodajství, fotobanka, PR služby nebo dokonce akademii ČTK, které se může zúčastnit každý.

K dnešnímu 103. výročí si ČTK připravila Výroční newsletter, ve kterém shrnuje úspěchy uplynulého roku jako byla například olympiáda v Tokiu nebo získání skupiny Profimedia.

Novinář veřejnoprávních médií musí reprezentovat společnost, hlídat vyváženost a udržet integritu

“Vždycky, když zpracovávám nějaké téma, cítím velkou zodpovědnost za to, na co se zeptám svého hosta. Snažím se pokládat takové dotazy, které by položili naši posluchači,” vysvětluje Lenka Kabrhelová co pro ni práce v Českém rozhlase, který by měl reflektovat složení společnosti, znamená. Kromě otázek také společně se svým týmem věnuje značnou část výběru samotných témat. “Samozřejmě si uvědomujeme, že některá témata posluchače nezajímají tolik, jako jiná, to ale neznamená, že jim nemáme dát prostor,” dodává.

O tématu mediálního prostoru, který by měl být ve veřejnoprávních médiích zvlášť vyvážený, promluvil i Václav Moravec. “My v Otázkách máme takovou tabuli, na kterou si děláme čárky k politikům, které pozveme. Někteří lidé se zlobí, proč zveme například Vojtěcha Filipa, když je to komunista, ale ona je to naše zákonná povinnost. Problém je, pokud politici opakovaně pozvání odmítají.”

Podle Moravce musí být novináři v komunikaci s politiky důslední a nenechat si diktovat podmínky. “Premiér Babiš několikrát pozvání do Otázek odmítl a zůstala tam kvůli tomu prázdná židle, ČT24 s ním potom ale v jiném pořadu přinesla dvacetiminutový rozhovor,” upozornil Moravec na praktiky, kterými se politici vyhýbají konfrontaci a získávají větší mediální prostor.

Reportérka portálu iRozhlas Kristýna Guryčová v této souvislosti zmínila výhodu psané žurnalistiky, která poskytuje novinářům více času vyvíjet na politiky tlak. “Není to tak, že když se nám někdo k tématu nevyjádří, tak od toho jdeme pryč. Několikrát tomu člověku voláme, píšeme zprávy, pokud je na to čas, tak se ho snažíme někde odchytit. Teprve potom víme, že se k tomu ten člověk opravdu cíleně nevyjadřuje,” říká. Kromě toho nabízí psaná žurnalistika prostor ověřovat výroky politiků a uvádět je na pravou míru.

“V tomhle smyslu bylo zajímavé pozorovat americká média při prezidentských volbách. Bylo neuvěřitelné, kolik prostoru dostal Donald Trump na šíření nepravdivých informací,” říká Moravec. Nejen americká média se podle něho často “nechávají ukřičet” a ve snaze uspokojit konzumenty produkují nekvalitní obsah. “Jen protože je to populární, tak to budeme sdílet? To je přeci blbost,” říká. Média by podle něj měla být konzervativnější a dodržovat zásady kvalitní novinářské práce.

Držet krok s dobou, bavit, informovat, vzdělávat a nikoho nenaštvat

S vlivem odběratelů na obsah souvisí i proměna tlaku, kterému jsou novináři s rozvojem nových médií vystavováni. Ten už totiž dávno není jen politický. “Pro nespokojeného diváka je dnes mnohem snazší ozvat se,” říká Moravec. Když se takových hlasů sejde víc, nejde ale bohužel říct, zda jde o pár naštvaných jedinců, nebo většinový názor společnosti. Snadno se tak dá vytvořit umělý nátlak na nepohodlné novináře. “Zažila jsem situaci, kdy si na mě stěžovala jedna radní s tím, že se moc ptám, ” říká Guryčová, “v tu chvíli se za mě ale postavil můj nadřízený, což je pro novináře zásadní.”

Veřejnoprávní média rovněž stojí před výzvou udržet krok se stále novými mediálními formáty. „Všechna média, i ty veřejnoprávní, podléhají tlaku trhu, pro přežití média je naprosto zásadní, aby se přizpůsobila době a technologicky se vyvíjela,“ říká Tomáš Etzler. Podle Moravce někteří kritizují veřejnoprávní média i za kombinování různých forem médií (tzv. hypermediaci), například Český rozhlas za provozování serveru iRozhlas nebo vytváření podcastů. Podle něho zájem o udržení veřejnoprávních médií jako čistě tradičních souvisí kromě snahy o omezení vlivu i s komercionalizací médií. Pokud by veřejnoprávní média nebyla pro společnost atraktivní, měli by komerční média větší zisky.

“Komerční média konzumenty především baví, ty veřejnoprávní kromě toho i informují a vzdělávají. Lidé především v situacích, jako jsou povodně, volby a podobně, uvědomují,” komentuje přidanou hodnotu veřejnoprávních médií Robert Břešťan. V tom s ním souhlasí i Tomáš Etzler. “V krizi se lidé na veřejnoprávní média obrací jako na ty nejvěrohodnější. Česká televize kromě toho skvěle zareagovala na situaci kdy spustila vzdělávací pořad pro žáky, kteří zůstali doma.”

Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář ale pouze nebaví, neinformuje a nevzdělává. Plní totiž i klíčovou roli ve fungování demokratické společnosti. “Veřejnoprávní média jsou lakmusový papírek demokracie a vnímám to tak, že pokud tu budou nějaké pokusy o zestátnění, nebo jiné ovlivňování médií státem, jde o jasný signál, že s naší demokracií je něco v nepořádku,” říká v závěru debaty Robert Břešťan.

‚‚Je samozřejmě krajně znepokojivé, k jakým krokům sáhl pan předseda Kühn a pan místopředseda Dědič. Pokud bychom se opřeli o interpretaci situace od radního Šarapatky, pak jde jednoznačně o důsledek tlaků na vedení rady. O zdroji těchto tlaků samozřejmě můžeme vést sáhodlouhé dohady,‘‘ komentuje událost šéfredaktor univerzitního webu Pres.upmedia.cz Tomáš Holešovský. ‚‚Nicméně, celá situace mi trochu připomíná počátek tzv. televizní krize na přelomu století. A nemůže jít o náhodu, že zde opět máme na scéně paní Bobošíkovou, která, řekněme má úzké vztahy minimálně s radní Lipovskou,‘‘ dodává. 

Na událost reagovala také Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, podle které je způsob, jakým došlo k odvolání dozorčí komise, nezákonný. Situaci bude tedy řešit sněmovní Volební výbor a nejspíš i Senát. ‚‚Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet, zvláště, pronikne-li agenda na půdu Parlamentu,‘‘ říká Holešovský. ‚‚Buď situace vyšumí, nebo se zvrtne v otevřenější boj zájmových skupin. Zásadní problém je ale v legislativě a ideovém zakotvení myšlenky mediálních kontrolních orgánů,‘‘ uvádí.

Rada České televize zastupuje právo veřejnosti na kontrolu České televize, jakožto veřejnoprávního média. Má patnáct členů, které volí Poslanecká sněmovna a mezi její působnosti patří například jmenování a odvolávání generálního ředitele ČT nebo schvalování rozpočtu. 

Českou tiskovou kancelář, tehdy ještě jako Československou tiskovou kancelář, založil v roce 1918 novinář Emil Čermák. V jejím čele stál v letech 1920–1930 a za jeho působení se agentura těšila velkému rozkvětu. Podařilo se mu vybudovat rozsáhlou síť domácích a zahraničních zpravodajů. Velký kus práce odvedl také Čermákův spolupracovník Artuš Černík, který v počátcích agentury položil stavební kameny obrazového zpravodajství. To se dá považovat za základy dnešního fotoarchivu ČTK, který čítá více jak 5 milionů fotografií.

Krušné časy pro ČTK začaly v období 2. světové války, kdy jí obsadili nacisté. Ti popravili některé redaktory spolu s vedoucím tiskového odboru prezídia ministerské rady Zdeňkem Schmoranzem. Následný nástup komunismu znamenal pro agenturu období silné cenzury, které trvalo téměř po celé období totalitní vlády. ČTK se stala nástrojem pro šíření politické propagandy. Zásadní změny přinesla až listopadová sametová revoluce, po které agentura začala pracovat na objektivním a nezávislém zpravodajství.

Do struktury ČTK silně zasáhlo rozdělení republiky, před kterým se slovenská část agentury oddělila. Vznikla tak Česká tisková kancelář jako veřejnoprávní médium, na které dohlíží sedmičlenná rada. Na rozdíl od ostatních médií veřejné služby si na provoz musí vydělat sama, a to prodejem svých služeb.

Dnes ČTK nabízí svým klientům pestrou škálu zpravodajských služeb a je pro ně zdrojem zaručených a objektivních informací. Denně přináší více jak 500 domácích a zahraničních zpráv z různých oblastí. Od všeobecného zpravodajství, přes ekonomicky a kulturně zaměřené příspěvky až po zprávy ze světa sportu. K nim nechybí taktéž doprovodný multimediální obsah. Důležitou součástí je rozsáhlá fotobanka s tisíci profesionálními fotografiemi či kvalitně zpracované videozpravodajství. Provozuje také vlastní zpravodajský portál ČeskéNoviny.cz.

Odretušované osoby, zamazané části fotografiií a zejména snímky, které byly v různých obdobích dějin zcela zakázané, zpravodajská agentura nejdříve odprezentovala v rámci konání 46. ročníku festivalu Letní filmová škola v Uherském Hradišti. Výstava čerpá hlavně z fotoarchívu ČTK a částečně vychází z knihy Zakázané dějiny ve fotografiích ČTK, kterou napsal tehdejší šéfredaktor obrazového zpravodajství ČTK Dušan Veselý ve spolupráci s autorkou Hanou Řehákovou.

Expozice v rámci své instalace s několika desítkami fotografií návštěvníkům dává možnost nahlédnout do temných období dějin plných úprav za účelem zkreslení reality vladnoucími elitami. Zejména poukazuje na to, jak obrovský vliv má ve zpravodajství právě samotný obraz, jelikož přesně ukazuje, co, kde, kdy a jak se událo, což činí manipulaci s ním velmi nebezpečnou. Veřejnost si zde může prohlédnout fotografie za první republiky, obou světových válek a hlavně z dob komunismu na našem území i v zahraničí.

Součástí výstavy je také náhled toho, jak se nakládalo s fotografiemi tehdejších českých emigrantů jako např. režiséra Miloše Formana, tenistky Martiny Navrátilové či s tzv. trezorovými filmy, kam se mimo jiné také řadí film Skřivánci Jiřího Menzla na motivy povídek Bohumila Hrabala.

Venkovní výstava ve Zbrojnici bude k vidění do 15. listopadu, poté se přestěhuje do Brna a na začátku nového roku do centra Prahy.

Požadavky:
– perfektní znalost češtiny
– středně pokročilá angličtina, další jazyky výhodou
– flexibilita
– všeobecný přehled u nás i ve světě
– VŠ vzdělání výhodou

Náplň práce:
– tvorba profilových materiálů k výročím a aktualitám
– rešerše a ověřování zdrojů

Benefity:
– mobilní telefon, notebook
– dovolená 5 týdnů
– vzdělávací kurzy, školení
– příspěvek na vzdělání
– občasný home office

Do 15. 11. 2020 můžete poslat svůj životopis a tři reference. Více informací najdete zde.

Nejžhavější novinky míří ze strany týdeníku Respekt. Ten nově poskytne všechny své vydané speciály zdarma k přečtení online nebo ke stažení jako pdf. „Je to mimořádná nálož čtení zdarma, takže mi musíte slíbit, že i tak budete chodit kupovat Respekt na stánek, nebo si ho předplatíte, protože jinak je po nás,“ napsal k tomu v nadsázce na svůj facebook šéfredaktor týdeníku Erik Tabery. Zároveň s tím přislíbil, že podobná překvapení se v dohledné době chystají ještě dvě.

Při koroně za korunu

Už 10. března přišel s podobným dárkem také magazín Reportér. Ten po dobu jednoho měsíce zpřístupňuje všechny své aktuální i archivní články za symbolickou jednu korunu.

Web Hospodářských novin ihned.cz zase většinu zpravodajství o šířícím se viru přesunul ze své placené části HN+, to nejpodstatnější o koronaviru je tedy volně přístupné.

Nepřetržité zpravodajství o koronaviru aktuálně poskytuje i Česká tisková kancelář (ČTK). Denně tak poskytne zhruba sto ověřených zpráv o viru, které si předplatitel může přečíst rovnou ve svém mobilu nebo na webu. ČTK si za tuto službu účtuje 242 korun za měsíc.

Učítelka i Junior

Své vysílání karanténě a zavřeným školám přizpůsobila i Česká televize, o tom jsme již informovali zde. Dětem doma je ode dneška věnovaný také pořad na stanici Českého rozhlasu Rádio Junior.

Novináři většiny redakcí neobdrželi akreditaci na nedělní tiskovou konferenci Vlády České republiky. Do sálu se podle mluvčí vlády dostali jen zástupci veřejnoprávních médií a redaktoři komerčních stanic Prima a Nova. Vstoupit smělo pouze dvacet novinářů, včetně kameramanů a fotografů. Opatření vydala Vláda ČR s odůvodněním, že jde o preventivní krok, který má zabránit přenosu koronaviru.

Rozhodnutí vyvolalo spekulace o možném zneužití nouzové situace a pokusu o omezení svobody slova. “Stalo se tak poté, kdy premiér čelil nepříjemným otázkám ohledně předchozích kroků vlády. Celá situace tak vyvolává dojem, že došlo k účelovému zneužití krizových opatření, “ vyjádřil se k situaci Fond nezávislé žurnalistiky.

Nejhlasitěji se proti omezení ozvalo nakladatelství Economia. Na sociálních sítích vydalo oficiální prohlášení, ve kterém upozorňuje, že neudělení akreditace jim znemožnilo plnit jejich roli hlídače státu. Odpůrci opatření své obavy, že šlo o úmyslné omezení kritických hlasů, podpírají argumentem, že situaci šlo řešit daleko transparentněji. Konference mohla například probíhat formou videocallu, všechny redakce by pak své dotazy mohly pokládat online.

Ve střední Evropě to přitom není jediný případ, kdy v rámci boje s koronavirem dochází k regulacím a omezením médií na tiskových konferencích. V Polsku se tiskových konferencí nemohou novináři účastnit vůbec. Vláda své kroky jednostranně oznamuje do kamer a konfrontace s kritickými novináři zcela odpadá. „Přístup ‚tady to máte a tím to hasne!‘ je nedemokratický,” napsal na Twitter Jakub Szántó z České televize. V Rakousku a na Slovensku pouští na konference sice jen omezený počet novinářů, dotazy na vládu ale mohou pokládat všechny redakce a to buď přímo, nebo zprostředkovaně.

Na citlivou situaci pohotově reagovala Česká tisková kancelář (ČTK), která před nedělní tiskovou konferencí z vlastní iniciativy vyzvala novináře ostatních redakcí, aby jí své dotazy elektronicky zaslali. Poměrně kritické dotazy od nepřítomných redaktorů tak zazněly ústy zástupců ČTK. Vláda se prostřednictvím Twitteru všem novinářům, kteří neměli na konferenci přístup, omluvila a zároveň informovala, že pracuje na tom, aby v nejbližších dnech spustila videocall pro všechny akreditované novináře.