Nejsledovanější české médium 

Na sociálních sítích můžeme najít různé zpravodajské kanály. Využívají rychlosti, jednoduchosti služeb a možnost interakce vizuální formou. Za Českou televizi je v aktualitách lídrem profil ČT24 (@ct24zive) se 323 tisíci sledujícími na Instagramu a 603,2 tisíci na Twitteru. Samotný kanál ve svém popisku slibuje „Váš informační náskok“ a tímto mottem se snaží řídit. Aktuality na Twitteru ohledně Ruskem vyvolané války na Ukrajině sdílí ČT24 v minutových intervalech. Na Instagram se s obrázkovým podkladem dostanou ty nejdůležitější zprávy.

INSTAGRAM ČT24

TWITTER ČT24

Jsem na sociálních sítích, jsem v obraze

Díky své vizuální hravosti získala mnoho pozornosti i Johana Bázlerová, která je tvůrcem profilu Jsem v obraze (@jsemvobraze). Tento profil působí převážně na Instagramu, kde se věnuje svým 164 tisícům sledujícím. Jsem v obraze zaujalo diváky hlavně díky zpracování informací. Autorka zasazuje situace do kontextu a tvoří kreativní formou edukativní příspěvky. Kanál nabízí i připomínky, jak nezanedbat své duševní zdraví v této nelehké době, nebo třeba sekci pozitivních zpráv. Johana Bázlerová a Tereza Povolná společně tvoří i stejnojmenný podcast, ve kterém se věnují rozboru aktuálního dění a rozhovorům s hosty. Milenialové preferují fakta v bodech. Jednoduchost podání a kreativní tvorba Jsem v obraze z nich činí perfektní publikum.

NEJNOVĚJŠÍ PODCAST JSEM V OBRAZE NA SPOTIFY

Necenzurované informace, kde?

Během záplavy informací z válečné Ukrajiny vzrostl zájem o konzumování informací od obyčejných lidí. Příkladem je Andrej Poleščuk na Twitteru (@andrewofpolesia) se 74,1 tisíci sledujícími. Retweetuje příspěvky velkých médií, novinářů, politiků, ale i běžných občanů přímo z Ukrajiny. Na jeho profilu zveřejňuje v minutových intervalech zásadní události, které jsou umístěné pod vláknem každého dne. Kanál obsahuje reportáže, videa a fotografie, ze kterých mrazí. Příspěvky nikdy necenzuruje. Andrej zároveň vybízí své sledující, aby o situaci mluvili ve svém okolí. Informuje o konání demonstrací a svým dosahem pomáhá emigrantům z Ukrajiny hledat střechu nad hlavou.

VLÁKNO 17.3.2022 @andrewofpolesia

Náplň práce:

• tvořit denní zpravodajství
• spolupráce s redakcí vysílání
• práce s videi a fotografií

Požadavky:

• vzdělání zakončené maturitou
• perfektní ovládání češtiny a angličtiny
• orientace ve veřejném dění
• rychlé hledání informací a práce s nimi
• alespoň rok praxe v tištěném nebo digitálním médiu
• časová flexibilita, ochota učit se novým věcem.

Nabízí:

• pracovní růst, vzdělávání a rozvíjení se

Více informací o pozici a kontakt najdete zde.

Pavel Foltán je známý český právník, spisovatel a novinář. V roce 2018 vstoupil do Rady České tiskové kanceláře (ČTK), nominovalo ho hnutí ANO. Jeho jméno začíná být v médiích kontroverzní již roku 2018, kdy média zveřejnila zprávy, že stojí ve střetu zájmů, jelikož jeho syn začal pracovat v Českém rozhlase. Nanedlouho poté se jeho jméno v médiích ukazuje znovu, a to roku 2019, kdy Pavel Foltán žaluje Radu ČTK. Podle jeho názoru by mu měla proplácet náklady na jízdné, mobilní telefon či internetové připojení.

Proč ho tedy prezident Miloš Zeman jmenuje na udělení vyznamenání? Sám prezident se netají tím, že novináře nemá nikterak v lásce, jak sám řekl „novinářů je dost, měli by se likvidovat“. Hrad se však k nominaci nikterak nevyjádřil.

Pavlu Foltánovi udělí prezident vyznamenání I. stupně, tedy za zásluhu o stát. Politolog Pavel Cabada podle svého vyjádření pro CNN Prima NEWS Foldána považuje za nejkontroverznější jméno seznamu nominovaných. „Je to figura, která nevystupuje nějak výrazně z toho, co bychom označili za běžný občanský život, ale která je velmi propojená se světem Parlamentních listů, fake news a se světem narušujícím stabilitu veřejnoprávních médií. Z toho pohledu mě zarazilo, že je na seznamu.“ S tím se shoduje i Pavel Šaradín, který tuto nominaci označil jako provokaci.

Náplň práce:

• tvoření textů denního zpravodajství s využitím široké škály zdrojů
• spolupráce s redakcí vysílání
• práce s fotografiemi a videi

Požadavky:

• maturita
• perfektní čeština a výborné porozumění angličtiny
• schopnost hledání a zpracovávání informací
• orientace ve veřejném dění
• alespoň roční zkušenost se psaním v tištěném nebo digitálním zpravodajském médiu
• ochota učit se novým věcem
• časová flexibilita

Nabízí:

• profesní růst
• vzdělávání se
• rozvíjení se
• umění práce s fotografií a videem

Více informací naleznete zde.

Jaké předpoklady by měl člověk mít pro to, aby byl dobrým novinářem?

Kombinace zdravé drzosti a pokory je k nezaplacení. Je důležité nebát se zeptat a umět dotazovaného konfrontovat s fakty. Zároveň je ale nutné se k lidem stále chovat slušně a nenechat se unést sám sebou.

Kdy Vás poprvé napadlo, že byste se žurnalistice chtěla v životě věnovat?

Celým životem mě provázelo psaní. Ke všemu jsem si dělala poznámky, přispívala do školních novin. Dětstvím jsem se v podstatě pročetla. Zajímal mě okolní svět a vnímala jsem, jak důležité je být v obraze. I když jsem tomu tenkrát vůbec nerozuměla, hrozně mě bavilo sledovat světové dění a hledat souvislosti. Taky jsem ráda poslouchala různé příběhy, což dělám díky podcastům dodnes. Při rozhodování, kam na vysokou školu, mě lákaly i jiné obory, třeba politologie nebo diplomacie, ale cítila jsem, že žurnalistika je mi nejbližší. Brala jsem ji jako nejlepší způsob, jak pokračovat v tom, co mě opravdu baví a naplňuje.

Proč jste si ke studiu vybrala zrovna Prahu?

Líbilo se mi, že tam přijímali pouze malou skupinu lidí, což slibovalo individuálnější přístup. Navíc jsem věděla, že je při studiu na Karlově Univerzitě hodně možností najít si stáž. Taky mě lákalo složení vyučujících, které tvoří z nemalé části novinářské špičky. V neposlední řadě jsem chtěla změnit prostředí a studovat jinde než v Ostravě.

Televize jako výzva

Neuvažovala jste, že byste po škole v hlavním městě zůstala?

Upřímně jsem si myslela, že se v Praze nadobro usadím, protože jsou tam všechna velká mediální centra. Přítel chtěl ale dodělat školu v Ostravě, a protože já už jsem měla dostudováno, rozhodla jsem se jít s ním. Teď jsem za to rozhodnutí moc ráda. Myslím, že by se lidé měli do svých regionů vracet. Vidím v tom velkou důležitost kvůli udržení regionální žurnalistiky. Podle žebříčků Reporters without Borders úroveň českých médií klesá. Zejména kvůli vlastníkům a žurnalistickému diskursu, ale také proto, že kvůli nedostatku financí mizí regionální média. A to je velká škoda.

Věděla jste od začátku, že se chcete věnovat televizní žurnalistice, nebo jste tuto cestu objevila až časem?

Máma nedávno našla nahrávku ze základní školy a už tam dělám školní televizi. (smích) Vždycky jsem si ale myslela, že budu spíš psát, protože jsem v té oblasti měla nejvíce zkušeností. Popostrčením k televizi pro mě byly až přijímací zkoušky na Karlovu Univerzitu. Předsedícím mého pohovoru byl Václav Moravec, který se mě zeptal, co bych v budoucnu v médiích chtěla dělat. Já mu řekla, že psát pravdu, a on odvětil, že je to strašná škoda, protože bych se mu hodila do televize. To mě samozřejmě nahlodalo a při vybírání profesního zaměření jsem se začala orientovat na audiovizuální tvorbu.

Jak se Vám podařilo usadit se v České televizi v tak mladém věku?

Po dokončení studia jsem posílala životopis do Českého rozhlasu, Moravskoslezského deníku a České televize. Z Českého rozhlasu se mi neozvali vůbec, i když reportéry hledali. Naopak z Deníku mi přišla téměř okamžitě zpráva, ať se přijdu podívat, že mě berou. K přijetí do ČT mi možná pomohlo, že jsem životopis poslala přímo tehdejšímu řediteli. Absolvovala jsem schůzku s vedoucím redaktorem Radkem Wiglaszem a vzali mě. Z toho jsem měla velkou radost, protože ČT byla mou prioritou.

Čím je práce reportéra výjimečná?

Často začíná ještě před příchodem do redakce. Stává se, že někdo zavolá v šest ráno s tím, že za hodinu musím být na obraze, protože se událo něco mimořádného. Někdy vstáváme i ve tři v noci, abychom stihli informovat třeba o povodních přímo ze zasažených míst. Ty dny jsou dost nepředvídatelné, každý je jiný a každý s sebou vlastně přináší novou výzvu. To je na žurnalistice skvělé. Divák vidí jen reportéra za mikrofonem, ale práci, která vysílání předcházela, už ne. Přitom právě ta je nejobsáhlejší a nejtěžší.

Pokud nenastane nic nečekaného, jak vypadá Váš běžný den v redakci?

Každé ráno v devět je porada, na níž se proberou témata, která se budou daný den zpracovávat. Pak už vyrážíme natáčet. Mezitím jsou k tématu někdy živé vstupy. Když máme hotovo, vrátíme se do redakce, začneme stříhat a při troše štěstí můžu jít ve čtyři domů. Nejzazší termín je v šest, kdy se vysílají Události v regionech. Pokud má redaktor pohotovost, často v redakci zůstává déle. Současně jsou naše dny dost ovlivněné covidem – testujeme se, porady probíhají online, někteří pracují z domu…

Už jste zmínila výzvy. Která pro Vás byla z žurnalistického hlediska zatím největší?

Není výzva jako výzva. Je výzvou natáčet při povodních, když stojíte půl dne po kolena ve vodě, mrznete a díváte se na okolní lidi, jak vyhazují z domů bahno, ale jsou i výzvy osobní. Pro mě to byla reportáž o obětech domácího násilí. Setkala jsem se se dvěma ženami, které si násilím prošly, jedna velmi tvrdým fyzickým, druhá psychickým. V obou případech figurovaly i děti. To pro mě bylo velmi těžké ustát, navíc při takto citlivých tématech může jedna špatně položená otázka vše pokazit. Je potřeba velké dávky empatie. Obrovskou výzvou pro mě byly taky krajské volby. Protože se neví, kdo vyhraje, není možné si cokoliv nacvičit a připravit.

Historky z natáčení

Ani ostříleným novinářům se vždy vše nepovede tak, jak by si představovali. Přebrepty, špatné formulace, nečekané podmínky… Máte i Vy nějakou vtipnou zkušenost?

Ty nejvtipnější situace naštěstí většinou nastanou mimo záznam. Samozřejmě ani já nejsem výjimkou a mám na svém kontě pár vyvedených kousků. Jednou jsem psala panu premiérovi: „Hezký večer, omlouvám se, že Vás takhle pozdě večer vyrušuji,“ a nevšimla si, že odesílám automaticky opravenou verzi: „Hezký večer, omlouvám se, že Vás takhle pozdě večer vzrušuji.“ Jindy jsem se zase snažila celé dopoledne dovolat režiséru Mariánu Řeháčkovi, neúspěšně. Když jsem o několik hodin už značně rozčílená přijala hovor od Mariana, hned jsem spustila: „Už nic! Potřebovala jsem tě ráno, teď už jsem to vyřešila sama! Fakt díky, čau!“. Až po ukončení hovoru jsem si všimla, že jsem nemluvila s režisérem Mariánem Řeháčkem, jak jsem předpokládala, ale s Marianem Jurečkou z KDU-ČSL.

Aspoň pak máte u piva co vyprávět...

To bezesporu! Jednou z mých nejoblíbenějších a zároveň vypravěčsky nejvděčnějších historek zůstává ta z instalace památníku k ročnímu výročí střelby v ostravské nemocnici. V plánovaném živém vstupu jsem měla vést rozhovor s tvůrcem pomníku, tři minuty před vysíláním se však stala nečekaná nehoda. Umělec zapomněl na to, že za pár minut musíme být na obraze, a protože chtěl zkontrolovat správné zapuštění pomníku, skočil do díry připravené k jeho zasazení. V tu chvíli jej ale jeřáb kamennou deskou v jámě uzavřel. To byly nervy! Za 2 minuty „živák“ a zpovídaný pod zemí. Představa osmiminutového vstupu, ve kterém budu sama mluvit o kamenné placce, taky nic moc. Nakonec to dobře dopadlo a umělec se dostal ven pár vteřin před vysíláním, ale znovu už bych takové nervy zažít nechtěla.

Jak jste na tom obecně se zvládáním stresu? Býváte před rozhovory a natáčeními nervózní, nebo už jste si zvykla?

Pokaždé je to jiné. Je rozdíl, jestli se vysílá do hlavních Událostí nebo třeba na ČT24. Uklidňuje mě dýchání zhluboka a opakování si toho, že každý novinář je největší hrdina nebo smolař jen jeden den. Pak přijdou další zprávy a zase je hvězdou či smolařem někdo jiný. Do druhého dne na vás všichni zapomenou a jedete zase znova s čistým štítem.

Povolání, které neomrzí

Co Vás na Vaší profesi baví nejvíce?

Charakter té práce – díky natáčení se podívám na spoustu zajímavých míst a potkám mnoho zajímavých lidí. Hodně mě baví rozhovory, od jejich přípravy až po samotnou realizaci. Líbí se mi, jak je televizní žurnalistika pestrá a akční, nenechává žádný prostor pro nudu.

Je pro Vás naopak na novinařině něco nepříjemného?

Nesnáším telefonování, odepisování na maily a SMS. Taky mě nebaví cokoliv domlouvat. Když jsem to počítala, denně udělám až sedmdesát telefonátů. Navíc mi mobil často zvoní i devět večer, kdy už chci mít svůj klid. Ale s tím musí každý novinář počítat.

Co děláte pro to, abyste byla pořád v obraze?

Neustále čtu různé servery. Když čekám na živé vstupy, když jedu tramvají, když jím… Sleduji Facebook, Twitter… Čtu zkrátka úplně všechno. Mám moc ráda iRozhlas, protože vím, jak skvělí lidé za tím stojí. Sleduji ale i iDNES, Lidovky nebo Blesk. Skvělé jsou taky již zmíněné podcasty. Cestou do práce si pouštím Vinohradskou 12, z práce poslouchám Deník N, doma pak občas stihnu i DVTV. Navíc je výhodné mít rodinu nebo kamarády, se kterými můžete o aktuálním dění diskutovat.  Každý ví něco jiného a výměnou informací a názorů si vlastně zábavnou formou rozšíříte obzory.

Máte nějaký kariérní sen? Například funkci, rozhovor nebo událost, u které byste chtěla být?

Snažím se tyhle sny moc nemít, ale lákalo by mě časem dělat delší rozhovory, nejlépe živě. Rozhovory mě celkově hodně baví a ráda bych se jim věnovala více. Věřím tomu, že povolání si lidi opravdu povolává a doufám, že si mě do budoucna a dosadí tam, kde bude potřeba.

Kdo je Vaším žurnalistickým vzorem?

Bojím se, že kdybych si někoho zvolila za vzor, začala bych ho napodobovat, používat stejnou dikci nebo gesta a už bych to zkrátka nebyla já. Samozřejmě ale obdivuji mnoho novinářů. Václava Moravce samozřejmě za způsob argumentace a penzum vědomostí, kterými disponuje, ale také si ho vážím jako člověka. Učil nás na univerzitě a vím, že má opravdu obrovský rozhled, který se zdaleka nevztahuje pouze na politickou sféru. Ctím práci Erika Taberyho a to, jaké místo vyplňuje v českém mediálním prostoru časopis Respekt. Mám ráda Martina Veselovského a jeho profesionálně vedené rozhovory nebo Světlanu Witowskou, která pod nesmírným tlakem ukočírovala prezidentskou debatu. Dále obdivuji Danielu Písařovicovou, Lenku Kabrhelovou, Filipa Titlbacha – všichni z nich odvádějí skvělou práci.

Jakou radu byste dala začínajícím novinářům?

Nevím, jestli jsem pro udílení rad dostatečně kompetentní, ale zkusím to. Dělejte žurnalistiku s dobrým úmyslem tak, aby přispívala k veřejnému blahu. Berte ji jako službu veřejnosti, a ne jako platformu pro prezentaci sebe sama. Když budete dělat svou práci s nejlepším vědomím a svědomím, budete mít ze sebe dobrý pocit. A věřte mi, to za to stojí.

Stach pochází z Českých Budějovic, kde také vystudoval gymnázium. Během studia se účastnil různých projektů, např. organizoval a moderoval hudební festival Majáles. Pokračoval studiem na Vysoké škole ekonomické v Praze, kterou ukončil inženýrským titulem ze studia Mezinárodního obchodu v roce 2013. O rok později získal i bakalářský titul v oboru Mediální komunikace.

Závodně se věnoval vodnímu slalomu. Na kajaku začal jezdit v jedenácti letech a v letech 2004-2005 působil jako reprezentant Česka v juniorské kategorii. V následujících letech byl také komentátorem a moderátorem Světového poháru ve vodním slalomu v Praze.

Kariéra v České televizi

V letech 2009-2012 působil jako redaktor a moderátor rozhlasového vysílání Sports Take na stanici Radio Wave Českého rozhlasu. V srpnu roku 2010 se stal redaktorem pořadu Hyde Park ČT24 a o dva roky později začal moderovat vědecký pořad Hyde Park Civilizace. V letech 2014-2016 byl jedním z moderátorů zpravodajské relace Studio 6 na ČT24. Od srpna 2016 se stal členem vědecké redakce ČT a od září téhož roku začal moderovat pořad Věda 24.

Novinářská ocenění

Roku 2015 získal Stach cenu TýTý 2014 v kategorii Objev roku. Téhož roku mu Český literární fond udělil Novinářskou křepelku za rok 2014. O rok později jej Akademie věd ČR ocenila Medailí Vojtěcha Náprstka.

V květnu 2017 dostal Novinářskou cenu v kategorii audiovizuální žurnalistiky „Nejlepší rozhovor, beseda nebo diskuse“ za reportáž Hyde Park Civilizace: Rwandská genocida. O dva roky později získal ocenění World Paddle Awards 2018 v kategorii Media professional. Letos jej Společnost Ferdinanda Peroutky ocenila Cenou Ferdinanda Peroutky za rok 2020.

Hyde Park Civilizace

Hyde Park Civilizace je interaktivní diskusní pořad, který se zaměřuje na vědu a současnou civilizaci a je vysílaný každou sobotu od 20.05 do 21.00 na kanále ČT24 České televize. Stach si do studia zve odborníky z různých oborů jak z České republiky, tak ze zahraničí, mezi které se řadí i několik laureátů Nobelovy ceny a mnoho dalších významných světových vědců. Interaktivnost pořadu tkví v kladení otázek diváky prostřednictvím moderátora, které mohou zasílat přes webový formulář, Facebook, Google+ či Twitter.

Věda 24

Věda 24 je týdeník vysílaný každou neděli od 18.30 do 18.55 také na kanále ČT24. Nabízí shrnutí nejdůležitějších událostí týdne na poli vědy. Informuje diváky o úspěších českých i zahraničních vědců. Představuje různorodé vědecké pohledy na aktuální dění prostřednictvím autorských reportáží a rozhovorů s odborníky, které bývají doplněny přehlednými grafy. 

Naučíte se:

• pracovat s textem a tvořit rešerše
• pracovat s rejstříky a zdroji informací
• zpracovávat vlastní nápady

Požadavky:

• být studentem VŠ (žurnalistika výhodou)
• všeobecný přehled 
• zájem o zpravodajství
• znalost čj na vysoké úrovni
• zkušenosti v oboru výhodou

Více informací naleznete zde.

Co budete dělat? 

• Podílet se na přípravě pořadů Hyde Park Civilizace a Věda 24
• Psát krátké zprávy a připravovat rozhovory pro vysílání ČT24 
• Přicházet s novými tématy ze zahraničních zdrojů a s nápady na popularizaci vědy
• Vyzkoušíte si různé role v týmu
• Uvidíte zákulisí vysílání 
• Seznámíte se s prací před kamerou 

Jaké jsou podmínky? 

• Schopnost pochopit složitá témata a dokázat je srozumitelně vysvětlit 
• Chuť učit se novým věcem 
• Umění komunikovat, ať už v redakci nebo s respondenty 
• Výborná angličtina a další jazyky výhodou 

Zájemci mohou zaslat životopis a důvod, proč chtějí v redakci pracovat, na e-maily daniel.stach@ceskatelevize.cz a katerina.fifkova@ceskatelevize.cz. 

Na kterých stanicích jste sledovali volební noc a jak jejich vysílání hodnotíte?

Jakub Lepš, amerikanista, politolog a pedagog UNYP, Praha (46 let)

V samotnou volební noc jsem se zúčastnil několika vysílání, a tedy pro mě bylo obtížné sledovat jiná zpravodajství než ta, kterých jsem byl v danou chvíli hostem. Většinu noci jsem strávil na Nově, takže jsem se aktuální informace čerpané z AP dozvídal přímo tam. Vysíláním Novy jsem byl příjemně překvapen, jelikož si i přes masovou pověst pozvala do volebního speciálu namísto celebrit, jak by divák očekával, tři odborníky. Samozřejmě jsme témata neprobírali tak důkladně jako na politických debatách, jichž jsem se dříve zúčastnil, nicméně jsme i tak dostali dostatek prostoru k odbornému vyjádření. Michaela Šmídová i Rey Koranteng si počínali velmi dobře a vysílaní tak mělo vcelku vysokou úroveň. V následujících dnech jsem pak sledoval výsledky převážně na CNN a skvělém webu Politico.

Rostislav Rožnovský, student VŠPP, Ostrava (20 let)

Americká noc je pro mě stejně důležitá jako pro fotbalového fanouška MS ve fotbale, takže jsem si ji ani letos nenechal ujít. Nejprve jsem ke sledování zvolil ČT24, kde mě zaujaly zajímavé vstupy z USA a tamní, i když na můj vkus mnohdy zbytečně vyhrocené a tendenční, rozhovory s lidmi různých volebních preferencí. Co mi na ČT vadilo, bylo zbytečně brzké zahájení vysílání. Měl jsem pocit, že po prodiskutování všech možných scénářů vývoje se stejná témata opakovala pořád dokola jen proto, aby „bylo co vysílat“. Kvůli extrémně dlouhému sčítání hlasů jim to ale nemůžu mít za zlé. Na druhou stranu bych pochválil hlavní moderátorské duo Řezníček – Kubal, které bylo velmi profesionální. V hlavním sčítacím čase jsem svou pozornost upřel na americkou CNN, jelikož měla rychlejší informace než ČT. Bohužel na mě však často působila až moc zaujatě, a tak jsem se vrátil k domácím médiím.

Marta Lyčková, farmaceut, Praha (26 let)

Sledování volební noci jsem jako velký nadšenec zahájila už v 9 hodin večer, a to na slovenské stanici TA3, která poskytla jak důkladné představení kandidátů a způsobu voleb, tak komentář odborníků. Od 23 hodin, kdy vysílání zahájily naše domácí stanice, jsem střídavě sledovala CNN Primu News, ČT24, ale i americkou CNN, která mi svým programem přišla nejlepší. Měla nejen nejrychlejší informace o sečtených hlasech v jednotlivých okrscích, ale také zkušené moderátory, kteří průběžně predikovali další vývoj voleb. Na ČT24 jsem ocenila zejména vydařené vstupy zahraničních zpravodajů. V brzkých ranních hodinách vstoupila na scénu i Nova, jejíž vysílání hodnotím, nejen díky dobře zvoleným hostům, jako vydařené.