Black mirror je seriál vykreslující, jak by vypadala budoucnost, kde to s moderními technologiemi zašlo až příliš daleko. Každý díl seriálu má jiný děj, jedná se o soubor povídek. Na přípravě se podílelo více tvůrců, konkrétně Medvídka Walda režíroval Bryn Higgins.

Waldo působí jako animovaná postavička pro děti a tím se nechá nachytat i první politik v jeho debatě, Liam Monroe. Ve skutečnosti je Waldo sprostý a uštěpačný rýpal, který zesměšňuje své hosty dětinským způsobem, ne jednou dokonce vytasí své modré přirození.

Jaime Salter je součást redakce, která ztvárňuje postavu Walda a snaží se o co největší sledovanost. Ačkoliv Jamie nikdy nechtěl zasahovat svým vystupováním do politiky, jeho šéfeditorka mu nedala na výběr.

Popularita ležérního medvídka, která zdůrazňovala neoblíbenost politiky ve společnosti, šla na sociálních sítích na odbyt. Waldo se zanedlouho stal součástí politické kampaně, je možné že by mohl vyhrát i volby do parlamentu?

Můžeme jen filosofovat o tom, kam nás vymoženosti naší doby mohou skutečně dostat. Seriál Black mirror naznačuje, že k těmto skutečnostem není vůbec daleko. Spoustu vynálezů, o kterých referuje děj jednotlivých dílů, je již dávno na světě. Zatím se nedostaly na trh, nebo jsou příliš drahé. Což ovšem platí i zařízení, které používal Jamie Salter…

CNN Prima NEWS však není záležitost jenom hlavních zpráv za pět sedm. Nový redakční tým bude přinášet zpravodajství od pondělí do neděle po celý den. „Multimediální platforma CNN Prima NEWS bude publiku v České republice poskytovat jedinečné služby s možností využití všech mezinárodních zdrojů a zkušeností společnosti CNN,“ osvětlil viceprezident pro rozvoj zpravodajství CNN Samson Desta.

Právě vznikající zpravodajství přinese řadu zcela odlišných pořadů, tak aby si každý mohl vybrat styl, který mu vyhovuje. „Televizní kanál CNN Prima NEWS pak nabídne od pondělí od 6 hodin ráno v premiéře 19 pořadů denně a společně s hlavní zpravodajskou relací to budou právě pravidelné ZPRÁVY s novými tvářemi,“ říká generální ředitel skupiny Prima Marek Singer.

Nových tváří v programu bude opravdu požehnaně. „Kontinuálním vysíláním CNN Prima NEWS provází na čtyřicet dva tváří. Diváci se mohou těšit i na exkluzivní pořady, zajímavé hosty a názory pro a proti k aktuálním tématům,“ tvrdí Eliška Čeřovská, ředitelka News Production CNN Prima NEWS. Dále dodává, že ve zcela novém světle se představí i počasí. CNN Prima zprávy spolupracují s Českým hydrometeorologickým ústavem a zapojí i deset nových meteorologů.

Nebudou chybět ani zábavné pořady jako talkshow SILNÝ HLAS Markéty Fialové. V pořadu 360° se představí Pavlína Wolfová. Podezřelé případy se budou prověřovat investigativním týmem v pořadu Pod rouškou. V INTERVIEW se pak budou scházet zajímaví hosté a diskutovat o současném dění.

Součástí budou i americké pořady. „Vůbec poprvé se v Česku prezentují světové novinářské hvězdy Christiane Amanpour a Richard Quest ze CNN International se svými pořady Amanapour a Qeust means business,“ říká Petra Benešová, ředitelka News Garthering, koordinující obsah vysílání CNN Prima NEWS.

České zpravodajství v americkém stylu s britem v čele

Pro Česko je spolupráce úspěchem, CNN je jednou z nejuznávanějších zpravodajských agentur světa s bohatou historií. Charakterově se tato stanice řadí mezi populární, bulvární prvky však nelze zapřít. Zpravodajství k pobavení, tzv. infotainment, je blízké většině americkým občanům, proto u nich má CNN obrovskou popularitu a zastání. Otázkou je, zda se uchytí i u nás.

Na tvorbu celého obsahu dohlíží Tom Lister, který působil v britském BBC, i v americkém CNN, kde čtyři roky řídil zpravodajství CNN Internetional. Dlouhá léta navíc působil jako zahraniční zpravodaj na Blízkém Východě.

„Kanál CNN Prima NEWS má přinášet divákům okamžité novinky z celého světa, včetně míst, o kterých jiné zpravodajské organizace přinášejí zprávy pouze vzdáleně, pokud vůbec. CNN díky této spolupráci také získává nového a silného partnera v České republice,“ říká Tim Lister.

Mohlo by vás napadnout, že tohle by přece nemělo být novináři překážkou. Vždyť psát o fotbale, který se v Anglii pohybuje na nejvyšší úrovni na světě, je u novináře žádoucí. Ovšem fanouškovství, které vykresluje film Hooligans z roku 2005, je šálek trochu jiné kávy. Víc než o fotbal jde o pouliční rvačky a lsti.

Mladý Matt se do klubu dostal po té, co jej vyloučili ze školy, kde studoval žurnalistiku. Na kolejích bydlel s bohatým floutkem z rodiny Van Holdem, který prodával kokain. Když v pokoji omamnou látku našli, svedl vše na svého spolubydlícího, nevinného Matta.

Od rvaček zpět ke psaní

Když Matta z Harwardu vyhodí, zhroutí se mu svět. V hloubi srdce nechce zklamat svého otce, významného světového investigativního novináře. Odletí z Ameriky za sestrou do hlavního města Anglie, kde se seznámí s Petem, který je vedoucí funclubu GSE. Ten jej poprvé přivede na zápas West Ham United s Birminghamem. Společně se dají do rvačky proti největším birminghamským rivalům.

Matt při ilegálních aktivitách pociťuje novou sílu a sebevědomí. To, že studoval žurnalistiku, svým novým přátelům tají. Mohli by to chápat tak, že se s nimi chce sblížit a přitom odhalit jejich nezákonné aktivity.

Věci se zkomplikují, když Matta přistihnou s otcem u vchodu budovy The Times. Nikdy by přátelé nezradil, navíc už nějaký čas přemýšlí, že novinařina pro něj není to pravé.

Nakonec se však kvůli podezření z toho, že je Matt novinář, strhne válka mezi fanoušky z celého Londýna. Mattův přítel Pete při boji přijde o život. To Mattovi znovu otevře oči. Následně vymyslí svůj plán, jak se vrátit na školu, ale fotbal mu zůstane v srdci na vždy.

„Prozatím půjde o provizorní vysílání kanálu. Vzhledem k aktuální mimořádné situaci jsme byli nuceni pozastavit výrobu většiny pořadů, tak můžeme dočasně finanční prostředky směřovat na tento program,“ uvedl ředitel ČT Petr Dvořák v oficiálním prohlášení.

Magazín Život na třetí přináší různé tipy na doma, ale hlavně servis informací. Součástí každého dílu jsou i praktické rady. Petra Eliášová a moderátor AZ kvízu Aleš Zbořil se snaží seniory zařadit se do společnosti, kterou dnes už v podstatě řídí moderní technologie, a poradenství je pro ně nyní klíčové.

Televizní magazín pro zpříjemnění dnů

V pořadu se ČT3 snaží prostřednictvím Zuzany Petrů předat objektivní zprávy týkajících se virové epidemie. O víkendu pak tuto funkci přebírá Monika Staňková. Poslední část zpravodajského bloku je vždy pozitivní, jako například záběr na italské policisty, kteří hráli na kytaru a zpívali v ulicích lidem v karanténě.

Petra Eliášová volí jako hosty Života na třetí obyčejné lidi. Její pravidelnou pomocnicí je redaktorka ČT Bára Měchurová, která následně dovysvětluje potřebné informace týkající se nemoci COVID-19. Aleš Zbořil má ve svých blocích více expertů, například doktora a odborníka na ústní hygienu Petra Svobodu nebo římskokatolický kněz Jan Hanák.

Vzpomínání na staré dobré časy

V prvním týdnu začala ČT3 vysílat i řadu seriálů jako Eliška a její rod, kde režisér Deitl vykresluje rodinný život šedesátých let. Položil tak základní kámen klasickým českým nikdy nekončícím seriálům typu Nemocnice na kraji města, kterou se stanice rozhodla taktéž zařadit do programu. Kromě toho se mohli diváci těšit i na další kultovní pořady jako Rozpaky kuchaře Svatopluka, Televarieté nebo Jubilejní koncert Karla Gotta.

Náplň práce:

• psát scénáře k autorským pořadům a obrazovým výstupům
• reagovat na aktuální dění a psát o aktuálních událostech
• produkovat zpravidla audiovizuální obsah na zvolené/přiřazené téma.
• spolupracovat se střižnou, dramaturgy a grafiky
• vymýšlet a chystat nové formáty, témata, možnosti zpracování pořadů

Požadavky:

• umět psát
• umět mluvit
• být kreativní, komunikativní a dobře vycházet s kolektivem
• práce s počítačem
• časová benevolence

Coolfeed nebere ohledy na dovršené vzdělání ani na dosavadní praxi, práce musí bavit.

Pokud máte zájem o tuto nabídku ozvěte se na webu coolfeed@iprima.cz.

promovideo

Nové osvícení tam doopravdy bylo, a ne jen to ze stropních lustrů. „V novém studiu se položilo 1500 metrů led pásků a 22000 LED diod. Dohromady jsme získali 80 metrů čtverečních projekčních ploch. Všechno je komplet navržené a vyrobené v Česku a na Slovensku,“ uvedl tehdy server tn.cz.

Studio nainstalovala architektonická firma Ungroup pod vedením Jaroslava Holoty. Kompletní grafickou podobu studia navrhl a vytvořil interní pracovník Novy, designér Alan Záruba. Logo zpracoval Michal Pacina s celým kreativním oddělením TV Nova.

V nových prostorách si jde všimnout velkých designových úprav. Na levé straně přibyla jedna nová televizní obrazovka. To byla v té době největší modernizace, protože je dotyková a interaktivní. Redaktor s ní mohl pracovat v přímém přenosu.

Pro lepší práci kameramana s prostorem, se i za moderátory objevila nová plazmová obrazovka, která byla zaoblená do stran. Na obrazovkách tak vysílaný materiál působil prostorově. Plocha měla na délku 20 metrů a nabízela Ultra HD rozlišení.

Poslední velkou novinkou byl kulatý pultík, za kterým seděli moderátoři. Nejednalo se pouze o úpravu tvaru, dalo se s ním také manipulovat. Bylo možné jej natočit až o 270 stupňů.

Tři roky poté, co vstoupil do politiky, se stal součástí redakce týdeníku Rovnost. V roce 1908 se stal jeho šéfredaktorem. Pod jeho vedením se z plátku stal deník.

Zaměřením Rovnosti byla, podobně jako jeho politické smýšlení, levicová sociální demokracie. V době, kdy byl jejím šéfredaktorem, se jednalo o zpravodajství z brněnského regionu, a tuto podobu si v jádru deník udržel i dodnes.

Když se Tusar více zapojil do politiky a založil stranu, přestal v deníku působit. V roce 1919 ho T. G. Masaryk zvolil předsedou vlády, za stranu sociální demokracie.

Byla to velice těžká doba pro politiku v Čechách, naproti sobě stály strany, které si byly názorově naprosto odlišné. Bylo složité hlasovat, chyběla strana která by je názorově propojila.

Podle dokumentu idnes.tv, Lidové noviny psaly o spojení levice a pravice v parlamentu, jako o spojení vody a ohně. Vláda Tusara vydržela pouze do roku 1920, strana sociálních demokratů se rozpadla a odštěpili se z ní komunisté.

Jak je projekt starý? Vznikl za nějakých důležitých souvislostí? Narážím na to jestli to byla nějaká konkrétní událost.

Web Děti a média byl slavnostně spuštěn na Den dětí v roce 2012. K jeho představení veřejnosti došlo na dětském filmovém festivalu ve Zlíně.

Jak se RRTV dostala k jeho realizaci? Byl to návrh někoho z jejich členů?

Vznik webu iniciovala tehdejší předsedkyně RRTV Kateřina Kalistová. Web je reakcí na stížnosti rodičů, které Rada dostávala, a z nichž bylo zřejmé, že rodiče trápí, jsou-li ve vysílání obsahy nevhodné pro děti. Na Radu se rodiče také obraceli s řadou dotazů, z nichž bylo jasné, že se zajímají o mediální oblast a mnohdy na internetu marně hledají odpovědi na své otázky.

Co předcházelo té myšlence, že je potřeba nějakým způsobem chránit děti a informovat jejich rodiče o nástrahách nových médií?

Předně je nutno zdůraznit, že web se zdaleka nevěnuje pouze novým médiím. Tematické zaměření je značně široké. Od ohrožujících audiovizuálních obsahů, jakými je například ztvárňování násilí, přes reklamu a její vliv na děti, fake news, zpřístupňování vysílání dětem se zrakovým či sluchovým postižením, až po vše, co se týká mediálního vzdělávání a mediální gramotnosti.

V souvislosti s danou otázkou je třeba zdůraznit, že ochrana dětí před potenciálními negativními dopady médií je jedním z hlavních úkolů Rady, který plyne přímo ze zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

Těmito zákony jsou zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákon o audiovizuálních mediálních službách a rovněž zákon o regulaci reklamy. Web Děti a média poskytuje, mimo jiné, informace o těchto zákonných povinnostech i o jejich případném porušení ze strany provozovatelů vysílání či poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.

Kromě webových stránek se také konal již 4. ročník konference Média dětem. Co je cílem těchto konferencí pro veřejnost?

Rada uspořádala již čtyři ročníky konference Média dětem, média s dětmi, které se vždy konají v rámci ZLÍN FILM FESTIVAL. Loňský ročník se věnoval dítěti jako divákovi zpravodajství. Přednášející se zaměřili zejména na otázku, jakým způsobem zpravodajství oslovuje děti, zda mu děti rozumí a zda určité zpravodajské obsahy pro ně nemohou být zneklidňující či skličující.

Příspěvek Rady pak seznámil přítomné s konkrétními případy, v nichž RRTV konstatovala, že zpravodajství ohrozilo psychický, fyzický či mravní vývoj dětí a mladistvých. Pozornost byla věnována rovněž zpravodajství určenému přímo dětem, zejména relaci Zprávičky vysílané na programu ČT:D.

Měly by existovat nějaké zprávy pro děti? V rámci prohlubování jejich zájmu o společnost, právě něco jako Zprávičky, které jste zmínila? 

Zpravodajství pro děti je určitě užitečným vzdělávacím nástrojem. Podstatné ovšem je, aby takové zpravodajství vytvářeli profesionálové, kteří budou umět děti nejen zaujmout, ale kteří budou zároveň zárukou toho, že informace budou podávány způsobem, aby je děti správně pochopily a vyhodnotily.

Zajímaly by mě závěry RRTV v úseku konference Dítě jako divák zpravodajství. Je pro děti vhodné sledovat zprávy?

Děti pochopitelně nelze nijak izolovat od dění, které zpravodajství zprostředkovává. Je přirozené, že se děti stávají diváky zpravodajských relací, ať již nahodile, či záměrně. Provozovatelé vysílání tuto skutečnost musejí mít na paměti a musí dbát toho, aby do zpravodajských pořadů nezařazovali obsahy, které by měly potenciál ohrozit vývoj dětí.

Mohou je znejišťovat, zúzkostňovat. V takové chvíli má zcela zásadní roli rodina, která by s dětmi o zhlédnutém obsahu měla hovořit, aby byly eliminovány možné dlouhodobější negativní efekty na dítě.

Jaké měla konference ohlasy?

Konference jsou určeny široké veřejnosti, pravdou ale je, že účastníky jsou většinou mediální odborníci a profesionálové. Bylo tomu tak i v loňském roce a je nutno konstatovat, že odezva odborné veřejnosti byla velmi dobrá. Hosté se shodli, že by bylo vhodné se tématu s odstupem několika let opět věnovat.

Jak poznám, které programy jsou pro mé dítě škodlivé, a na které ho mohu nechat se dívat? 

Ve většině zemí pro tento účel slouží tzv. labelling, tedy označování pořadů věkovou hranicí, od níž je pořad pro dítě vhodný. Zpravidla pak labelling zahrnuje i piktogramy upozorňující na konkrétní rizikový obsah, který se v pořadu vyskytuje. Většinou je upozorňováno na násilí, sex, vulgární mluvu, diskriminaci a drogy.

Co si myslíte o mediální výchově a celkově reformě školství, nemělo by jít učení s dobou, nepotřebuje modernizaci? Případně zavést nějakou povinnou mediální výchovu? 

Mediální výchova je v současnosti průřezovým tématem ve školách. Je pravdou, že její úroveň a rozsah se poměrně výrazně liší. Jakou formou by ke změnám mělo dojít ovšem není otázkou pro orgán dozoru nad vysíláním, ale pro ministerstvo školství.

Rada nicméně opakovaně upozorňovala a stále upozorňuje na nezbytnost  koncepčního mediálního vzdělávání a soustavného zvyšování mediální gramotnosti. To se ovšem netýká pouze dětí, ale i dospělých. Velmi výrazně se tato potřeba navíc týká i seniorů.

Mezi obětmi byl sám šéfredaktor Stéphane Charbonnier, známý pod pseudonymem Charb. Když se v roce 1992 přidal k redakci jako satirik a karikaturista. Islám byla jeho specialita, vycházela mu série kreslených příběhu o Mohamedovi.

Zesměšňování různých náboženských skupin, především křesťanství a judaismu, je nepostradatelnou náplní každého čísla. Není se proto čemu divit, že se stal středem pozornosti náboženství, které si zkrátka špinit jméno a své poslaní, nenechá. 

„Ve všech číslech Charlie Hebdo za posledních 22 let nebylo jediné, ve kterém by nebyly karikatury papeže, Ježíše, kněží nebo rabínů, imámů a Mohameda,“ řekl tiskový mluvčí časopisu Richard Malka pro zpravodajskou agenturu AFP. Členové časopisu sami nepovažují svou protináboženskou tvorbu za útočnou, pouze za zesměšňující.

„Je suis Charlie“

Tento nápis se objevil na obálce čísla časopisu, které vyšlo v sobotu po středečním teroristickém útoku. Vydání, které se vžilo jako „číslo přeživších“, byl nejprodávanějším číslem v historii.

Náklad se z obvyklých 60 tisíc zvedl na tři miliony výtisků, které doputovaly do pětadvaceti zemí. Na obálce se objevil plačící Mohamed s nápisem v ruce, který říká „Já Charlie“. Nad hlavou se mu v zeleném pozadí vyjímá nápis „Vše odpuštěno“. Autorem karikatury, která tradičně otevírá časopis se stal karikaturista Luz, přeživší masakru.

Pár měsíců po události se v Praze se také objeval na různých místech demonstrativní nápis „Je suis Charlie“ na černém pozadí. Obětem incidentu tak chtěla vzdát úctu reklamní společnost JCDecaux.

Po dobu čtrnácti dnů se na 270 plochách vylepovaly pouze plakáty vyjadřující solidaritu s útokem proti francouzským novinářům. Podle Pavla Slabého, tehdejšího ředitele firmy, se na několik dní stal odkaz k obálce symbolem boje za svobodu slova.

Debaty se zúčastnil novinář Daniel Tichý, který téma sleduje skrze celou svou žurnalistickou kariéru. Nyní objíždí střední školy a snaží se apelovat na mladé občany, aby se o téma klimatu začali zajímat.

Druhým hostem byl sociolog Vojtěch Pecka, který stvořil projekt Budoucnost je teď. Jedná se o zpravodajský portál, který přináší novinky z  dění okolo životního prostředí.

Jak se o klimatu píše v současné době

Dnes můžeme otázku ochrany klimatu nalézt denně ve všech periodicích. Oběvují se seriózní články i kritika a popírači skutečné hrozby. Podle Tichého však v článcích o klimatu chybí faktická správnost a klasická žurnalistická řehole, která by zastoupila názory odborníků.

„Média více přispívají k zabití tohoto tématu, než k jeho řešení,“ myslí si Tichý. Podle něho je zásadní problém v tom, že médiím chybí „soulution journalism,“ tedy progresivní články, které by přinášely lidem nějaká řešení krize, nebo příklady, jak přispět ochraně životního prostředí. Stále podle něj převládají názorové články, které souvislosti jen zhodnocují a kritizují, přináší však jen pocity lidí, ne fakta.

Většina článků proti aktivistům za klima, vzniká podle obou hostů na popud vlastníků médií. Podle Vojtěcha Pecky se už od devadesátých let rozšiřuje klimatická dezinformační kampaň, která má za úkol chránit korporáty fosilních paliv, kteří se snaží nepřijít o své zisky.

Tichý konstatuje, že mocní mají v dnešní době v rukou i média, načež jmenuje například Křetínského, který vlastní média a zároveň rozšiřuje uhlíkovou stopu i mimo naše hranice, protože vlastní doly hnědého uhlí a rozvíjí jejich činnost. Podle Tichého je třeba, při čtení jakýchkoliv článků od soukromých medií, brát v potaz to, že je někdo vlastní a myslet na to u toho když přijímáme informace z jejich periodik.

Otázka klimatu nabírá na popularitě

Skrze média se vytváří i povědomí o zhoršujícím se klimatu, v Českém mediálním prostoru však klima dlouho patřilo mezi okrajové témata. Od Pařížské dohody o ochraně klimatu v roce 2015 se však věci začaly měnit.

„Za celou kariéru se mi nestalo, že by nějaký deník věnoval celé číslo klimatickým změnám, jako to udělali Slováci ve svém Deníku N, lidi se tak o to dnes začínají zajímat,“ komentuje Daniel Tichý.

Popularitě klimatu v dnešní době nejvíce přispívá Greta Thunberg a v Čechách především její iniciativa Stávek za klima. Podle obou hostů, je to skvělý prostředek jak přiblížit téma lidem a zosobnit ho skrz média. Vojtěch Pecka zastává názor, že fakta o klimatu, není to co by si chtěl kdokoliv přečíst v novinách, ale něco co se skutečně děje mezi lidmi ano.