Její vznik inspirovala rumunská televize Pro Cinema, která spadá, stejně jako Nova Cinema, pod zahraniční společnost CME, která provozuje televizní stanice.

„Když jsme v prosinci roku 2007 stanici Nova Cinema zakládali, byla to v té době jediná stanice na českém televizním trhu, která se programově zaměřovala zejména na oblíbené filmové snímky a seriály. Od té doby si drží velmi pěkná čísla sledovanosti,“ řekla programová ředitelka TV Nova Alex Ruzek.

Před pěti lety, konkrétně 30. června 2013, prošla několika změnami. Představila se v novém grafickém designu, vytvořila nový web, který začal spolupracovat s FDb.cz a začala do svého programu častěji zařazovat filmy. Přišla i s novým sloganem, který zní „Žijeme filmem!“.

Vysílá 21 až 24 hodin denně. Náplní programu jsou především zahraniční filmy, seriály či různé reality show. Každý den vysílá pořady jiného žánru. Během svého vysílání se dostala na třetí příčku v pořadí sledovanosti komerčních televizí a těší se velké divácké oblibě.

Vznikl na počest vynálezce prvního televizoru Johna Logieho Bairda, který 26. ledna 1926 v Londýně poprvé veřejně předvedl přenos živého obrazu. O dva roky později uskutečnil dálkový přenos z Londýna do New Yorku.

„Každý týden sleduje televizi osmdesát devět procent všech Evropanů. I přes to, kolik možností dnes diváci a uživatelé internetu mají, zůstává televize zcela dominantním médiem,“ uvedla Ingrid Deltenre, generální ředitelka Evropské vysílatelské unie.

Spojené národy vyhlásily tento den především z toho důvodu, že chtěly upozornit na rostoucí význam televize v oblasti informování společnosti o zásadních otázkách jako je například ekonomika či bezpečnost. Má být také symbolem globalizace v dnešním světě.

„Nevěřím na smrt televize, to je vize velmi pošetilá. Televize tu bude ještě hodně dlouhou dobu. Nedovedu si představit, že by můj Neviditelný pes televizi nahradil,“ řekl v rozhovoru pro Českou televizi Ondřej Neff, vydavatel internetových deníků Neviditelný pes a DigiNeff. „Po technické stránce se televize velmi mění. Dnes už ani nedovedu spočítat, kolik máme televizních programů. Každý si může vybrat v televizi, co chce, otázka je, zda je to dobře či špatně. Vidím také určitý negativní dopad, a to je ztráta autority. Vše je zpochybněno. Lidé ztrácejí orientaci,“ dodal.

První televizní vysílání u nás proběhlo v roce 1953, tehdy ještě na Československé televizi.

Magazíny byly na trhu od roku 1999, tehdy ještě pod vydavatelstvím Axel Springer Praha. Zaměřovaly se především na čtenáře ve věku od 12 do 19 let. Obsahovaly témata zaměřená na život celebrit, módu, krásu a životní trendy. Empresa Media je začala vydávat 1. ledna 2012. Licenční smlouvu uzavřela s německým vydavatelstvím Vision Media.

V září letošního roku se prodalo 12 tisíc výtisků Popcornu. Časopis Top dívky měl nižší prodaný náklad, jednalo se asi o deset tisíc výtisků. Ukončení těchto dvou titulů reaguje především na proměny mediálního chování náctiletých čtenářů a také na dřívější změny v segmentu.

Z trhu v minulosti odešly i další magazíny, které cílily na náctileté čtenáře. V roce 2013 to byl CosmoGirl a Bravo Girl. O dva roky později se z trhu stáhl i časopis Bravo. Titulem, který si stále drží vedoucí pozici mezi magazíny pro náctileté, je ABC.

Nedávno proběhl Den offline. Smyslem této akce je upozornit na narůstající závislost lidí na sociálních sítích. Podpořila jste ho?

Dnu offline jsem se nezúčastnila, ale před nějakým časem jsem podpořila digitální detox Radia Wave. Obecně si myslím, že smysl má jakákoliv aktivita, která rozšiřuje osvětu o tom, že být neustále online a žít tím není v pořádku. A pokud jde o mě? Odpojit se ze sociálních sítí kvůli mé profesi nejde, o hodně bych přicházela. Ovšem velké procento z toho, co konzumuji, je balast. Zaměřuji se na třídění toho, co je potřebné a inspirativní a toho, co ve mně akorát vyvolává úzkost. Začala jsem navíc praktikovat krátkodobé pauzy. Na dva dny si odinstaluji Instagram z mobilu, trochu si pročistím hlavu, a pak se k tomu zase vrátím. Facebook už v mobilu nemám a na Twitter chodím pro zprávy a debaty z mediálního světa.

Dobrodruh z Makó

Narodil se 10. dubna 1847 v malém maďarském městečku Makó. Jeho otec byl bohatý maďarský židovský obchodník. V roce 1853 se s rodinou přestěhoval do Budapeště. V sedmnácti letech se rozhodl, že půjde do armády. Kvůli jeho zdraví a špatnému zraku mu tento plán nevyšel. Přijala ho až americká armáda Unie. Po válce odešel do St.Louis, kde začala jeho novinářská dráha. V roce 1868 se zde stal reportérem německého deníku Westliche Post. Roku 1872 získal za 3000 dolarů Westliche Post a o šest let později ukořistil deník St. Louis Post-Dispatch.

Poté se přestěhoval do New Yorku, kde koupil místní deník New York World. Stal se vydavatelským magnátem největších rozměrů. Do novin zasazoval různé skandály, politické karikatury a lidské příběhy. Využíval častých ilustrací, které se později dostaly do podvědomí lidí jako komiksy. Pomocí těchto postupů zvedl náklad tohoto deníku z patnácti na sto padesát tisíc denně.

Žlutá žurnalistika

Konkurenční boj mezi Pulitzerem a mladým Williamem R. Hearstem, který získal podíl deníku New York Journal v roce 1895, se zapsal do dějin světové žurnalistiky. Hearst chtěl za každou cenu nad Pulitzerem zvítězit. V roce 1896 přeplatil kreslíře Richarda F. Outcaulta, který je autorem postavičky „Yellow Kid – Žlutý kluk“. Výroba žluté barvy a obecně barev v novinách v té době byla velmi nákladná, a tak se komiks s Yellow Kidem stal velmi populárním. Pulitzer proti Hearstovi nasadil komiks „Red Kid – Červený kluk“, ale ten si již takovou oblibu nezískal.

Klasická americká story

Pulitzer bojoval s mnoha nemocemi. Trpěl astmatem, cukrovkou a velmi slabým zrakem. Přemíra stresu mu způsobovala až nemožnost spánku. I přes to ale dál vedl svůj deník. Neměl strach z ničeho a nepřestával si jít za svým snem. Z neznámé maďarského mladíka se stal jeden z nejmocnějších novinářů ve Spojených státech amerických. „Splnil jsem si chlapeckou touhu po dobrodružství,“ zašeptal údajně své ženě Kate před smrtí. Zemřel 29. října 1911 na infarkt.

Narodil se v Klatovech, později zde absolvoval jezuitské gymnázium. Poté se přemístil do Prahy, kde studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě práva a filozofii. Stal se knihovníkem a opisovačem starých rukopisů u rytíře Jana Františka, a to především díky Josefu Dobrovském. Od roku 1786 působil jako redaktor v Schönfeldských c.k. pražských novinách – prvních česky psaných pravidelně vycházejících novinách. Snažil se je pozvednout na evropskou úroveň. Zanedlouho však začal vydávat svoje vlastní periodikum, a to Krameriovy c.k. vlastenecké noviny. Ty si získaly velkou oblibu u čtenářů.

Roku 1790 založil proslulou Českou expedici – centrum českého obrozeneckého hnutí a společenského života vůbec. Jednalo se o první české nakladatelství v českých zemích. Kramerius v něm vydával například překlady známých děl – Ezopovy bajky a jiné.

Kramerius napsal a přeložil asi osm desítek knih. Je autorem kalendářů, cestopisů, ale i historických děl. Tvořil také pohádky a bajky. Mezi jeho díla patří například Domovní přítel, Hrabě z Rožmberka, Ouplné vypsání dějin Egypta, Mladší Robinson, Arabské pohádky či Čarodějnice Megera.

Zemřel 22. března 1808 v Praze. V jeho práci pokračoval syn Václav Rodomil Kramerius. Ten ovšem nebyl tak úspěšný jako jeho otec.

Literatura:

NOVOTNÝ, Jan. Václav Matěj Kramerius. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1956.

NOVOTNÝ, Jan. Matěj Václav Kramerius: studie s ukázkami z díla. Praha: Melantrich, 1973. Odkazy pokrokových osobností naší minulosti (Melantrich).

KOČÍ, Josef. České národní obrození. Praha: Svoboda, 1978. Členská knižnice (Svoboda).

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd v Praze. Poté se pustil do literární činnosti. Stal se součástí pořadu tehdy nové vzniklé televize Nova s názvem Na vlastní oči, který posléze moderoval. Působil v něm společně s Jankem Kroupou, který je též známým českým investigativním novinářem.

Je spoluzakladatelem týdeníku Reflex. V roce 2005 obdržel novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. O čtyři roky později se stal držitelem ceny Jana Beneše. Dvanáct let psal sloupky pro Lidové noviny v rubrice s názvem Poslední slovo.  V současnosti moderuje pořad Očima Josefa Klímy, který vznikl v roce 2013.

Napsal několik knih. Mezi nejznámější z nich patří Mrtví milovati nemohou (1983), Pět misek bez dna (1989), Vlastníma očima (2009) a Pravda o Kajínkovi (2010).

Noviny poprvé vyšly ve středu 9. března 1927. Tehdy za ně čtenáři zaplatili, pro dnešní dobu symbolickou, jednu korunu. Titulní strana nabízela tři články. Úvodník a názvem Nesem vám noviny… od Bohumila Mathesia, fejeton Franta Sauer prodává knihy a hlavní článek Lid a knihovny od Jiřího Mahena.

Vydávání Literárních novin vždy nemělo hladký průběh. Bylo třikrát přerušeno, a to v letech 1967, 1968 a 1969. Několikrát se také změnil jejich název. V roce 1968 vycházely jako Literární listy, a ještě téhož roku byly přejmenovány na Listy. V květnu 1969 pak byly Listy úplně zakázány. „Na dlouhou dobu se uzavřela velká historická kapitola české kultury, literatury i žurnalistiky,“ píše ve své knize Literárky–můj osud poslední šéfredaktor svobodných Literárek Milan Jungmann.

Poté začaly vycházet exilové Listy, které navázaly na tradici Literárních novin. Literárky byly obnoveny po sametové revoluci, tedy v listopadu 1989. Po třech letech, v roce 1992, se konečně staly samostatnými novinami.

„Patřím mezi lidi, kteří žijí pro zážitky. Mnoho let jsem je hledal hlavně za hranicemi své země, v nejrůznějších světadílech, na mořích, ve velehorách, na pouštích, na sopkách. Podobně jako mnoho dalších takto „postižených“ lidí jsem se několikrát ocitl skoro až na dně, abych se pak najednou stal účastníkem prazvláštních událostí, které byly plné tajemství a odehrávaly se takříkajíc mezi nebem a zemí,“ řekl Motl pro rozhlas.cz.

Je autorem mnoha knih, mezi nejznámější z nich patří Prokletí Lídy Baarové, Mraky nad Barrandovem, Svědek z cely smrti, Cesty za oponou času 1-4 a Děti Antonína Kaliny. Nejčastějšími tématy, kterými se zabývá jsou holocaust, nacismus a válečné konflikty. Je nositelem celosvětové ceny The AIB International Media Excellence Awards z roku 2010 a 2011. V České republice obdržel hlavní cenu Egona Erwina Kische za dílo Svědek z cely smrti, která se udílí autorům literatury faktu už od roku 1992. V minulých letech jí byli oceněni například Václav Klaus a astronom Jiří Grygar.

„Jsem rád, že jsem měl příležitost podílet se na tvorbě konceptu a programového schématu. Díky Plus zůstanou v českém rozhlasovém éteru zachovány unikátní reportážní, dokumentární a analytické žánry, které nikde jinde nenajdete. Bez nadsázky můžu říct, že začínáme tam, kde ostatní končí. Budeme víc než informovat. Budeme vysvětlovat, komentovat, provokovat,“ prohlásil k výročí spuštění stanice Český rozhlas Plus pro web irozhlas.cz současný šéfredaktor Ondřej Nováček. Při příležitosti pátého výročí ČRo Plus mění svůj slogan na „Když chcete vědět proč.“ Pořady a zprávy budou také doprovázet nové znělky.

Od 2. listopadu 2015 stanice vysílá 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. V ČRo Plus se vystřídali tři šéfredaktoři, a to Daniel Raus, Alexandr Pícha a Ondřej Nováček, který zastává funkci šéfredaktora od března 2016. Poslechovost rádia stále roste. V roce 2016 ladilo stanici 90 tisíc posluchačů týdně, další rok už to bylo 100 tisíc posluchačů. Stanice se také dočkala rekonstrukce studia, od té doby ČRo Plus vysílá i Full HD videa.

Rádio nabízí kvalitní mluvené slovo bez hudby a široké spektrum témat z oblasti politiky, historie nebo vědy. Český rozhlas Plus je určený především náročnějším posluchačům, kteří se do vysílání mohou i zapojit, a to formou diskuze v pořadu Radiofórum nebo prostřednictvím sociálních sítí.