Alžběta Batková – Mediator1

Jsem taková živá fosilie a pamětník toho, že novináři kdysi používali jen zápisník, říká publicita a geograf Hynek Adámek

Alžběta Batková — Tue, 09 May 2023 18:00:26 +0000

Pracuje více než dvacet let jako externí reportér pro National Geographic Česko. V průběhu své praxe navštívil mnoho zemí – od Afriky až po Antarktidu. „Musíte psát tak, aby reportáž byla čtivá a zároveň odrážela realitu,“ tvrdí.

Nedávno jste se vrátil z Antarktidy, kde jste před 18 lety pomáhal se stavbou vědecké stanice Johana Gregora Mendela. Jak jste se cítil, když jste znovu navštívil “místo činu“? Vnímal jste to jinak než před lety?

Když je něco poprvé, tak je všechno takové sladší a voňavější, protože nevíte, co můžete očekávat. Během první cesty jsme jeli stanici stavět, takže jsme věděli, že výprava nebude o vědě, ale opravdu hlavně o stavbě. Já jsem celou akci dokumentoval. Kromě fotek k tomu ještě vznikl i dokumentární film a velká reportáž v magazínu National Geographic. Teď – po těch 18 letech – mě spíše zajímalo, jak stanice funguje a jak se tam žije vědcům. Už jsem věděl, že nyní budu informovat o práci vědců.

Stavbu stanice jste tedy zdokumentoval. Chtěl jste pomoci zpopularizovat vědu?

Já se zabývám popularizací dlouhodoběji. Mým záměrem bylo, aby si veřejnost uvědomila, že je sice pěkné stanici postavit, ale daleko obtížnější je v ní pracovat, postupně každý rok vykazovat výsledky a zachovat kontinuitu zkoumání.

Během vašeho pobytu jste pro Deník psal sérii zápisků. Zmiňoval jste proměnlivé počasí, pití vody z potoka i pečení vlastního chleba. Jak těžké je žít a psát v takových podmínkách?

Život je tam dnes podstatně jednodušší. Tím, jak stanice v současné době funguje, můžete zapomenout na drsné podmínky ve stylu dobyvatelů nebo objevitelů Antarktidy. Je spíše občas těžké najít si čas na psaní a téma, které lidi chytí. Musíte psát tak, aby reportáž byla krátká, čtivá a zároveň odrážela realitu. Navíc je potřeba ji napsat na poprvé, protože zpětná vzájemná komunikace je obtížná.

Jak jste zápisky posílal? Měl jste k dispozici internet?

Využíval jsem internetové připojení přes satelit, ale není možné posílat velké soubory nebo velké fotky, nic takového nejde.

V roce 1994 jste byl součástí Expedice Živá Afrika, která byla zaměřena na geografický výzkum. Následně jste vydal stejnojmennou knížku obsahující reportáže z cesty. Máte nějaký zážitek dodnes v živé paměti?

V paměti vám vždy zůstanou vypjatější situace, ať už příjemné nebo nepříjemné. Já si vždy vybavím havárii motorového rogala se dvěma členy naší výpravy, kteří zahynuli pod Kilimandžárem. Strávili jsme spolu šest měsíců v jednom autě, věděli jsme o sobě prakticky všechno. Okamžik, kdy vedoucí expedice volal domů rodičům těch dvou kluků a oznamoval, že už se jim nevrátí, byl mrazivý.

Přesuneme se k trochu lehčímu tématu. Kam si zapisujete poznámky a nápady? Máte notebook, nebo radši používáte jiné prostředky?

Novinařinu dělám zhruba od devadesátých let, takže jsem taková živá fosilie a pamětník toho, že se kdysi používal jen zápisník. To, co jsem si nezaznamenal a večer nepřepsal do deníku, neexistovalo. Teď už je to díky mobilu nebo počítači jednodušší. I když jsem měl s sebou na Antarktidě malý noťas, stejně jsem si poctivě psal každý den deník. Ty zásadnější věci ještě přepisuji do počítače a vše zálohuji. Jak říkal můj počítačový technik, data rozdělujeme na zálohovaná a ztracená. A já mám vždycky hrůzu z toho, že má data budou ta ztracená.

Schováváte si své staré zápisníky?

Schovávám, mám doma sklad. Jedna banánová krabice je plná právě těchto zápisníčků. Je to výhodné, když potřebuji informaci, co se jakýkoliv den na cestě událo.

Vystudoval jste fyzickou geografii a kartografii, což jsou obory, které se novinařiny moc netýkají. Co vás k ní přivedlo?

Zjistil jsem, že dělat vědu v „první lize“ mi moc nejde. Přišel jsem ale na to, že umím psát, jakž takž něco nafotit a snažím se takto geografii spojit s obyčejnými starostmi všedního dne.

Předtím jste pracoval pro český časopis Koktejl. Jaký byl přechod z tohoto magazínu do National Geographic, který má zahraničního majitele? Vnímal jste nějaké rozdíly?

Koktejl byl ve své době nejlepší, byla to pro mě výborná škola. S tehdejší šéfredaktorkou Janou Patkovou jsme zažili nejvíce expanzivní dobu magazínu. A jak občas mnozí říkají – byla to jízda. Až zpětně si člověk uvědomí, jak se doba s příchodem elektronických médií pozměnila. Co se týká National Geographic, nakladatelství Vltava Labe Media má licenci na publikování v českém jazyce a vy se musíte podřídit požadavkům majitele, který vám licenci zapůjčuje.

V NG působíte od roku 2003 jako externí reportér. Co tato práce obnáší? Bylo těžké ji získat?

Začal jsem zde s projektem výstavby české stanice, který se vedení magazínu zamlouval a exkluzivně o něm psal, takže to byl docela dobrý start. Hodně záleží na nápadech a na tom, jak je člověk zpracuje. Dělali jsme například velkou reportáž po stopách Emila Holuba. Strávili jsme určitou dobu v Zimbabwe a Zambii – zkrátka tam, kde se pohyboval. Někdy se naopak věnuji místním tématům. Je to spíš o chuti psát a snaze zachytit určitou událost neotřele v intencích magazínu tak, aby to čtenáře bavilo.

Máte možnost si v magazínu navrhovat vlastní témata?

Místní témata si navrhujeme sami se schválením šéfredaktora. Důležité také je, v jakém čísle se téma bude publikovat a zda by se nehodilo i k jiným tématům.

Kde berete inspiraci?

Je to o nápadu, který ale nepřichází automaticky. Pročítám si své deníky a dívám se, co by se dalo více rozpracovat. Už delší dobu sleduji pokrok v nanotechnologiích. Mám nějaké nápady, ale jedná se o velmi rozsáhlé téma. Spíše si ho nechávám bublat v hlavě a píšu si zatím jen poznámky – co by tam mohlo být a co by se dalo vyfotit. Snažím se, ať je to pro čtenáře zajímavé od začátku až do konce.

Rád také fotíte, pořizujete si tak fotky k reportážím sám?

Většinou ano, to je možná moje výhoda, reportáž umím napsat a zároveň nafotit. Sice to nenafotím na úplně top úrovni, ale celek – text a fotka – je moje silná stránka.

Analýza zpravodajství českých televizních stanic za rok 2022: Co všechno nám řekla o médiích?

Alžběta Batková — Tue, 02 May 2023 07:00:57 +0000

Podle analýz asociace Media Tenor se většina televizních relací věnovala mezinárodním událostem, včetně války na Ukrajině. Mezi nejčasněji zmiňované ženy v Televizních novinách na Nově patřila britská královna Alžběta II., a to především v souvislosti s jejími pracovními povinnostmi.

Po dlouhé době se vyskytl válečný konflikt na evropském území a média začala informovat o prvních vojenských střetech. Válka na Ukrajině patřila mezi nejdéle prezentované mediální dění v Událostech (90 hodin). Koronavirus (23 hodin), byl zmiňován v souvislosti s očkováním. Kauze Dozimetr, ve které se jedná o vyšetřování korupce na Magistrátu hlavního města Prahy spojené zejména s hospodařením Dopravního podniku hlavního města Prahy, se věnovaly 2 hodiny.

Témata společenských jevů patřila mezi druhé nejčastěji prezentované

Ve srovnání se zaměříme na tři hlavní zpravodajské relace, a to na Události České televize (ČT), Televizní noviny (TV Nova) a Hlavní zprávy FTV Prima. Mezi nejčastěji prezentované tematické kategorie můžeme zařadit mezinárodní události. Válce na Ukrajině, která vypukla v únoru minulého roku, ČT věnovala třetinu stopáže svého vysílání. Televizní noviny a Hlavní zprávy na Primě neprojevily takový zájem o mezinárodní dění, proto zabralo zhruba 20 % vysílání.

Druhé místo obsadily společenské jevy, které se pohybovaly okolo 17 %. Mezi ně můžeme zařadit například svátky a výročí, životní úroveň domácnosti nebo cestovní ruch. Pozornost hlavních pořadů se od třetího místa odlišuje – Události se věnovaly energetice, Televizní noviny státní správě a FTV Prima kriminálním činům.

Události v regionech poukazovaly na pomoc cizincům

Co se týká hlavního zpravodajského času (tzv. zpravodajská hodina neboli hlavní večerní zprávy, pozn. red.), odlišuje se zaměření komerčních televizí od Událostí. Tento rozdíl je zejména viditelný u zpravodajské hodiny Hlavních zpráv FTV Prima. Ty nejvíce prostoru věnovaly tématu celebrit a jejich životům oproti ozbrojeným konfliktům, jako zbylé dvě televize. Dále je více zajímala hudba nebo kriminální činy řidičů než mezinárodní vztahy.

Hlavním tématem relací zaměřujících se na regiony – v tomto případě Brno a Ostrava – byl pobyt cizinců na našem území v důsledku Ruskem vyvolané války na Ukrajině. Jednotlivé kraje pomáhaly Ukrajincům například s vyřizováním potřebných dokumentů, ubytováním, finančními prostředky a také zřizovaly asistenční centra. Redakce v Praze se nejvíce věnovala tématu stavby silnic a dálnic.

Alena Schillerová jako nejčastěji zmiňovaná žena v relacích

Bývalá ministryně financí Alena Schillerová se stala nejčastěji zmiňovanou ženou v Událostech (267 reportáží) a v Hlavních zprávách na Primě (191 reportáží). Hovořila především o finanční pomoci pro firmy a domácnosti zasažené zdražováním energií a také o hospodaření vlády.

V Televizních novinách na Nově nejvíce zmiňovali britskou královnu Alžbětu II., která zemřela v září minulého roku a vládla 70 let (158 reportáží). Prezentovali ji především v souvislosti s pracovními činnostmi, následně jejím úmrtím a převzetím vlády jejím synem, králem Karlem III. Mezi další ženy, kterým se během vysílání věnovala pozornost, patřila například Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně Poslanecké sněmovny; Danuše Nerudová, neúspěšná kandidátka na prezidentku ČR a předsedkyně Evropské komise, Ursula von der Leyenová.

Pořad Horizont ČT24 se nejvíce věnoval postavení žen ve společnosti, a to celkově 49 minut. Zabýval se tématy jako je situace žen v Afghánistánu, potratovými zákony v USA a protesty v Íránu po smrti mladé dívky, která porušila příkaz nosit hidžáb.

Práce zahraničního reportéra je ten nejlepší způsob, jak poznat cizí zemi, říká Ladislav Novák

Alžběta Batková — Wed, 12 Apr 2023 09:53:41 +0000

Jako zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu působí Ladislav Novák na Slovensku, v Rakousku a Maďarsku. V budoucnu by se chtěl věnovat tématům tání ledovců v Rakousku nebo slovenským romským osadám. „Člověk má obrovskou volnost, což je moc hezký rys této práce,“ tvrdí.

Zpravodaje děláte ve třech státech. Jaká témata jsou pro české posluchače nejzajímavější?

Nejvíce posluchače Radiožurnálu zajímá Slovensko. Přece jenom velká část žila ve společném státě a myslím, že to může být zajímavé i pro mladší generaci. Na Slovensku se aktuálně řeší politická situace, nestabilita. Teď se s blížícími volbami často mluví o stabilitě demokracie a o tom, jestli ten systém vydrží. Co se týče Rakouska, tak se zajímáme o to, co běžný posluchač opravdu chce, a to jsou často hory, lyžování a turistika. Dále informujeme o klimatických tématech, jako například o zelené transformaci. Je to alpská země, a proto tam funguje vztah k přírodě trochu jinak než u nás. Maďarsko je téměř monotematické. Tam v podstatě hlavní téma, které pohltí všechno, je Orbán – jeho způsob vládnutí a jeho vztah k Evropské unii, k menšinám a ke korupci.

V Bratislavě pracujete už téměř dva roky, předtím jste žil v Praze. V čem se tato dvě hlavní města nejvíce liší?

Jsou to samozřejmě hodně jiná města. Praha je téměř třikrát větší, Bratislava má nějakých 470 tisíc obyvatel, takže to je výrazně menší město a odpovídá tomu i nabídka služeb. Ale je to metropole nabízející spoustu věcí, které v Praze nejsou. Autobusem člověk dojede za deset minut na okraj hor a může vyrazit do Malých Karpat. To je něco, co můžeme v Praze závidět. Posledních několik let tady navíc roste moderní čtvrť s výškovými budovami. A co je možná zajímavé, je tady mnohem větší teplo než třeba v Praze. Jsme jenom o trošku víc na jih, ale léta jsou tady opravdu náročná.

Slovenskem před pěti lety otřásla vražda mladého investigativního novináře Jána Kuciaka. Nedávno byl do kin uveden dokument popisující celou tragédii. Rezonuje toto téma ve slovenské společnosti?

Kuciakova vražda převrátila slovenskou společnost naruby, jedná se o obrovsky důležitý moment v moderní historii země. S blížícími se předčasnými volbami je v průzkumech aktuálně nejsilnější strana SMER, běhěm její vlády k vraždě novináře došlo. Je možný návrat Roberta Fica (SMER), a to by mohl být pro Slovensko krok zpátky. Dokument o Jánu Kuciakovi byl velmi zajímavě zpracovaný. Odstup několika let umožňuje dobře uchopit toto téma a zorientovat se ve vyšetřování. Soudní proces vlastně ještě neskončil. Pro Slovensko to rozhodně není uzavřená kapitola. Nechci říct, že tím politická scéna žije, ale neustále se k tomu vrací.

Změnilo se postavení novinářů na Slovensku s ohledem na vraždu Jána Kuciaka? Vnímáte nějaký rozdíl oproti Česku?

Já bych řekl, že právě vraždou Jána Kuciaka si velká část společnosti uvědomila, jak důležití jsou pro demokracii a pro fungování systému. Myslím si, že i kvůli té vraždě jsou slovenští novináři odvážnější ve své kritice, často si dovolí být drsní vůči politikům. Velmi si dávají záležet na tom, aby byli tím hlídacím psem demokracie. Postavení novinářů v obou zemích je hodně podobné. Co se asi liší, je postavení veřejnoprávních médií. Zpravodajství RTVS je často terčem kritiky, a mezi diváky a posluchači nemá tak silnou základnu jako to u veřejnoprávních médií vidíme v Česku.

Jak se vám v jednotlivých zemích pracuje?

Na Slovensku má český novinář velmi příjemnou pozici. Novináři si tady pomáhají, spolupracují s námi. Často si uvědomují, že nejsme úplně konkurence. V Rakousku jsou lidé mnohem více zvyklí mluvit s novináři a jsou velmi vstřícní. Myslím si, že je to ovlivněno tím, že si tato země neprošla komunismem a má demokratickou tradici. No a v Maďarsku je to naopak. Tam člověk trošku cítí, že se lidé mají na pozoru. Obecně je tady zahraniční novinář méně vítaný.

Setkal jste se v Maďarsku s cenzurou?

Já ve své práci ne, mě nemají, jak cenzurovat. Pokud je ale akce organizovaná vládou, tak je pohyb novinářů velmi omezený. Většinou je tam nějaký koridor, kudy můžeme projít nebo nějaká místnost, odkud můžeme pracovat. Rozhodně není příležitost setkat se s účastníky a povídat si s nimi. Cenzura v Maďarsku funguje tak, že osmdesát procent veškerých médií je vlastněno lidmi, kteří jsou blízcí vládní straně Fidesz. Tím pádem je tam pluralita mnohem slabší než u nás, takže cenzura dopadá spíš na místní novináře. Člověk si musí dávat pozor na to, která média sleduje. Lidé, kteří se dívají pouze na televizi, mají omezené možnosti dostávat se k informacím.

Pro Radiožurnál přispíváte do rubriky Zápisník zahraničních zpravodajů. Jak tvorba takové reportáže probíhá? Jak se na ni připravujete?

Zápisníky jsou naše rodinné stříbro a všichni je děláme velmi rádi. Člověk si u toho může vyzkoušet nejzajímavější věci a podívat se na místa, která se jinak do vysílání nedostanou. Příprava je různá. Někdy si člověk může načíst spoustu materiálu a naplánovat, co zhruba bude na místě dělat. Jindy objeví zajímavé téma přímo v terénu a jde to natočit okamžitě bez přípravy. A když má dobrého respondenta, tak je potom radost dělat reportáž. V zápisníku si člověk může užít nejvíc kreativity, musí totiž lovit a hledat něco, co možná ani místním nepřijde zajímavé. Když se jich zeptáte, co je u nich v obci lákadlo, tak vás na Slovensku většinou pošlou do kostela nebo na nějaký hrad. Ale dělat zápisníky z hradů? To je nezáživné, takže se musí pátrat dál.

Co vás na práci zahraničního zpravodaje nejvíce baví? A co považujete za největší výzvu?

Asi to, že práce zahraničního zpravodaje je ten nejlepší způsob, jak poznávat cizí zemi. Člověk má obrovskou volnost, což je moc hezký rys této práce. Záleží na mně, kam pojedu, co budu natáčet a s kým se setkám. Navíc Český rozhlas má, zvláště na Slovensku, velmi dobré jméno, a to vám otevírá dveře. Výzva je to, že člověk je sám odpovědný za to, jaká témata nabízí. Neustále je musí hledat a být ve střehu, protože konzultace s redakcí je minimální. Navíc nemáte pevnou pracovní dobu, často pracujete pozdě večer a brzo ráno, takže je to někdy hodně těžké. Teoreticky vás můžou vzbudit v noci, když se něco bude dít.

Která reportáž Vám nejvíce utkvěla v paměti?

Mně se moc líbilo natáčení v obci Šumiac na východě Slovenska. Bylo to se starým bačou, který tam dříve chodil s ovečkami, ale teď už na to nemá věk. Ve své dřevěnici, což je stará tradiční chaloupka, má muzeum ovčích zvonců. Na první pohled si člověk řekne, co zajímavého může být na zvoncích? On jich tam ale má dva tisíce a je to pán, který moc krásně vypráví. Do toho vytahuje takové hudební nástroje, o kterých člověk nikdy ani neslyšel, zpívá a hraje. Bylo to opravdu krásné natáčení.

Máte určité téma nebo událost, kterou byste si v budoucnu přál zpracovat?

Takových věcí je hodně. Tím, jak neustále hledám a vymýšlím témata, tak mám seznam toho, čemu bych se chtěl věnovat. Už dlouho mám v plánu vyrazit do Rakouska a zabývat se tématem tání ledovců, konkrétně celým procesem, jak ledovce odtávají. Také bych se chtěl více věnovat slovenským romským osadám, na to zatím nebyl čas. Je to téma, které si vyžaduje hodně přípravy a nějaké místní spolupracovníky.

Co byste poradil začínajícím novinářům, kteří se chtějí stát zahraničními zpravodaji?

Přihlásit se do zahraniční redakce a naučit se, jak fungujeme a píšeme zprávy. Nejlepší je vybrat si oblast nebo region a začít se s ním seznamovat. Pak má člověk mnohem větší šanci se na daný post dostat. Protože jet třeba do Francie a neznat francouzštinu, kulturu nebo historii vás v podstatě diskvalifikuje.

Zdroj obrázku: Barbora Linková

Redaktor/ka zpravodajství Českého rozhlasu Karlovarského kraje

Alžběta Batková — Sun, 09 Apr 2023 13:54:58 +0000

Jste rádi v centru aktuálního dění? Máte výborné komunikační schopnosti a znalosti českého jazyka? Pak je tato pozice vhodná právě pro vás. Český rozhlas hledá novou posilu na pozici redaktora/ky zpravodajství pro Karlovarský kraj. Náplň práce příprava zpráv, reportáží a živých vstupů do vysílání sledování aktuálního dění a práce na všeobecném přehledu zájem o informace ze své oblasti a udržování sítě sociálních kontaktů aktivní návrhy inspirativních témat získávání a zpracovávání textových a obrazových informací a...