Chtěl jít ve stopách svého otce právníka, nakonec se rozhodl pro dráhu novináře. Kvůli nedostatku zkušeností ho The Washington Post nejprve nezaměstnal, po roce se už obě strany spolu dohodly. V roce 1972 začal pracovat na kauze Watergate, která ho proslavila a udělala z něj velkou osobnost v branži.
Bob Woodward se narodil 26. března 1943 v americkém státě Illinois. Jeho otec byl právník a Woodward plánoval jít v jeho šlépějích. Po absolvování univerzity Yale, kde vystudoval právo, započal pětiletou službu u amerického námořnictva. Po ukončení služby se ucházel o pozici redaktora u The Washington Post. Po dvoutýdenní zkoušce však nebyl přijat kvůli svým nedostatečným zkušenostem v oboru. Ty doplnil a o rok později se stal redaktorem v deníku The Washington Post.
Kauza Watergate
Bob Woodward spolu s Carlem Bernsteinem informovali v červnu 1972 o vloupání do sídla demokratické strany USA Watergate. Pětice mužů, mezi kterými byl i bývalý agent CIA Jim McCord, chtěla touto akcí získat dokumenty a opravit už dříve instalovaná odposlouchávací zařízení. Všichni byli zadrženi a posláni do vazby. Woodward se svým kolegou měl u FBI, která případ vyšetřovala, svého informátora. Ten se velkou měrou zasloužil o informace pro oba novináře. Roku 1973 získal Woodward svou první Pulitzerovu cenu za úvodní reportáž o Watergate. Přišli s fakty, že stopy vedou do Bílého domu, který byl spojován se špinavými triky, které měly vést ke znovuzvolení tehdejšího prezidenta Richarda Nixona. Muži okolo hlavy státu zametli případ pod koberec a Nixon obhájil prezidentský post.
Woodward s Bernsteinem to nevzdali a svou prací zjišťovali další podrobnosti k případu. Například nezákonné aktivity během Nixonova úřadování – sledování a odposlouchávání politických soupeřů, diskreditaci protivníků a další přestupky financované z částečně ilegálních fondů. Obecně média dělala větší pokroky v případu než policie a tajná služba dohromady. Na veřejnost se následně dostaly i kazetové pásky s mnoha hodinovými záznamy z odposlouchávacích zařízení z Bílého domu.
To vedlo nejprve k rezignaci blízkých spolupracovníků Nixona a v srpnu 1974 rezignoval i samotný prezident. Novinář společně vydali o této kauze knihu Všichni prezidentovi muži, která se stala v roce rezignace Nixona v USA bestsellerem. Magazín Time označil publikaci za jedno z nejvlivnějších děl žurnalistiky v dějinách. Na motivy knihy byl o dva roky později natočen film, který přispěl k popularizaci investigativní žurnalistiky a učinil z obou novinářů velké celebrity.
Vztah s prezidentem Bushem
Druhou Pulitzerovu cenu získal Woodward v roce 2002 za národní záležitosti díky svým článkům o událostech spojené s 11. zářím 2001. V souvislosti na to se dostal do blízkosti prezidenta George Bushe. Podařilo se mu s ním udělat šest rozhovorů v délce 11 hodin. Ty následně vedly k napsání dalších čtyř knih: Bush ve válce, Plán útoku, State of Denial a Válka uvnitř: Tajná historie Bílého domu. Všechny tyto publikace popisují působení prezidenta Bushe v úřadu.
V sérii článků v souvislosti na toto téma dále rozebíral spolu s Danem Balzem, taktéž novinářem The Washnignton Post, vyjednávání v letním sídle prezidentů USA Camp David o invazi Spojených států do Afghánistánu a o dokumentu The Worldwide Attack Matrix, které popisují tajné protiteroristické operace v 80 zemích Asie, Středního východu a Afriky vytvořené po teroristických útocích z 11. září 2001.
Co o Woodwardovi říkají ostatní novináři a politici?
„Jeho schopnost přimět lidi, aby mluvili o věcech, o kterých by mluvit neměli, je mimořádná a může být jedinečná, “ řekl bývalý ředitel CIA a ministr obrany USA Robert Gates. Bývalý šéfredaktor The New York Times Gene Roberts označil jeho práci na kauze Watergate za jeden z nejlepších zpravodajských počinů všech dob. Bob Schieffer z americké stanice CBS News vidí ve Woodwardovi jednoho z nejlepších a nejvlivnějších reportérů na světě. V roce 2003 Al Hunt z amerického deníku The Wall Street Journal nazval Woodwarda „nejoslavovanějším novinářem naší doby“.