Prušinovský se vrátil s další komediální sérií Dobré ráno, Brno! Nabídl fiktivní pohled do zákulisí České televize. Diváci se dočkali štiplavého humoru, hromady trapnosti a neobvyklé práce s nadsázkou. Oblíbenou postavu hledali mezi členy brněnské redakce jen stěží. Lehce stravitelné dílo však splnilo svůj cíl, pobavilo.
Na začátku roku 2023 se dostal do programu České televize (ČT) osmidílný komediální seriál Jana Prušinovského Dobré ráno, Brno! Režisér, stojící za nejúspěšnějšími českými sériemi jako Okresní přebor, Trpaslík nebo MOST! a držitel čtyř Zlatých lvů, spolupracoval na scénáři s Tomášem Holečkem, podepsaným pod Comebackem či filmy Rafťáci a 2Bobule. Kamery se ujal, tak jako při předchozích úspěších Prušinovského, Petr Koblovský. Co se hereckého obsazení týče, autoři sáhli po nepříliš okoukaných, avšak ověřených tvářích Jana Kolaříka, Zuzany Zlatohlávkové, Simony Lewandowské nebo Terezy Volánkové a doplnili je osobnostmi hrajícími sami sebe. Z hostů brněnského studia to jsou například Jiří Pavlica nebo Halina Pawlowská, v šestém díle se na natáčení StarDance mihnou i Marek Eben s Terezou Kostkovou.
Většina děje se odehrává v prostorách brněnského studia ČT. V časných hodinách se snaží skromná redakce v čele s režisérem Mirkem naladit diváky na nový den. Kromě vytvoření dobré nálady má ale pořad ještě jeden úkol, zvýšit sledovanost. Ačkoli pracují ve veřejnoprávní televizi, mají kvůli těmto číslům moderátoři nůž na krku. Více lidí totiž sleduje i ranní program z Ostravy, a to v Brně nelze trpět.
Prušinovský nemá ve zvyku pohádkové rozdělování charakterů na kladné a záporné. V tomto případě ale tak trochu chybí i kategorie postav, se kterými se může divák ztotožnit. Během 224 minut se sice dozvíme, jak vypadá soukromí jednotlivých protagonistů, ale nezdá se, že by si k nim autoři vytvořili nějaký vztah. Nelítostně je vystavují nejtrapnějším momentům trvajícím často déle, než by bylo divákovi příjemné.
Hrdinové řeší nastalé situace způsoby, které můžeme jen těžko považovat za realistické. Pro příklad uveďme problém rosničky Andrey. Ta v první epizodě sebere na popud uvědomělého spoluobčana psí exkrement a vloží ho do kabelky. Když po příchodu do studia potřebuje vytáhnout ovladač na greenscreen, celý obsah kabelky je dohněda. Několik minut před živým vstupem Andrea hystericky obíhá všechny kolegy a chce, aby jí ovladač vyndali. Nejenže jí nikdo nepomůže ovladač vytáhnout a musí tedy nakonec sáhnout do jámy lvové sama, ale v osudný moment do místnosti vstoupí umělec Pavlica. Ten si pamatuje blonďatou moderátorku jako malou holčičku, a „žabička“ prokáže své ignorantství, když netrefí hudebníkovo jméno, kapelu ani dílo.
Tento moment není zdaleka jediný, kde můžeme vidět absolutní neochotu, kariérismus a sobectví (skoro) všech členů redakce. Těmto charakterovým rysům se vymykají snad jen dvě postavy. Jednou z nich je režisér Mirek, který sice také dlouhou dobu nedává najevo zájem o ostatní, ale u něj jediného se dočkáme vývoje od vyhořelé, lhostejné osobnosti, k lidské bytosti s obrovským množstvím chyb, ale i citem a smyslem pro odpovědnost za svou práci a své lidi. Mužem schopným empatie je moderátor se smyslem pro humor tříletého dítěte Cyril. Ten sice nepatří mezi elitu svého oboru, ale má moc rád lidi a život.
Samotný scénář je nápadně absurdní, herecké výkony působí ve většině případů spíše divadelně. Moderátorka Radka je neustále povzbuzená kokainem, pro přehnané jednání ostatních postav ale neexistuje žádné racionální vysvětlení. I hudba je hlasitější a výraznější, než bývá zvykem. O nic méně naléhavě nepůsobí ani kamera. Jako vzorový příklad poslouží scéna z osmé epizody, kdy se při dronovém záběru na černá auta ČT blížící se Brnu najednou nálada překlopí do žánru detektivky.
Neustále zvýrazňovaná nadsázka v seriálu bezesporu funguje a nabízí mnoho komických momentů. Zároveň ale působí jako obhajoba velmi tvrdé kritiky. Může se zdát, jakoby autor divákovi říkal, že je to vymyšlené, že se tu dějí holé nesmysly. Ve skutečnosti ale mluví jinak. „Člověk něco zažije, něco někde zaslechne, něco ho zaujme, pochytá nějaké věty – a pak to transformuje do uměleckého tvaru. Takže ano, je to fikce, která se zakládá na naprosto reálných věcech,“ odmítl v Interview ČT24 odtržení od reality režisér. Po takových slovech může diváka zamrzet, že se tvůrci nevyhnuli absurditám, jako je například záměna Hradišťanu za Fleret téměř všemi členy redakce. Pokud je scénář založený na „reálných věcech“, není důvod, proč neudělat reálnější i celý seriál.
Dílo není nijak náročné na konzumaci. Divák se nedozví nic, co by mu mělo změnit svět. Co se zábavy týče, nejeden fanoušek Prušinovského, očekávající další MOST! nebo Okresní přebor, může být nakonec zklamaný. Dobré ráno, Brno! ale vyniká v konstruktivní (sebe)kritice. Daří se zde s humorem zachytit spoustu českých neduhů. Ať už jde o alkohol a drogy na pracovišti, nevraživost mezi některými kolegy, nedodržování kompetencí a jiné, jsou to problémy, které se objeví ve většině pracovních kolektivů, ale jen zřídka se řeší.