Šéf Paralelních listů: Dospěli jsme do fáze, kdy není hned možné rozeznat, jestli jde o fake nebo ne

Paralelní listy samy sebe definovaly jako cynickou paralelu českých alternativních médií. Na svých stránkách píší parodické frašky, tvoří ironické fotomontáže a zesměšňují dezinformační weby. Na českém internetu působí už čtvrtým rokem, na Facebooku mají víc sledujících než jejich původní předobraz. Šéfredaktor Paralelních listů mluvil s redakci Mediatora o komunikaci s politiky, ironii v současném světě a o hře s Patrikem Nacherem.

Kdo vůbec jsou redaktoři Paralelních listů?

Jsme banda magorů. Každý je nějak rozbitý a to, co dáváme ven, je vlastně výsledek naší kolektivní rozbitosti. Myslím si, že se v tom skvěle doplňujeme.

Jak vypadaly vaše začátky? Neměli jste například problém s podobností s Parlamentními listy?

Na začátku si nás lidi absolutně pletli – ani se tomu nedivím – a na druhou stranu nás někteří vnímali jako ruskou propagandu. Trvalo skoro rok, než lidi pochopili, že se jedná o satiru a ne o nějaký klon Parlamentních listů. 

Uvažovali jste někdy o spolupráci s jinými parodickými stránkami? Třeba s falešným Jiřím Ovčáčkem?

Nemůžu jít úplně do hloubky, je to trochu ožehavé téma. Ale falešného Jirku Ovčáčka samozřejmě známe a zatím žádné koordinované útoky nevytváříme, rozhodně bych se tomu ale nebránil. (smích)

Dostáváte zpětnou vazbu od nějakých politiků, o kterých v článcích píšete?

Politici o nás rozhodně ví. Kdysi nám do komentářů psal i Marek Prchal. Jinak nám občas do zpráv napíše pražský primátor Zdeněk Hřib nebo Ivan Bartoš. Piráti jsou v tomhle asi nejvíc otevření.

Ozval se vám například častý cíl vaší ironie Patrik Nacher? 

U Patrika Nachera je to spíš takové okopávání kotníků. Hrajeme s ním hru, kdy mu hodíme klacek pod nohy, on za pár dní zareaguje nějaký prskavým komentářem, čímž nám dá signál, že jsme na tahu. Takhle už se to táhne asi třetím rokem. Jinak žádné propracované taktiky na grilování konkrétních politiků nemáme. Je nám jedno, jestli jsou z ANO, KSČM nebo ODS. V momentě, kdo kdokoli z nich řekne nějakou kravinu, dostane přes prsty.

Není někdy těžké udělat satiru na politiky, kteří se mnohdy už sami znemožňují?

Dospěli jsme do fáze, kdy není automaticky možné rozeznat, jestli je to fake nebo ne. Stejný problém řeší i falešný Jiří Ovčáček nebo americké Onion News. Obsah se teď vlastně tvoří sám. Myslím si ale, že ještě rozhodně nejsme na konci téhle fáze. 

•