David Stypka je osmatřicetiletý zpěvák z Frýdku-Místku, který je v současnosti vnímán jako objev české hudební scény. Málokdo ale tuší, že se Stypka pohybuje v novinářském prostředí. Několik let působil jako regionální redaktor a v současné době se věnuje grafice a sazbě.
Byl jste novinářem v regionálním tisku. Jak jste se k tomu dostal? Byl to váš sen nebo jen souhra náhod?
Byla to vážně asi jen souhra náhod, i když nějaké tvůrčí pnutí směrem k psaní a publikování jsem vždycky měl. Moje máma tehdy začala pracovat v Regionu Frýdecko-Místecko a bylo tam ještě jedno volné místo. Tak jsem to zkusil, a nakonec z toho byla asi desetiletá novinářská kariéra zhruba v šesti redakcích.
Ve Všechnopárty Karla Šípa jste řekl, že jste skončil s psaním, protože nikam nevedlo. Asi vím, co si pod tím představit, ale můžete to trochu přiblížit?
Vždycky jsem považoval novináře za hlídací psy – a záměrně vynechávám slovo demokracie. Pro mě osobně to znamenalo nenechat se korumpovat a vždycky a za všech okolností se snažit upozorňovat na objektivní špatnosti. Na malém městě je to o to těžší, že lidé, kterým šlápnete na kuří oko, jsou často třeba vaši sousedé, přinejmenším máte společné známé. I když jsem tohle dokázal překonat a psát „hlava nehlava“, často (a vlastně většinou) ona kauza začala a skončila tím, že byla napsána. Prostě se zametla pod koberec, vyšuměla. On je to poměrně zásadní a obecný problém i dnes. Můžete lidem přinést až pod nos informace o tom, co mají na svědomí například vysoce postavení politici a čtenářstvo je to ve snaze nebýt rušeno ochotno velmi snadno přehlédnout. Třeba za koblihu.
Dala vám práce v mediích něco do života?
Určitě dala a nebylo toho málo. Vážím si toho, že mě naučila hledat protinázor. Prověřit informace, než se pustím do jejich interpretace. Taky určitý druh pokory s vědomím toho, že věci nebývají černobílé a i to, co se zdá být nad slunce jasné, může být naprosto překvapivě naopak. A taky mi novinařina ukázala, že pokud chce člověk o něco bojovat, něco sdělit, musí být naprosto perfektně připraven a využít všechnu svou energii, aby toho dosáhl. Musí prostě překřičet to ticho, které mají lidi mezi sebou a okolním světem.