S Americkou reportérkou do válečného Afghánistánu za šátky, chlastem a sexem.
Postava novináře v popkulturních snímcích je často zobrazována jako člověk se stereotypním životem, ze kterého se snaží nějakým způsobem dostat. Možná i to ukazuje americký snímek Americká reportérka (v originále Whiskey Tango Foxtrot) režisérů Glenna Ficarra a Johna Requa z roku 2016.
Kim Baker v hlavní roli představovaná herečkou Tinou Fey utíká před neměnným New Yorkem do Afghánistánu jako válečná reportérka. Neznalá správného vychování arabské ženy, což si správně měla předem zjistit, a porušovatelka vojenských nařízení i tak dokonale zapadne do prostředí mezi vojáky, kteří ji zde vidí jako potenciální „šestku“, kdežto její okouzlující kolegyně představovaná Margot Robbie se vyhřívá na stupnici „chtivosti“ na patnáctce. Jako správná reportérka je pro svou práci ochotná vrhnout se do předních linií a natočit vybuchující vozidlo z blízkosti. Životu nebezpečné, přesto adrenalin a zapálení pro věc v krvi kolují stále! A to je u válečných reportérů dobře. Jinak by takovou práci nemohli dělat. Nejsem si jistá, jestli by vydržely moje nervy ten nápor, rozhodně mám představivost natolik velkou, že bych se v nějakém menším boji viděla.
Kim je ale ochotná podstoupit i něco navíc pro afghánského generála. Je tohle ale pořád náplní práce žurnalistky? Jako žena má určité přednosti, které jí usnadňují přístup k určitým informacím. Tak daleko bych ale možná zase nezašla. Rozhodně k informacím je to dobrá cesta.
Obě reportérky, Kim i blonďatá kolegyně z Austrálie Tanya, která si o sobě moc (a oprávněně) myslí, podléhají dvěma skutečnostem, které jim ve válečném prostředí islámské země připadají aspoň trochu normální – alkohol a muži. I když srdéčka některých fanynek pukla, když si Kim nevybrala hezounka Nica, na konci si možná říkají, že to přece jenom bylo dobře. Ono i z reportérů, i když se často před obrazovkami zdají být nadlicky vážní, se často vyklube láskyplný tvor plný pochopení. A nemusí jít vždycky po svalech a pěkné tvářičce.
S tím alkoholem bych to ale tak nepřeháněla. Ono být v zemi, která je ve válečném stavu, není legrace. Každou chvíli vám může dveřmi proletět střela nebo auto s teroristy, kteří vás chtějí dostat za každou cenu. Nejde jenom o to dostat parádní záběry pro redakci, ale především zachránit si život. O ty přišlo už několik válečných reportérů. Takže práce nepráce, stavět vždy máme svůj život před kamerou. Ať tak či tak.