Věra Bartalosová studuje doktorské studium na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde také vyučuje předměty se zaměřením na novinářskou praxi. Před dvěma lety přišel Martin Foret s nápadem vytvořit web, který bude sledovat veškeré mediální dění, a ona se ujala jeho zrealizování, po celou dobu je šéfredaktorkou, editorkou a vedoucí projektu. My se ptáme:
Proč jste se chopila příležitosti vytvořit server Mediator 1, který se zabývá pouze mediálním dění a nejde tedy o klasický zpravodajský server?
Rozhodně si nemyslím, že jsem do toho šla z důvodů špatných, ale musím přiznat, že ten největší přínos pro mě se vyloupnul až když projekt běžel. Původně jsem se ho ujala, protože jsem se sama zajímala o oblast médií o médiích a líbila se mi myšlenka, že studentům budeme jednak servírovat informace z branže, kterou studují, ale současně jim poskytneme prostor na své vlastní zdokonalování se v žurnalistické profesi. Největší motivaci jsem ale objevila až za samotného chodu Mediátora1. Je to možnost sedět v první řadě při růstu studentů jako novinářů. Ten přerod studenta, který si myslí, že mu nějaká velká celebrita z oblasti médií neodpoví na email, protože je jen malý prváček, ve studenta, který s tou celebritou udělá rozhovor a zjistí, že už se nebojí oslovit nikoho a že přepisování tiskovek je ztráta času a zabiják kreativity. Nebo jiný student, který si pro svůj první rozhovor v životě zvolí nikoho menšího než Jindřicha Šídla, to jsou pokroky, které mě baví sledovat.
V čem má tento server mnohem větší přínos hlavně pro studenty žurnalistiky, které jiné servery nemají?
Největší sílu Mediátora1 vidím ve způsobu „výroby“ článků. Přestože je otevřený všem studentům naší katedry, většinu článků tvoří úzký kruh lidí, což umožňuje lépe pracovat na jejich vývoji. Máme redakční porady, kde řešíme nejen proces od vymyšlení tématu článku až po způsob, jak jej uchopit, ale také se trénuje schopnost redaktora prosadit se a bojovat za své téma, přesvědčit editora i zbytek redakce o významu jeho článku a také zamýšlení se, čím bude článek zajímavý pro čtenáře, jak ho přesvědčíme, aby si jej pak i přečetl. Není také samozřejmé, že každý nápad zrealizujeme a redaktoři tak možná slyší i své první „ne“ u nápadu, který by podle jejich subjektivního pohledu na Facebooku byl proklikovým trhákem. Jde tedy podle mě o kombinaci podpory studentů a jejich rozvoje, ale na druhou stranu o poskytnutí konstruktivní kritiky a nezveřejňování kdejakého blábolu jen protože jsme strašně happy, že vůbec něco napsal a že to je náš student. Protože pouhá kombinace uveřejněného článku a jména vyvolá slzu dojetí u prarodičů, ale bez dobrého obsahu bychom se nelišili od milionů blogísků, které se na internetu objevují.
Jaké máte s Mediátorem 1 plány do budoucna?