Dříve redaktor Lidových novin či TV Nova, pak vedoucí krajské redakce Mladé fronty Dnes v Brně a zástupce šéfredaktora stejného periodika pro regiony. Dnes pravá ruka šéfredaktora regionálního zpravodajství České televize. Ale také básník, hudebník a člen brněnské literární skupiny Vítrholc. Tím vším je Karel Škrabal.
Začínal jste kdysi jako brněnský zpravodaj Českého deníku. Jaké to tehdy byly začátky?
V roce 1992 jsem pracoval pro Hnutí Duha. V té době někdo zavolal z Prahy, že vznikl Český deník, a jestli prý neznáme někoho, kdo by pro něj chtěl v Brně pracovat. Já jsem se jim ozval s tím, že to zkusím. A už jsem u té branže zůstal.
Předtím jste vůbec nepublikoval?
Psal jsem pouze poezii, ale nikdy žádné články do novin. První text pro Český deník byl o tom, že v Brně začíná rádio Hády. Měla to být zpráva. Vyšel z toho rozsahem jedňák, formou komentář. Začátky byly docela divoké, neboť tady neexistovala žádná škola a dosavadní praxe byl jen špatný příklad. Nebylo nic, čeho by se člověk mohl chytit, tak jsem se učil od pražských kolegů. A samozřejmě opakoval i jejich chyby.
Šel jste tedy do toho takříkajíc naslepo?
Základní motiv většiny lidí, kteří jdou dělat žurnalistiku, je zájem o věci veřejné. To byl hlavní impuls i pro mě.
V Mladé frontě Dnes jste strávil poměrně dlouhou dobu. Proč jste z ní nakonec odešel?
Během šestnácti let jsem vystřídal pozice redaktora, editora, vedoucího brněnské redakce a zástupce šéfredaktora pro regiony. Odešel jsem v souvislosti s nedávnými změnami. Tím, že Mafru koupil Andrej Babiš, nastoupila zcela nová garnitura manažerů a vedení redakce. Já to nechci moc rozebírat, ostatně k tomu bylo řečeno mnohé. Žádný konkrétní konflikt, například že „musím“ něco napsat, nenastal. Spíše šlo o mentální problém, v sázce byla důvěryhodnost. Věděl jsem, že i při sebevětší snaze a poctivosti není možné být s tímto oligarchou za krkem důvěryhodný. Spousta mých kolegů, co v redakci zůstala, to skutečně myslí dobře a upřímně – ale tenhle boj se prostě vyhrát nedá. Každý, o kom cokoli napíšete, může Vaši práci zpochybnit tím, že Vám Babiše vpálí do obličeje.
Abych si to ujasnil – Vy jste se bál, že byť byste dělali sebekvalitnější zpravodajství a publicistiku, čtenáři by Vám to stejně nevěřili?
Ano, to je ten celý a největší problém: vstup Babiše, politika a oligarchy, do médií. Novináři se pak můžou třeba rozkrájet, jejich práce je ale vždy zpochybnitelná. Myslím si, že je to marný boj. Pro mě je vstup Babiše do Mafry jedenáctým zářím české žurnalistiky. Je to den, u kterého si všichni pamatujeme, kde jsme byli, když se to stalo. Proto ten příměr. Svět po jedenáctém září je jiný, stejně jako český mediální svět.
Jak se změny v Mladé frontě Dnes konkrétně projevovaly?
Uvedu příklad, který jsem zažil přímo s regionálními redakcemi. Agrofert a jeho manažeři do Mafry přivedli Babišův regionální týdeník 5+2, takové noviny zadarmo. A předseda představenstva Štěpán Košík začal tyto noviny slučovat s regionálními redakcemi Mladé fronty Dnes. To by principiálně nevadilo. Ale přistupoval k tomu personálně tak, jako kdyby se jednalo o žurnalistiku na stejné úrovni. Prostě si nebyl schopen přiznat realitu ani střízlivě analyzovat situaci. Je to, jako když si koupíte prvoligový fotbalový klub a chcete ho z poloviny spojit s týmem z okresního přeboru, který jste do té doby vlastnil. Představte si, jak to působí, když chcete, aby v jednom týmu s prvoligovými hráči hráli půl na půl i ti z okresního přeboru. To je až směšné. Pár těch, co na tu vyšší úroveň bude stačit, najít můžete, ale nelze to dělat půl na půl. Byl to střet dvou světů a firemních kultur. Přitom Babiš si ty noviny, domnívám se, koupil právě proto, že to byla první liga.
V poslední době mají někteří lidé spadeno na Českou televizi. Obviňují ji z nevyváženosti a z neobjektivity ve vztahu třeba k uprchlické krizi nebo konfliktu na Ukrajině. Vyhraňujete se vůči těmto výpadům, nebo je přijímáte?
Křik je teď kvůli sociálním sítím a tomu, že i marginální a extrémní hlasy lze propagandistickou prací vydávat za významné jen proto, že jsou více slyšet. Je to podpořené tlakem proruské propagandy. Právě zesilování několika podivných hlasů na hlas jakoby většiny nebo na hlas výrazný je jedním z „technologických postupů“ této propagandy. Česká republika je bohužel zájmovou sférou Ruska, tudíž i ona iracionální kritika České televize je mnohem hlasitější. Na to se ještě nabalují všelijací ukřivděnci s různými, často osobními motivy.
Takže žádná kritika není oprávněná? Opravdu dělá podle Vás ČT vše správně?
Dobře o tom mluví veřejně v poslední době kolega Marek Wollner, když rozděluje dva druhy kritiky – jedna je věcná a profesionální, druhá propagandistická a iracionální. A té druhé je teď mnohem více. Nejde o to, že by vám řekli, že jste udělali špatnou reportáž, mohli jste si vybrat někoho jiného, nebo že téma se dalo uchopit z jiného koce. To by byla věcná kritika. Ale propagandistickou kritiku je potřeba odlišit. Česká televize ostatně vždy byla během politických rozkolísání cílem zájmových skupin. To jsme viděli v období opoziční smlouvy, klausovské ODS, a zažíváme to i teď, v čase jakýchsi „proruských rejdů“. Právě v době oligarchizace médií a agresivity proruské propagandy je svobodná a objektivní Česká televize velmi důležitá. Pokud by padla do spárů těchto zájmů i ČT, naše země se výrazně nachýlí směrem na východ.
A co třeba incident napadení reportérů České televize na Klárově?
To se teď bohužel stává, doba je vyhrocenější. Kolegové jsou na to připraveni a každý pracovník České televize je v osobním životě s tímto údělem čím dál více konfrontován. Agresivita společnosti je dnes větší. Je buzena strachem, uprchlickou krizí a tím, jak přikládá pod kotel Putin, ale bohužel i prezident Zeman a jeho podivné okolí.