Hildy Johnson, kterého ztvárnil Jack Lemmon, se zamiloval a rozhodl se, že s náročnou prací novináře skončí. Šéfredaktor Examineru Walter Burns (Walter Matthau) se s Hildyho neočekávanou výpovědí nedokáže smířit. Snaží se ho proto přesvědčit, aby zůstal alespoň do dalšího dne a napsal titulní článek o popravě trestance Earla Williamse. Hildy ho ale s velkým odhodláním odmítá.

Situace se ale změní, když se přijde Hildy rozloučit do tiskového centra s ostatními novináři. Vězeň Earl se pochybením šerifa dostává na svobodu a Hildymu padá velká ryba přímo pod nos. Ačkoliv se na ostatní snaží hrát nezájem, jeho novinářská krev mu stále proudí v žilách a on se dává do psaní, sám si zjišťuje zásadní informace a mystifikuje své kolegy, jen aby měl svého sólokapra. V tu dobu má už ale Hildy sedět ve vlaku se svou vyvolenou Peggy.

Krom vytříbených dialogů se ve filmu objevuje i dobře zrekonstruované novinářské prostředí. Hildy předává Walterovi novinky skrz přímou telefonní linku, všichni novináři v tiskové kanceláři diktují nejnovější zprávy přímo do redakce, kde se přepisují. Snímek vyobrazuje novináře jako skupinku detektivů lačnících po informacích, zcela zkažených svou prací. Nebojí se překročit všechny hranice. To, a jejich prostořekost, z nich občas dělá bandu primitivů.

Hildy se musí rozhodnout, buď nechá své dlouholeté povolání za sebou nebo nastoupí do vlaku, začne psát pro inzertní noviny a ožení se. Vytíženost novináře ve 20. letech minulého století a manželství se totiž zároveň vylučuje.