Blesk slaví 30 let, první číslo vyšlo 13. dubna 1992. Na počátku 90. let začal vycházet nespočet deníků, konkurence byla obrovská. I přesto si Blesk velmi rychle našel své pevné místo na trhu, zatímco konkurenční bulvární tituly jako Expres nebo Super neuspěly. Naopak Blesk už v lednu roku 1993 poprvé poslal na stánky půl milionu výtisků. Dodnes je nejoblíbenějším a nejčtenějším deníkem v zemi. „Blesk jako přírodní úkaz se každému líbí, ale také se ho trochu bojí…“ odůvodnil volbu názvu zakladatel a první šéfredaktor Petr Schönfeld. Hned na začátku také vznikly chytlavé reklamní slogany jako „Kdo nečte Blesk, ví kulový!” nebo „Blesk má zprávy jako hrom!”.

Čtenáře oslovil poměrně snadno. Byl už od pohledu jiný než ostatní tisk, mnohem barevnější, akčnější a také levnější. Po vzoru švýcarského plátku Blick začal čtenářům sledovat zprávy vážné, ale i perličky a kuriozity či detaily ze světa celebrit. Lehčí témata, šokující zprávy a zjevná vizuální atraktivita ale vyvolávají předsudky vůči čtenářům Blesku. Často slýcháváme, že Blesk je pro hlupáky a Hospodářské noviny pro intelektuály. Někteří zastánci bulváru tvrdí, že čtenářům přináší alespoň nějaké zpravodajské informace. Naláká masy na celebrity a zároveň je seznámí s aktuálním děním. Ostatně tuto úlohu plní už od průmyslové revoluce. Bulvár zkrátka byl, je a bude.

Stejně jako jiné bulvární listy je Blesk závislý především na stánkovém prodeji. Poptávka po tištěných médiích už ale není, co bývala. Ač je Blesk stále králem všech deníků, i jeho čtenost rapidně klesá. V období 2020/2021 klesla podle Unie vydavatelů o 22,83% oproti období 2018/2019. Papírové noviny přecházejí do online formátu.

Titulním tématem prvního čísla bylo letiště v Milovicích. „Hospodářská rada vlády stála před volbou, zda se dostaví letiště v Ruzyni nebo se přikročí k milovickému projektu v hodnotě zhruba deseti miliard dolarů,“ psalo se tehdy na první straně. V Milovicích dlouho přebývali okupanti sovětské armády a vybudovali tam velké letiště. Po revoluci se tedy diskutovalo, zda dostavět letiště v Ruzyni nebo využít toho milovického, vzdáleného od Prahy 40 kilometrů.

„V tu dobu byl odchod ruských vojsk žhavé téma. Nejen politické, ale velmi diskutované i mezi lidmi. Milovice navíc byly symbolem, známkou toho, jak nám vojáci zemi zničili. A toto téma pochopitelně vyvolávalo emoce,“ vysvětlil volbu tématu Petr Schönfeld.

Kauza Milovice si drží čestné místo mezi nejžhavějšími tématy, o kterých se za 30 let fungování v bulvárním plátku psalo. K příležitosti třicátého výročí vytvořil Blesk na svých internetových stránkách přehled nejvýraznějších událostí, které ovládly titulní strany. Mezi nimi je i hokejové zlato z Nagana nebo svatba Václava Havla a Dagmar Veškrnové.

Oslavy kulatého výročí odstartovala upravená verze loterie Trhák. Speciální Megatrhák přináší od 18. února na titulní straně Blesku a Nedělního Blesku kupon. Narozdíl od klasické verze jsou zde k dispozici dvě hrací pole. Dvojí trhnutí odhalí, zda čtenář něco vyhrál. V horním poli se hraje o peněžní výhry, v dolním o slevy, vouchery a poukazy.

Z trůnu deníkové říše Blesk během 30 let prodal přes tři miliardy výtisků. Denně si ho přečte přibližně 703 tisíc lidí. Postupem času přibylo spoustu odnoží jako Blesk pro ženy, Nedělní Blesk, Blesk TV magazín a další. V současnosti deník spadá do vlastnictví mediálního domu Czech News Center společně s tituly jako Aha!, Sport nebo Reflex.

„Dnes je Blesk již zcela jiný produkt, než byl na začátku svého života. Jsme rádi, že ho můžeme i nadále  rozvíjet a výrazně naplňovat potřeby čtenářů a uživatelů internetu,“ říká současný šéfredaktor Radek Lain.

Lidové noviny jsou významným zpravodajským deníkem v České republice. Spadají pod vlastnictví společnosti MAFRA. Zaměřují se na politiku, ekonomiku, kulturu a vzdělání. Každé vydání novin čte podle průzkumu Media

Projektu až 200 tisíc čtenářů. Denně obsahují několik rubrik a součástí novin jsou i přílohy a magazíny. Dnes už noviny nabízí i internetovou verzi lidovky.cz, kde se nachází aktuální zpravodajství.  Šéfredaktorem Lidovek je od února 2021 Petr Bušta.

Zlatou éru noviny zažily za první republiky, v té době začaly jako první v Československu pracovat s politickou karikaturou. Po druhé světové válce noviny na chvíli změnily svůj název z Lidových na Svobodné. Po vítězném únoru bylo ale jejich vydávání na čas zastaveno. Zpátky se vrátily až roku 1987, kdy Lidové noviny vycházely nelegálně, a to jednou měsíčně. Po revoluci se listy plně obnovily a začaly vycházet jako deník. Později byly spojeny s deníkem Lidová demokracie, odkud převzaly dnes už pro ně typickou modrou barvu titulu.

Během jejich působení na trhu se v redakci Lidovek objevilo mnoho významných osobností. Mezi ně patří  například bratři Čapkovi, Karel Poláček, Ferdinand Peroutka, Václav Havel nebo Václav Klaus starší.

Vzhledem k současné situaci klesly příjmy z reklamy, což zasáhlo činnost několika australských novin. Jedny z tamních největších mediálních organizací News Corp Australia (NCA) a Australian Community Media (ACM) již oznámily uzavření dohromady přes 210 regionálních titulů. Ohroženi jsou také hlavní provozovatelé rozhlasového vysílání.

„Neúnavně pracuje na tom, abychom udrželi úroveň služeb a uspokojili potřeby členů našeho týmu, zákazníků a komunity. Avšak dopad pandemie COVID-19 na ekonomiku výrazně ovlivnil příjmy ACM z reklamních a externích tiskových smluv. Z důvodů, které jsme nemohli ovlivnit, nemůžeme udržet stejnou úroveň užitečné práce nebo nákladů, abychom se posunuli kupředu,“ uvedl výkonný předseda ACM Anthony Catalano v oficiálním prohlášení.

Tištěná vydání všech čtrnácti deníků Australian Community Media, jako jsou například The Canberra Times, Newcastle Herald a The Border Mail, budou i nadále k dispozici, stejně tak i týdenní vydání předních zemědělských publikací společnosti.

V posledních dvou týdnech ACM oznámila majitelům více než 30 malých kanceláří po celé zemi, že má v úmyslu ukončit nájemní smlouvy, aby snížila náklady na pronájem v celé firmě. Dále také společnost do konce června zastavila tisk ve čtyřech australských městech včetně Canberry, zredukovala počet zaměstnanců a snížila platy vedení společnosti.

Australian Community Media se skládá z více než sto sedmdesáti regionálních novin a komunitních webů. ACM zastupuje přes sto nezávislých titulů a slouží milionům lidí v každém státě a teritoriu po celé Austrálii.

Omezení pohybu, které začíná platit ve většině evropských zemí napadených koronavirem, se začíná nejvýrazněji projevovat na formě distribuce médií. Ve Francii, která zákaz vycházení vyhlásila už minulé úterý, se dotkl i satirického týdeníku Le Canard enchaîné. Ten od roku 1915 vychází nepřetržitě výhradně v tištěné podobě, ale vzhledem k současným okolnostem komplikujícím jeho distribuci muselo vedení deníku přistoupit k razantním opatřením. Jedním z nich byl i přechod do elektronické verze.

„Dnes vzhledem k problémům v distribuci prakticky nemáme na výběr, nemáme jinou možnost, jak dostihnout naše čtenáře a pokusit se jim přinést jak informace, tak trochu radosti,“ vysvětlil rozhlasové stanici Europe 1 šéf týdeníku Michel Gaillard. Středeční historicky první e-vydání ovšem nebylo jedinou změnou. Omezení se dotkla například také rozsahu týdeníku, vydání z minulého týdne vyšlo místo na osmi jen na čtyřech stranách.

Stejný osud potkal i vatikánský deník L’Osservatore Romano, který musel svůj obsah taktéž přesunout na internet. V papírové podobě bude nadále vyházet jen v nákladu deseti kusů, které se rozdělí mezi papeže Františka, jeho předchůdce ve funkci Benedikta, Vatikánský apoštolský archiv a několik vysokých církevních hodnostářů.

BBC upouští od reforem

Poněkud opačný trend zažívá největší britská veřejnoprávní společnost BBC. Ta měla podle původního plánu radikálně snížit své počty a výdaje na chod redakce – podle reformy plánované týmem premiéra Borise Johnsona mělo do roku 2022 o místo přijít okolo 450 pracovníků a ušetřit tak 80 milionů liber. Současný ředitel sir Tony Hall, ale ve středu oznámil, že k přestavbě zatím nedojde. BBC hlásí během krize rekordní sledovanost a reforma by podle Halla vedla k výraznému snížení kvality zpravodajství.

Konec bezplatných deníků do britských schránek

Podle informací britského Guardianu čelí největším komplikacím spojených s virovými omezeními lokální deníky, pro které se ekonomická situace stává neúnosnou. Jedná se zejména o tituly financované reklamou, které čtenáři dostávají do schránek zdarma. Současná krize vedla k poklesu inzerce, čímž většina deníků přišla o zdroj financí a musela omezit, nebo dokonce zastavit provoz. Jednou z prvních obětí se tak stala například společnost JPI Media, která patřila k nejsilnějším mediálním domům vydávajícím regionální deníky po celé Británii.   

Prázdná titulka jako ochrana proti bakteriím

Asi nejkreativnější opatření zavedl jeden z nejvlivnějších tureckých titulů Sözcü. Ten od úterý vychází s prázdnou titulní stránkou, kterou mají čtenáři po obdržení odtrhnout, aby se dostali k obsahu.

„Odtrhněte bílý obal, zahoďte ho a přečtěte si svěží novinky s klidem. Buďte zdraví a zůstaňte doma,“ vyzývá deník, jehož náklad se pohybuje okolo 300 tisíc výtisků denně. Opatření „bílé titulky“ zavedl Sözcü, aby si jeho čtenáři mohli přečíst obsah beze strachu z toho, že se novin před nimi dotkl někdo jiný.

Respekt lovec špiónů

Respekt ukazuje, jak se Češi učili odhalovat špióny. Dnes už to s tím lovem zas tak dobře neumíme a varování před špióny házíme za hlavu. Zato si ale můžeme nechat poradit od Jiřího Havelky, jak se má natočit komedie.

Vlasta proti nemocem

Vlasta přináší zaručené BIO/GMO free bylinkové recepty na to, jak zatočit s našimi každoročními sezónními nemocemi.

Do nového týdne depresivně s Reflexem

Zimní dny nejsou nic moc. Vstáváte za tmy, za tmy se také vracíte domů. Při troše světla to počasí taky není žádná hitparáda, a ještě k tomu je zima. Pokud vám to není málo, tak si po přečtení Reflexu nějakou tu depresičku jistě najdete.

Echo a židé

Šíří se nám tu takový nešvar. Část obyvatel některých zemí v Evropě si stále myslí, že židé vládnou většině bohatství světa a moci jakbysmet. Echo hledá důvody, proč tomu tak je.

Týden varuje: chřipka se blíží!

Chřipka, pro mnohé zimní nepřítel číslo 1 a často nejlepší výmluva pro absenci ve škole, nebo v práci. Dávejte si ale pozor. Tahle je nová a ještě silnější, než kdy předtím.

Euro vás rozhýbe

Českým dětem chybí pohyb. A zatímco si v klidu hrají na počítači, jejich zdraví a mentalitě rodičů to zase tak neprospívá. S tím má pomoci projekt Trenéři ve škole.

Narodil se v Habrech do židovské rodiny a po vystudování gymnázia a práv krátce působil jako právník, nakonec si otevřel vlastní advokátní kancelář. Již během studia přispíval do Národních listů, či redigoval Tribüne – ve Vídni vydávaný plátek podporující českou pravicovou politiku, jež založil Jan Stanislav Skrejšovský.

Aktivně se angažoval v politice, v 90. letech 19. století vedl mladočeskou stranu lidovou na Moravě. V roce 1908 založil Lidově pokrokovou stranu a během let 1895 až 1918 byl členem Československé národní demokracie. Na krátké období mezi roky 1918 a 1919 byl ministrem obchodu první československé vlády a později senátorem Národního shromáždění.

Nejvýraznější stopu, jež po sobě Stránský zanechal, začal budovat už v roce 1893. Toho roku v Brně založil deník Lidové noviny, jež vychází dodnes. První číslo vyšlo 16. prosince a od prvních vydání byl titul považován za velmi seriózní. Během let v nich působily i osobnosti jako Karel Čapek, Ferdinand Peroutka či Ondřej Sekora.

V neklidném období minulého století ale prošel deník několika fázemi. Byl přejmenován na Svobodné noviny, na čas přestaly vycházet a byly obnoveny jako samizdatové. Dnešní legální podoby se dočkaly až v roce 1990.

„Novinovou“ štafetu převzal syn Jaroslav Stránský, který v roce 1936 umístil redakce na Národní třídu v Praze. I díky této skvělé vizitce měly noviny brzy náklad 44 tisíc výtisků na den.

Stránský zemřel 18. prosince 1931.

Úprava se týká pouze pátečního vydání, to se na stáncích objeví pod značkou HN a nabídne čtení na celý víkend. Oproti vydáním v jiných dnech se liší hlavně délkou a hloubkou zpracovaných témat. Mělo by se jednat především o zajímavou publicistiku, aktuální zahraniční zpravodajství, novinky z vědy a příběhy z byznysového prostředí, uvádí  server www.mediaguru.cz.

Šlo o nezávislý deník, který měl hlavní heslo „podávat zprávy denně a nestranně“. Autoři měli zakázáno ve svém článku vyjadřovat svůj vlastní názor nebo komentář, podávali pouze fakta a skutečnosti. Spoléhali se na vyspělost čtenáře, který si měl na celou věc udělat názor vlastní.

Noviny se skládaly z jednoho listu, přední strana byla rozdělena na dva sloupce. Na této straně deník informoval o novinkách především ze zahraničí. Na druhé straně měla svoje místo inzerce a reklama.

The Daily Courant působil na britském mediálním trhu do roku 1735. Poté se spojil s nejstarším dodnes vydávaným deníkem The Daily Gazette.

Podľa dát Kancelárie overovania nákladu na tlač ABC ČR zverejnených 11. apríla vzrástol náklad titulov CNC. Blesk vzrástol v prvých mesiacoch 2017 v porovnaní s rokom 2016 o 2%.

Mafra a jeho časopis TÉMA sa stala najpredávanejším spravodajským týždenníkom. Počtom predaných výtlačkov presiahol hranicu 60-tisíc. Aktuálne dáta ABC ČR za február 2017 vykazujú takmer 61-tisíc výtlačkov na každé vydanie.

Blesk mal predaný náklad vo februári 2017 vo výške 224 344, zatiaľ čo na konci minulého roka 206 604. Časopis Reflex vstúpil do roku 2017 s narastajúcim nákladom. V porovnaní s februárom 2016 vzrástol náklad o 5 %.

„Rozhodli jsme se využít potenciálu, který sami čtenáři nabízejí. Už roky využíváme v pražském vydání aktuálních čtenářských fotek, za které autoři získávají odměnu. Tehdy jsme se inspirovali od kolegů ze Skandinávie. Nyní nás napadlo, jak spolupráci rozšířit,“ říká Jan David, šéfredaktor deníku Metro.

Nová rubrika se tak stala výzvou pro všechny čtenáře deníku Metro z hlavního města. Je to jednoduché. Stačí, když čtenář napíše komentářů na metro.cz svůj tip a doporučí například kde se člověk dobře navečeří, kam zajít na koncert, vernisáž nebo sportovní utkání, anebo může poslat někomu vzkaz a třeba ho následující den objeví v novinách. Vybrané komentáře totiž vycházejí vždy v dalším vydání pražské verze tištěného deníku.

„Čtenáři nás sami upozorňují, co se kde ve městě děje. Za své fotky navíc dostávají odměnu 300 až 800 korun. Teď se jejich další nápady mohou objevit v Metru doslova černé na bílém. Vlastně na zeleném, protože rubrika má na stránce vždy jemně zelený nádech a je označena názvem Praha on-line,“ dodává David.

Deník Metro vychází celostátně a jeho čtenost činí 456 000 čtenářů na vydání. Pyšní se silnou skupinou mladých čtenářů a zvyšující se oblibou mezi vysokoškolskými studenty.