Německá televizní stanice Fernsehsender Paul Nipkow spustila 22. března 1935 první pravidelné televizní vysílání na světě. Uvedla ho hlasatelka Ursula Patzchke-Beutel slovy: „Pozor, pozor! Televizní stanice Paul Nipkow. Zdravíme všechny soudruhy v televizních místnostech Velkého Berlína německým pozdravem Heil Hitler!“. Vysílalo se třikrát týdně po dvou hodinách a signál byl dostupný 80 kilometrů od Berlína. Vysílání samozřejmě sledovalo jen omezené množství diváků. Stanice nesla jméno vynálezce Nipkowova disku, klíčového prvku mechanické televize.

Paul Gottlieb Nipkow byl německý fyzik a vynálezce. Svůj disk si nechal patentovat v roce 1884. Napadlo ho použít k rozkladu obrazu plechový kotouč s maličkými dírkami rozsetými ve spirále po celé jeho ploše. Ač Nipkow tušil, jak by se kotouče dalo využít k přenosu obrazu, sám přístroj nikdy nerealizoval a patent po 15 letech zanikl z důvodu nezájmu. Jeho myšlenka opticko-mechanické televize však v průběhu dvacátých let inspirovala jiné vynálezce.

Nejvíce se kýžené mechanické televizi přiblížil britský vynálezce John Logie Baird, který v roce 1925 představil svůj phonovizor. Původně ho předváděl v londýnském nákupním centru jako atrakci. Nipkowův kotouč vyrobil z krabice na klobouky a z různých odpadků a předmětů z domácnosti dotvořil celou primitivní aparaturu. Postupně přístroj vylepšoval a v březnu 1929 jeho vynález koupila rozhlasová společnost BBC. Tou dobou měl ale Bairdův obraz jen 240 řádků, byl neostrý a roztřesený. Bylo také nutné účinkující nasvítit nesnesitelně ostrým světlem reflektorů, aby se přenášený obraz netopil ve tmě. Baird svůj vynález zdokonaloval několik let, než se BBC konečně rozhodla zahájit pravidelné vysílání, stalo se tak až 2. listopadu 1936, rok a půl po premiéře německé televize.

Éra mechanické televize ale netrvala dlouho. Při příležitosti Olympijských her v Berlíně v roce 1936 přešla stanice Fernsehsender Paul Nipkow na elektronický systém. Vysíláním olympiády si získala popularitu. Přenos sledovalo v několika desítkách televizních síní přes 150 tisíc diváků. Ještě toho roku začala i britská BBC využívat elektronický přenos obrazu.

Přestože dny mechanické televize byly již sečteny, Paul Nipkow se v Německu těšil uznání. Televize během Hitlerovy vlády naštěstí sloužila spíše k mainstreamové zábavě, než k manipulaci obyvatel. Joseph Goebbels, ministr propagandy, preferoval jako masové médium rádio. Stanice Paul Nipkow ukončila svou činnost ještě před koncem války, v roce 1944.

Obvyklé vysílání v televizi i rozhlase bylo zrušeno po pátečním úmrtí prince Phillipa. Na stanici BBC bylo přerušeno odpolední zpravodajství. Poté se objevila černá obrazovka a po chvilce reportérka, která oblékla smuteční barvy, oznámila prohlášení Buckinghamského paláce. Náhle ukončená byla i britská ranní televizní show This morning, kdy při interview s hercem Allanem Halsallem se slovy „Musíme skončit“, přepnul své vysílání kanál ITV na oznámení o této smutné události. V rádiích místo taneční hudby začala hrát státní hymna a oficiální stránka královské rodiny se změnila do černé barvy s parte na hlavní stránce, kam přibylo několik příspěvků o životě prince Phillipa.  

Většina televizních stanic změnila na počest vévody svůj běžný televizní program na speciální, který se týkal jeho života.  Z pátečního televizního programu byly odstraněny veškeré komedie, seriály a reality show. Nahradily je dokumenty, filmy a dokonce i zpravodajství bylo věnováno zesnulému princi. 

Na toto mimořádné vysílání ale přišel rekordní počet stížností. Několika tisícům lidí se totiž nelíbilo, že přišli o své oblíbené pořady, jako například o finále kuchařské show MasterChef. 

Prima love byla v pořadí druhým tematickým kanálem, který společnost FTV Prima spustila. Jak už název napovídá, kanál svým zaměřením cílí hlavně na ženy a dívky, program tvoří zejména zahraniční romantické seriály. Dámskému publiku přináší například Plastickou chirurgii s.r.o. nebo dramatické příhody z kanadského ranče Heartland. Večery se nesou převážně ve znamení romantických filmů německé produkce.

V minulosti stanice nabídla i premiérové vysílání erotické reality show Hotel Paradise, která vyvolala velké kontroverze a od diváků schytala vlnu negativních reakcí. Své místo si ve vysílání našly i reprízy původních seriálů Primy.

V posledních třech letech Prima love zaznamenává postupný růst sledovanosti. Vůbec nejsledovanějším pořadem v historii vysílání se stal snímek Proud smrti, který si v červenci 2018 nenechalo ujít 212 tisíc diváků.

Stanice také každoročně pořádá běžecký závod Prima Run pro zamilované páry. Od roku 2017 se k němu přidala akce Love Day. Den plný zábavy a odpočinku, který láká na svůj kulturní program do pražských Havlíčkových sadů. Prima love je také hlavní tváří charitativního pochodu proti rakovině prsu.

I dnešní den si mohou diváci tradičně užít ve znamení romantiky. Prima love v podvečer nabídne další díly úspěšného tureckého seriálu Zasněná láska. Na večer si pro diváky přichystala film Láska v New Yorku od Katie Fforde. Mnoho dalších snímků nabízí také online archiv.

První pokusy s televizí v Československu proběhly již před 2. světovou válkou, jenže ta poté vývoj přerušila. Komunisté ale objevili užitečnost televize pro šíření propagandy a znovu na našem území započala snaha o zavedení vysílání. Toho se československý divák dočkal 1. května v roce 1953, přičemž první televizní vysílač byl umístěn na Petřínské rozhledně.

Původně se jednalo pouze o vysílání zkušební a diváci, kterých kvůli cenové dostupnosti televizorů nebylo moc, mohli obraz naladit pouze dvakrát v týdnu, postupně se však počet vysílacích dní navyšoval. Zkušební doba pro televizi skončila až následující roku. Stalo se tak 25. února 1954, kdy bylo televizní vysílání prohlášeno za pravidelné. Stejný den byl mimochodem výročím nástupu komunismu v ČSR. V této době již měli lidé v domácnostech obrazový přenos k dispozici čtyřikrát týdně.

Dalo by se říct, že z praktické stránky se v podstatě nic neměnilo, jelikož televizní program šel pravidelně naladit již několik měsíců. Datum je důležité spíše formálně, neboť vysílání přešlo ze statusu zkušební na pravidelné. I tak se ovšem jednalo o důležitý milník ve vývoji televizního vysílání v naší zemi. Stále ale diváci televizní přijímač naladili jen omezený počet dní, na každodenní program si museli ještě čtyři roky počkat.

Počátky televizního vysílání v Československu si můžete připomenout díky pořadu Pozor vysíláme – Jak to všechno začalo.

Když k večeru zapnete televizi, přesněji čtvrt hodiny před sedmou, rozezní se na ČT2 a ČT:D typická znělka. Večerníček na obrazovce několikrát zakrouží, a když se ukloní a smekne papírovou čepicí, pozdraví malé i velké diváky dětským hláskem: „Dobrý večer.“ Pak se rozutíká do schodů a vyskočí, pohoupe se na houpacím koni, sveze se v hracím autíčku a na závěr zabalancuje na jednokolce. Při tom všem odhazuje bílé listy, symbolické pohádkové příběhy, až se na tom posledním objeví nápis Večerníček.

Historie

2. ledna 1965 představila Československá televize (ČST) divákům pohádkový příběh Kluk a kometa. V té době ale ještě pohádku neuváděla typická úvodní znělka. Tu vytvořil výtvarník Radek Pilař v polovině téhož roku a kreslenou animaci doplnila hudba Ladislava Simona. Znělka Večerníčku je současně nejdéle vysílanou znělkou na našem území.

Z počátku mohli Večerníček sledovat (nejen) dětští diváci jen jednou týdně, vždy v neděli. Tak tomu bylo dva roky. Postupně televize navyšovala počet vysílacích dní a o osm let později, od roku 1973, posílá modrookého klučinu na televizní obrazovky každý večer. V tom samém roce uvedla ČST první barevný Večerníček.

Zajímavé je, že dospělí lidé hledali za vlády komunistického režimu v pohádkách prvky satiry a odkazy k významným dnům a tehdejším událostem.

Pohádky

Většina pohádek je animovaných, ale na obrazovkách můžete spatřit i hrané nebo kreslené příběhy. Od doby, co na obrazovkách běží Večerníček, odvysílala televize přes 300 seriálů nejen z české dílny. Jak je zřejmé, pořad je určen pro děti, a proto jsou pohádky dlouhé maximálně deset minut.

Na závěr každé pohádky se ještě na chvíli objeví Večerníček, který se naposledy ukloní a s diváky se rozloučí slovy: ,,Dobrou noc.“

Pokud vás zasáhla vlna nostalgie při vzpomínce na legendární postavičku, posaďte se večer k televizi, a než přepnete na večerní zprávy, zavzpomínejte na dětství při sledování jedné z klasických pohádek.

Jaromír Soukup, talentovaný řečník, boxer, moderátor a majitel této televize, evidentně nepřeje svým divákům příjemný advent. Prosinec totiž odstartoval ukončením velmi populárního kanálu Barrandov News. Je záhadou, proč se tomu tak stalo. Zlí jazykové tvrdí, že to je kvůli dlouhodobě klesající sledovanosti. Průměrný podíl na sledovanosti kanálů Barrandova ale u Barrandov News činil celých 0,03 %. To je minimálně celá rodina pana Jaromíra včetně vzdálených tetiček. Objasnění konce tohoto kanálu tak zůstává záhadou.

Trnitou cestu k zájmu publika provázely změny názvu i zaměření

Za svou dlouhou pětiletou historii své existence nasbíraly Barrandov News spoustu řádků do svého pomyslného životopisu. Každý televizní kanál prochází jistým vývojem, při kterém upravuje svůj program na základě požadavků a preferencí publika. Publikum této stanice bylo však zřejmě vrcholně nerozhodné a vůbec práci panu Soukupovi neusnadňovalo. Nejdříve totiž v roce 2015 odstartoval tento kanál pod názvem Barrandov Muzika. Z názvu plyne, že primárním zaměřením byla hudba, konkrétně ta lidová. Jaromír si ale asi neudělal v domovech důchodců dostatečný průzkum, protože tamější babičky a dědečkové by mu řekli, že televizní kanál se stejným zaměřením už pár let existuje – Šlágr TV.

Bohužel publikum moc velké nebylo, a tak bylo třeba udělat zásadní programovou změnu. Po dvou letech Muziky tak přichází Barrandov Family. A co potřebuje ta správná „family“? No přece dostatečnou dávku pořadů z domácí tvorby Barrandova. Premiéry ale povětšinou stále vysílala hlavní stanice. Tento kanál však dostal privilegovanou roli vysílat reprízy pořadů pana Soukupa, aby se už nikdy nestalo, že přijdete k televizi a v té by neběžely ani Moje zprávy, ani Soudkyně Barbara. Tato „životní etapa“ stanice nicméně trvala pouhopouhý rok a půl. Představa pana Soukupa, že typická česká rodina chce sledovat reprízy jeho pořadů, byla zřejmě mylná.

Do třetice všeho „dobrého“ přichází Barrandov News

Protože diváků se opět sešlo pět a půl, mění stanice již podruhé svůj název na Barrandov News. Jenže změny tímto světáckým názvem skončily. Program totiž zůstal v téměř nezměněné podobě – opakování pořadů Nebezpečné vztahy, Aféry – neuvěřitelné životní příběhy či Soudkyně Barbara byly stále na denním pořádku. Na programu nesměl chybět také Klenot TV, pomocí kterého se možná Barrandov snažil vydělat na provoz této stanice. Bohužel ani tento pořad kanál nespasil. Business model byl totiž postaven na prodeji předražené bižuterie důvěryhodným babičkám. To se nelíbilo nejen ošizeným kupcům, ale také Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, která televizi udělila půlmilionovou pokutu za nekalou obchodní praktiku.

Tak a teď nezbývá než doufat, že negativní zprávy jsou pro tento rok s koncem Barrandov News už vyčerpány.

Black mirror je seriál vykreslující, jak by vypadala budoucnost, kde to s moderními technologiemi zašlo až příliš daleko. Každý díl seriálu má jiný děj, jedná se o soubor povídek. Na přípravě se podílelo více tvůrců, konkrétně Medvídka Walda režíroval Bryn Higgins.

Waldo působí jako animovaná postavička pro děti a tím se nechá nachytat i první politik v jeho debatě, Liam Monroe. Ve skutečnosti je Waldo sprostý a uštěpačný rýpal, který zesměšňuje své hosty dětinským způsobem, ne jednou dokonce vytasí své modré přirození.

Jaime Salter je součást redakce, která ztvárňuje postavu Walda a snaží se o co největší sledovanost. Ačkoliv Jamie nikdy nechtěl zasahovat svým vystupováním do politiky, jeho šéfeditorka mu nedala na výběr.

Popularita ležérního medvídka, která zdůrazňovala neoblíbenost politiky ve společnosti, šla na sociálních sítích na odbyt. Waldo se zanedlouho stal součástí politické kampaně, je možné že by mohl vyhrát i volby do parlamentu?

Můžeme jen filosofovat o tom, kam nás vymoženosti naší doby mohou skutečně dostat. Seriál Black mirror naznačuje, že k těmto skutečnostem není vůbec daleko. Spoustu vynálezů, o kterých referuje děj jednotlivých dílů, je již dávno na světě. Zatím se nedostaly na trh, nebo jsou příliš drahé. Což ovšem platí i zařízení, které používal Jamie Salter…

Historicky prvním audiovizuálním přenosem se stal rozhovor pozdějšího prezidenta Spojených státu Herberta Hoovera a Waltera S. Gifforda, ředitele společnosti AT&T. Vysílání se uskutečnilo díky telefonním linkám a přenos tak fungoval na stejném principu jako faxy. Technologie vyvinutá v televizních laboratořích AT&T pod vedením Herberta Ivese stála na základech v té době už poměrně rozšířené telefotografie, kterou ale bylo nutné upravit tak, aby kromě statických obrázků byla schopná přenášet i zvuk a pohyb.

Ačkoliv šlo o dvousměrný přenos, obraz mohli sledovat pouze diváci v New Yorku, a to navíc na obrazovce o rozměrech 5×6 cm. Přesto se vysílání dočkalo velkého úspěchu. „Demonstrace kombinace telefonu a televize je něco, co předčí všechna geniální proroctví. Je to jedna z mála věcí, které Leonardo da Vinci, Roger Bacon, Jules Verne a další mistři předpovědí naprosto nedokázali předvídat,“ napsal o zážitku reportér The New York Times den poté. Největší popularity se ale televize dočkala až na konci druhé světové války.   

Vedení Primy si dobře uvědomovalo, že jejich hlavní kanál má mnoho okrajových diváků, kteří jsou náročnější a baví je jiný druh seriálů, pokusil se jim tedy ušít kanál na míru a získat si jejich trvalou přízeň. Vůbec nejodvážnějším krokem bylo přesunutí velmi sledované Ligy mistrů z hlavní relace na nově připravovanou Prima Cool.

Prima Cool cílila na muže mezi 13 a 40 lety a zaujmout je měla především seriály, které se v zahraničí těšily vysoké sledovanosti. Šlo například o Top Gear, Futuramu nebo Big Bang Theory. (Všechny zmíněné pořady mají v současnosti na Česko-slovenské filmové databázi hodnocení okolo 88%.) Vlastní produkce měla přijít až později. Stalo se tak v roce 2011 uvedením herního pořadu Re-play. 

Kanál diváky zaujal svou dramaturgií , ale i originální grafikou. Ta získala prestižní ocenění Czech Grand Design a nominaci na prestižní evropské ceny Promax / BDA Europe. „Jsme velmi potěšeni, že grafika Primy Cool má úspěch jak u diváků, tak u odborné veřejnosti a boduje také za hranicemi České republiky,“ komentovali pro server Lupa.cz nominaci Lukáš Fišárek a Marek Cimbálník z grafického studia Oficina, které za vizuálem stojí.

Prima Cool sice byla prvním spuštěným kanálem, který se od Primy odloučil, nicméně ji měl předcházet kanál pro ženy s názvem Prima Klub (ten se pod názvem Prima Love dočkal prvního vysílání až o dva roky později), tomu totiž Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) udělila licenci o několik měsíců dříve. Jeho spuštění se však vedení rozhodlo odložit na neurčito.

První vysílání proběhlo ve středu 1. dubna 2009, zhruba pět měsíců po tom, co televize Prima zažádala RRTV o licenci. První se na obrazovce v šest hodin odpoledne objevil krátký spot Narození nové televize (ke shlédnutí zde), poté následoval seriál Futurama, Brainiac a blok zakončoval komediální seriál Chuck.

Nové osvícení tam doopravdy bylo, a ne jen to ze stropních lustrů. „V novém studiu se položilo 1500 metrů led pásků a 22000 LED diod. Dohromady jsme získali 80 metrů čtverečních projekčních ploch. Všechno je komplet navržené a vyrobené v Česku a na Slovensku,“ uvedl tehdy server tn.cz.

Studio nainstalovala architektonická firma Ungroup pod vedením Jaroslava Holoty. Kompletní grafickou podobu studia navrhl a vytvořil interní pracovník Novy, designér Alan Záruba. Logo zpracoval Michal Pacina s celým kreativním oddělením TV Nova.

V nových prostorách si jde všimnout velkých designových úprav. Na levé straně přibyla jedna nová televizní obrazovka. To byla v té době největší modernizace, protože je dotyková a interaktivní. Redaktor s ní mohl pracovat v přímém přenosu.

Pro lepší práci kameramana s prostorem, se i za moderátory objevila nová plazmová obrazovka, která byla zaoblená do stran. Na obrazovkách tak vysílaný materiál působil prostorově. Plocha měla na délku 20 metrů a nabízela Ultra HD rozlišení.

Poslední velkou novinkou byl kulatý pultík, za kterým seděli moderátoři. Nejednalo se pouze o úpravu tvaru, dalo se s ním také manipulovat. Bylo možné jej natočit až o 270 stupňů.