Receptů, jak si uvařit slávu na Instagramu nebo Twitteru, je spousta. Ital Fabrizio Romano to ale vzal tím nejlepším možným způsobem. Stal se symbolem spolehlivosti a pravdivosti, v dnešní době velmi raritních komodit.

„Chtěl jsem být novinářem už od útlého věku. Vždy jsem miloval fotbal, ale nikdy jsem nebyl dost dobrý, abych ho hrál. Abych u něj mohl být, tak jsem si vybral žurnalistiku,“ řekl Romano v rozhovoru pro The Sporting News. K fotbalu ho přivedl jeho otec Luigi, celoživotní fanoušek. Na druhou stranu, bylo by neskutečně těžké nepropadnout krásné hře, když se narodíte v Neapoli. Město poblázněné Maradonou, a v současné době gruzínskou superstar Kvaracchelijou, vás prostě fotbal milovat přinutí.

Kamarádi si pomáhají

Začátek jeho novinářské kariéry byl opravdu zajímavý. Po setkání s agentem mladého a neznámého italského fotbalisty Maura Icardiho vyplnil report, který sehrál klíčovou roli v následném přestupu Itala do Sampdorie. O dva roky později, když se z Icardiho stal střelec par excellence, předal agent informaci o přestupu svého klienta do slavného Interu Milán jako první právě Romanovi, který mu tehdy svým reportem pomohl.

Romano si v následujících letech vybudoval síť kontaktů a známostí, díky kterým ví o spoustě přestupů jako první. „Výměna Cancela z Juventusu za Danila z Manchesteru City. Lukaku z Interu do Manchesteru United. Nebo Alexis Sanchéz z Manchesteru United do Interu,“ vyjmenovává některé přestupy, které „propálil“ jako první.

Nejlepší fotbalový novinář

V současné době sedí na piedestalu fotbalových novinářů jako neohrožené číslo jedna, jako ten, který ukázal ostatním, jak se to má dělat. Romano se loni v listopadu stal prvním držitelem ocenění Best Football Journalist, vydávaném společností Globe Soccer. „Tato cena je pro mou rodinu a přátele, kteří mě podporují a chápou, když celou společnou večeři prosedím na telefonu,“ řekl v příspěvku na Instagramu Romano.

https://www.instagram.com/p/ClGlKovIz5v/?hl=cs

Je radost koukat, když je novinář do své práce zapálený. Romano to však posouvá na úplně jiný level. „V době přestupových oken prakticky nespím. Když se to povede, tak jdu spát v pět hodin ráno. Nikdy nechodím spát dřív, to opravdu ne,“ říká Ital o svém spánkovém režimu během přestupních období.

Jak vzniklo „Here we go“?  

Hláška „Here we go“ (v překladu jdeme na to) se stala symbolem hotových a definitivně potvrzených přestupů ve světě fotbalu. Romano ji poprvé použil při jedné z přestupových ság týkajících se Manchesteru United. Chtěl tím dát sledujícím vědět, že po měsíčních vyjednáváních je konečně hotovo. Následně ho začali žádat příznivci ostatních klubů, aby tuto hlášku řekl i u přestupu týkajícího se jejich týmu.

„Uvědomil jsem si, že je to pěkný nápad, protože to pochází od mých sledujících, a ne z nějaké komunikační strategie či doporučení agenta,“ komentoval začátek slavné hlášky Romano. I samotné kluby poznaly sílu těchto tří slov a začaly italského novináře využívat na oficiální oznámení příchodu hráčů.

It’s not official until @FabrizioRomano says the magic words… 𝙃𝙀𝙍𝙀. 𝙒𝙀. 𝙂𝙊!

Benvenuto a Toronto, Lorenzo Insigne @Lor_Insigne | #TFCLive pic.twitter.com/2Ved7P4SZF

— Toronto FC (@TorontoFC) January 8, 2022

Není to anonymní stroj, ale člověk

Fabrizio Romano má však ještě jednu kvalitu, díky které je tak oblíbený. A to tu lidskou. Je velmi pokorný, nikdy nezapomene poděkovat kolegům z branže, rodině a přátelům. Navíc rád ukazuje, že je také pouze obyčejný člověk. Když Italové vyhráli evropský šampionát v roce 2021, nepokrytě a bujaře slavil ve svých „stories“.

Nenahrává jeho zkratkovité podávání informací dnešní povrchní době, kdy se nejde do hloubky? V tomto případě si myslím, že ne. Kdo chce, může si poslechnout podcast, ve kterém Romano rozebírá jednotlivé přestupy a spekulace. Taktéž vycházejí jeho plnohodnotné články v The Guardian, dělá také experta pro Sky Sports Italy a CBS Sports. Spíše chytře využil díry na trhu a ukázal ostatním, jak se má pracovat se sociálními sítěmi.

V dnešní rychlé době je totiž stěžejní, aby si lidé přečetli informace rychle, stručně a hlavně přesně. Tato kritéria Fabrizio Romano splňuje nejlépe ze všech, a i díky tomu získal svou popularitu. Nová média tu s námi pravděpodobně zůstanou, tudíž je potřeba se adaptovat. Tento zapálený fanoušek fotbalu nám ukázal, jak se má moderní novinařina s lidskou tváří dělat.

Je klasické všední ráno. Po náročném vstávání a stresu z nestíhání máte konečně chvíli klidu a jako každý den se chcete podívat, co nejlepšího během noci nabídla hokejová NHL. Otevřete automaticky sport.cz a najednou nastane šok, který Vás probral lépe než šest ranních budíků. Přes téměř půl strany se totiž objeví reklama na obchod se sportovním oblečením a pod ní nazelenalé pozadí, na němž je modrý šikmý nápis „SPORT.CZ„. Ten se kupodivu stále vejde na obrazovku.

Poté, co zkusíme stránku párkrát obnovit, abychom zjistili, zda se nejedná o chybu, zjistíme, že jednička českého sportovního zpravodajství úplně změnila po deseti letech svůj design. Při prvním pohledu již víme, že nezůstal prakticky kámen na kameni. Titulky jsou obrovské se zbytečnou tloušťkou, aby nezanikly mezi reklamami, které mají mnohem více prostoru než dříve. Chvílemi dokonce zabírají větší plochu než články. Původní krásný přehled, kde se vešlo prakticky vše na jednu obrazovku, je pryč. Na svém místě zůstala pouze základní lišta, kterou rozšířily například sekce MMA či Esportu, a přehled aktuálních výsledků z nejvýznamnějších sportovních lig v dolní části pod články.

Na hlavní straně, když se skrze ni tedy postupně prokoušeme, objevíme pět klíčových kategorií (fotbal, hokej, tenis, zimní sport a úplně nové podcasty) a k nim vztahující se nejčerstvější články. Přesně něco podobného mi v minulé podobě chybělo, ale proč tam musí být nacpaný opět ten nevkusný tlustý font?

Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Nový vzhled u spousty pravidelných čtenářů nenašel pochopení. Ti svůj nesouhlas dali najevo v diskuzi přímo na webu.

„Doufám, že ten Montserrat navíc s tloušťkou 900 brzy přehodnotíte. Pro titulky je to fakt ošklivý a nedobře čitelný font. Logo je hezké, ale ze začátku století,“ přirovnal jeden z komentujících velikost titulků k masivní hoře ve Španělsku.“

„Je to děs. Nepřehledné, barevně nepříjemné, k některým méně protěžovaným sportům se člověk neprokliká dřív, než mu zestárnou děcka. Navrhuji vrátit starý vzhled a tvůrcům nového vrátit výplatu,“ napsal další z uživatelů.“

Našli se ale i tací, kteří rozhodnutí redakce kvitovali.

„Přijdu ráno do práce, otevřu Sport… a čučím jako puk. Potlesk za odvahu, udělat po letech tak radikální změnu. Ale čím víc, na to koukám, tím víc se mi to líbí,“ vyjádřil kladný postoj jeden z účastníků fóra.“

Naprostou novinkou tohoto média jsou podcasty. Ty jsou v dnešní době velice oblíbené a pro web by měly být značným okysličením stejně jako častější komentáře, které nyní dokonce dostaly vlastní rubriku. S odstupem času můžu říct, že těmito rozšířeními trefil sport.cz dost možná menší jackpot, který vykompenzuje nepovedenou vizuální formu.

Každá změna potřebuje čas, čtenářům určitě bude trvat nějakou dobu, než si na velká škatulata zvyknout. Uvidíme také, jak se sport.cz k situaci případně postaví, ale nyní rozhodně nemůžeme celou akci hodnotit pouze pozitivně.