Usednutí krále Karla III. na trůn budou sledovat miliony diváků po celém světě prostřednictvím všudypřítomných kamer. Speciální program nabídne britská BBC, která celý den pokryje skrze televizní a rozhlasové vysílání. Všichni reportéři budou dále připraveni také v BBC News, iPlayer, Sounds nebo online.

Vysílací práva od BBC obdržela většina veřejnoprávních médií po celém světě. U nás se jedná o Českou televizi, která zahájí živé vysílání v 10:00 a v přímém přenosu z Londýna bude sledovat celou korunovaci. Program dále nabídne i TV Nova nebo CNN Prima News. Z internetových médií pak budou o průběhu obřadu informovat například Novinky.cz. Podrobný program vysílání průběhu korunovace nabízí BBC na svých webových stránkách (zde).

Uvedení Karla III. do funkce by mělo být o něco skromnější než to poslední před sedmdesáti lety. Při nástupu jeho matky Alžběty II. na trůn se jednalo o okázalejší akci. Ovšem jednu velkou změnu korunovace přeci jen přinese. Ve Westminsterském opatství a celé západní části Londýna budou kamery a novináři na každém kroku. Zrakům veřejnosti by měli umožnit vidět i nejintimnější část obřadu, a to pomazání nového krále. Panovník je v tuto chvíli zahalený do zlatého sukna. To by mělo být částečně průhledné, a tak umožňovat vidět více detailů, než se předpokládalo. Pokud se tak opravdu stane a zlatá látka nezakryje celý tento akt, půjde o jedinečnou událost, která kdy média vysílala.

Poprvé v televizi

V červnu 1953, kdy na trůn usedla předchozí britská královna Alžběta II., se televizní vysílání muselo poprat s vlnou kritiky. Korunovace předchozích monarchů se odehrály ještě před vzestupem televize, proto se jednalo o první televizně vysílaný korunovační proces. Aby se kamery obřadu účastnily si tehdy přála sama královna. Mnoho lidí si však myslelo, že se nehodí, aby tak významné události přihlížela široká veřejnost. Dění ve Westminsterském opatství mělo dle jejich názoru zůstat v tajnosti a k vidění jen pozvaným hostům. Kamery se ale v chrámu i přes to objevily.

Nakonec se však jednalo o velmi úspěšné vysílání. U televizních obrazovek sedělo přes 20 milionů obyvatel Velké Británie. Korunovace navíc přinesla velký zlom ve vysílání a pokrok pro BBC. Stanice si totiž vyzkoušela pokrytí akce takových rozměrů a do dalších let se tak mohla jen zdokonalovat.

Rekordy královské rodiny

U příležitostí velkých milníků sledují skrze televizní vysílání královskou rodinu miliony diváků z celého světa. Posledním rekordem ve sledovanosti byl pohřeb královny Alžběty II. Smutná událost k televizním obrazovkám přitáhla téměř 4 miliardy lidí po celém světě. Nepřetržité zpravodajství tehdy vysílala nejen BBC, ale také stanice Sky, Channel 4 a Channel 5.

Předchozími, do té doby nejvíce sledovanými událostmi, byl pohřeb princezny Diany v roce 1997 a vítězství Anglie na mistrovství světa ve fotbale z roku 1966. Královská rodina má však na kontě více podobných úspěchů.

Oproti smutným pohřbům se jedná například o svatbu prince Williama a Catherin Middleton. Tu v dubnu 2011 sledovalo na 240 milionů lidí. Dřívější odhady byly ale mnohem optimističtější. Jednalo se o čísla dosahující až 2 miliard. Tuto metu však nepřekonali.

Svatební obřad prince Harryho a Meghan Markle v květnu 2018 přilákal až dvě a půl miliardy diváků. Ostře sledovaný pár byl již několik měsíců před svatbou na titulních stranách novin a média plní i dál. Kolem jejich manželství a životních kroků se točí řada kontroverzí a jsou tak stále často probíraným tématem.

Nynější britský panovník se se svým sňatkem s Dianou Spencer také zapsal na vrchol sledovanosti. „Svatbu století“ sledovalo 750 tisíc lidí po celém světě. Britská královská rodina tak stále vévodí televiznímu a internetovému vysílání, i přes klesající popularitu u Britů samotných.

Lady Edith žila po celý svůj život ve stínu svých dvou sester. Nebyla ani tolik průbojná ani krásná, v ničem na první pohled nevynikala. Ráda četla a hrála na klavír, dokonce se naučila i řídit auto, nic z ale nebyla její skutečná vášeň. Situace se změnila, když se její sestry vdaly a ona se konečně rozhodla vzít život pevně do svých rukou.

K novinařině se dostala vlastně náhodou, nebyl to její plán. Poslala dopis se svým názorem na volební právo žen do The Times, kde se rozhodli jej otisknout. To jí dodalo potřebnou sebedůvěru, a proto když jí přišla nabídka na psaní vlastního sloupku do ženského časopisu, rozhodla se přijmout. Začátek kariéry novinářky ale neměla vůbec snadný. Rodina s jejím novým „koníčkem“ zásadně nesouhlasila. Mladá dáma si ale k velkému překvapení všech stála pevně za svým a neustoupila.

Po nějakém čase se Edith sblížila se svým zaměstnavatelem a vydavatelem novin, sympatickým Michaelem Gregsonem. Zdálo se, že psaní jí nepřineslo jen smysluplné využití volného času, ale i lásku. Jejich štěstí ale bohužel netrvalo dlouho. Michael se na své cestě po Evropě ztratil kdesi v Německu a po čase byl prohlášen za nezvěstného. I když se jeho tělo nikdy nenašlo, vše nasvědčovalo tomu, že je mrtvý. Pro Edith to byla obrovská rána.  Aby toho na ni nebylo málo, po Michaelově zmizení se z ní stala také majitelka několika novin a časopisů, které po něm zdědila. Všichni Edith radili, aby je prodala. Ona se ale rozhodla si je ponechat a najednou z ní byla vydavatelka na plný úvazek. Musela se sama a „za pochodu“ naučit, kolik práce je potřeba udělat před vydáním jednoho čísla časopisu. Práce v redakci ji ale bavila a jejímu časopisu se začalo velmi dařit.

Lady Edith tak dokázala všem ostatním, ale především sama sobě, že i žena z vyšších společenských kruhů může být úspěšná v novinářské branži.