Diane Morgan divákov v úlohe investigatívnej novinárky Philomeny Cunk prevádza históriou sveta. Počas piatich dielov sledujeme najdôležitejšie udalosti v histórii ľudstva, zaujímavé osobnosti a vynálezy. Philomena si ako hostí pozýva odborníkov z rôznych oblastí – historikov, profesorov či lingvistov, ktorým kladie otázky.

Ak vám to znie ako bežný historický dokument, mýlite sa. Philomena totiž odborníkom kladie najviac bizarné a zvláštne otázky pretkané slovnými hračkami a „presluchmi“, ktorými svojich respondentov vyvádza z miery. S kamennou tvárou a stoickým výrazom sa ich naoko seriózne pýta úplne hlúposti, či pred známymi pamiatkami strieľa vtipy a ironické otázky. Suchý britský humor nemusí sadnúť každému, no Philomena vtipy vraví s tak vážnou tvárou, že sa na nich nedá nesmiať.

Päťdielna séria divákov prevádza najvýznamnejšími udalosťami ľudských dejín. Spomína na vylezenie z jaskyne a prvé veľké objavy, náboženské vojny, renesanciu, technologický vývoj až k dnešným moderným technológiám. Komentuje ich s dávkou irónie a sarkazmu a odkazuje na množstvo negatívnych stránok dejín. Ak od tohto seriálu očakávate nejaké historické vedomosti, veľa vám toho neprinesie. Poučí, no viac sa zasmejete, ak máte aspoň elementárnu znalosť dejín.

Práve suchý humor a irónia rozdelili sledujúcich na dva tábory. Niektorí si ho pochvaľujú a seriál hodnotia pozitívne. Našlo sa však veľa ľudí, ktorým tento druh humoru nevyhovoval, považovali ho za trápny či nudný. Ako sa vraví, humor je subjektívna šálka kávy. Ak zbožňujete suchý humor a slovné hračky, tento seriál je to pravé pre vás.

Na začátku roku 2023 se dostal do programu České televize (ČT) osmidílný komediální seriál Jana Prušinovského Dobré ráno, Brno! Režisér, stojící za nejúspěšnějšími českými sériemi jako Okresní přebor, Trpaslík nebo MOST! a držitel čtyř Zlatých lvů, spolupracoval na scénáři s Tomášem Holečkem, podepsaným pod Comebackem či filmy Rafťáci a 2Bobule. Kamery se ujal, tak jako při předchozích úspěších Prušinovského, Petr Koblovský. Co se hereckého obsazení týče, autoři sáhli po nepříliš okoukaných, avšak ověřených tvářích Jana Kolaříka, Zuzany Zlatohlávkové, Simony Lewandowské nebo Terezy Volánkové a doplnili je osobnostmi hrajícími sami sebe. Z hostů brněnského studia to jsou například Jiří Pavlica nebo Halina Pawlowská, v šestém díle se na natáčení StarDance mihnou i Marek Eben s Terezou Kostkovou.

Většina děje se odehrává v prostorách brněnského studia ČT. V časných hodinách se snaží skromná redakce v čele s režisérem Mirkem naladit diváky na nový den. Kromě vytvoření dobré nálady má ale pořad ještě jeden úkol, zvýšit sledovanost. Ačkoli pracují ve veřejnoprávní televizi, mají kvůli těmto číslům moderátoři nůž na krku. Více lidí totiž sleduje i ranní program z Ostravy, a to v Brně nelze trpět.

Prušinovský nemá ve zvyku pohádkové rozdělování charakterů na kladné a záporné. V tomto případě ale tak trochu chybí i kategorie postav, se kterými se může divák ztotožnit. Během 224 minut se sice dozvíme, jak vypadá soukromí jednotlivých protagonistů, ale nezdá se, že by si k nim autoři vytvořili nějaký vztah. Nelítostně je vystavují nejtrapnějším momentům trvajícím často déle, než by bylo divákovi příjemné.

Hrdinové řeší nastalé situace způsoby, které můžeme jen těžko považovat za realistické. Pro příklad uveďme problém rosničky Andrey. Ta v první epizodě sebere na popud uvědomělého spoluobčana psí exkrement a vloží ho do kabelky. Když po příchodu do studia potřebuje vytáhnout ovladač na greenscreen, celý obsah kabelky je dohněda. Několik minut před živým vstupem Andrea hystericky obíhá všechny kolegy a chce, aby jí ovladač vyndali. Nejenže jí nikdo nepomůže ovladač vytáhnout a musí tedy nakonec sáhnout do jámy lvové sama, ale v osudný moment do místnosti vstoupí umělec Pavlica. Ten si pamatuje blonďatou moderátorku jako malou holčičku, a „žabička“ prokáže své ignorantství, když netrefí hudebníkovo jméno, kapelu ani dílo.

Tento moment není zdaleka jediný, kde můžeme vidět absolutní neochotu, kariérismus a sobectví (skoro) všech členů redakce. Těmto charakterovým rysům se vymykají snad jen dvě postavy. Jednou z nich je režisér Mirek, který sice také dlouhou dobu nedává najevo zájem o ostatní, ale u něj jediného se dočkáme vývoje od vyhořelé, lhostejné osobnosti, k lidské bytosti s obrovským množstvím chyb, ale i citem a smyslem pro odpovědnost za svou práci a své lidi. Mužem schopným empatie je moderátor se smyslem pro humor tříletého dítěte Cyril. Ten sice nepatří mezi elitu svého oboru, ale má moc rád lidi a život.

Samotný scénář je nápadně absurdní, herecké výkony působí ve většině případů spíše divadelně. Moderátorka Radka je neustále povzbuzená kokainem, pro přehnané jednání ostatních postav ale neexistuje žádné racionální vysvětlení. I hudba je hlasitější a výraznější, než bývá zvykem. O nic méně naléhavě nepůsobí ani kamera. Jako vzorový příklad poslouží scéna z osmé epizody, kdy se při dronovém záběru na černá auta ČT blížící se Brnu najednou nálada překlopí do žánru detektivky.

Neustále zvýrazňovaná nadsázka v seriálu bezesporu funguje a nabízí mnoho komických momentů. Zároveň ale působí jako obhajoba velmi tvrdé kritiky. Může se zdát, jakoby autor divákovi říkal, že je to vymyšlené, že se tu dějí holé nesmysly. Ve skutečnosti ale mluví jinak. „Člověk něco zažije, něco někde zaslechne, něco ho zaujme, pochytá nějaké věty – a pak to transformuje do uměleckého tvaru. Takže ano, je to fikce, která se zakládá na naprosto reálných věcech,“ odmítl v Interview ČT24 odtržení od reality režisér. Po takových slovech může diváka zamrzet, že se tvůrci nevyhnuli absurditám, jako je například záměna Hradišťanu za Fleret téměř všemi členy redakce. Pokud je scénář založený na „reálných věcech“, není důvod, proč neudělat reálnější i celý seriál.

Dílo není nijak náročné na konzumaci. Divák se nedozví nic, co by mu mělo změnit svět. Co se zábavy týče, nejeden fanoušek Prušinovského, očekávající další MOST! nebo Okresní přebor, může být nakonec zklamaný. Dobré ráno, Brno! ale vyniká v konstruktivní (sebe)kritice. Daří se zde s humorem zachytit spoustu českých neduhů. Ať už jde o alkohol a drogy na pracovišti, nevraživost mezi některými kolegy, nedodržování kompetencí a jiné, jsou to problémy, které se objeví ve většině pracovních kolektivů, ale jen zřídka se řeší.

Kamila Kliková se na scéně objevuje poprvé v epizodě Ohněstrůjce. Jako reportérka Moravských novin chce napsat článek o brněnské pátrací stanici. Když se ale na místě rozhodne udělat několik fotek, přistihnou ji četníci a celý nevyvolaný film jí zabaví. To ji ale neodradí. Místo článku o četnictvu tak začne na vlastní pěst rozplétat případ ztraceného dynamitu v blízkém kamenolomu. A díky svým novinářským zkušenostem skutečně brzy najde pachatele.

Hned od první chvíle je vidět, že se v postavě energické reportérky potkává několik stereotypů, které mladé novinářky provází už dlouhou dobu. Je zbrklá, neodbytná a doufá, že narazí na sólokapra, který by ji proslavil. A když si někdo nemůže vzpomenout na exkluzivní informace, ráda mu několika bankovkami osvěží paměť.

Protože ale Četnické humoresky sledují dobu od první republiky až po začátek druhé světové války, musí dojít i na postupný vývoj postav. Z kdysi mladičké reportérky, které je všude plno, se tak postupně stává známá novinářka, která nesmí chybět na žádné společenské akci v Brně. Zakládá si dokonce i vlastní magazín. Na vavřínech ale neusíná, a místo pobíhání po Brně a hledání novinek, se zaměřuje na příběhy místních obyvatel.

Právě v tu chvíli se v Kamile Klikové projevuje i lidskost, která v první chvíli nemusela být až tak zřetelná. Začne spolupracovat s fotografem Líbalem, kterému pomůže se zařizováním ateliéru. Výměnou za fotografie do svého magazínu mu domlouvá zakázky. V meziválečném období jsou to chvíle její největší slávy.

Jakmile se ale začne blížit druhá světová válka, práce Klikové začíná být stále těžší. Dostává se do sporu s Němci v Brně a má problémy s tiskem svého magazínu. Po podepsání Mnichovské dohody a zabrání Sudet se tak rozhodne opustit své dílo a odlétá vládním speciálem do Anglie. Doufá, že se do Brna zase jednou vrátí, a tak všechno svoje vybavení daruje fotografovi Líbalovi. Ten ho má opatrovat do chvíle, než se znovu potkají.

Do světa žurnalistiky se dostáváme ve chvíli, kdy si Tully v útlém věku vysní, že se stane příští Barbarou Waltersovou, která byla první americkou ženskou hlasatelkou zpráv na televizních obrazovkách. Je odhodlaná pro svůj sen udělat vše. Často jde přes mrtvoly a nikdy se neomlouvá. Ačkoliv je Tully velmi tvrdá a neohlíží se ani na svoje nejbližší, jedno se jí musí nechat. Vždycky bojovala za to, aby světu dokázala, že ženy na televizní obrazovku v pozici hlasatelek či moderátorek patří. Setkávala se s předsudky i stereotypy, čelila nehezkému označení, že je jen „hezkou tvářičkou, která si svou kariéru zajistila v ložnici místo v práci”, ale nakonec to dokázala a stala se jednou z nejznámějších tváří Ameriky.

Oproti ní Kate vystupuje jako tichá, neprůbojná a nesmírně milá žena, která představuje klišé „Tichá voda břehy mele.” Ačkoliv se chtěla stát spisovatelkou, Tullyina tlaková vlna pro splnění snu sejme i Kate, která vnikne do světa novinařiny spolu s ní. Za jejím úsměvem se skrývá obrovský talent na psaní a často je mozkem celé reportáže. Několik příběhů, kterým dala Tully tvář, sepsala právě Kate. Po celou dobu seriálu působí, že jí taková pozice vyhovuje, ale i tak má divák chvilkami chuť zařvat, ať se sebere a nemarní svůj talent v koutě. Na rozdíl od své kamarádky a manžela nedokáže jít přes mrtvoly a vždy se ohlíží na ostatní, kvůli čemuž ztrácí pracovní příležitosti. V poslední časové lince působí Tully jako hlavní tvář denní talk show The Girlfriend Hour a stává se idolem řady divaček. Johny, dříve její nadřízený v televizi, pořad produkuje a Kate zpočátku neúspěšně proplouvá mezi rodinným životem a prací.

Johny je podobně zapálený jako Tully a pro dobrou reportáž by udělal cokoliv. Věří, že by novináři měli předávat opravdu důležité a hodnotné informace. Proto se vydává do zemí postižených válkou a kromě traumat si odváží odhodlání ukázat světu, co se v nich děje. V ten moment však narazí. V seriálu je zobrazeno, jak mají určitá média nastavenou svojí agendu, přes kterou nejede vlak. A tak když vedení televize nabízí reportáže a články z války, jeho návrh neprojde, protože se obsah k jejich stylu nehodí. Johny je z toho velmi frustrovaný a po celou dobu své kariéry bojuje s tím, že nesplňuje novinářské poslání, které by chtěl. Do zemí zasažených válkou se i po letech vrací, ale vlastně není jisté, jestli svou touhu s posláním skutečně uspokojil.

Všichni tři představují určitý typ novináře, které bychom mohli označit jako škatulky. Novinařina sice není hlavním tématem seriálu, ale i tak nám jí podává z několika možných úhlů. Velkým plusem jsou právě ty často kritizované tři časové linky, ve kterých můžeme sledovat, jak se novinářská práce během let proměňovala. Jsou tam viditelné rozdíly v používaných technologiích, podobách studií, ale i přístupy k práci či postavení žen v novinařině.

]]> http://mediator1.upmedia.cz/2023/03/31/novinar-v-popkulture-cesta-svatojanskych-musek/feed/ 0 http://mediator1.upmedia.cz/2023/03/17/novinar-v-popkulture-pulnoc-v-hotelu-pera-palace/ http://mediator1.upmedia.cz/2023/03/17/novinar-v-popkulture-pulnoc-v-hotelu-pera-palace/#respond Fri, 17 Mar 2023 08:32:58 +0000 http://mediator1.upmedia.cz/?p=23829 Netflix do své nabídky v minulém roce přidal seriál Půlnoc v hotelu Pera Palace inspirovaný knihou Charlese Kinga. Příběh popisuje dobrodružství mladé novinářky Esry. Díky tajemství hotelu se přenese do minulosti, kde bude pomocí svých novinářských zkušeností vyšetřovat vraždu a zachraňovat budoucnost Turecka. Touží po investigativní novinařině a nejradši by zkoumala případy podobné těm v knihách Agathy Christie. Zvídavá Esra, novinářka istanbulského časopisu, nedostává ke zpracování články, které by si přála. Musí psát o běžných...

Česká televize loni na podzim uvedla desetidílný seriál Ochránce z per scénáristů Tomáše Feřteka a Matěje Podzimka, který letos ocenila také Česká filmová a televizní akademie. Populární středoškolský učitel Aleš Pelán (Lukáš Vaculík) se v kriminálně dramatické sérii ujímá nově vzniklého úřadu školského ombudsmana, jenž pracuje pod ministerstvem školství.

Protagonista Pelán bulvárem opovrhuje, nejprve proto s redaktory bulvárních plátků odmítá komunikovat i přes jejich zájem o jeho osobu. Nakonec se ale rozhodne přednést mezi kolegy nepopulární názory v diskusním pořadu Máte slovo. Po nástupu do funkce školského ombudsmana musí Pelán řešit medializaci úmrtí vychovatelky nebo žáka, inkluze či nošení muslimského šátku hidžábu ve školách. Dotčeným školám radí, jak zvládnout krizovou komunikaci, a nevyhne se ani hovorům s bulvární novinářkou Bekovou, která se věnuje právě skandálům ve školství.

„Hraji cílevědomou, silnou osobnost, která nikomu nedá nic zadarmo. Role bulvárních novinářů je vždy tak trochu na hraně morálního kodexu. Sama velmi uznávám práci nezávislých a investigativních novinářů. Beková je tak trochu něco mezi,“ uvedla herečka Barbora Šporclová Kodetová.

„Rádi doplníme informace, kde se vám jich nedostává, pane ombudsmane.“

Ačkoli novinářka školského ombudsmana mnohokrát podrazí, dodá vždy Pelánovi informace, které potřebuje znát. Média všechno zjistí dříve než úředníci ministerstva školství, třeba o vraždě vychovatelky se proto ministr dozvídá až od novinářů účastnících se tiskové konference. Také interní komunikaci na ministerstvu předchází mediální sdělení.

Beková si na faktické přesnosti článků příliš nepotrpí, je ale schopná zajistit si přístup k dokumentům, ke kterým by se správně vůbec dostat neměla. Třeba poznatky z lékařských zpráv jí proto nejsou cizí, video žáků šikanujících učitelku pro změnu získá výměnou za finanční úplatu a informace.

Přestože ministerstvo média o živých případech neinformuje, před Bekovou se nic nedaří utajit. Zaměstnanci ministerstva novinářce donáší ať už za peněžní odměnu, nebo z vlastního přesvědčení, pro dobrou věc. „Pro vás je bulvár něco úplně přízemního, jenomže já si myslím, že člověk má mluvit se všema a nad nikoho se nepovyšovat,“ zazní z úst Pelánova řidiče Petra Starého (Pavel Řezníček).

„Když vám napíšou, přehrajte to na mě, já už to nějak zařídím.“

Pelána před Bekovou varuje také tisková mluvčí ministerstva Barbora Černá (Agáta Červinková). „Novinář, a takový novinář zvlášť, natožpak ženská, je prostě nepřítel. Ta s vámi nikdy nebude mít slitování. Já jsem v redakci dělala, tak to vím.“ Pelán se ale komunikaci s žurnalisty prostě nevyhne a mluvčí se pak jen může snažit minimalizovat škody.

Tvůrcům se tak podařilo zachytit trend komunikování institucí s novináři přes tiskové mluvčí a další PR pracovníky. „Jestli chcete takovou věc vyřešit v klidu, tak čím míň o tom média vědí, tím líp. To neprospívá ani mně, ani vám, ani úřadu. Je lepší mlčet a nezvedat telefony. Když vám napíšou, přehrajte to na mě, já už to nějak zařídím,“ vysvětluje Pelánovi  v seriálu mluvčí Černá.

Spárům Bekové nakonec skutečně neunikne ani školský ombudsman, který se také objeví v negativním světle novinových titulků.

Seriál začíná, když se hlavní hrdinka Serena van der Woodson vrací zpět na manhattenskou školu mezi své staré známé. Serena narazila na tvrdou realitu, kdy se k ní obrátili zády její přátelé a stali se spíše nepřáteli. Tím začíná boj o novou královnu školy, kterou se stane buď Serena nebo její nejlepší kamarádka Blaire. Postavení každého ve školní hierarchii je pro studenty velmi důležité, proto o něj spolu tolik bojují. Ovšem všechno dění a veškerou pověst každého jednoho studenta má v rukou někdo jiný. Internetový bulvární deník Super drbna. Je to někdo ze studentů, učitelů, rodičů nebo někdo úplně jiný? „To se nikdy nedozvíte,“ jak by řekla sama Super drbna na začátku každého dílu. Na konci poslední série však bude její identita divákům prozrazena.

O novinářské práci Super drbny toho bohužel moc nevíme. Tipy na skandály, kterými se tento internetový deník živí, ji posílají sami studenti. Velký mediální dosah a vliv na myšlení a chování studentů ji ale nemůžeme upřít. Veškerá sociální kontrola na škole podléhá zájmům Super drbny. Tento bulvární deník určuje moc a postavení na škole. Svým způsobem reflektuje dosah dnešních sociálních sítí.

Vedle toho se snaží stát se spisovatelem i další hlavní postava Dan Humpfry. Ze začátku má snahu psát povídky inspirované svým životem. Bohužel ten není nijak zajímavý a na praxi u významných novinářů nepochodí. Postupně zjišťuje, že napsat chytlavý článek o který bude zájem, znamená v New Yorku trochu špinavých praktik, které nepatří mezi Danovi silné stránky. Musí se vyrovnat s pro něj neznámým nátlakem jako na novináře, což někdy znamená jít za hranu svého komfortu. Největší dopad na jeho neúspěšná díla mají osobní trable. Na své cestě se mnohokrát setká s možností úplatku a zase trochu lépe pozná jak to v tomhle odvětí chodí a sám se bude muset rozhodnout, jakým spisovatelem se chce stát.

I přes povrchní obal je seriál poměrně chytlavý a neustálé zvraty udržují napětí. Hlavní hrdinové si své dospívání užívají díky svým možnostem naplno. Kvůli postavení na škole se však musí hlídat před bulváry, což se jim často nedaří a ty toho patřičně využívají. V návaznosti na to nám seriál ukazuje jak je manipulace médií díky financím snadná a jakou výhodu v tomto světě představuje mít média na své straně.

Shelley (Sasha Alexander) je novinářkou píšící pro Seriálový měsíčník, který si nenechal ujít příležitost vyzpovídat vycházející hvězdu soap opery Joeyho Tribbianiho. Shelleyny otázky směřují hlavně k jeho hereckým výkonům, avšak dotkne se i témat osobní roviny.

Shelley působí přátelsky a její vizáž je velmi reprezentativní. Komunikativnost a spontánnost jí dává odvahu k reagování na podněty vyšlé ze strany dotazovaného. Pro její profesi se Shelley hodí zvídavost, kterou oplývá. Jako správná novinářka má bloček na poznámky a diktafon, ze kterého může následně rozhovor přepsat. Otázky, které klade bývají spíše bulvárního charakteru, avšak Shelley na tato témata cílí účelově, neboť ví, co čtenáře Seriálového měsíčníku zajímá nejvíce a snaží se podle toho řídit.

Jedná se o typický  rozhovor s umělcem, kde je hlavním předmětem jeho dílo a projekty, na kterých momentálně, dotazovaný umělec, pracuje. Klade mu také otázky týkající se jeho životosprávy, volného času i přátel.  Pokud si Shelley není jistá respondentovou odpovědí, doptá se na detaily, aby žádná informace nebyla překroucená. Nebojí se použít ani své ženské zbraně, které jí napomáhají z Joeyho vytáhnout i peprnější informace. Shelley je novinářkou pečlivou a to dokonce natolik, že se pro svou práci nebojí obětovat téměř cokoliv.

Joey si celou dobu dává pozor, aby při rozhovoru neřekl žádnou hloupost a pro jistotu nechá zbytek party dohlížet na jeho odpovědi. Když už si myslí, že vše zvládl, položí mu Shelley závěrečnouotázku, kterou v Seriálovému měsíčníku pokládají redaktoři každému herci. „Jaký seriál máte rád?“ Joeyho povaha se naplno projeví a bezmyšlenkovitě odpoví, že na seriály nekouká vůbec a považuje je za ztrátu času. Až poté mu dojde, že tím vlastně urazil své fanoušky a snaží se přimět Shelley, aby tuto odpověď neuváděla. Využije k tomu svou jedinou zbraň a pozve ji na schůzku. Shelley se ve výsledku podvolí Joeymu mužskému šarmu a jeho odpověď nevyužije.

Pokračování českého seriálu o hokejovém trenérovi a vítězi olympiády v Naganu Luboši Hrouzkovi, kterého hraje Jiří Langmajer, se potkal opět s velkým ohlasem. Televize Seznam jej od června vysílala v hlavním čase pravidelně každé pondělí, přičemž nejnovější díly přišly na řadu v první polovině října. Poměrně mladá televize stojí také za předchozí druhou sérií, pod první je podepsaná internetová Obbod TV. Tvůrcem seriálu je Daniel Strejc, scénář napsal Petr Kolečko a celé dílo zrežíroval Vladimír Skórka, který velice kvituje, že se díky spolupráci se slovenskou „Jojkou“ a místu natáčení stal z Lajny „mezinárodní projekt“.

I přes odlišný způsob pojetí jednotlivých sérií se seriál může těšit velké popularitě, což dokazují také čísla. První dvě řady mají na stream.cz, který patří pod Seznam, přes milion zhlédnutí na jeden díl. Závěrečná osmička dílů je aktuálně těsně nad průměrem 400 tisíc a první díl se blíží již 700 tisícům. Za jeden z důvodů oblíbenosti můžeme považovat aspekt předvídatelnosti, seriál je totiž plný propracovaných obratů a relativně překvapivých změn. Takže kdo si myslí, že ví, jak se děj bude dále odehrávat, s poměrně velkou pravděpodobností se splete.

Zájmu napomáhá také skvělá herecká obsazenost. Od již zmíněného, Jiřího Langmajera se dostaneme přes Zdeňka Piškulu (Hrouzkova syna), Hanu Vágnerovou, Michala Suchánka, Václava Neužila, Romana Mrázika až po Zuzanu Stavnou, Janu Bernáškovou, Maroše Kramára či Michala Isteníka. V sérii, narážející svými vtipy ve velké míře na Brno a Slovensko, si zahrál v krátkých střizích dokonce i nestárnoucí hokejový bůh Jaromír Jágr, kterému dělal v hokejovém studiu společnost jako expert Tomáš Měcháček. Zápasy netradičně komentuje Jaromír Bosák, za normálních okolností fotbalový komentátor.

Nejnovější série stála opravdu za to, což dokazuje i hodnocení na Česko-slovenské filmové databázi. Celá řada má velmi solidních 78%, nejlepší díl byl ohodnocený dokonce 87 procenty. Jedná se o epizodu s názvem Duše, kde diváci byli svědky bratrovražedného souboje mezi Čechy a Slováky na Mistrovství světa v Praze. Na rozhodnutí, jestli ke stávajícím čtyřiadvaceti dílům přibydou další, je ale nutné si nějaký čas počkat.

Nancy Wheelerová (ztvárněna herečkou Natalií Dyer) je velmi inteligentní dívka a svědomitá studentka. Je také velmi empatická, odhodlaná a odvážná. Její zvídavost vzroste ve chvílí, kdy se ztratí její nejlepší kamarádka Barbara.

Nancy vystupuje ve všech doposud vyšlých sériích. V první sérii přichází na kloub zmizení Barbary společně se starším bratrem ztraceného chlapce Jonathanem. Ve druhé sérii postupně proniká do světa investigativní žurnalistiky. Touží po spravedlnosti pro zemřelou kamarádku, pátrá na vlastní pěst, dokonce provede riskantní odposlech těch, kteří jsou zodpovědní za Barbařinu smrt. Spojí své síly s bývalým investigativním žurnalistou, aby za každou cenu usvědčila viníky.

Ve třetí sérii Nancy pracuje jako novinářka v The Hawkins Post, jenže je svými misogynními spolupracovníky neustále šikanována jakožto jediná žena v redakci. Čelí výsměchu, její nápady jsou vždy hned smeteny ze stolu a místo podílení se na chodu redakce nosí kávu a svačiny. Opět se ukazuje její odhodlání, chce získat respekt a uznání, a tak se pustí do vlastního projektu, kterým chce všem vytřít zrak. Naneštěstí kvůli tomu přijde o práci. Přesto se nevzdává a svůj projekt chce dokončit. V tu chvíli ani netuší, jakým hrůzám je skutečně na stopě.

Postava Nancy Wheelerové je skvělým vzorem pro mladé ženy. Ukazuje, že se nemají bát postavit samy za sebe a jen tak se nevzdat.