O besedu, kterou na poslední dubnové úterý naplánovaly katedry žurnalistiky a slavistiky, byl velký zájem. Přestože se brzy podařilo obsadit všechna místa k sezení, zbylí zájemci se nenechali odradit, a plnit se tak začaly i schodišťové uličky přednáškového sálu. Hostem totiž byl dlouholetý zahraniční zpravodaj Miroslav Karas.

Karas mezi lety 1992 až 1998 reportoval pro Československý a posléze Český rozhlas z Polska. Poté se pro Českou televizi hlásil z Varšavy, ale i z Běloruska, Pobaltí nebo Ukrajiny. V roce 2012 se přesunul do Moskvy, odkud monitoroval dění v postsovětském prostoru, a na jaře 2020 se stal ředitelem TS Ostrava.

„Se zahraničním zpravodajstvím jsem začínal, když neexistoval mobilní telefon ani internet. Zpráva, kterou jsem si předem načetl na magnetofonový pásek, se pak telefonicky poslala do Prahy. Někdy se to podařilo, jindy ne. Mělo to kvalitu telefonního hovoru, ale já to uctíval – vypadalo to, že opravdu voláte ze zahraničí,“ vzpomínal Karas na jeho začátky v Polsku.

Cestování, potkávání nových lidí i haldy lidských ostatků

Karas připomněl, že televizní zahraniční reportér pracuje v týmu s kameramanem. V destinacích, jako je Rusko, jim navíc asistuje místní člověk, který pomáhá s vyřizováním mnoha formalit. Tento tým si ale rozděluje i role řidiče, produkčního, zvukaře, osvětlovače nebo střihače.

Zahraniční zpravodaj podle Karase skutečně pozná a procestuje zemi, ve které pracuje. „Člověk se setká se spoustou lidí, pohledů, názorů, příběhů. Nemusíte chodit do práce na směny, pracujete z terénu, nebo z bytu v zahraničí. Třeba i u piva mluvíte s lidmi, sledujete zpravodajství a vzděláváte se – zahraniční zpravodaj musí být neustále v obraze. Domů do Česka se ale dostanete jen v létě a o Vánocích,“ vysvětloval, co všechno tato práce obnáší.

„Pokud se ale někdo vydá cestou zahraničního zpravodaje, musí být připravený na to, že půjde do války. Nikdy mě nenapadlo, že zastřelí někoho kousek od nás, že budu potkávat hromady lidských těl, včetně těl malých dětí,“ připomenul Karas i stinnou stránku jeho někdejší profese. „Samozřejmě můžete odmítnout a říct, že do toho nejdete. Je to otázka hodně interní a intimní. My jsme se s kameramanem poradili a ve válce strávili několik měsíců,“ doplnil.

Novinář v Rusku má tvrdý chleba

Část přednášky Karas věnoval také specifikům novinářské práce v Rusku. „Ruský režim zvláště novinářům ze zemí NATO nepomůže. Řeknou vám, ať otázku pošlete faxem, oni pak mají třicet dnů na odpověď. V Estonsku nebo Lotyšsku jsou ministři dostupní na mobilních číslech, v Rusku můžete volat leda tak z okna,“ vysvětloval, jak složité je v největším státě světa získat oficiální vyjádření.

„Já nejsem kompetentní, tohle vám může říct jen ministr, pošlete fax, ministr se s vámi rád sejde,“ tak Karas popsal typickou odpověď ruských tiskových mluvčí i na banální dotazy redaktorů. Ruské orgány si přehazují odpověď, dokud novináře nedonutí to vzdát, k Putinovi se pak dostane jen vybraná hrstka prokremelských novinářů.

Publikum se také dozvědělo, že natáčení ve veřejném prostoru ruští obyvatelé mnohdy oznamují policii a ruská státní média informují jen o tom, co se hodí vládnoucí garnituře. Novinář v Rusku si proto podle Karase musí vybudovat síť kontaktů, aby vůbec věděl, že se zrovna něco důležitého děje.

Nezodpovězené nezůstalo ani světové téma číslo jedna – ruský útok na Ukrajinu

Karas také odpovídal na dotazy publika a beseda přirozeně začala směřovat i k ruské agresi na Ukrajině. „Já jsem samozřejmě na straně toho, kdo se brání. A brání se Ukrajina, útočníkem je jednoznačně Rusko. Ruská propaganda přitom o válce mluví jako o speciální mírové operaci, čemuž mnoho Rusů věří. Ve válce lžou všichni – musí lhát. Rusové chtějí ospravedlnit zvěrstvo, které páchají, a Ukrajinci se snaží zmobilizovat vlastní národ k dalšímu hrdinskému odporu,“ zastal se Karas jednoznačně ukrajinské strany barikády.

„Představte si, že se rozvede dlouholeté manželství. Bývalá manželka si najde nového partnera, tak jako si Ukrajina, která kdysi žila s Moskvou, našla nového partnera – Západ. Jenže bývalý manžel přijde a rozbije jí hubu, protože s tím nesouhlasí. Tak se v mých očích dnes chová Moskva,“ uzavřel Karas lidským příměrem celou přednášku.

Kvůli lepšímu pokrytí války na Ukrajině se hlavní zpravodajská relace TV Nova protahuje o dvacet minut, a to i o víkendu. Nyní má na místě konfliktu dva štáby. Lucie Hlubučková reportuje ze Lvova a okolí, informace z hlavního města přináší Jan Zálužský. Celková stopáž zpravodajské relace Televizní noviny má díky těmto změnám hodinu a nové filmy tak budou začínat až ve 20:40. „I nadále spolupracujeme s dalšími štáby sesterských televizí v rámci CME a monitorujeme i situaci na hranicích tak, abychom divákům přinášeli aktuální a ověřené informace,“ vysvětluje Kamil Houska, ředitel zpravodajství a publicistiky TV Nova. V důsledku vývoje situace na Ukrajině není tato změna ojedinělá.

Web televize nově nabízí i ukrajinské vysílání TN LIVE Україна. Na jeho činnosti se podílejí novináři z celé Ukrajiny. „Jsme si plně vědomi toho, že lidé, kterým se podařilo z války uprchnout a jsou nyní na území České republiky, potřebují mít přehled o situaci u nich doma v mateřském jazyce,“ uvádí Houska.

Kromě mimořádných vstupů se od úterý o hodinu protáhne i Snídaně s Novou. Končit bude až 9:35 a vyřadí tak z vysílání automatickou reprízu pořadu Na lovu. Od čtvrtka je taky na webové stránce Nova Plus dostupný obsah pro děti v ukrajinštině. „Všechny děti a rodiny tak bez ohledu na místo svého pobytu v České republice si budou moci na internetu bezplatně sledovat pohádky, rodinné filmy a další pořady v jejich rodném jazyce,“ uvádí TV Nova v poslední tiskové zprávě.

Dalších změn v důsledku dění na Ukrajině stále přibývá a podle dosavadního vývoje, jich ještě přibývat bude.