Jak jste spokojena s prací v Newsroomu? Je to pro vás ten pravý pořad? Nebo máte zálusk ještě na jiné pořady?

Newsroom mě velmi baví, protože obsahuje témata se týkají médií, mediálního dění, ale i dezinformací a konspiračních teorií. Jsou to moje téma, psala jsem na ně i diplomovou práci, kde jsem dělala rozhovory s lidmi, kteří propadli konspiračním teoriím a zkoumala jsem, jak to změnilo například jejich politické postoje, jejich pohled na svět a velmi mě to bavilo. Takže Newsroom je přesně taková relace, která se věnuje těmto cílovým tématům. Navíc mě velmi mě baví zpravodajství a publicistika, v ČT jsou široké možnosti, co byste mohli dělat, takže já mám oči otevřené a vždy, když z nějaké redakce, nebo někde jinde, potřebují pomoct, tak se ráda zapojím a pomáhám, kde se dá. Pomáhám především se slovenskými tématy, protože tam mámo oproti českým redaktorům výhodu. Takže například nedávno, když byl atentát na premiéra Roberta Fica, tak jsme mimořádně vysílali s Lukášem Mathém, byli jsme ve studiu a komentovali jsme společně veškeré dění, pomáhali jsme si a přinášeli divákům čerstvé informace, které průběžně přicházely, takže cokoli takového se vyskytne, tak vždy ráda ve vysílaní pomůžu jakékoli redakci.

Máte pracovní kalendář máte hodně nabitý vzhledem k tomu, co se děje Slovensku i v Polsku?

Myslím si, že tato sezóna pro nás v Newsroomu, která začala loni v září, je mimořádně náročná právě kvůli dění na Slovensku, protože se tam konaly parlamentní volby, poté se konaly volby zase v Polsku, což je vlastně taky moje téma. Po parlamentních volbách na Slovensku přišel divoký vývoj, práce slovenským novinářům se velmi ztížila. Po prezidentských volbách přišla vzpoura v komerčních médiích a nastalo bouřlivé dění kolem veřejnoprávní televize na Slovensku. Zároveň bylo také bouřlivé dění kolem veřejnoprávní televize v Polsku, takže je to mimořádně náročná sezóna a musím říct, že poslední měsíce jsem moc volna neměla, takže už se trochu i těším na letní pauzu.

Myslíte si, že je kritická televizní žurnalistika a žurnalistika obecně na Slovensku v ohrožení už tím, jak se poslední rok situace na Slovensku vyvíjí?

Domnívám se, že kritická žurnalistika na Slovensku je jednoznačně ve velkém ohrožení. Vidíme to ze všech možných směrů. Vidíme tady útoky politiků na novináře, slovní útoky, politiky, kteří si na ulici novináře natáčejí. Je na scéně nový zákon, který zrušil a vytvořil novou instituci veřejnoprávní televize a rozhlasu. Je tu hodně věcí, u kterých odborníci bijí na poplach. Zároveň je teď bouřlivé dění v komerční televizi Markíza, kde se bouřila redakce proti vedení, popisují údajné zásahy do jejich práce ze strany jejich šéfa zpravodajství a publicistiky. Takže si myslím, že slovenská žurnalistika je v ohrožení, ale byla v ohrožení i v minulosti a slovenští novináři proti tomu uměli vždy bojovat. Dělají kvalitní práci a věřím, že to na Slovensku není ještě úplně ztracené.

Máte teď tendence, více než kdykoli jindy, se na mediální scénu na Slovensko vrátit?

Často myslím na to, že bych ráda byla doma na Slovensku a že bych tam možná uměla, novinářsky přispět, že by to možná nebylo na škodu. Zároveň si myslím, že ta pozice Slovenky v ČT má také tu výhodu, že mnoho Slováků se obrací na ČT, a hodně Slováků věří tomuto veřejnoprávnímu médiu, je to pro ně důvěryhodná televize. Díky tomu, že jsem tady, mám možnost témata zpracovat s jistým nadhledem a odstupem zpoza hranic. Takže si mám za to, že i z této pozice z Česka umím na ta témata poukázat a možná je to hodnotnější, protože v tom nejsem tak angažovaná a umím si ten odstup zachovat, i když je to těžké.

Do jaké míry máte volnou ruku při tvorbě vašich reportáží? A jak dlouho reportáž připravujete?

V naší redakci máme volnou ruku na témata, přinášíme na porady své návrhy, někdy téma přijde od editora, který potřebuje něco zpracovat. Vždy o tématech diskutujeme a já se snažím, aby má práce byla opravdu pečlivá a všechny fakta důkladně ověřuji. Navíc je tu vždy ještě kontrola od editora, což je skvělé, protože když jste unavení a musíte dokončit nějaké věci, je dobré mít ještě jednoho člověka, který se na to podívá. Máme také dramaturga a šéfku publicistiky, kteří naše reportáže kontrolují. Tato vícefázová kontrola je něco, co na České televizi velmi obdivuji a zažívám to poprvé v takové míře. Pokud jde o časový rámec, většinou pracujeme na týdenní bázi. Děláme jednu nebo dvě velké reportáže týdně, různé vstupy a podcast. Někdy připravujeme nadčasová témata dopředu, ale většinou pracujeme na týdenní bázi, abychom vše stihli v nedělat odvysílat.

 Využíváte hodně při tvorbě vašich reportáží zahraniční zpravodaje?

Záleží na tématu. Někdy zavolám Janu Šilhanovi na Slovensko, aby mi něco natočil a on mi to pošle, pokud není nutné tam jezdit. Když jde o velké téma, které potřebuji pokrýt sama, odjedu do Bratislavy, letos jsem tam byla nesčetněkrát. Musím říct, že Honza Šilhan a také Andreas Papadopulos z Polska jsou skvělí a velmi nám pomáhají. Mohu se na ně s čímkoli obrátit, jsou to velmi šikovní novináři a jsem ráda, že s nimi mohu spolupracovat.

 Bylo to takhle i na Markíze nebo má ČT výhodu?

Ano, určitě. To je jedna z velkých výhod ČT. Když jsem pracovala v televizi Markíza, v komerčním médiu, zahraniční zpravodajové neexistovali. Tím, že jsem v zahraničí studovala, vždy se ráda koukám i za hranice, protože si myslím, že když vylezeme z té naší ulity, která je v rámci našich hranic, tak dokážeme získat úplně jiný nadhled. Na České televizi mám ráda právě to, že má širokou síť zahraničních zpravodajů. Pokud něco potřebuji, mohu jednoduše zvednout telefon a zařídit to jedním hovorem.

 Nelákala vás někdy práce zahraničního zpravodaje?

Ano, určitě mě to lákalo. V České televizi se vlastně cítím jako na zahraničním postu, což je pro mě velmi zajímavé a přínosné, ale už se tu začínám cítit jako doma. Česká témata jsou mi blízká, hlavně politika, kterou velmi intenzívně sleduji. Ale být zahraničním zpravodajem je krásná práce a všem našim zahraničním zpravodajům fandím.

 Co vás motivuje k novinářské práci?

Mě motivuje to, že si myslím, že v prostoru, ve kterém žijeme, bychom měli být vnímaví k tomu, co se děje kolem nás. Mělo by nás to zajímat a domnívám se, že novinařina má obrovskou sílu otevírat témata, poukazovat na dění, které je špatné nebo je neférové. Tím pádem můžu měnit svět k lepšímu, a to je to, co mě na tom motivuje.

Bylo pro mě velmi důležité zkusit si práci v České televizi, abych se naučila postupy a standardy veřejnoprávního média, protože inklinuji k odpovědné žurnalistice, která se v ČT nejvíce cení 

Než jste pracovala v České televizi, pracovala jste právě v televizi Markíza. Máte také zkušenost se dvěma slovenskými rádii – pracovala jste v Rádiu Viva, stážovala v Rádiu Expres. Nemáte tendence se k rozhlasové žurnalistice vracet? Nebo vás baví více ta televizní?

Já jsem začala v televizi Markíza pracovat na zpravodajském webu Tvnoviny.sk. Tam jsem byla na stáži a poté jsem si přidala ještě jednu stáž v nejposlouchanějším rádiu na Slovensku, Rádiu Expres, kde jsem se toho hodně naučila a bylo to vynikající. Následně jsem odjela do Austrálie a když jsem se vrátila, přemýšlela jsem, jestli se mám do Markízy vrátit a jak. Pozvali mě na konkurz do ranní show Teleráno, kde jsem začala následující roky pracovat a u toho jsem pracovala v regionálním Rádiu Viva. K rádiu mě to samozřejmě tahá, ale jeho omezení je to, že se tam nepracuje obrazem, což mě začalo hodně bavit. Já jsem si původně myslela, že budu dělat rozhlasovou žurnalistiku. Lákalo mě to spíše tím rozhlasovým směrem než tím televizním, jelikož rozhlas vám nabízí jistou intimitu, říkám jí veřejná intimita, protože interagujete s lidmi, ale zároveň nejste vidět, můžete být za mikrofonem klidně v teplákách, uvolněný, což se v televizi úplně nedá, protože reprezentujete i obrazem. Ale rozhodně se nebráním v následujících letech ani práci v rádiu. 

Bylo pro vás těžké z týmu Telerána odejít? Chybí vám slovenská televize a je to v České televizi lepší než na Markíze?

Bylo to mimořádně těžké odejít, protože jsem pracovala v týmu plném úžasných lidí a milovala jsem ty rána v Teleránu, protože každé to vysílání bylo jiné. Bylo dynamické, voněla tam káva, byla dobrá snídaně. Velmi jsme se nasmáli během reklamních pauz a shledávám to pěkným obdobím mého života. Samozřejmě na ranní vstávání se nikdy nedá úplně zvyknout, je to velká dřina ráno vstávat ve tři nebo ve čtyři ráno a být svěží před televizní obrazovkou. Bylo to období, které mě naučilo najít v sobě sílu. Každopádně já jsem vždy jistým způsobem vzhlížela k veřejnoprávním médiím, líbí se mi myšlenka veřejné služby, líbí se mi, že veřejnoprávní média mají vysoké etické standardy. Česká televize byla vždy mým vzorem, protože je to opravdu, a jsem o tom přesvědčená, nejsilnější a nejkvalitnější televizní médium v našem regionu. Toužila jsem vidět, jak to tu funguje, jak to chodí, chtěla jsem se něco naučit, vidět více do zákulisí. Takže jsem do ČT šla nejdříve na pracovní stáž, ještě když jsem pracovala na Markíze. Bylo pro mě velmi důležité zkusit si práci v České televizi, abych se naučila postupy a standardy veřejnoprávního média, protože inklinuji k odpovědné žurnalistice, která se v ČT nejvíce cení. Cítila jsem, že byl prostor, kam jsem se mohla posunout. Po stáži si mě tam už nechali a já jsem za to mimořádně vděčná, protože ČT je výjimečná tím, že jsou tu vysoké nároky na práci a tím pádem ta práce doopravdy nabírá na kvalitě, na etických standardech. Je to úžasné prostředí pro intelektuální rozvoj, protože je velmi důležité se vzdělávat a vědomostně se posouvat. Velmi důležitý je obsah, samozřejmě forma, ale velký důraz je kladen na ten obsah, který se divákovi nabízí, a to se mi velmi líbí.

Neuvažovala jste někdy nad tím, že byste šla z Markízy do TV Nova, která je vlastně sesterskou televizí televize Markíza? Neláká vás vrátit se někdy zpět do komerčních médií?

Nebráním se vůbec návratu do komerčních médií. Myslím si, že cokoli budoucnost přinese, tak je třeba mít oči otevřené a není třeba se zavírat někde v ulitě a odmítat nějaké kariérní příležitosti. ČT byla pro mě takovou zárukou žurnalistické kvality, ale rozhodně se do budoucna nechci uzavřít před možností vrátit se do komerční televize třeba i na Slovensko.

Neuvažovala jste nad prací ve veřejnoprávní televizi RTVS, i když je to tam teď velmi problematické?

RTVS mě lákala, přemýšlela jsem nad tím, ale problémem na Slovensku bylo, že generálního ředitele volil parlament, takže ta televize měla a má období nestability, je kořistí politiků a s plánovanými změnami ji čeká turbulentní období. ČT se oproti RTVS dokázala těmto tlakům úspěšně bránit. Přesto držím RTVS palce a doufám, že se situace zlepší. Myslím si, že tam pracují skvělí novináři, a velmi bych si přála, aby Slovensko mělo jednou tak kvalitní veřejnoprávní televizi jako Česká republika. 

Na Slovensku byla sledovanost vždy nakloněna Markíze, že ano?

Na Slovensku měla vždy větší sledovanost Markíza, která historicky suplovala roli veřejnoprávní televize, zejména v dobách, kdy byla RTVS pod silným politickým tlakem. Markíza vznikla v 90. letech jako první komerční stanice, v době, kdy byl u moci Vladimír Mečiar a Slovenská televize vysílala propagandistické zpravodajství. Markíza byla tehdy protipólem této televize a fungovala jako ostrov kritické žurnalistiky. A vlastně si tu pozici roky udržela.

V zahraniční jsem načerpala hodně inspirace

Chtěla jste být vždy novinářkou?

Já jsem měla vždy ráda psaní. Když jsem byla na základní škole, psala jsem do školního časopisu. Ale během střední školy jsem se velmi začala věnovat divadlu, takže jsem se novinařině trochu vzdálila a věnovala jsem se ochotnickému divadlu. Poté jsem odešla studovat do Spojených států a začala zase hodně psát, hlavně o mojí zkušenosti za oceánem. Odstartovala jsem amatérský blog a občas mi kratší texty vyšly ve slovenských Hospodářských novinách. Poté jsem se hlásila na žurnalistiku, protože jsem byla vždy velmi zvědavá, zajímalo mě společenské dění, cítila jsem společenskou zodpovědnost a cítila jsem, že chci něco společnosti vrátit, takže novinařina byla ta cesta, kterou jsem se chtěla vydat.

Máte vystudovanou žurnalistiku a politologii. Na střední škole jste byla rok v Americe, následně na vysoké škole na Erasmu v Austrálii, poté jste ještě absolvovala letní školu na Oxfordu v Anglii v rámci magisterského studia politologie. Která ze zmíněných zemí vám nejvíce přirostla k srdci?

Já si myslím, že Austrálie byla absolutně úžasná, protože to byla skvělá zkušenost a velmi mě bavilo univerzitní prostředí. Vždy jsem si užívala akademickou půdu a vždy mě to tahalo za hranice. A přesně tam jsem si mohla vyzkoušet akademický život na vysoké úrovni. Tím myslím, že to byla vysoká akademická kvalita, byly tam velmi vysoké nároky na studenty – jak psát jednotlivé eseje, jak formulovat myšlenky a jak pracovat se zdroji. A proto jsem si velmi univerzitní prostředí v Austrálii užila.

Ale co se mého života týče, tak mi nejvíce dala asi Amerika, protože jsem byla na škole El Capitan High School v maturitním ročníku, bylo mi 18 let, bylo to hodně utvářející období a Amerika mě velmi ovlivnila. Otevřela mi dveře do světa, najednou jsem zjistila, že se nemusím bát, že ty možnosti jsou, jen je třeba vyhledávat je a mít oči otevřené. A že je úžasné, být v obklopení jiných kultur a lidí z různých koutů světa, takže toto multikulturní prostředí mi přirostlo k srdci. Amerika byla také obrovský výstup z komfortní zóny, protože když jsem tam přišla, neuměla jsem moc anglicky. Musela jsem se naučit v tomto diskomfortu pracovat. 

Co jste si odnesla z Oxfordu?

Ta letní škola byla postavená na tom, že se tam hlásili novináři z různých koutů světa. Účastnili jsme se přednášek různých šéfredaktorů významných světových médií a lidí z jednotlivých mediálních domů. Řešili jsme tam mediální témata, bavili jsme se o tom, kam žurnalistika směruje, jaké jsou problémy ve světě, navzájem jsme o nich diskutovali. Bylo to mimořádně přínosné, protože nám to všem otevřelo oči a poskytlo jiný pohled na žurnalistiku mimo hranice naší země.

Určitě jste si tam získala i kontakty ze žurnalistického světa.

Na to byla právě ta škola zaměřená, abychom mezi sebou interagovali, abychom potom zůstali v kontaktu a když někdo bude něco potřebovat, napíše tomu druhému. Já jsem tam měla jednu novinářku, která pocházela z Ruska, takže když jsme s Newsroomem točili téma, které se týkalo Ruska a potřebovala jsem získat kontakt na studentku žurnalistiky na ruské univerzitě, tak ona mi pomohla.

Poté tam byla například jedna spolužačka, která pracovala jako moderátorka pro Russia Today. Bylo to ještě před ruskou invazí. Ptala jsem se jí, jaká tam byla atmosféra, jak probíhala propaganda v zákulisí. Ona z té televize potom odešla, takže byla otevřená tomu povídat si o tom. Bylo to období, kdy jsem nabrala spoustu inspirace.

Co byste poradila mladým novinářům a novinářkám?

Aby se připravili na to, že budou muset být pracovití, ale aby se nevzdali a nenechali se tím odradit. Aby vytrvali i ve chvílích, kdy to bude těžké a bude se zdát, že jen nosí někomu z moderátorů kávu, protože tak začínal každý z nás. Aby věřili ve svůj talent, aby se nikdy nevzdali svojí empatie a citlivosti, protože novinářský svět má tendenci tyto vlastnosti trochu potlačit a překrýt je jistým cynismem. Je velmi důležité, aby novináři byli empatičtí a citliví. A aby se neustále vzdělávali, protože novinařina potřebuje v první řadě inteligentní novináře.

Zlé jazyky by si zajisté troufly tvrdit, že se blíží zánik veřejnoprávních médií. Trendy by tomu nasvědčovaly ve Velké Británii, u nás a také na Slovensku.

Jak Andrej Danko k RTVS přišel

U našich východních sousedů to asi poprvé začalo bít do očí v roce 2017, kdy se ředitelem Rozhlasu a televize Slovenska (RTVS) stal Jaroslav Rezník budící četné kontroverze. Prvotní obavy z jeho konexí na vládní Slovenskou národní stranu (SNS) a jejího předsedu Andreje Danka měly faktické vyvrcholení v odchodu dvanácti veřejnoprávních novinářů. Kritika a vyhrocená situace ale neustala ani v posledních dnech.

Komunikace s Alenou Zsuzsovou – “Kočnerovou volavkou” a možnou strůjkyní vraždy Martiny Kušnírovej a Jána Kuciaka – není věc, kterou by si dal soudný člověk za rámeček. Leckterému politikovi by dokonce mohla úplně srazit vaz.

To se ale netýká předsedy Slovenské národní rady a šéfa SNS Danka. Přes jeho teflonový charakter už steklo mnoho závažných kauz a ani tato ho nedovedla k žádné velké sebereflexi.

K četným reflexím to ale přivedlo slovenská média, která Dankově, místy i dost lascivní, komunikaci s Zsuzsovou neváhala věnovat titulní stránky i dlouhé články na svých webech.

Svěďte to na Sorose

Jiný názor mělo ale vedení RTVS s Jaroslavem Rezníkem v čele. O tématu vyšlo jen pár skromných zpráv. O celé nahrávce se na vlnách RTVS navíc mluví jako o “údajné”. Zveřejnil ji přitom renomovaný Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) na své platformě Kočnerova knižnica.

Právě tento původ se ale nepozdával šefovi zpravodajství RTVS Vahramovi Chuguryanovi. OCCRP je podle něj totiž sponzorovaná Georgem Sorosem.

Chuguryanovy fantaskní konspirace se náhle střetly s realitou v podobě dalšího odchodu dvou novinářů, stěžujících si na postup v kauze i na dlouhodobou atmosféru v médiu veřejné služby.

Poznání nepřichází

Poslední vlnu nevole v RTVS vyvolalo rozhodnutí pozvat do studia na poslední předvolební debatu mezi jinými právě také Andreje Danka. Zdálo by se to logické – stále je to jeden z nejvýše postavených mužů v zemi a předseda vládní strany. Háček je ale v tom, že se podle posledního průzkumu SNS drží na “krásných” 3,6 procentech. Reálně by si tak na účast ve vládě, národní radě a také ve velké předvolební diskuzi měla nechat zajít chuť.

V posledních dnech se ale jeví, že to dochází i samotnému Dankovi. RTVS k podobnému poznání zatím asi nedošla. Snad jejímu vedení přinesou prozření alespoň výsledky voleb.

Milion pro Slovenku a kroje

Mediální kauzy se nevyhnuly ani vládnímu SMERu. Zatímco jeho předseda a stále vlivný muž Róbert Fico se do značné míry se z dohledu médií a veřejnosti vytratil, druhému muži strany a premiérovi Peterovi Pellegrinimu se zájem médií rozhodně nevyhýbá.

Slovensko je zaplavené volebními reklamami a inzerce se nevyhýbá ani médiím. Na tom by nebylo nic tak zarážejícího, Pellegrini však tyto metody politického marketingu dotáhl ještě o několik úrovní výš.

Jeho tvář se totiž objevila na titulní stránce ženského týdeníku Slovenka, která mu následně poskytla čtyři strany nekritického rozhovoru.

Opravdový rozruch ale vyvolalo až zjištění slovenské pobočky Transparency International, že si za rozhovor nejen prakticky zaplatil a magazín to nikde neuvedl, ale že týdeníku věnoval peníze ze státní pokladny.

V přepočtu 1,2 milionu korun Pellegrini vylovil z rozpočtovy rezervě svého premiérského postu. Toto tučné dýško přistálo na účtu spolku Slovenka, který stejnojmenný časopis vydává a navíc pořádá různorodé společenské akce.

Pellegriniho dar by tak měl podpořit Slovenkou pořádané Dny kroje v Bánskej Bystrici – její obyvatelé se tak tedy asi mají na co těšit.

Minulý ročník folklorního festivalu byl věnován také vzpomínce na Milana Rastislava Štefánika a na velkou osobu slovenského folklóru Štefana Nosáľa. Uvidíme, kterou osobnost si vyberou organizátoři letos, jeden sponzor se o slovo hlásí už teď.

,,Jste gay?“

Mediální skandály kolem Pellegriniho však neskončily – i když už v tom byl slovenský premiér částečně nevinně.

Slovenka totiž nebyla jediným periodikem, do kterého dával slovenský premiér rozhovor. Mezi některé další patřil například i bulvární týdeník Plus 7 dní.

,,Je pravda, že jste gay?” zeptal se na konci rozhovoru premiéra redaktor týdeníku Pavel Knapko. Ten na otázku poměrně rychle záporně odpověděl. Bylo však poznat, že takový dotaz úplně nečekal.

Tím to však neskončilo, naopak, věci okolo premiéra i týdeníku rychle nabraly na obrátkách. Ještě před publikováním rozhovoru se totiž redakce ocitla pod silným tlakem vydavatele, se kterým se s jasným cílem a velmi rychle spojil samotný Úřad vlády Slovenské republiky. Pasáž o premiérově sexuální orientaci se nakonec na stránky opravdu nedostala.

Je samozřejmě na místě ptát se, do jaké míry jsou podobné otázky vhodné – ať už směřují na kohokoli (toto téma výborně zpracoval například Filip Titlbach z Deníku N). Fakt ale je, že o Pellegrinim se podobné zvěsti šíří už dlouho, což ještě víc poukazuje na paradox, že se jedná o muže na prvním místě kandidátky strany, která je v mnohých ohledech skoro až homofóbní.

Nijak to sice neospravedlňuje redaktorovu necitlivou otázku, omluva se ale těžko hledá i pro naprosto bezprecedentní zásah politiků do médií.

Intervence vlády i vydavatele se také podepsal na personální stránce týdeníku – záhy po incidentu z něj odešla šéfredaktorka Katarína Šelestiaková, která s celým postupem vůči rozhovoru nesouhlasila. Skončil také samotný redaktor Knapko.

Podle mnohých kritiků se styl vlády SMERu ve velkém přiblížil tomu Mečiarovskému, před čtvrt stoletím. Pomalu ustupující SMER se těmito kroky nenechal Mečiarem zahanbit a po jeho vzoru směle zasáhl i do médií. Je jen otázka, zda-li je zrovna toto ideální styl rozloučení s voličstvem, to přece jen zvládl Mečiar daleko působivěji.

Dvojí příznak horečky

Slovensko prostě poslední týdny a měsíce žije parlamentními volbami a volební horečka se nevyhýbá ani médiím a politikům.

Tato zvýšená teplota může pro jedny znamenat poslední známky života před definitivním politickým vychladnutím, druhým zase spíš přilévá pot na již tak nervózní rozpálené čelo.

V některých případech to snad může být i obojí, ale o těch zase někdy příště.

Na znovu obnoveném třetím kanálu s názvem Trojka se objeví především televizní díla, která se vznikala v posledních padesáti letech. Nebudou tak chybět dokumenty, kulturní pořady ani dramatická díla. V budoucnosti se má pak objevit také tvorba zahraniční.

Nový program RTVS bude vysílat po celý den. Vysílání se bude skládat ze dvou relací, každá z nich se navíc bude opakovat. První relace tedy poběží od šesti hodin ráno do poledne a bude se následně reprízovat. Večerní zahájí svůj program v šest odpoledne a bude pokračovat až do půlnoci. Opakovat se pak bude následující den.

Na provoz nové televizní stanice vyčlenila RTVS dva miliony euro, v přepočtu tedy okolo 51 milionů korun.

Anketa OTO bola absolútny prepadák a trapas

„Absolútnym víťazom sobotného večera je každý, kto nepozeral anketu OTO.“ Presne takýto titulok zvolil v svojom komentári Marek Majzon z denníka SME. Ja, bohužiaľ ten porazený, som s utrpením a horko-ťažko dopozeral každoročné udeľovanie cien tým „najlepším“ slovenským seriálom, hercom, moderátorom či spevákom podľa divákov.

Celý večer trval zbytočne dlho, bol naťahovaný trápnymi scénkami, komentármi a nemal žiadnu výpovednú a ani zábavnú hodnotu. Dvojica Daniela Hantuchová a Richard Lintner potrebovali na svoje dve vety čítačku, aby ich „nenútený“ rozhovor, mohol znieť čo najprirodzenejšie. „Zábavný“ večer dopĺňal český kúzelník a komik Richard Nedvěd, ktorý dal nominovaným v kategórii publicistika pravduhovoriace náhubky. Toto nacvičené divadielko s prvkami improvizácie by odhalilo aj malé dieťa.

Poriadnym excesom bolo aj to, keď Hudák (moderátor ankety a neskorší absolútny víťaz OTO) spieval za prítomnosti speváckeho zboru a na pódium prišli aj tanečníci v kostýmoch vianočných ozdôb či policajtov. Svoje nadšenie nedokázal skrývať. Udivoval sa nad tým, ako v strede bizarného vystúpenia získa od produkcie všetko, čo si zažiada. Rozhodne mám zmysel pre humor, ale tých „humorných“ veci bolo počas celého večera toľko, že by zrejme na to nestačilo ani päťdesiat A4.

No a keby ste chceli vedieť v Česku, kto sa stal najlepším spevákom, je to slovenský raper z Petržalky, Kali. To už zrejme na Slovensku naozaj nič lepšie nemáme. Boli to štyri hodiny strateného času, ktoré sa dali presedieť napríklad tak nad novodobými dejinami českých zemí… No keby ste chceli náhodou prečítať rozsiahlejšie zhrnutie, ponúkam odkaz na spomínaný článok SME.sk. 

Redaktori RTVS sa v otvorenom liste ospravedlnili za reláciu

Vo štvrtok sa uskutočnila na Rádiu Slovensko diskusná relácia Z prvej ruky. Moderovala ju neskúsená televízna redaktorka, ktorá umožnila urobiť politikovi Andrejovi Dankovi v relácii nevídané vlastné promo. Na rozhovor reagovali redaktori a moderátori verejnoprávneho rozhlasu a televízie Slovenska (RTVS) kritickým otvoreným listom.

Text listu: 

Vážení poslucháči, diváci, koncesionári,
my, redaktori a moderátori rozhlasového spravodajstva RTVS sa vám chceme ospravedlniť za odvysielanú reláciu Z prvej ruky zo dňa 11.4. 2019. Vedenie spravodajstva v nej umožnilo diskutovať predsedovi parlamentu Andrejovi Dankovi bez politického oponenta a za nekritického vedenia relácie neskúsenou moderátorkou domáceho televízneho spravodajstva RTVS, ktorá nie je súčasťou moderátorskej zostavy Z prvej ruky. Za spomínanú reláciu nie sú zodpovední doterajší tvorcovia, ktorí robia svoje relácie podľa najvyšších kritérií novinárskeho povolania a dodržiavajú ich objektivitu, nestrannosť a vyváženosť. Sankcie za nezvládnutú reláciu akceptujeme, do budúcnosti však žiadame vedenie, aby takýmto prípadom predišlo, pretože to poškodzuje dobré meno relácií, ktoré pripravujeme. Odmietame, že by sa na našej práci podpisovali akékoľvek politické vplyvy.

Marta Jančkárová, Juraj Jedinák, Michal Katuška, Jaroslav Barborák, Karolína Lacová, Martin Kalužák, Agáta Staneková, Eva Mravcová, Matej Baránek, Soňa Weissová, Marián Kukelka, Štefánia Kačalková, Katarína Ottová

Zomrela prvá hlásateľka

Vo veku 85 rokov zomrela v piatok prvá interná televízna hlásateľka bratislavského štúdia Československej televízie, Blažena Kočtúchová. Do televízie sa dostala po tom, čo vymenila rozhlasovú prácu za tú pred kamerou. Z rozhlasu si priniesla kultivovaný prejav a výbornú slovenčinu.

Získala viacero ocenení, napríklad Zlatý krokodíl za prínos do televíznej tvorby a v roku 1968 sa dostala do hodnotenia pri udeľovaní cien v Barcelone za hlásateľský prínos.

Futbalový tréner nazval redaktora potkanom

Na štvrtkovej tlačovej konferencii konkretizoval Ján Kozák dôvody svojho odchodu z postu reprezentačného trénera slovenského futbalového tímu. V rozsiahlom prejave Kozák nešetril kritikou ani smerom k médiám. Spomenul redaktora denníka Šport Miroslava Hašana, ktorého nazval „potkan“. „Pre mnohých z vás mladých je vzor. Rýchlo od neho utekajte. Ľudia, majte svoj názor. Je to jeden potkan, ktorý tak škodí futbalu, že to nemá obdoby,“ zneli tvrdé slová trénera na adresu Hašana. Na vyjadrenia Jána Kozáka reagoval vydavateľ denníka Šport i samotný novinár.

RTVS už má náhradu za Maťašovskú

Po škandále a následnej rezignácii Petry Stano Maťašovskej  má rozhlasové spravodajstvo RTVS nové vedenie. Poverený vedením jej funkcie je Vahram Chuguryan, riaditeľ sekcie spravodajstva a publicistiky RTVS. Tímlídrom, ktorý bude riešiť dennú operatívu, je dlhoročný redaktor a moderátor Rádiožurnálu Slovenského rozhlasu Oto Görner, povedala pre Omédiách.com hovorkyňa verejnoprávnej inštitúcie Erika Rusnáková.

Konflikt šéfredaktora konšpiračného časopisu a redaktora RTVS

Konšpiračný časopis Zem a Vek stiahli po kritike z predaja obchodné siete Billa a Tesco. Redaktor RTVS Ladislav Ďurkovič chcel dať v relácii Reportéri priestor vyjadriť sa Rostásovi, stíhanému šéfredaktorovi spomínaného časopisu. Rostás ohlásil na facebooku, že bude vysielať z rozhovoru livestream. Lenže Ďurkovič na stretnutie neprišiel, prihovoril sa na facebooku sám. „Považujem prinajmenšom za neseriózne, ak nie za podvod, že si oznámil svojím fanúšikom stream na rozhovor so mnou, pričom si ma o to nepožiadal a ani si ma neinformoval,“ napísal Ďurkovič Rostásovi.

Šéfka správ rozhlasu RTVS zakazovala informovať o návrhoch opozície

Z prostredia Rozhlasu a televízie Slovenska (RTVS) unikol interný dokument, ktorý určuje postupy pri príprave rozhlasového spravodajstva, ktorými sa majú riadiť redaktori. Opozícia označila takéto pokyny za cenzúru a žiadala okamžité odvolanie riaditeľky spravodajstva a publicistiky rozhlasu Petry Stano Maťašovskej. Maťašovská nakoniec v pondelok rezignovala zo svojej funkcie.

Opozície sa dotkli najmä nasledujúce vety v dokumente. „Nezaraďujeme správy o návrhoch zákonov a noviel z dielne opozičných poslancov predtým, ako neprejdú do druhého čítania, a už vôbec nie bez stanoviska koalície, resp. vecne príslušného rezortu“  a nasledujúce spresnenie „Z týchto návrhov takmer žiadny neprejde prvým čítaním, ich relevantnosť je preto veľmi nízka. Často ide o odborne nepripravené, nesystémové a neprekonzultované návrhy, ktoré majú skôr zaujať verejnosť, ako riešiť problém. (Poslucháča by skôr zavádzali, ako informovali.).“

Moderátor RTVS odchádza po excese v relácii 

Moderátor Branislav Dobšinský odchádza po problematickej relácii Sobotné dialógy z verejnoprávnej RTVS. „Rozhlas a televízia Slovenska a Branislav Dobšinský sa dohodli na ukončení pracovného pomeru od 9. októbra,“ potvrdila pre TASR hovorkyňa RTVS Erika Rusnáková. Verejnoprávna inštitúcia dôvod bližšie nešpecifikovala.

Tradičné Sobotné dialógy, ktoré sa uskutočnili 6. októbra začali s desaťminútovým oneskorením.  Pozvaní podpredseda strany Smer Juraj Blanár a poslanec Národnej rady Slovenskej republiky Gábor Grendel sa dostavili načas. Meškal však samotný moderátor Dobšinský.

Po začatí rozhlasového vysielania Dobšinský horšie artikuloval a vystupoval agresívnejšie. Po relácii sa rozhlas poslucháčom ospravedlnil za kratšiu reláciu.

Okrem spravodajstva priniesla verejnoprávna televízia na svojich dvoch programoch i 209 hodín sledovaných športových prenosov, 230 hodín programu určeného pre prázdninujúce deti, prenosy z významných spoločenských podujatí a folklórnych slávností.

Program pre všetky vekové kategórie

Podiel na trhu dosiahol 16,9 %. V celom dni zaznamenala televízna časť Rozhlasu a televízie Slovenska sumárny podiel na trhu 14,8%, čo znamená medziročný nárast o dve percentá.

Na obrazovkách verejnoprávnej televízii mohli diváci vidieť viacero premiér, dramatiky, dokumentov, komédií, filmových minisérií, muzikálov, filmov z európskej a svetovej produkcie, ale aj z premiér cyklických publicistických relácií.

Najsledovanejšie boli športové podujatia

K najvýznamnejším podujatiam odvysielaným naživo počas leta boli Majstrovstvá sveta vo futbale a cyklistická Tour de France.

„64 zápasov odvysielaných. Fantastické čísla sledovanosti. Novinky, ktoré sme zaviedli zafungovali na stopro. Veci ktoré zostali z minulosti už nabudúce nebudú. Žiaľ, na všetko treba čas,“ uviedol spokojne na svojom Twitteri po Majstrovstvách sveta vo futbale šéf športu v RTVS Matej Hajko.

Ďalšími sledovanými podujatiami boli slávnostná omša z národnej Cyrilometodskej púte v Nitre, tematické vysielanie k 50. výročiu okupácie Československa či premiéra filmu Dubček, ktorú sledovalo cez 269 000 divákov. V tlačovej správe o tom informoval Rozhlas a televízia Slovenska.

Podle Denníku N se demonstrace na bratislavském náměstí Slovenského národního povstání zúčastnilo asi 25 tisíc lidí. Dav přitom provolával hesla proti straně Směr expremiéra Roberta Fica. Šéfredaktor Denníka N Matúš Kostolný poté přečetl výzvu, která varuje před umlčováním a bezdůvodným propouštěním novinářů. Tu podepsalo 200 zaměstnanců slovenských médií. Její vznik podnítila skutečnost, že Veřejnoprávní rozhlas a televize Slovenska dal během několika posledních dní výpověd čtveřici extérních pracovníků televizní redakce. Další novináři z RTVS pro svůj nesouhlas s vedením odešli sami.

Po únorové vraždě Jána Kuciaka a jeho partnerky se po celém Slovensku opakovaně uskutečnily demonstrace organizované iniciativou Za slušné Slovensko. Hlavními požadavky demonstrujících přitom bylo především nezávislé vyšetření vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové za spoluúčasti mezinárodních vyšetřovatelů a důvěryhodná vláda, jejíž součástí nebudou lidé, u kterých existují podezření z korupce a propojení na organizovaný zločin.