Za první rok vysílání se mezi nejúspěšnější pořady zařadila politicko-diskusní Partie Terezie Tománkové a Hlavní zprávy. Ty si na obrazovkách Primy a CNN Prima NEWS si denně nenechá až 881 tisíc lidí. Naopak diváky příliš neoslovil Silný hlas Markéty Fialové nebo diskusní pořad novinářky Christiane Amanpour. Největšího úspěchu dosáhl web CNNPrima.cz, který za letošní březen navštívilo 3,76 milionů čtenářů. Řadí se tak mezi čtyři nejčtenější zpravodajské portály u nás.

„V prvé řadě bych chtěl poděkovat celému týmu zpravodajství za pracovní nasazení, vůli a trpělivost. CNN Prima NEWS bude jako zpravodajská platforma s širokým záběrem pokračovat v prohlubování integrace televizní a online redakce, posilovat osobitost a názorovou pestrost svého zpravodajského obsahu a spolu s celostátními tématy pro širokou veřejnost se také ještě více rozkročí do regionů napříč Českou republikou,“ říká šéfredaktor zpravodajství a publicistiky Pavel Štrunc.

CNN Prima NEWS pro své diváky připravila řadu novinek. Publicistický pořad 360° bude o hodinu delší a v průběhu tohoto měsíce se rozroste o nového moderátora. Pavlínu Wolfovou doplní šéfredaktor webu Info.cz Michal Půr. V pořadu, který analyzuje nejdůležitější události dne, se budou střídat. Do týmu Hlavních zpráv přibude Roman Pistorius, který nastupuje na pozici editora. Aktuální informace bude v kontinuálním vysílání přinášet i nová reportérka Dominika Janochová, která předtím působila na Nově.

Televize k prvnímu výročí svého zpravodajského projektu spustila také komunikační kampaň. Minutový spot, který se na obrazovkách Primy objevuje, se zaměřuje na to, čím žila celý rok naše země. Přední tváře CNN Prima NEWS v něm vyjadřují dík těm, kteří byli zasaženi pandemií koronaviru. Kampaň doplňuje speciální tištěný magazín, který připomene uplynulý rok z pohledu tváří zpravodajství, klíčových pořadů či rozhovorů s osobnostmi.

Pandemie zasáhla celý svět a skrze vizuální stránku obálek časopisů vyjadřují grafici a umělci své pocity a postoje k momentálnímu stavu a zároveň chtějí, aby panoval humor a naděje. Některé titulní strany se mohou na první pohled jevit depresivně, pochmurně, jiné zase zábavně a povzbudivě. Právě v tom spočívá kouzlo a čtenáři si mohou vše interpretovat po svém.

Mezi nejpopulárnější patří obal březnového vydání portugalského měsíčníku pro pány GQ. Jako první vás zaujme černý smajlík, který má přes oči optimistický nápis „vše bude v pořádku“. To vše působí velmi mile a nevinně, když se ale zaměříte na nápis pod ním, kde stojí „F*ck off Covid-19“, může vás to trošku překvapit. Podle autora tohoto díla, Josého Santany, nebylo v televizi a tisku nic pozitivního, co by lidi rozveselilo, a proto přišel právě s tímto nápadem.

Italský módní časopis Vogue se nejspíš řídil heslem „v jednoduchosti je krása“ a obálku dubnového vydání nezdobí žádní modelové a modelky, překvapivě ji nezdobí nikdo a je poprvé v historii čistě bílá. „Bílá znamená především respekt. Bílá je znovuzrození, světlo po tmě, součet všech barev. Bílá je uniforma těch, kteří zachránili životy a riskovali své vlastní. Je čas a prostor pro přemýšlení. A také pro mlčení. Bílá je pro lidi, kteří naplňují tento čas a prostor nápady, myšlenkami, příběhy, verši, hudbou a laskavostí k ostatním,“ uvedla šéfredaktorka italského Vogue Emanuele Farneti.

Íránská módní publikace Prestige Magazine se rozhodla přetvořit nejslavnější portrét všech dob a na titulní stránku svého online vydání v Itálii dala Monu Lisu v roušce. Tohle gesto jistě potěšilo čtenáře tohoto měsíčníku, co by na to ale řekl da Vinci. Dle zakladatele časopisu Prestige, Hamida Barzegariho, přestože má Mona Lisa roušku, ukazuje, že je pohodlná a stále nechybí důvod k úsměvu.

Dílo francouzského street artisty a fotografa, který je známý pod uměleckým jménem JR, se objevilo na přední straně jednoho z nejznámějších světových týdeníků – Time. JR měl za úkol vytvořit umělecké dílo, které zároveň ilustruje uvěznění, strach a naději. Na chodník nakreslil dlouhé pruhy a kresbu na principu optického klamu.

Nesmí chybět ani česká scéna, co se tohoto „umění“ týče. Na obálce Reflexu, českého společenského týdeníku, se na začátku března vyjímala koláž Miloše Zemana v respirátoru, který si bohužel o dva týdny později ve svém projevu zapomněl nasadit.

Teprve po dvou článcích, které redaktoři z deníku Práva zveřejnili v minulých týdnech, znovu Pražská policie a státní zástupci začali přezkoumávat uzavřený případ. Týkal se případu znásilnění, který nahlásila zákaznice terapeuta a učitele tantry. Policie se ale obviněním příliš nezabývala. Policista, který měl případ na starost ho odložil s přesvědčením, že žena měla s terapeutem pohlavní styk dobrovolně. O další možné souvislosti a oběti se nestaral, stejně jako o lidi, kteří chtěli v tomto případě proti obviněnému svědčit. Nakonec se případ znovu otevřel díky zmiňovaným článkům, ve kterých redakce přinesla svědectví dvou žen, včetně e-mailů s terapeutem, ve kterých se dokonce jedné z nich omlouvá za sexuální obtěžování. Dalších několik zákaznic si na jeho nevhodné chování stěžuje na internetu v uzavřené skupině.

I když lidé dnes pravidelně u snídaně noviny už nečtou, mají tiskoviny pořád obrovskou sociální moc. Dokázaly rozproudit už dávno uzavřený případ, kterému se nevěnovalo dost pozornosti ze strany policie ani soudu. A to případ tak nemorální a neetický, jako je sexuální obtěžování a dokonce i znásilnění, kterému by se mělo věnovat mnohem více času, než například souzení sousedů, čí jsou vlastně ty spadaná jablka z jabloně mezi plotem.

Je úžasné, že Právo tímto dalo kuráž osmi ženám, poslední letos v dubnu, obrátit se na policii s tím, že je v minulosti terapeut znásilnil nebo na ně sexuálně zaútočil. Tyto ženy tak dostaly další možnost dosáhnutí spravedlnosti. Je ale dobré, aby měly noviny v České republice takovou moc? Přeci jenom Andrej Babiš dnes vlastní největší českou mediální společnost, která vydává nejčtenější deníky Mladá fronta DNES a Lidové noviny, také deník Metro a týdeník 5plus2. Poslanec, který byl v posledních dvou letech vydán Poslaneckou sněmovnou k trestnímu stíhání. Velice známý a aktivní politik vlastní nejčtenější noviny v zemi a podle slov bývalého redaktora Mladé fronty DNES Jaroslava Kmenta, kecá jim do všeho, co chtějí otisknout. Měly by tedy tiskoviny u nás mít velikou moc, když si nemůžeme být jisti, že většina z nich není ovlivněna politikou? Pokud by svoji sílu využívaly k dobrým věcem, jako v tomto případě s terapeutem, který jsem uvedla, pak ano. Ale nemysleme si přeci naivně, že ji nepoužijí i k osobním, sobeckým a politickým účelům a manipulaci s lidmi. Pročpak by si Babiš MAFRU kupoval, mohl si třeba místo ní pořídit nové auto a jet na luxusní dovolenou. Nebo zainvestovat do sítě obchodů se spodním prádlem.

Je zvláštní, že lidé dnes považují za prestižnější a mocnější médium tiskové noviny, než zpravodajství na internetu. Většina lidí má ale k webovým stránkám blíže a čtou je raději a častěji. Proč jim ale nevěří a jsou k nim skeptičtí? Možná proto, že noviny mají přece jenom veliké uctívané kořeny v naší historii. Možná si myslí, že internet je zahlcen klamy a v tiskovinách jsou jen seriózní pravdy. A co vy, věříte novinám ve vašich rukou, nebo webovým stránkám na vší obrazovce?

Mediator1: Co všechno si může novinář odnést z odezvy čtenářů?

Bez odezvy je komentátor poloviční, ne-li třetinový. Nevím, jak bych jinak poznával, co lidi zajímá, na co a jak reagují jednak v životě, jednak v mých textech, kdybych neměl permanentní zpětnou vazbu dnes převážně přes Twitter, ale také stále prostřednictvím mailu a dalších komunikačních kanálů. Platí, že i negativní ohlas je cenný, protože ukazuje, kterou část společnosti máte proti sobě a proč.