Televizní americký kanál Fox News čeká v polovině dubna soud. Vše odstartovala pomluva, kterou médium podle důkazů úmyslně vypustilo. Společnost Dominion Voting System požaduje 1,6 miliardy dolarů jako odškodnění. Lživou informací mělo dojít k poškození jejich podnikání.

Moderátoři Fox News po volbách roku 2020 odvysílali zprávu o zmanipulování voleb v neprospěch Donalda Trumpa. K tomu mělo dojít, podle televizní stanice, prostřednictvím hlasovacích přístrojů, které firma vyrábí.

Začátkem března byl zveřejněný dokument, který obsahuje korespondenci mezi představiteli Foxu. Texty budou u soudu sloužit jako důkazný materiál na straně Dominion. Jejich obsahem jsou SMS zprávy a emaily moderátorů a vedení Fox News, ve kterých údajně vyjadřují pochybnosti ohledně zmanipulování voleb.

K šíření informace, podle Dominion, vedla obava televize o ztrátu diváků. Obvinění Fox News odmítá. ,,Fox News Media je velice pyšná na své pokrytí voleb z roku 2020, které dosahovalo nejvyšších standardů americké žurnalistiky. Budeme se u soudu aktivně bránit proti této nepodložené žalobě,“ uvedla žalovaná společnost.

Redaktoři Marianne během minulého týdne zveřejnili obě verze společně s prohlášením, ve kterém na tento krok upozorňují s tím, že se jedná o ohrožení nezávislosti redakce. Také ovšem dodali, že něco podobného se z Křetínského strany dříve nikdy nestalo. Oproti nim ale šéfredaktorka týdeníku Natacha Polonyová tvrdí, že se jednalo o rozhodnutí celé redakce.

Communiqué de la société des rédacteurs de Marianne (SRM) à propos d'une intervention de l'actionnaire principal sur la "Une" du journal pic.twitter.com/yEnCUD13ZX

— Société des rédacteurs de Marianne (@SRM_Marianne) April 19, 2022

Ponechám teď stranou otázku, jestli si Daniel Křetínský nebo jakýkoliv jiný vlastník vůbec může podobný zásah vůbec dovolit, byť se jedná v tomto případě „pouze o menší“ úpravu. Ač se mně osobně to, co se stalo, nelíbí, asi dokážu pochopit, proč něco takového, na první pohled nenápadného, chtěl udělat. Českému miliardáři ve Francii patří například deník Le Monde nebo významné elektrárny v Gardanne a Saint-Avold, takže se dá odvodit, že jeho vztah k Macronovi, potažmo k aktuální francouzské vládě, bude docela vřelý. Zatímco v případě vítězství Marine Le Penovou by to rázem měl pravděpodobně o poznání složitější, jelikož francouzská politika by se začala orientovat odlišným směrem než v posledních letech.

Jenže se nemůžu zbavit pocitu, že se jednalo o zbytečný až riskantní tah. Emmanuel Macron měl dle průzkumů v té době již dost komfortní náskok. Co kdyby vše nakonec dopadlo jinak? Le Penová, která vždy docela inklinovala k Rusku, mohla využít šance a udělala by z toho velkou aféru, vše by těsně před volbami rozmázla, čímž by se o ní najednou mluvilo mnohem více. Hlavně tedy ve smyslu, jaká je ona oběť a její soupeř je vlastně ten, kdo hraje nefér, a ovládá dokonce i média, což navíc určitě všichni dávno minimálně tušili.

Někteří sice jistě namítnou, že se přeci podobné věci, a často ještě mnohem horší, vždy poměrně běžně děly, stávají se i v dnešní době a zřejmě se jich v budoucnu asi úplně nezbavíme. Ale ať si říká kdo chce co chce, žurnalistika by zkrátka měla být profesionální, kritická, nestranná, objektivní ale hlavně nezávislá. Pro další příklady, kdy se snaží vlastník angažovat ve „svých“ médiích, totiž stačí zůstat i u nás v Čechách. Případ, kdy Andrej Babiš koupil společnost Mafra, pod niž spadají například Lidové noviny, MF Dnes, idnes.cz nebo televizní kanál Óčko, je veřejně známý. Toho času začínající politik se dušoval, že za žádných okolností nebude zasahovat do práce redaktorů Mafry a s novináři raději nebude mluvit vůbec. Pár hodin poté volal redaktorovi lidovek, který byl na jeho tiskové konferenci, proč o tom nenapsal žádný článek, ideálně na titulní stranu. Jak to dopadlo, všichni víme. Žádný majitel by přeci neměl do svých médií zasahovat či v nich cokoliv publikovat, a už vůbec ne pravidelné komentáře dle jeho preferencí, obzvláště například před volbami.

„Je to v prdeli.“ To jsou slova, kterými nás Václav Dolejší přivítal v prostorách divadla Na cucky. Jediné pravidlo Vlevo dole všude Tour, kdo dřív přijde, ten dřív sedí, se potvrdilo. Před otevřením sálu stálo před divadlem aspoň padesát lidí a místa k sezení se okamžitě zaplnila. Jan Kordovský (happiness manager slavné dvojice podcasterů) naštěstí rozdal polštáře a usadil návštěvníky na zem.

Až když organizátoři potvrdili, že sál je klimatizovaný a nikdo se neudusí, všichni si posedali. „Myslím, že máte ten pravý zážitek z podcastu, protože přesně takovýhle punk to vždycky je,“ zahájila akci Lucie Stuchlíková.

Budova se otřásla v základech, když se po otázce „Co by asi dělal prezident, kdybychom nějakého ve skutečnosti měli?“ zaznělo z publika „Třeba by mohl chodit“. „Možná je lepší nevědět, co se na tom Hradě děje,“ dodala Lucie. I přes všechny nedostatky se ale nakonec ukázalo, že ve stavění akvárek je Zeman jednoznačně nejaktivnější prezident. Dvojice taky probrala jeho narcismus v pokročilém stádiu. Třeba na rodinu si vzpomene, jen když dělá volební kampaň a první dámu naše země v podstatě nemá. Dvojice podotkla, že u Karla Janečka by tento problém rozhodně nenastal. Problémem u Janečka jsou mluvené projevy, které jsou docela na hraně. Třeba Janeček vs Babiš je jedna z mála debat, kde by Babiš podle novinářů vypadal, jako ten chytřejší.

Kandidáty na prezidenta popsali podcasteři podrobněji. Nejvíce přišla na přetřes Babišova kampaň, ve které mu půjde doslova o svobodu. Existuje snad lepší motivace než vyhnout se vězení? Na rozdíl od minulých kandidátů, kteří jen kydali špínu, si Babiš dokáže udělat drahý průzkum, která špína bude fungovat nejlépe. Čestnou kampaň už Stuchlíková s Dolejším (ani nikdo jiný) neočekávají. Dolejší připomněl volební boj mezi Starosty a Piráty o příchuť zmrzliny, který skončil Babišovou lízejte než to zakážou kampaní. „Pro marketing dobrý, pro řízení státu…,“ upozornil Dolejší. V rámci záchrany státu se Dolejší snaží přemluvit Víta Rakušana nebo Danu Drábovou ke kandidatuře, zatím neúspěšně. Petr Fiala bude možná se stejným cílem odrazovat ostatní kandidáty, aby hlasy nebyly rozdrobené mezi více kandidátů. Rozptýlení by mohlo způsobit třeba finále Babiš proti Okamurovi, poznamenali podcasteři. Po této hrozné představě se dvojice raději začala věnovat novému tématu, aby nerozbrečela celý sál.

Jak v praxi vypadá hybridní válka? Seznam zprávy začaly blokovat diskuze pod určitými články. Třeba Stuchlíkovou někdo nazval nenávistnou ženštinou z lidu. „Lidi to berou jako cenzuru a pak stejně píšou pod nesouvisející články, “ popisuje problémy s blokací Stuchlíková. „Máme malý oddaný a odhodlaný tým, který prochází všechny komentáře,“ vysvětluje. Téma uzavřela otázka Dolejšího na četnost sebevražd v tomto týmu.

Nechyběly ani interní zážitky téhle “husté dvojky” z temné strany politické scény. Třeba historka kdy Faltýnek ukazoval Stuchlíkové svoji jizvu po operaci přímo před sněmovnou, nebo když přiznal, že ve Floriánku není nic živého. Dolejší zase popsal jeho odmítnutí rukování do aktivních kybernetických záloh, po svém excelentním výkonu při návštěvě střelnice s Janou Černochovou. Náhodou tam natrefil i na Markétu Pekarovou Adamovou, která si pravděpodobně bude zřizovat zbrojní průkaz. Tak snad se aspoň ve sněmovně zvýší morálka.

Dolejší se přestal stydět, když začal chodit po sále a parodovat scénu z Foresta Gumpa, kdy se Gump zastavil a bezeslova opustil zmatený dav. Podle Stuchlíkové by přesně takhle bezradně vypadalo hnutí ANO, kdyby se Babiš odebral na Hrad nebo do vězení. A pak přišla Dolejším vymodlená otázka na jaderné energie. Následovala přednáška o budoucnosti a možnostech jádra. Po zaznamenání výrazu své kolegyně ale Dolejší přednášku utnul a slíbil, že po e-mailu odpoví na jakékoliv dotazy.

Když Jan Kordovský začal odpočítávat dotazy, bylo jasné, že se blíží konec. Po velmi příjemném povídání následoval velmi nepříjemný výstup schodů ze sálu divadla. Většina zúčastněných skučela při snaze vyjít nahoru po tak dlouhé době sezení na zemi. Odměnou naštěstí bylo vychlazené pivo a díky této motivaci, všichni stoupání úspěšně absolvovali.

Pokud jste akci z nějakého (velmi závažného) důvodu nestihli, můžete pořád dorazit na některou z dalších zastávek Vlevo dole všude tour.

Předpovědi analytiků se naplnily. Na výsledky letošních amerických voleb se čekalo nezvykle dlouho a toto nekonečné čekání se stalo úrodnou půdou pro spousty konspiračních teorií a dezinformací. Ono čekání má svůj primární důvod, jako mnoho nezvyklostí poslední doby, v současné pandemii koronaviru. Mnoho Američanů se totiž letos rozhodlo volit korespondenčně, aby neriskovali nakažení koronavirem. A byli to především voliči demokratického kandidáta Joe Bidena, kteří se rozhodli odeslat svůj hlas poštou. Došlo tak k situaci, kdy při sčítání hlasů ze začátku vedl Trump, protože nejprve se sčítaly hlasy odevzdané ve volebních místnostech, jenže během několika hodin se do vedení dostal Biden a ve vedení zůstal až do samotného konce, kdy se stal vítězem.

Americké televize Trumpa odstřihly

Po sečtení prvních milionů hlasů se zdálo, že Trump má dobře nakročeno k vítězství. To se ale začalo brzy měnit ve prospěch Bidena. Chvíli poté, co se vítězství přiblížilo demokratům, vystoupil prezident USA s mimořádným projevem, který živě vysílala většina amerických televizních kanálů. „Jedná se o podvod na americkou veřejnost. Připravovali jsme se na vítězství v těchto volbách. Upřímně řečeno, tyto volby jsme vyhráli. Půjdeme tedy k Nejvyššímu soudu Spojených států. Chceme, aby veškeré hlasování skončilo“ řekl Trump ve svém projevu. Hned několik amerických televizí ho ale tak dlouho mluvit nenechalo. Jeho projev ukončili ve chvíli, kdy se prohlásil za vítěze. V této chvíli totiž o vítězi ještě zdaleka nebylo jasno a televize přerušením bojovaly proti dezinformacím.

Totožná situace se ale opakovala ještě jednou. V dalším živém přenosu Trump opět zpochybnil výsledky voleb s tím, že pokud by se započítaly legální hlasy, snadno by vyhrál, ale pokud by se započítaly i nelegální hlasy, mohli by se demokraté pokusit volby ukrást. Před koncem ho ale několik televizí přerušilo s odůvodněním, že pro svá tvrzení nemá žádné důkazy a že se dopouští šíření konspiračních teorií. K projevům prezidenta padaly i ostré komentáře, jako třeba ten od politického komentátora Andersona Coopera ze CNN. „Tohle je prezident Spojených států. Tohle je nejmocnější člověk na světě. A my ho vidíme jako obézní želvu, která se obrácená na krunýř mrská ve slunci,“ nechal se slyšet.

Reakce na samotné přerušení Trumpových projevů na sebe nenechaly dlouho čekat. Někteří komentátoři to označují jako cenzuru, jiní jako ochranu před dezinformacemi. Televize se hájí tím, že falešná tvrzení podobného rázu podkopávají demokracii. Další reálnou hrozbou také bylo, že by se radikální jádro Trumpových voličů mohlo pokusit o násilné přerušení sčítání, které dále probíhalo ve většině USA.

Twitter a Facebook sklízí chválu

Lži a dezinformace se šířily po tisících hlavně na sociálních sítích. V roce 2016 to byly právě různé dezinformační zprávy ze sociálních sítí, které pomohly Trumpovi k vítězství. Facebook a Twitter se z této zkušenosti poučili a s pomocí technologického vývoje byli schopní implementovat systémy, které dokázaly poplašné zprávy rozpoznat a následně je smazat či označit jako neověřenou informaci.

Donald Trump dlouhodobě komunikuje se svými voliči prostřednictvím Twitteru, kde ho sleduje necelých 90 milionů lidí. A byl to právě Twitter, který v letošních volbách sklidil nejvíce chvály za svůj boj proti dezinformacím. Téměř polovinu prezidentových příspěvků z poslední doby Twitter označil varovným štítkem upozorňujícím na možnou dezinformaci. Zároveň také zamezil sdílení těchto příspěvků. Po rozkliknutí varovného štítku se uživateli zobrazí ověřené informace a kontext k dané zprávě. Například u Trumpova tweetu „I WON THIS ELECTION, BY A LOT!“ se po rozkliknutí štítku zobrazí zpráva, že Joe Biden je podle posledních projekcí vítězem voleb a stane se 46. prezidentem USA.

Facebook k problému přistupoval ještě přísněji a sporné příspěvky s nepodloženými informacemi rovnou mazal. Smazal i několik skupin a profilů, ve kterých se dezinformace rychle šířily.

Trumpovy hlasy v koši a jejich pálení, nebo volení i po skončení voleb

Tak zněly některé z mnoha dezinformací, které se internetem, ale i jinými médii, šířily. Všechny samozřejmě v rychlosti vyvrácené. Problém ale byl, že sám prezident byl pomyslným „hnacím motorem“ těchto falešných zpráv. Například korespondenční volbu dlouhodobě kritizuje a říká, že hlasovací lístky, které dorazí po dni voleb, by neměly být započítány. Jsou podle něj nelegální. Po tzv. „deadlinu“ ale mohou hlasovací lístky přicházet ve většině amerických států a je to plně legální. Každý stát má stanovenou dobu, do které lístky musí dorazit, aby byly započítány – na Aljašce je to dokonce 10 dní po volebním dnu. Jedinou podmínkou je, aby obálka s hlasem byla odeslána nejpozději v den voleb.

Na kterých stanicích jste sledovali volební noc a jak jejich vysílání hodnotíte?

Jakub Lepš, amerikanista, politolog a pedagog UNYP, Praha (46 let)

V samotnou volební noc jsem se zúčastnil několika vysílání, a tedy pro mě bylo obtížné sledovat jiná zpravodajství než ta, kterých jsem byl v danou chvíli hostem. Většinu noci jsem strávil na Nově, takže jsem se aktuální informace čerpané z AP dozvídal přímo tam. Vysíláním Novy jsem byl příjemně překvapen, jelikož si i přes masovou pověst pozvala do volebního speciálu namísto celebrit, jak by divák očekával, tři odborníky. Samozřejmě jsme témata neprobírali tak důkladně jako na politických debatách, jichž jsem se dříve zúčastnil, nicméně jsme i tak dostali dostatek prostoru k odbornému vyjádření. Michaela Šmídová i Rey Koranteng si počínali velmi dobře a vysílaní tak mělo vcelku vysokou úroveň. V následujících dnech jsem pak sledoval výsledky převážně na CNN a skvělém webu Politico.

Rostislav Rožnovský, student VŠPP, Ostrava (20 let)

Americká noc je pro mě stejně důležitá jako pro fotbalového fanouška MS ve fotbale, takže jsem si ji ani letos nenechal ujít. Nejprve jsem ke sledování zvolil ČT24, kde mě zaujaly zajímavé vstupy z USA a tamní, i když na můj vkus mnohdy zbytečně vyhrocené a tendenční, rozhovory s lidmi různých volebních preferencí. Co mi na ČT vadilo, bylo zbytečně brzké zahájení vysílání. Měl jsem pocit, že po prodiskutování všech možných scénářů vývoje se stejná témata opakovala pořád dokola jen proto, aby „bylo co vysílat“. Kvůli extrémně dlouhému sčítání hlasů jim to ale nemůžu mít za zlé. Na druhou stranu bych pochválil hlavní moderátorské duo Řezníček – Kubal, které bylo velmi profesionální. V hlavním sčítacím čase jsem svou pozornost upřel na americkou CNN, jelikož měla rychlejší informace než ČT. Bohužel na mě však často působila až moc zaujatě, a tak jsem se vrátil k domácím médiím.

Marta Lyčková, farmaceut, Praha (26 let)

Sledování volební noci jsem jako velký nadšenec zahájila už v 9 hodin večer, a to na slovenské stanici TA3, která poskytla jak důkladné představení kandidátů a způsobu voleb, tak komentář odborníků. Od 23 hodin, kdy vysílání zahájily naše domácí stanice, jsem střídavě sledovala CNN Primu News, ČT24, ale i americkou CNN, která mi svým programem přišla nejlepší. Měla nejen nejrychlejší informace o sečtených hlasech v jednotlivých okrscích, ale také zkušené moderátory, kteří průběžně predikovali další vývoj voleb. Na ČT24 jsem ocenila zejména vydařené vstupy zahraničních zpravodajů. V brzkých ranních hodinách vstoupila na scénu i Nova, jejíž vysílání hodnotím, nejen díky dobře zvoleným hostům, jako vydařené.

Americké prezidentské volby jsou široké téma, a proto ho některé noviny nakously už začátkem roku, kdy se teprve spekulovalo o tom, kdo bude konkurovat dosavadnímu americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Třeba Deník N přinesl několik článků o Joe Bidenovi, kde informoval mimo jiné o kauze sexuálního obtěžování.

Cesta do minulosti

Více se o tématu rozepsala média až v září. Redakce Blesku cestovala časem a osvěžila čtenářům čtyři Trumpovy roky v prezidentském křesle. Týdeník Respekt zašel dokonce ještě hlouběji a připomněl rok 2007, kdy Trump nakráčel do ringu populární wrestlingové soutěže WrestleMania a hlavnímu organizátorovi Vinci McMahonovi oholil hlavu v přímém přenosu.

Show pro diváky

Volební debaty sice nerozhodnutým voličům moc nepomohly, zato v novinách bylo zase o čem psát. Týdeník Reflex označil první politickou debatu za chaotickou a neurvalou a současně se věnoval jejímu průběhu.  Nechyběly ani rýpavé narážky k oběma kandidátům. Poslední volební debaty se chopil deník Blesk a popsal reakce uživatelů Twitteru, kteří hodnotili outfity prvních dam Melanie Trumpové a Jill Bidenové.  

S rostoucím volebním napětím rostla také intenzita politických kampaní. Tu Bidenovu podpořil také bývalý prezident Spojených států Barack Obama, o čemž informovala třeba MF DNES.

O koronaviru

Ani americkým volbám se nevyhnul koronavirus. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že si nemocí prošel samotný Trump.  Stejně tak podstatné ale bylo, jak se kandidáti vyrovnali s nakažlivou nemocí na volebních mítincích. Díky jejich přístupu označil Blesk Trumpa za lehkomyslného a Bidena za opatrného.

Některé redakce sepsaly pro své čtenáře několikastránkové speciály. Například Respekt popsal mimo jiné povahu prezidentských voleb a upřesnil, proč jsou právě tyto volby tak důležité. Jiné redakce zase připravily na „den D“ online přenosy výsledků na svých zpravodajských serverech.

Téma amerických prezidentských voleb se tedy nevyhnulo ani českým médiím. Psala o něm hodně a ještě psát budou. Nutno podotknout, že téměř všechna výše zmiňovaná média se o politických kandidátech vyjadřovala převážně nestranně.

Jste momentálně ve Washingtonu, kde sledujete dění okolo voleb. Spolu s Vámi tam je i mnoho dalších reportérů. Spolupracujete nějak, nebo se každý drží svého štábu a liší se přístup k domácím a zahraničním zpravodajům?

Pozdravíme se, prohodíme pár slov, ale každý má svou práci. Někdo natáčí reportáže, někdo živě vstupuje, potkáváme velké štáby o několika lidech, s kamerami se čtecími zařízeními a sadou světel, i novináře, kteří si sami sebe ozvučí i natočí – takové obdivuji nejvíc. Včera jsme stáli vedle velkého štábu australské televize 7news, kde zpravodajka Natalie Barr odbavovala svůj ranní blok, zatímco my se připravovali na naše večerní Hlavní zprávy. A přístup k domácím a zahraničním zpravodajům se liší. Ti domácí tu jsou “doma”, mohou zahradou Bílého domu procházet sami. My ostatní máme “one day passes” a musíme čekat, dokud si pro nás nepřijde někdo z tiskového oddělení a nedovede nás pět kroků na místo, které je pro novináře vyhrazené.

Kdo s koho

Začněme předvolebními debatami. Obvykle bývají tři, kvůli koronavirové situaci se ale letos uskutečnily pouze dvě. Při té první, kterou deník The New York Times trefně označil za „rétorickou rvačku“, se moderátor pro setrvačné pokřikování Trumpa téměř nedostal ke slovu. Kandidáti nešli pro ostrá slova daleko, a tak nechyběly ani urážky, kterým se divákovi nezbývalo než smát, i když byl celý politický duel spíše k pláči.

Po této zkušenosti organizátoři rozhodli o změně pravidel následující debaty, konkrétně o vypínání mikrofonů po uplynutí vyhrazených dvou minut. I když se šéf Bílého domu vyjadřoval na Twitteru nechvalně jak o novém systému, tak o Kristen Welkerové, moderátorce a washingtonské zpravodajce NBC, druhá debata dopadla mnohem lépe než ta předchozí. Trump v ní o sobě prohlásil, že je nejmenším rasistou v místnosti, zatímco Biden ho přirovnal ke Goebbelsovi.

Demokrat v převaze

V návaznosti na předvolební debaty začaly svou náklonnost jednotlivým kandidátům projevovat stovky amerických novin. Biden získal podporu drtivé většiny periodik, mezi nimiž byly i The New York Times, The Washington Post nebo The Economist. Trumpa naopak podpořil Forbes, The Washington Times či bulvár The New York Post, který zveřejnil informace o pochybných aktivitách Bidenova syna na Ukrajině.

Zázračný Donald

Poté, co zpráva o Trumpově návrhu, aby si nakažení do žil píchali dezinfekci, obletěla na jaře celý svět, se v médiích začaly objevovat spekulace o prezidentově duševním zdraví. Šéf Bílého domu si z kritiky naštěstí nic nedělal ani poté, co byl na podzim sám pozitivně testován na Covid-19, a během tří dnů se nechal slyšet, že díky lékům, které si v nemocnici v podstatě sám naordinoval, už je úplně v pořádku. I tak mu ale léčba zabrala více času než synovi, který se podle Trumpa uzdravil za 15 minut.

Frakování na sto způsobů

Ani bývalý viceprezident Joe Biden se neobešel bez mediálních přešlapů. V souvislosti se změnami průmyslu v New Hampshire prohlásil: „Každý, kdo dokáže sfárat 300 až 3000 stop pod zem, se rozhodně naučí i programovat.“ Ukázalo se, že názor na průmysl, zvláště pak na neekologické „frakování“, zřejmě mění v závislosti na publiku, a tak se lidé z různých zdrojů dozvídali na stejnou problematiku zcela odlišné Bidenovy názory.

Suma sumárum

Kampaň, která letos probíhala hlavně na sociálních sítích a do níž každý z kandidátů investoval více než 14 miliard USD, byla zkrátka plná momentů, které se bezesporu zapsaly do historie. Díky médiím prožíval 59. prezidentské volby spolu s USA celý svět. Z toho, že je „po všem“ tak budou mít možná největší radost Evropané, kteří na Instagramu amerických celebrit konečně uvidí něco jiného než vlající pruhy s nápisem VOTE!

Respekt slaví

30 let je 30 let. A takový narozeninový fotbalový turnaj je jistě skvělá metoda, jak oslovit čtenáře. Kluci třicátnící po největším rozkvětu a před krizí středního věku reprezentující postkomunistické státy, fakt respekt. Snad hráči pochopí, že umístění ve světovém žebříčku ovlivní hru dalších generací, protože udržovaný trávník není všechno.

Týden s drogami

Proč si doba žádá stále více pilulek? Pilulka na hlavu, pilulka na spaní, pilulka na stres, pilulka na soustředění, pilulka na uvolnění, pilulka na štěstí? Co pilulka na další pilulky? Je toho mraky a mraků ještě víc. Mračí se počasí i psychiatři. Otázkou zůstává: Je pak závislost svoboda?

Reflex bez drog, ale s Babišem

Nejsou to jen oranžové vesty, které se opírají o lopaty na D1. I premiér má svůj opěrný bod, možná bychom byli radši, kdyby to byla ona lopata, ale on si po svém vybral Havlův náhrobek. O čem to vypovídá, na čem Babiš stojí a před kým skloní hlavu? On to ví, a až odkryje všechny karty, nebudou to ty, které známe.

Euro vs. prezident

Je to tak, čeká nás další volba a to nemáme rádi. Zase nás to postaví proti sobě. Jedni budou nešťastní, druzí šťastní a pak smutní, dalším to udělá radost a zbytek si vezme pilulky. Komu Zeman předá své místečko na nedobytném Hradě? Spektrum je velmi široké, tak snad se nám vyhne agorafobie.

Echo propaganda

Nejde o to, co vidíme a slyšíme, ani o fakta a fikci. Jde o Babiše a jeho slovo chlapa. On řekl, že daně sníží, tak to tak prostě bude a opravdu nejde o to, že ve finále to platiče stojí víc. Protože jak víme, Babiš pevně stojí oběma nohama na hrobě. Co nás nezabije, to nás přece posílí ne? Nebo že by to bylo naopak?

S Vlastou optimisticky

Na drogách neskončíme, najíme se a zlaté české ručičky jsou stále mezi námi. A hlavně. Vánoce se blíží, přátelé!

První kolo prezidentských voleb na Slovensku proběhlo 16. března, druhé pak o dva týdny později. V jaké souvislosti o uchazečích na slovenský post prezidenta psala vybraná česká média a kolikrát jejich jména zazněla v jednotlivých článcích? O největší nepoměr ve sledovaném období od 25. do 31. března se postaraly Parlamentní listy.

Seznam zprávy informovaly převážně o Čaputové

Redakce Seznam zpráv zmínila ve svém zpravodajství jméno úspěšné prezidentské kandidátky Zuzany Čaputové 252× (66 %), zatímco jméno evropského diplomata Maroše Šefčoviče 132× (34 %). Kandidátce se dostalo více pozornosti i v titulcích zpráv, a to devětkrát, oproti pěti věnovaným Šefčovičovi.

Čaputovou popisovaly jako silnou nástupkyni prezidenta Kisky v prezidentském křesle a první ženu od vlády Marie Terezie na Slovensku. Šefčoviče zase jako zkušeného diplomata evropské úrovně a ironicky „nadstranického,“ protože ho podporovala populistická strana SMĚR Roberta Fica.

Seznam zveřejnil volební rozhovory pouze ze štábu vítězky a tiskovou zprávu z uznání porážky Šefčoviče. V každé debatě doplňovali moderátoři k označení „prezident“ i přechýlenou verzi „prezidentka.“

O Čaputové si mohli více přečíst i čtenáři veřejnoprávního webu České noviny

Ani výběr ze zpravodajství České tiskové kanceláře na webu České noviny nepřinášel nejvyváženější zprávy, co se týče zastoupení jmen kandidátů. Zuzanu Čaputovou během posledního březnového týdne jmenoval 81× (73 %) a Maroše Šefčoviče 30× (27 %).  Za statistiky z titulků pak hovoří čísla 7:2 ve prospěch následné vítězky.

iDNES poskytl nejvyváženější prostor

Internetová verze deníku MF Dnes obstála v našem výzkumu nejlépe, i zde ale můžeme pozorovat poměrové neshody ve výskytu obou jmen. Právnička Čaputová porazila svého rivala čísly 137 zmínění (63 %) a devět z nich v názvu článku. Šefčovič se na zpravodajském portálu skupiny Mafra objevil 79× (37 %), z toho šestkrát v nadpise. Redakce pod vedením Naděždy Petrové vsadila hlavně na citace názorů vlivných českých osobností. Tomio Okamura například uvedl, že Čaputová je Drahoš v sukních. Nynější prezidentku Slovenské republiky přirovnal web k loutce, Šefčoviče následně označil za eurohujera.

Pouze ve dvou titulcích z osmnácti vynechaly Parlamentní listy jméno ženské uchazečky

Internetový web Parlamentní listy se nejvíce zaměřil právě na uchazečku ženského pohlaví. Ve svých osmnácti článcích jí nabídl prostor v názvu hned šestnáctkrát, kdežto o Maroši Ševčovičovi napsali jen v jednom případě. Konkrétně se jednalo se o článek Den D: Dostane se do čela Slovenska Čaputová, nebo Ševčovič? Celkové výsledky ukazují, že se Čaputové dále věnovaly 155× (73 %) a oponentovi 58× (zbylých 23%).