Miloš Zeman v neděli jmenoval Petra Fialu premiérem. Poslední jmenování se ale od těch minulých výrazně lišilo. Prezident měl ve čtvrtek pozitivní test na covid a do Lán ho přivezli ošetřovatelé ve speciálních oblecích. Kromě negativního testu (s výjimkou prezidenta) museli mít všichni přítomní po celou dobu nasazený respirátor. Všechny předměty, včetně jmenování, byly dezinfikovány. A aby toho nebylo málo, byl prezident po celo dobu za průhlednou stěnou, která působila mírně komicky. Fotografie z události se rozletěly internetem a díky mírným úpravám z ní vzniklo nespočet mistrovských děl.

Zdroj: instagram @tmbkofficial

Zdroj: instagram @bizar.z.medii

Zdroj: instagram @bizar.z.medii

Zdroj: twitter @milos_zeman

Zdroj: twitter @PrasmanDunka

Po informaci o pozitivním testu ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha se objevila na instagramu @bizar.z.medii i tato koláž.

Zdroj: instagram @bez.chlebika

Přestože koláže slouží k pobavení publika a odlehčení situace, objevují se názory o neúctě vůči prezidentovi. Zdůrazňují, že se stále jedná ohlavu našeho státu a člověku, který nás nějakým způsobem reprezentuje (jakým způsobem to dělá, už je věc druhá).

Začnu tou první, lehce odlehčenou. Lidé se spojili a konečně se odhodlali vyjít do ulic. Dlouho to trvalo, ale dojít k tomu muselo. Je to veliký úspěch a chtěl bych za něj poděkovat především vývojářům hry Pokemon GO.  Děkuji také hráčům této hry, mladým i starším, kteří se aktivně zapojili a pomohli tak vytvořit v parcích, na náměstích, hospodách i školách síť gymů a pokéstopů, na kterých se společně setkávali lidé různých zájmů, pohlaví i věku. Ta událost na Staromáku u příležitosti oslav Dne vzniku samostatného Československa byla geniální, sám bych lépe tolik lidí na jedno místo nenalákal.

Druhou dobrou zprávou, už zásadnější, je to, že na základě statistických průzkumů jsme zjistili, že statistiků je všude plný zadek, ale málokdy ty průzkumy opravdu za ten zadek stojí. Možná se toto zjištění může zdát jako špatné, ale je vlastně naopak velmi dobré, aspoň to už víme. Měnit to nebudeme. Zdůvodnil bych to asi takto: americké prezidentské volby měla na základě předvolebních průzkumů vyhrát Clintonová, samozřejmě nevyhrála. Brexit také překvapil. Co překvapilo i mě je, že lidé i média stále těmto blábolům věří. Vlastně mi vyhovuje dávat plané naděje. Nemám na mysli nikoho konkrétního, pane Horáčku.

Další dobrá zpráva se týká událostí na Hradě. Tento rok byl opravdu pestrý. Musím přiznat, že jsme nebyli nejsvatější, ale přeci nikdo není dokonalý. Vždy si člověk musí uvědomit, že mince má dvě strany. Mohu jmenovat například kauzu Forejt. Ta sice poukazuje na jeho zasněžený životní styl, ale také rozklíčuje mnohé otázky, které s sebou nesou ostatní problémy Hradu. Za všechno může Forejt, takto zní aktuální odpověď. Bývalý ředitel kanceláře prezidenta republiky může za můj pozdní příchod na pohřeb prvního slovenského prezidenta i za můj omyl vůči americkému velvyslanci. Bez něj bychom na toto nikdy nepřišli, myslím a věřím, že by se na základě těchto skutečností mohl stát velvyslancem ve Vatikánu.

Celkově tedy můžeme říci, že skončila blbá nálada, začali jsme se v tomto roce více socializovat, nepoškodili jsme vzájemnou důvěru a našli univerzální řešení na všechny otázky. To vše je také důvod, abychom se na sebe také občas usmáli, jako já teď na vás, protože s úsměvem, becherovkou a třema bradama jde všechno líp.

Úsměv a láska k bližním jsou zásadní v současné době plné teroristických i jiných hrozeb. Kdy jindy si to připomínat než o Vánocích. Jako příklad by mohl sloužit můj oddaný mluvčí. Přestože server lidovky.cz analyzoval jeho tweety za prvních deset měsíců tohoto roku, zjistil, že pouze každý pátý někoho uráží. Jestli toto není důkaz lásky a odpouštění v dnešní době plné lidské žumpy, tak už nevím.

Sám jsem byl jen ze strany novinářů letos terčem další velké vlny kritiky. Článek o morálním úpadku jejich hrdiny jsem stále nenašel. Je to ovšem pochopitelné, když zaměstnanci mojí kanceláře chodí po soudech, místo aby dělali svoji práci. Beru to jako komplot s cílem zdržovat hledání a prodlužovat tu frašku s cílem mě očerňovat. Nenapomáhá ani server Demagog.cz, který prý provádí factcheck nejen mých výroků o Peroutkovi. Ale už ten název – Demagog. Kdo by tomu věřil?

Na konci svého vánočního poselství bych vám chtěl připomenout parlamentní volby, které nás čekají příští rok. Jako inspirace k vašemu rozhodnutí, koho volit, mohu posloužit já, pokud si projdete média, jistě zjistíte, s kým sympatizuji. A kdyby vám to nedošlo, tak to zkusím ještě jinak, čápi přilétají do hnízda.

Milí přátelé, šťastný a veselý novy rok. Máte se na co těšit.

s přispěním WeB

Novoroční projevy na našem území měnily datum svého vysílání. T. G. Masaryk nejdříve připravoval Vánoční poselství, které skončilo s nástupem komunistické éry a přesunulo se na Nový rok. V této tradici pokračovali i Václav Havel i Václav Klaus. Zpět k času vánočnímu jsme se poprvé posunuli se začátkem úřadování Miloše Zemana, který v roce 2013 oslovil národ už 26. 12. Tento rok jsme tak mohli slyšet dva „novoroční“ projevy, 1. 1. od Václava Klause a o druhém svátku vánočním už od jeho nástupce.

Ještě předtím, než na Hrad pronikl rozhlas, běželo Vánoční poselství T. G. Masaryka v kinech. První takový projev se promítal už dva roky před vystoupením v rozhlase. Náš první prezident také poskytoval pravidelná interview novinářům na Nový rok a k parlamentu promlouval již od roku 1919.  Masarykova promluva k národu se obvykle nesla v duchu lásky, křesťanství a snažila se být nadpolitická. Věta o tom, že „Problém dneška je především mravní,“ kterou pronesl v prvním projevu pro rozhlas, je dozajista nadčasová.

Na tradice Vánočních poselství navázal i prezident Beneš. Ve projevech Masarykova nástupce se začaly brzy objevovat obavy z dalšího politického vývoje a stále více se začaly akcentovat zahraničněpolitické události. Beneš je zde daleko konkrétnější a více zaměřený na politiku než Masaryk, ač se snaží navázat na jeho odkaz. Ve svém prvním vystoupení zmiňuje například růst moci Hitlera v Německu, hospodářskou recesi třicátých let i situaci na Dálném východě a ve Španělsku, kde se tehdy již bojovalo. Po nástupu druhorepublikových poměrů u nás se sice Beneš na dva roky odmlčel, ale již roku 1941 opět vysílalo exilové rádio jeho Vánoční poselství z Londýna. Zároveň s tím pronášel své projevy i Hácha.  Je z nich cítit balancování mezi pokusy o zachování stability v Čechách a nátlakem německých okupantů, což bylo vidět již v projevu z roku 1942, kde chválil wehrmacht bojující na frontách . Jeho vystoupení byla také vždy kratší než Benešova z Londýna .

Po válce stihl prezident Beneš pronést ještě několik slov týkajících se odsunu Němců, vztahů se SSSR a politických poměrů v tzv. „třetí republice“. Zajímavý byl jeho projev z roku 1947, ve kterém zmiňuje sexualitu a alkoholismus. On sám byl po celý život v obou věcech velice zdrženlivý.

Tradici Vánočních poselství pak na čas pohřbil Klement Gottwald. On i jeho nástupci nás poté každodenně na Nový rok ujišťovali o tom, jak socialistické hospodářství vzkvétá a jak je potřeba být se Sovětským Svazem na věčné časy. Někdy byla absurdita těchto plochých makroekonomických výčtů i k smíchu – Antonín Zápotocký se svým projevem o tom, jak se z Ježíška stal děda Mráz, je z historického hlediska komickou legendou. V roce 1958 zazněl projev poprvé z obrazovek televize – k národu tehdy promlouval Antonín Novotný. Z pohledu současnosti jsou v období totality nejlépe hodnocená slova prezidenta Svobody, který mezi řádky mluvil o polidštění a demokratizaci socialismu. Jinak by se dalo říct, že projevy obsahovaly až do roku 1989 zhruba to samé.

Změnu přinesl až Václav Havel, první prezident ČSFR i samostatné České republiky. Rok po revoluci přišel Havel se svým projevem o tom, jak země nevzkvétá , jak se nevydává dost peněz na vzdělávání, životní prostředí je zdevastované a podepsalo se to i na zdraví lidí. Dále také řekl, že předchozí režim dělal z lidí šroubky rachotícího stroje a problém Čechů je v zásadě morální. S jeho slovy i po letech nelze než souhlasit a přihlížet, jak mentalita šroubků v Čechách ještě nedozněla a v mnoha místech nedozní ani přes generace.  Porevoluční období částečně přineslo nazpět analytický a bilanční tón projevů Beneše – a to i v u Václava Klause.

Jeho nejznámějším projevem, který se bez nadsázky vepsal do historie, bylo vyhlášení amnestie v jeho novoročním projevu na počátku roku 2013. Tehdejší prezident tím prominul na 111 tisíc trestů, mezi nimi i případy těžké hospodářské kriminality a korupce, což se okamžitě setkalo s velkou kritikou. Klaus v té době končil své druhé období prezidentování.

s přispěním WeB

Časopis Respekt objevil skuliku ve svých tématech a okamžitě to napravuje. Přibyl politický seriál Kdybych byl prezidentem… a vědeckými novinkami nabité V hlavě.

„Chceme přispět do české debaty o tom, jaká by měla být příští hlava státu. Každý týden přineseme text od nové osobnosti, ale nejde o hledání kandidátů, jen o přemýšlení o prezidentských možnostech. Inspiroval nás k tomu podobný seriál, který už pár let běží v britském časopise Prospect,“ vysvětluje Erik Tabery v šéfredaktorském editorialu.

Prvním, kdo měl tu čest, je Milan Uhde. Jeho minulost v článku proplouvá nenápadnými narážkami, a je škoda, že Respekt k osobnostem nepřidává i krátký medailonek. Ve svém životě ztvárnil několik důležitých rolí, především ministra kultury, prvního předsedy Poslanecké sněmovny a také Rady české televize. V raných počátcích kariéry byl také jedním z představitelů disidentu jako součást redakce měsíčníku Host do domu.

Rubrika V hlavě obsahuje jedno velké téma a tři menší informace o výzkumech. „Petr Třešňák v ní bude informovat o zajímavých zjištěních vědců týkajících se naší mysli a dalších fenoménech souvisejících s lidskou psychikou,“ láká Erik Tabery.

Aktuálním tahounem je opomíjený smysl čich. Podle nových poznatků není tak nedůležitý, jak jsme si možná mysleli. Dokážeme díky němu identifikovat trestné pachatele, ale tzv. „superčichači“ i některé nemoci, které zatím nezachytily ani špičkové přístroje.

Časopis Respekt vychází už od listopadu 1989, kdy ho založila skupina samizdatových novinářů. Profiluje se jako liberální médium. Spadá pod nakladatelství Economia Zdeňka Bakaly.