Bucharin byl zapálený revolucionář a politik, který svou publikační činnost zahájil jako spisovatel. Významná se stala zejména jeho kniha Imperialismus a hospodářství, jelikož mu vynesla status velkého bolševika a inspirovala mimo jiné i Lenina.

V roce 1913 začal psát první články. Na jednom z nich, nazvaném jako Marxismus a národní otázka, spolupracoval s Josifem Stalinem, který v té době ještě nezastával pozici generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu. Bucharina si nicméně velmi oblíbil a stali se z nich přátelé.

O tři roky později Bucharin odcestoval do USA, kde editoval předchůdce dodnes vycházejícího magazínu Novy Mir (Nový svět). Jeho redakce mezi lety 1916 – 1917 sídlila právě na území USA, aby se po Únorové revoluci přesunula zpátky na evropský kontinent. Jedním ze spolupracovníků redakce byl i Lev Trockij. Tehdejší Nový svět vycházel hlavně pro rusky mluvící obyvatele New Yorku.

Stalin vzal Bucharinovi post šéfredaktora, poté i jeho život

Následně Bucharin pracoval na pozici šéfredaktora stranického deníku Pravda, a to 11 let. Po roce 1918 se významně zasloužil o jeho rozšíření zejména v Moskvě. Zároveň si prostřednictvím svých článků budoval pozici důležitého zastánce komunistických hodnot a marxistického teoretika. Ve své práci pro propagandistické noviny by zřejmě pokračoval i nadále, kdyby nedošlo k jeho neshodě s Josifem Stalinem. Ten se na samém konci dvacátých let začal obracet proti svým dřívějším spojencům a Bucharina vyhnal nejen z Pravdy, ale také z politbyra. Novým šéfredaktorem se stal Mikhail Olminsky.

Bucharin Stalinovi tento krok o několik let později odpustil, k redaktorské práci se však už nikdy nevrátil. Komunističtí představitelé ho navíc v roce 1937 označili za svého nepřítele a vůdce všech spiknutí proti Stalinovi. I když Bucharin obvinění odmítal, pod pohrůžkou zabití jeho ženy a novorozeného syna se nakonec k vymyšleným zločinům přiznal. Popravčí četa ho zastřelila 15. března 1938, a on se tak stal v rámci čtvrtého moskevského procesu jednou z obětí Stalinových Velkých čistek.

Další četba:

BULLOCK, Alan. Hitler a Stalin: paralelní životopisy. Praha: Levné knihy KMa, ©2005. 1029 s., [28] s. obr. příl. ISBN 80-7309-264-6.

Na aktuální téma fake news si mohou přijít zadiskutovat nejen studenti, ale i široká veřejnost. Debata se uskuteční 2.května ve velké aule Pedagogické fakulty UP. Jako hlavní řečníci se návštěvníkům představí například moderátoři České televize Jakub Železný nebo Michal Kubal, Karel Páral z katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalisty FF UP a Kamil Kopecký a René Szotskowski z Centrum prevence rizikové virtuální komunikace UP Olomouc.22

Hodnota transakce dosud není zveřejněná. „Na slovenském trhu vidíme potenciál k rozvoji našich aktivit. Pravda je silná značka a my máme zajímavé projekty a plány,“ uvedl ke koupi Voráček. Dle informací dostupných ze stránky data.pravda.sk však tištěný náklad deníku Pravda klesl ze zhruba 70 tisíc v roce 2010 na zhruba 52 tisíc v roce 2017.

Dosavadním vlastníkem vydavatelství Perex byla společnost Florena, jejímž výhradním vlastníkem byl podnikatel Karol Biermann.

Pod skupinu Our Media spadá kromě nově vlastněného vydavatelství dále Regionální televize CZ, TV Brno 1, Praha TV, TVS a internetový portál ParlamentníListy.cz společně s ParlamentneListy.sk.

Terry Pratchett ve dvacátém pátém pokračování své série ukazuje na příkladu Ank-Morporské Komety fungování redakce tištěných novin, která by se dala přenést i do dnešní doby. Noviny mají ambiciózního šéfredaktora Mikuláše ze Slova, jinak potomka bohatého rodu, který ale chce vybudovat svůj mediální byznys bez finančních prostředků své rodiny. Ve svých novinách chce za každou cenu psát pravdu, což mu samozřejmě přináší spousty problémů, ať už se zákonem jako takovým nebo s konkurencí, která se skrývá pod názvem Informátor, ač se jedná o prachsprostý bulvár.

Dalšími členy redakce Komety jsou možná až příliš upjatá redaktorka Sacharóza, která se snaží psát o pro ni zajímavých věcech, jako jsou například různé bály a jiné sešlosti významných osobností, protože ne nadarmo se říká, že jména prodávají noviny. Rozhodně nejpodivnějším členem redakce novin je pak napravený upír Otto Schrecklich, který nepije krev a má rád světlo, což má za následek to, že pokaždé, když pořídí svým ikonografem obrázek, se rozpadne na prach a kvůli jisté dentální dispozici mluví zhruba takhle: „Fy jste nějaký truch flkodlaka?“, v té chvíli byste nejraději padli na zem smíchy.

O vydávání novin se pak starají trpaslíci, kteří sází texty na tiskařský stroj a jak sami říkají, hlídají si svou investici, kterou do deníku udělali.

Na příkladu konkurenčního boje Komety a Informátora se pak dá ukázat i boj mezi dnešním seriózním a bulvárním tiskem. Zatímco Mikuláš stále tvrdohlavě trvá na tom, že budou tisknout pouze ověřené a pravdivé informace, v Informátorovi vychází různé senzační a také vymyšlené příběhy, což se nakonec prokáže a minimálně v knize tak zvítězí pravda.

A tak, pokud ještě nemáte pro své blízké žádný vánoční dárek a rádi byste jim darovali něco zajímavého, vtipného a poučného, rozhodně sáhněte po této knize, nemůžete tím totiž nic zkazit.