Kdo vůbec jsou redaktoři Paralelních listů?

Jsme banda magorů. Každý je nějak rozbitý a to, co dáváme ven, je vlastně výsledek naší kolektivní rozbitosti. Myslím si, že se v tom skvěle doplňujeme.

Jak vypadaly vaše začátky? Neměli jste například problém s podobností s Parlamentními listy?

Na začátku si nás lidi absolutně pletli – ani se tomu nedivím – a na druhou stranu nás někteří vnímali jako ruskou propagandu. Trvalo skoro rok, než lidi pochopili, že se jedná o satiru a ne o nějaký klon Parlamentních listů. 

Uvažovali jste někdy o spolupráci s jinými parodickými stránkami? Třeba s falešným Jiřím Ovčáčkem?

Nemůžu jít úplně do hloubky, je to trochu ožehavé téma. Ale falešného Jirku Ovčáčka samozřejmě známe a zatím žádné koordinované útoky nevytváříme, rozhodně bych se tomu ale nebránil. (smích)

Dostáváte zpětnou vazbu od nějakých politiků, o kterých v článcích píšete?

Politici o nás rozhodně ví. Kdysi nám do komentářů psal i Marek Prchal. Jinak nám občas do zpráv napíše pražský primátor Zdeněk Hřib nebo Ivan Bartoš. Piráti jsou v tomhle asi nejvíc otevření.

Ozval se vám například častý cíl vaší ironie Patrik Nacher? 

U Patrika Nachera je to spíš takové okopávání kotníků. Hrajeme s ním hru, kdy mu hodíme klacek pod nohy, on za pár dní zareaguje nějaký prskavým komentářem, čímž nám dá signál, že jsme na tahu. Takhle už se to táhne asi třetím rokem. Jinak žádné propracované taktiky na grilování konkrétních politiků nemáme. Je nám jedno, jestli jsou z ANO, KSČM nebo ODS. V momentě, kdo kdokoli z nich řekne nějakou kravinu, dostane přes prsty.

Není někdy těžké udělat satiru na politiky, kteří se mnohdy už sami znemožňují?

Dospěli jsme do fáze, kdy není automaticky možné rozeznat, jestli je to fake nebo ne. Stejný problém řeší i falešný Jiří Ovčáček nebo americké Onion News. Obsah se teď vlastně tvoří sám. Myslím si ale, že ještě rozhodně nejsme na konci téhle fáze. 

„Každý festival má své headlinery, kteří hrají v osm večer na nasvíceném pódiu. Pro nás je to dnes Alexandra Alvarová,” uvedl celou besedu spolumoderátor a ředitel festivalu Vašek Müller. Beseda, kterou do této chvíle sledovalo přes tisíc diváků, se hned ze začátku pustila do aktuálního tématu šíření dezinformací a hybridní války Ruska nebo Číny.

Šíření dezinformací je patrně staré jako válčení samo, jeho moderní podoby se ale začaly formovat prakticky nedávno. S konceptem užití dezinformací, jako zbraně přišlo například Rusko už v polovině 90. let. „Rusové přišli na to, že začlenění těchto prostředků do vojenské doktríny je mnohem efektivnější – stojí míň životů i peněz,” řekla k tomu Alvarová.

Dospěli jsme do fáze informační války

Současná podoba ruského vedení hybridní války se pak řídí například podle tzv. Gerasimovy doktríny – článku náčelníka generálního štábu Ruské federace Valerije Gerasimova, který vyšel v roce 2013. V něm je už naplno rozvinutá myšlenka hybridní války a užívání nevojenských prostředků v konfliktu. To s sebou může nést i cílení dezinformací na obyvatele nepřátelského státu.

„Šíření fakenews a lží je závislé na vyspělých technologiích. Když s nimi neumíme pracovat, tak se tomu nemáme sebemenší šanci ubránit,” komentovala Alvarová technologický stav konfliktu, „prostě vyvracet lži je důležité, ale bez technologického backgroundu to nejde. Dospěli jsme do fáze informační války,” dodala.

Data jsou novodobá měna

Z obchodu s daty uživatelů se stal obrovský byznys s neuvěřitelnou silou měnit svět. O vlivu dat na politiku například svědčí také kauza Cambridge Analytica, která měla za pomocí informací o uživatelích potenciál měnit výsledky voleb i politické rozpoložení v zemi. „Data jsou novodobá měna,” dodala k tomu Alvarová.

Potenciální nebezpečí ze ztráty dat a osobních informací ale podle Alvarové nehrozí jen ze strany cizích mocností. Velkou roli v boji o osobní data hrají také internetoví giganti sociálních sítí nebo vyhledávačů. „Facebook a Google nám sice říkají, ať si chráníme své soukromí, a že je to jen naše věc, ve skutečnosti ale spíš na nás chtějí přehrát Černého Petra odpovědnosti. Jejich převaha nad námi je ale přitom obrovská,” komentovala Alvarová.

Parlamentní listy nemají limity

Zahraniční vliv na informace se i u nás projevuje někdy velmi otevřeně v celé řadě dezinformačních médií. Ta se přitom nemusí zabývat ani politikou nebo zahraničím. „Portály jako Aeronet jsou mezi českou veřejností už dost známé. Podstatně nebezpečnější jsou nové weby, o kterých ještě nevíme, co skrývají, jaké mají poslání a na jaké skupiny se orientují. Můžou mezi nimi být různé ezoterické portály, stránky o alternativní léčbě nebo weby pro maminky. Vůbec nemusí zmiňovat Rusko ani Putina, přesto ale slouží Moskvě tím, že injektují nepravdivé informace do svých cílových skupin,” poodhalila Alvarová princip fungování dezinformačních projektů i u nás.

Debata  médiích se poměrně rychle a pochopitelně dostala také k tématice projektu Parlamentní listy. Ty se podle Alvarové staly už na začátku unikátní svou koncepcí, kdy měly svého člověka na každé tiskové konferenci, každém otevřeném zasedání poslaneckého klubu i na sociálních sítích politiků. Tím se z počátku staly hlavně obrovskou sběrnicí dat. Teprve potom začaly být aktivní i publicisticky.

„Sama jsem byla u toho, když politikům nabízeli, ať si u nich zaplatí reklamu, kterou oni zveřejní jako článek,” nabídla Alvarová náhled do fungování listů. „Politici, kteří trpěli nedostatkem pozornosti médií, tuhle šanci obrovsky kvitovali, mohli tam totiž uveřejnit opravdu cokoli. Byl to pro ně naprostý ráj,” dodala.

„Všechna normální média mají limitovaný čas, plochu nebo počet znaků. Navíc do toho vstupují redaktoři a editoři, kteří to třeba studují na škole, aby věděli, jak se ptát a jaké informace přinést. Tady ale najednou nebyly žádné limity. Parlamentní listy napsaly vše, co si politik řekl,” řekla Alvarová.

Parlamentní listy se tak podle ní staly tím nejnebezpečnějším velvyslancem dezinfo scény ve světě našich médií.

Pravda má jen omezený počet výrozových prostředků

Diváci streamu se mohi také dozvědět o nových plánech Alvarové na spisovatelském poli. Chystá se totiž k vydání nové publikace. Beletristická kniha s chystaným názvem Krmit démony má zachytit zrod moderní formy datové propagandy nebo fungování kontroverzní Cambridge Analytica.

Alexandra Alvarová se dezinformacím, hoaxům a fake news věnuje soustavně už dlouhou dobu. Rozebírá také psychologické aspekty této problematiky. „Pravda má jen omezený počet výrazových prostředků, může pořád dokola opakovat jen studená fakta. Nakonec tak může ostrouhat, protože přestane být zábavná,” uvedla k tomu Alvarová, „stali jsme se obětmi toho, že jsme si přestali vážit pravdy,” dodala novinářka na závěr.

První kolo prezidentských voleb na Slovensku proběhlo 16. března, druhé pak o dva týdny později. V jaké souvislosti o uchazečích na slovenský post prezidenta psala vybraná česká média a kolikrát jejich jména zazněla v jednotlivých článcích? O největší nepoměr ve sledovaném období od 25. do 31. března se postaraly Parlamentní listy.

Seznam zprávy informovaly převážně o Čaputové

Redakce Seznam zpráv zmínila ve svém zpravodajství jméno úspěšné prezidentské kandidátky Zuzany Čaputové 252× (66 %), zatímco jméno evropského diplomata Maroše Šefčoviče 132× (34 %). Kandidátce se dostalo více pozornosti i v titulcích zpráv, a to devětkrát, oproti pěti věnovaným Šefčovičovi.

Čaputovou popisovaly jako silnou nástupkyni prezidenta Kisky v prezidentském křesle a první ženu od vlády Marie Terezie na Slovensku. Šefčoviče zase jako zkušeného diplomata evropské úrovně a ironicky „nadstranického,“ protože ho podporovala populistická strana SMĚR Roberta Fica.

Seznam zveřejnil volební rozhovory pouze ze štábu vítězky a tiskovou zprávu z uznání porážky Šefčoviče. V každé debatě doplňovali moderátoři k označení „prezident“ i přechýlenou verzi „prezidentka.“

O Čaputové si mohli více přečíst i čtenáři veřejnoprávního webu České noviny

Ani výběr ze zpravodajství České tiskové kanceláře na webu České noviny nepřinášel nejvyváženější zprávy, co se týče zastoupení jmen kandidátů. Zuzanu Čaputovou během posledního březnového týdne jmenoval 81× (73 %) a Maroše Šefčoviče 30× (27 %).  Za statistiky z titulků pak hovoří čísla 7:2 ve prospěch následné vítězky.

iDNES poskytl nejvyváženější prostor

Internetová verze deníku MF Dnes obstála v našem výzkumu nejlépe, i zde ale můžeme pozorovat poměrové neshody ve výskytu obou jmen. Právnička Čaputová porazila svého rivala čísly 137 zmínění (63 %) a devět z nich v názvu článku. Šefčovič se na zpravodajském portálu skupiny Mafra objevil 79× (37 %), z toho šestkrát v nadpise. Redakce pod vedením Naděždy Petrové vsadila hlavně na citace názorů vlivných českých osobností. Tomio Okamura například uvedl, že Čaputová je Drahoš v sukních. Nynější prezidentku Slovenské republiky přirovnal web k loutce, Šefčoviče následně označil za eurohujera.

Pouze ve dvou titulcích z osmnácti vynechaly Parlamentní listy jméno ženské uchazečky

Internetový web Parlamentní listy se nejvíce zaměřil právě na uchazečku ženského pohlaví. Ve svých osmnácti článcích jí nabídl prostor v názvu hned šestnáctkrát, kdežto o Maroši Ševčovičovi napsali jen v jednom případě. Konkrétně se jednalo se o článek Den D: Dostane se do čela Slovenska Čaputová, nebo Ševčovič? Celkové výsledky ukazují, že se Čaputové dále věnovaly 155× (73 %) a oponentovi 58× (zbylých 23%).

Na možný střet zájmu senátora a zlínského zastupitele Iva Valenty poukázala v prosinci TI a podala na něj i podnět k prošetření. Podle TI Valenta ovládá televizi TV Brno 1 skrze české a kyperské firmy. Dokládat to mají potvrzení kyperského ministerstva obchodu a výpisy z českého obchodního rejstříku.

Valenta s tvrzením sice nesouhlasí, přesto nyní svůj majetek převádí do svěřenského fondu. „Ať si Trasparency International podává podněty, jaké chce. Mám pocit, že se Transparency International pouze snaží vyvolat umělou kauzu a cíleně diskreditovat moji osobu,“ řekl pro ČTK.

Podle Valenty není důvodem převodu do svěřenského fondu střet zájmu. „Lex Babiš“ totiž není retroaktivní, takže se nevztahuje na jeho pozici senátora, kterou zastává od roku 2014, a zastupitele Zlínského kraje. Tím je od roku 2016. Valenta se však v loňském roce stal také zastupitelem ve Zlíně. V tomto případě se však Valenta brání tím, že funkci vykonává jako neplacený člen.

Autoři předpokládají, že každému čtenáři jejich satirický záměr dojde už při přečtení titulků. Například hlavní článek z 23. dubna má titulek: „90% daň? Asi jsem se jen přepsal v desetinné čárce, tvrdí Mélenchon. Ve skutečnosti chce bohaté Francouze zdanit až o 900%.“ Stejně tak další článek hned pod ním s titulkem: „Facebook kvůli statusům Dominika Feriho navýší kapacity evropských serverů.“

I přes to se mezi lidmi najdou tací, kteří opravdu AZ247 berou vážně. Třeba pod zmiňovaným článkem o Dominiku Ferim se jeden z diskutujících dožaduje zdroje přímo z Facebooku, protože má jisté pochybnosti. Podobná je často i situace na sociálních sítích. Právě na Facebooku má AZ247 více než dvacet tisíc sledujících. Příspěvky přidává téměř denně a kromě propagace svých článků zde satiricky komentuje aktuální dění.

Autoři si dělají legraci také z čistě clickbaitových titulků, které v poslední době zaplavily zejména sociální sítě. Jeden z takových článků, který byl na AZ247 publikován, má titulek: „Tato žena si dala mezi rty česnek na 5 minut. Neuvěříte, co se stalo!“

Web je rozdělen do několika rubrik. Nechybí klasické Ze zahraničí a Z domova, ale také Zaručené pravdy, Alternativní medicína a nakonec „Věda“ a vesmír.

Vyjádření autorů o účelu webu visí už od založení ve spodní části stránky. Ujišťují tu čtenáře, že články se nezakládají na pravdě a jde o satiru. Stejné upozornění je i na Facebookovém profilu – zde má navíc název webu podtitul „víc než jen pravda“. Autoři se podivují i nad tím, že jim tolik lidí věří. Výmluvná je zejména závěrečná věta z prohlášení: „Naučte se číst a ověřovat zdroje, do pr…“