Mediální prezentace zahrnovala využití obrazu Emila Zátopka, který si Český olympijský výbor vybral do své kampaně k letním olympijským hrám 2016 v Rio de Janeiru. „Moje povídaní se zaměří na způsob, jimiž je obraz Emila Zátopka vytvářen a kódován v rámci generových výzkumů, které jsou publiku hybridně podsouváný jakožto reference do sféry aktuálního věta“ přiznal na začátku Bílek.

K propagaci letních olympijských her a samotného Emila Zátopka posloužili jednotlivá média a žánry, jako jsou například knižní biografie, komiks, reklamní videa a nebo taky televizní dokumenty. Názorným příkladem je slavný Emilův běh na 5000 m, který známe snad všichni z televizních obrazovek. Zátopek bojuje do poslední chvíle pod mottem „Když nemůžeš, tak přidej!“  a taky vyhrává. Toto jeho slavné vítězství se událo v roce 1952 v Helsinkách, ale televizní přenosy jsme začali získávat až koncem roku 1953. Jak je to možné? Asi si říkáte. Odpověď zní jednoduše. Emilův vítězný běh odvysílal rozhlas v roce 1952 a televizní přenos byl k tomu přidaný až o pár let později.

Přednáška se uskutečnila v rámci konference Mediální r(e)voluce si připravili studenti katedry Mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky. Úterní program se skládal z diskuzí s významnými osobnostmi české žurnalistické scény, ve středu představili své výzkumy doktorandi z českých a slovenských univerzit.

Na úvod přinášíme pohled Roberta Tesaře z České tiskové kanceláře (ČTK). „Nás coby agentury se časový posun moc netýká. Jedeme totiž online. Normálně v sezoně funguje tak, že servis o půlnoci nebo v jednu hodinu ráno zavíráme a otevře se až ráno, kdy se nejprve vydávají výsledky NHL, což je někdy před šestou. Teď, když je olympiáda, jedeme čtyřiadvacet hodin denně. S tím, že se na službách točí editoři, takže pořád jedeme v reálném čase,“ vysvětluje.

„Na rozdíl od novin nemusíme řešit, kdy něco vydáme, a jak to vydáme. V momentě, kdy se tady něco seběhne, vydáme zprávu hned ven. Když je olympiáda v Evropě, je daleko větší tlak na to, abychom si hlídali uzávěrky novin. Materiály musíme vydávat tak, jak je potřebují odběratelé. Tady jsme v osmihodinovém posunu. Většina akcí se děje odpoledne, což je v Česku mezi druhou, třetí nebo čtvrtou hodinou ráno, takže časový tlak není tak velký. Nikdo tyto zprávy nepotřebuje hned, ale člověk na místě přesto jede. Funguje v místním čase,“ přibližuje.

Kolize sportů? Občas je třeba si vybrat a koukat

Hry v Pchjongčchangu pro ČTK pokrývají dva redaktoři a jeden fotograf. Občas proto není snadné pokrýt všechny události. „Kolikrát si musíme určit, co je podstatné. Máme to nastavené tak, že základní zpravodajství se dělá v Praze a my děláme bohemika – kdy se v devadesáti procentech staráme o české sportovce, realizační týmy a podobně. Dělám hlavně hokej a občas něco navíc. Třeba k dalším soupeřům a podobně. Třeba ostatní čtvrtfinálové zápasy vyjma českého se ale dělala kompletně z Prahy,“ pokračuje Tesař.

Co když se zrodí medailové překvapení a na místě nebude nikdo z novinářů? „Byl by to průšvih, ale samozřejmě se to někdy stane. Na olympiády jezdíme třeba dvacet let ve dvou redaktorech s jedním foťákem a určitě se nám to někdy stalo. Horší je to na letní olympiádě, kde je mraky akcí. Zimní není tolik exponovaná. Na letní si člověk musí vybrat třeba ze dvou událostí a už jen kouká, zda si vybral dobře, nebo špatně,“ usmívá se zkušený novinář.

„Naštěstí to funguje tak, že novináři si hlasy navzájem poskytují. Kdybychom třeba nebyli u biatlonistky Vítkové, když udělala bronz, kluci by nám nějaké hlasy od ní dali a na zpravodajství by se to vůbec nepoznalo. Neměli bychom asi úplně všechno a mohlo by se stát, že bychom byli o trochu pomalejší, protože bychom neměli přímý přístup, ale akce by se pokryla,“ dodává Robert Tesař.

V tisku pozor na uzávěrky

O své dojmy se přímo v dějišti podělil i Jan Škvor. Novinář Práva, který ovšem píše články i pro webovou verzi deníku na sport.cz. Osmihodinový náskok oproti středoevropskému času mu také hraje do karet. „Je to lepší. Nejsme v takovém stresu, než kdyby to bylo naopak a časový posun by byl opačným směrem třeba o dvě nebo tři hodiny. Pak je to mnohem větší záhul, aby člověk stíhal uzávěrky,“ vykládá.

„Má to ale i nevýhodu v tom, že v momentě, kdy si tady plánuju, jak by měly noviny vypadat, editoři v Česku, kteří o tom rozhodují, ještě spí. Probudí se, když je tady večer, a krásně mi mohou plány změnit. V podstatě kolem zdejší půlnoci pak člověk může začít něco přepisovat,“ prozrazuje.

„Částečně i z toho důvodu chodím spát docela pozdě, zhruba kolem třetí ráno. Vzhledem k tomu, že nepíšu jen pro noviny, ale i na web, někdy je toho opravdu hodně. Člověk je pak přetažený, že po práci stejně nedokáže hned usnout, takže si třeba večer ještě pustí film. Pak se podle toho upraví i denní režim. Často pak vstávám později než doma v Česku,“ uzavírá Škvor.

Online média mají výhodu. Jsou rychlá a netříští obsah

Osmihodinový posun na před si pochvaluje také Jakub Slunečko, který se na olympiádě stará o obsah pro web hokej.cz a pomáhá také Českému olympijskému týmu. „Je výhodnější, než kdyby to bylo naopak. Zápasy občas končí v době, kdy lidi v Česku teprve vstávají, a my máme jednoduchou práci v tom, že jim dáme prvotní obsah, a pak máme čas si všechno promyslet, jak to naplánujeme během dne. Kdyby to bylo naopak, nastal by problém u neočekávatelných akcí. Najednou by měl člověk před sebou nálož práce a bojoval s tím, aby stihl lidem dát obsah dřív, než půjdou spát,“ objasňuje talentovaný redaktor.

„Novináři z tištěných médií to mají těžší, protože hodně z nich dělá obojí najednou. Musí přemýšlet nad tím, co mohou dát do online vydání, a co do tisku. Jinými slovy musí umět vyvážit, aby na webu tolik netratili například vůči nám, kdy na web můžeme dát klidně všechno, a zároveň mít něco, čím obohatí tisk,“ přináší svůj postřeh.

Podmínky pro práci si chválí. „Nemají tady sice úplně nejlepší wifi, ale v tiskáči máme vodu, kafíčko, čajíček, a dokonce nudle zdarma,“ směje se.

Česká televize (ČT) potěšila všechny sportovní fanoušky. Podařilo se jí totiž koupit televizní práva na vysílání

Olympijské hry na České, potažmo Československé televizi mají dlouhou tradici, vysílají se tam už od roku 1956. „Vždy jsme usilovali o to, aby diváci nepřišli o možnost sledovat OH ve volném televizním šíření. Discovery Communications jsme proto oslovili v podstatě hned v okamžiku, kdy bylo jasné, že evropské veřejnoprávní televize od Mezinárodního olympijského výboru práva nezískají. A právě rychlost v jednání pak byla i jednou z věcí, které nám při domluvách s novým vlastníkem práv pomohly,“ řekl v tiskové zprávě na webových stránkách České televize její generální ředitel Petr Dvořák.

Před Českou televizí se povedlo získat televizní práva pro olympiády v roce 2018 a 2020 pouze třem evropským společnostem – britské BBC, nizozemské NOS a finské YLE.  „Pro centrální a východní Evropu sloužíme i jako jakýsi příklad toho, že domluva možná je,“ doplnil Petr Dvořák. Sportovní fanoušci navíc mají garanci toho, že se stejně jako v předchozích letech bude klást důraz zejména na českou stopu. „To je něco, co by zahraniční vysílatel garantovat nikdy nemohl,“ konstatoval Dvořák.

Fakt, že Mezinárodní olympijský výbor (MOV) prodal veškerá práva soukromé společnosti, se stal velkou ránou pro celoevropský televizní trh. „V oblasti sportovních práv se situace v posledních letech mění rychle, jejich ceny stoupají na hodnoty, které se ještě před několika lety zdály zcela nereálné. Je to stav, na který musí reagovat všichni vysílatelé, i Česká televize,“ nechal se pro web ČT slyšet Jiří Kejval předseda Českého olympijského výboru.

Proto byl nesmírně rád, že se televizní práva povedla získat právě České televizi. „Je to skvělá zpráva pro český sport. Spolupráce České televize a Českého olympijského výboru se totiž neomezuje pouze na vysílání olympiády, ale její těžiště je rozloženo do celého roku. Má za úkol popularizovat sport, zdravý životní styl a myšlenky olympismu. Jsem rád, že v této práci můžeme i nadále pokračovat,“ uvedl Kejval.

Společnost Discovery Communications, která je mimo jiné vlastníkem stanice Eurosport, koupila televizní práva od MOV na olympijské hry od roku 2018 do roku 2024. Zaplatila celkem 1,3 miliardy eur, v přepočtu tedy 35,4 miliardy korun. Ovšem částka, kterou musela soukromé společnosti za olympiády v letech 2018 a 2020 zaplatit Česká televize, zveřejněna nebyla.