Historicky první Cenu regionální žurnalistiky si odnesla Jana Ustohalová (MF Dnes) za článek s názvem Historik Kovařík: Brněnský pochod byla humanitární katastrofa. Od ostatních se příspěvek odlišuje mimořádným společenským přínosem a přináší nová fakta včetně konkrétních detailů. „Mezi hlavní kritéria v kategorii regionálního zpravodajství patřila “řemeslná” kvalita zpracování, výjimečnost tématu, společenský přínos, ale také stylistika, aktuálnost a investigace,“ vysvětlila porotkyně Šárka Mikulecká a současně šéfredaktorka Orlického deníku.

Do kategorie „solution journalism“ mohli novináři přihlásit články, které nejen popisují problém, ale snaží se najít jeho řešení. „Nadace OSF se snaží v rámci Novinářské ceny reflektovat světové trendy v žurnalistice a přinášet je k nám. Svými projekty přispíváme k aktivní občanské společnosti a solution journalism je efektivním způsobem, jak lidi dál inspirovat. Žurnalistika by neměla jen nastolovat problémy, ale také poukazovat na různá řešení a jejich dopad na svět kolem nás,“ řekl Robert Basch. Zvítězila série textů Uprchlíci 2015 od Tomáše Lindera (Respekt), který se snažil popsat řešení při přijímání a integraci imigrantů. Podle poroty formát i obsah textů posiluje otevřenou veřejnou debatu, kde mají místo nejen hrozby, ale i možné cesty ke zvládání problému.

V rámci Novinářské ceny 2015 byla vyhlášena Česko-slovenská cena veřejnosti, kterou obdržel Martin Veselovský (DVTV) za rozhovor s Martinem Konvičkou: Půjdu do voleb, Sobotka se nám vysmál. O vítězi rozhodla veřejnost v online hlasování, příspěvek získal 5 363  hlasů, celkem z 10 455 hlasujících. Video vyhrálo i cenu za „Nejlepší besedu nebo diskuzi“.

V průběhu května pořadatelé soutěže vydají eBook, v kterém si zájemci budou moct prohlédnout vítězné i nominované práce.

VÍTĚZKY A VÍTĚZOVÉ NOVINÁŘSKÉ CENY 2015

Kategorie psané žurnalistiky „Nejlepší rozhovor“

Magdalena Sodomková: Marnotratní synové (Lidové noviny)

Porota u příspěvku oceňuje profesionální způsob kladení otázek.

Kategorie psané žurnalistiky „Nejlepší reportáž“

Kateřina Šantúrová: No 1. (Newsweek)

Porota oceňuje komplexní zpracování závažného problému, jemuž média v poslední době nevěnují takovou pozornost.

Kategorie psané žurnalistiky „Nejlepší komentář“

Petr Honzejk: Základní lidské právo na nenávist (Hospodářské noviny)

Porota oceňuje velmi dobrou jazykovou a stylistickou úroveň komentářů.

Kategorie psané žurnalistiky „Nejlepší analyticko-investigativní příspěvek“

Robert Břešťan: Jestli si nás Rusko koupí (Reportér magazín ve spolupráci s webem HlídacíPes.org)

Porota oceňuje poctivou práci při vyhledávání a vytěžování zdrojů, schopnost získané informace vyhodnotit a dát jim nový rozměr.

Kategorie audiovizuální žurnalistiky „Nejlepší rozhovor, beseda nebo diskuse“

Martin Veselovský: Konvička: Půjdu do voleb, Sobotka se nám vysmál (DVTV)

Porota oceňuje profesionální způsob vedení rozhovoru, kterým autor odhalil politické záměry a extremistické názory předsedy Bloku proti Islámu.

Kategorie audiovizuální žurnalistiky „Nejlepší reportáž“

Lukáš Landa: Nebezpečná hra na vojáky (Česká televize)          

Porota oceňuje, že reportáž zobrazuje objevné téma – fenomén, který existuje přímo před našima očima, aniž bychom o něm věděli.

Kategorie audiovizuální žurnalistiky „Nejlepší analyticko-investigativní příspěvek“

Dalibor Bártek: Ostravský Janoušek; Reklama za stamiliony a Nečistá hra (Česká televize)

Porota ocenila velmi zajímavě zpracované téma prorůstání ekonomiky a politiky, které autor dlouhodobě sledoval.

Kategorie online žurnalistiky „Cena za inovativní online žurnalistiku“

Jan Boček, Marcel Šulek: Rusové proti Rusům: Země v nevyhlášené občanské válce (Český rozhlas)

Zdánlivě okrajové téma demografického vývoje v Rusku je zde ukázáno jako možná klíčové pro další vývoj této země, ale i Evropy.

Zvláštní cena: Cena za regionální žurnalistiku

Jana Ustohalová: Historik Kovařík: Brněnský pochod byla humanitární katastrofa (Mladá fronta DNES)

Zabývá se odsunem samotným i událostmi, které po něm následovaly, a poukazuje na dosud nezodpovězené otázky. Odsun brněnských Němců líčí nejen jako ojedinělý příběh, ale zasazuje ho do širších souvislostí.

Cena Googlu pro mladé talenty datové žurnalistiky

Adam Nedvěd, Tomáš Ducháček: Kontrola veřejných zakázek před ÚOHS

Porota ocenila studenty IES FSV UK za atraktivní projekt, který má potenciál přinést svěží úhel pohledu na agendu veřejných zakázek.

Zvláštní cena: Cena Solution Journalism

Tomáš Lindner: Série textů Uprchlíci 2015: Německá inspirace (RESPEKT)

Autor se v sérii čtyř článků věnoval závažnému a aktuálnímu tématu, které hýbe celým kontinentem. Na rozdíl od České republiky Německo zažívá už více než rok příchod statisíců uprchlíků a před tuto výzvu je postavena celá společnost od vrcholných politiků až po obyvatele malých obcí.

Zvláštní cena: Nejlepší česko-slovenský kreslený vtip, komiks nebo karikatura

Vojtěch „Vhrsti“ Jurík: série kreseb v časopise Rodina a škola

Porota si cení především jednoduchosti jeho kreseb, která odkazuje k americkému stylu (Simpsonovi, Futurama). Vybrané kresby dobře odrážejí problémy každé generace a oživují i úžeji specializované médium, jako je časopis Rodina a škola.

Česko-slovenská cena veřejnosti

Vítěz: Martin Veselovský za rozhovor s Martinem Konvičkou (DVTV)

Jako člověk, který si prošel už řadou médií, jste se určitě setkal i s mnoha zajímavými osobnostmi. Jaká osoba/osobnost se vám vybaví, když se řekne rozhovor? Co pro vás byl silný osobní zážitek?

Dominik Feri. Osoba, která mě neskutečně zaujala. On je vynikající postava. Neskutečně nám seděl do našeho konceptu Newsweeku. Zafungoval jako symbol toho, jak bychom si časopis představovali. Takže když se s ním pak člověk bavil a poslouchal jeho nové a neotřelé názory, tak to prostě zapadalo.

Na druhé straně ale určitě existuje zážitek, na který nerad vzpomínáte. Je nějaký takový?

Nemůžu říct, že bych na to nerad vzpomínal, ale jednou jsem dělal rozhovor s Milošem Zemanem, ještě když byl předseda vlády. Byl jsem tehdy takový junior, který je rád, že se může dívat na to, jak to dělají ti zkušenější. Povídat si s předsedou vlády pro mě bylo samozřejmě hrozně zajímavé. Ale na co nerad vzpomínám? Takového asi nic nemám.

Být šéfredaktorem není lehká práce. Určitě i psychicky náročná, když je uzávěrka a nestíháte. Jak probíhá váš den?

Den ode dne se u mě zas tak neliší, spíše týden od týdne. My máme výhodu v tom, že nejsme týdeník. Už na začátku jsme věděli, že kdybychom Newsweek dělali jako týdeník, tak by to bylo na úkor kvality, kterou tomu chceme dát. Tím pádem máme dva typy týdnů. Jeden je výrobní týden (týden před novým číslem, uzávěrka v pátek v 18:00), ve kterém se člověk soustředí na konkrétní číslo. Musíte komunikovat s autory, jak jednotlivé články napíší, jak se jednotlivé texty převtělí do podoby časopisu. Dneska už to nejsou jenom písmenka, musíte myslet na to, jak se text zhmotní, jak dopadne design atd. To je podstata práce v druhém týdnu. Bavit se o článcích, ladit titulky, vytáhnout z těch textů to nejlepší. V prvním týdnu je čas určen spíše pro koncepčnější věci. Přemýšlíme, kde chceme mít časopis za měsíc, za půl roku. Hledíme spíše do budoucna.  Já mám naštěstí v týmu vynikající lidi, skvělé editory, kteří se dokážou o provoz skvěle postarat.

V posledním čísle jste společně s Hanou Slívovou pracoval na „české jízdě“ (téma čísla o mladých lidech, kteří se snaží prorazit ve světě). Jak často se dostanete k samotné tvorbě článků a k té klasické psané žurnalistice?

Žurnalistika jako taková u mě určitě nepřevažuje. Byla čísla, kdy jsem dovnitř nepsal nic. Je mi to samozřejmě trochu líto, ale když jsme časopis připravovali, články spíše převažovaly a na mnohé se vůbec nedostalo. Určitě to není tak, že bych v každém čísle musel mít svůj článek. Samozřejmě do Newsweeku chceme dávat i pěkné věci z toho amerického. Já tu mám skvělé autory. Například Dana Anýže.

Nechybí vám to, že už na klasickou psanou žurnalistiku není čas?

Samozřejmě, že občas ano. Je toho ale moc. Když si přečtu článek například Dana Anýže, tak vím, že je dobrý. Vím, že se tam s něčím svým nemusím cpát. Teď jsme ale dělali s Hankou „českou jízdu“ a já jsem dělal rozhovor s Jakubem Dvorským. Tak jsem si po dlouhé době napsal velký článek.

V září jsem od Vás četla ještě články ve Forbes a v listopadu už tu bylo první vydání Newsweeku. Jak dlouho Vám trvaly práce okolo nového časopisu?

Příprava samotného časopisu trvala samozřejmě mnohem déle než od září do listopadu. Na tom, že v Česku vznikne Newsweek, jsme se dohodli už v květnu. V červenci jsme měli ještě cover v novém čísle, kde jsem dělal hlavní rozhovor, a od července jsem připravoval Newsweek. Dost času nám přes léto zabral design a snaha sehnat lidi do týmu. Bylo to vymyšlené tak, abychom měli od září plus minus jasno, jak bude vypadat design, jakou chceme strukturu. Abychom si v září mohli sednout s redaktory a domlouvat konkrétnější věci, aby zhruba věděli, do čeho půjdou. Samozřejmě to byla moc idealistická představa. Design jsme měli, ale pak jsme ho stejně celý předělali. Dost věci se dělalo až v září a říjnu.

Co bylo nejnáročnější na celé přípravě Newsweeku?

Hodně náročné bylo dohodnout se se správnými lidmi. Sestavit tým. Za to jsem teď opravdu rád, že tu mám lidi, kteří jsou opravdu špička v oboru. Není vůbec nutné, abych je nějak školil, učil je, co mají dělat. Smířil jsem se s tím, že šéfredaktor nemusí být ten, kdo umí nejlíp psát. Musíte si najít někoho, kdo to umí ještě líp. Druhá věc je najít tomu časopisu jasnou tvář. Co vlastně chceme psát. Hluboké analýzy o zahraniční politice nebo chceme svěží vítr o mladých lidech, co prorazili do světa. Dělat časopis o světě a o nás ve světě má mnoho poloh, je potřeba si najít tu správnou a dát tomu časopisu jasný tvar. Třeba Forbes je jasně vyprofilovaná věc.

Když přišel na český trh časopis Forbes, taktéž jste stál u zrodu. Co bylo hektičtější? Příprava prvního čísla Forbes nebo Newsweeku?

Samozřejmě Newsweek. Tentokrát bylo na mně, to všechno vymyslet. Taky jde o čtrnáctideník, takže je všechno rychlejší. Forbes byl o trochu zavedenější značka, třeba díky žebříčku miliardářů. Forbes je ikona, co se týče takového obsahu. Samozřejmě neřeší jen miliardáře, protože to by byla nuda, ale tvoří to důležitou část obsahu. Forbes je zajímavý i poměrně známým projektem – 30 pod 30, který dělá časopisu dobré jméno. Jde o projekt, na kterém je vidět kus práce.

Spolupracujete nějak s Forbesem?

Ano, v jednom čísle mi psal hlavní téma člověk z Forbesu. Bylo to o Češích, co pracují v Silicon Valley, a plus velký článek o šestici českých zaměstnanců z Facebooku. My jsme kamarádi a navíc jsou hned vedle (Newsweek a Forbes sídlí v jedné budově, a dokonce i na jedné chodbě – pozn. red.). S Petrem Šimůnkem se známe spoustu let. Už od té doby, co jsem byl v MF Dnes. Rozumíme si a v mnoha věcech si i radíme.

Viděla jsem fotku, kde jste s Jimem Impoco (šéfredaktor amerického Newsweeku). Jaké bylo setkání s ním? Jak na Vás působil?

Působil na mě jako velký formát novinařiny. Takový znalec světa. Bylo milé vidět, jak si váží toho, že si chceme půjčit jejich jméno a obsah. Je to pro ně pocta, jsou na to svým způsobem hrdí. To jednání bylo jako rovný s rovným. Nebylo to tak, že bychom se sešli, já měl notýsek a vypisoval si, co mám dělat. Bylo to prima.

Liší se od sebe hodně americký Newsweek a ten český?

Newsweek se teď v Americe prodává za 8 dolarů, což je poměrně dost. Je považován za takové prémiové čtení, co se týče zahraničí. Oni hodně řeší těžkou politiku, reportáže z konfliktních míst. V Americe to má své místo, má to tradici. Je to značka, která funguje. My z toho chceme udělat spíše mainstreamový časopis, který se dívá na svět nejen jako na komplikované místo. Ano, sice v novém čísle máme velkou reportáž o Trumpovi, velký rozhovor o ISIS, ale chceme se dívat na svět jako na místo, kde to funguje. Proto máme v novém čísle i velké téma o čtrnácti městech, kde se dobře žije. Nebo rozhovor s Maximem Velčovským, jako s člověkem, který našel cestu, jak prorazit ven a dělat něco světového.

Sledoval jste americký Newsweek už dřív, než přišla možnost zavést značku i v ČR?

Moc ne. (Smích) S nápadem přivést ho do ČR přišli vydavatelé. Newsweek pro mě nebyl vyloženě oblíbeným médiem. Je toho hodně, nedá se sledovat všechno. Líbilo se mi ale to propojení. Ve světě se děje tolik úžasných věci a ve zprávách jsou jenom ta traumata.

Americký Newsweek byl jeden čas pouze v internetové podobě. Jak to vidíte s internetovou podobou časopisu?

My se chceme primárně soustředit na tisk. Papír nemá cenu jenom toho, co je na něm napsáno. Musí být důvod, proč člověk papír tiskne a spotřebovává. Smysl je v tom, že časopis je designové dílo, není to pouze nosič nejžhavějších novinek. Dokonce jsme nominovaní i na cenu Czech Grand Design v kategorii Grafický designér roku. Například Respektu je teď jejich nový redesign hodně vyčítán.

Newsweek měl od prvního čísla černou obálku. Desátého března vyšel časopis poprvé s červenou obálkou. Proč najednou taková změna?

Když vyskládáte všechna ta čísla za sebou, vidíte, že to chce změnu. Zkusili jsme takový jarní facelift. Chtěli jsme vyzkoušet, co udělá to pravé americké logo. Černá vycházela z designu, který jsme si na začátku dali a který drží i s vnitřkem. Když si to nalajnujete, tak z toho pak logicky nechcete uhýbat. Máte něco vymyšlené a jen opatrně testujete, jestli zvětšit písmo, jakou zvolit barvu atd. Postupem času od toho člověk uhýbá. Na černou barvu byly i negativní reakce zvenčí. Černá se prostě nelíbí.

Jiří Nádoba

Šéfredaktor časopisu Newsweek Jiří Nádoba pracuje v médiích už od dob, kdy byl ještě studentem VŠE. Prošel redakcemi ČTK, Mladou frontu Dnes i Hospodářské noviny. Účastnil se také významného programu – Michigan Journalism Fellowships (program pro profesionální novináře). Společně s Petrem Šimůnekm v roce 2011 založil českou mutaci časopisu Forbes, kde působil až do roku 2015. Pak ale přišel na řadu nový zajímavý projekt – časopis Newsweek.

Tři ceny získalo i vydavatelství Czech News Center. Vyhrály je časopisy Svět motorů v kategorii Sport a hobby, ABC v kategorii Děti a mládež a také Reflex v kategorii Svět a společnost.
Objevem roku se stal Newsweek. V USA tradiční týdeník, který nově vychází i u nás. „Newsweek mi připomíná, jak těžkou práci máme, když prodáváme lidem časopis za 60 korun. Doufám, že se tu objevíme i příští rok, nejspíš ale v jiné kategorii,“ spekuloval Petr Šimůnek, který cenu pro Newsweek převzal.

„Věděli jsme, že český Newsweek bude mít jinou strukturu než americká předloha. Proto jsme se rozhodli i pro vlastní design, ve kterém černo-bílé logo zapadalo do grafické koncepce,“ přiblížil serveru MediaGuru.cz šéfredaktor Jiří Nádoba.

Proč se tedy český Newsweek rozhodl pro změnu? Výzkumy Focus groups prokázaly, že červená barva zaujme potenciální čtenáře víc než bílé či barevné logo na černém pozadí. Také se čtenářům více líbí a lépe hledá na stáncích, kde nesplývá s ostatními tituly. Na tvorbě nového vzhledu se opět podílelo grafické studio Side 2, které dokonce za grafickou podobu Newsweeku bylo nominováno na cenu Czech Grand Design v kategorii Grafický designér roku. Změnou prošly i webové stránky. Nově se nesnaží poukazovat na aktuální zpravodajství, ale na celkovou kontinuitu provázání aktuálních témat magazínu s děním.

Mimo nového loga grafici ještě změnili vnitřní font písma a o málo jej zvětšili. Redakce taktéž uvažuje o oproštění se od tisku na černém pozadí, zejména v rubrice kultura a zvýšit tak komfort pro čtenáře.

Změny se udály v i redakčním prostředí. Reportérka Kateřina Šafaříková se rozhodla zamířit do Respektu. Od dubna ji nahradí redaktor magazínu Ego!, Ondřej Formánek. Změna souvisí i se skutečností, že časopis chce ubrat témat zaměřených na zahraniční politiku. Nabídku však zpestři o nové speciály Svět bydlení, Svět peněz a Svět aut.

I když si časopis změnami slibuje vyšší prodejnost, čísla zatím neuvádí s tím, že se připravuje vstup časopisu do kanceláře ABC ČR, kde poté budou volně k dispozici ověřená data o prodeji. Úspěšný boom jako u českého vydání Forbes se však nepředpokládá.

Newsweek má ambici stát se nejlepším titulem mezi zpravodajsko-společenskými magazíny v Česku. Cílem je vytvoření „časopisu bez hranic“, jak uvádí na svých internetových stránkách. Magazín se soustředí především na kosmopolitní čtenáře, kteří chtějí rozumět okolnímu světu a hledají v něm inspiraci.

Ústředním tématem zahajovacího čísla je rozhovor s nejmladší osobnosti české politické scény, kterou je Dominik Feri. „Udělali jsme z něj tvář premiérového čísla, protože k Newsweeku sedí po všech stránkách. Je chytrý, vtipný, má svěží pohled na věc, dobře vypadá. A co je nejdůležitější – myslí mu to světově. Takový bude i český Newsweek,“ seznamuje čtenáře s obsahem prvního čísla v úvodu magazínu šéfredaktor Jiří Nádoba.

Velmi důležitý je i moderní design časopisu, který je výsledkem soutěže mezi předními grafickými studii a je postavený přesně na míru. Obsah je velice slušivě a esteticky zpracovaný, autoři vsadili na jednoduchost a přehlednost. „Do designu jsme se snažili investovat hodně energie, hodně času a myslíme se, že to i podle toho vypadá,“ uvedl v pořadu Newsroom ČT24 Nádoba. Plus také čtrnáctideník dostává za velké množství fotografií a sladění barev celého magazínu.

Newsweek se od ostatních magazínů liší tím, že má za sebou silnou světovou značku a s ní spojených 80 let zkušeností, kvalitu a vytříbený obsah. „Z toho amerického Newsweeku budeme přebírat to, co nám přijde nejvhodnější i pro české publikum,“ uvedl ještě v Newsroom ČT24  redaktor Daniel Anýž.