Arnold Gingrich se narodil v Michiganu ve městě Grand Rapids. Vystudoval Michigenskou univerzitu, kde odpromoval jako člen prestižní společnosti Phi Beta Kappa. V roce 1931 působil jako první editor časopisu Apparel Arts, který je dnes známý jako Gentlemen’s Quarterly (CQ). Už samotný název napovídá, že CQ je mužským časopisem zabývajícím se především módou a kulturou. Titul se stal tak populárním, že Gingrich si začali pohrávat s myšlenkou, že by si založil vlastní časopis zaměřený právě na mužskou část populace.

Tak se taky stalo a v roce 1933 Gingrich za pomoci Davida Smarta a Henryho Jacksona založil Esquire – lifestylového průvodce pro moderní muže. Esquire se může chlubit četnými literárními příspěvky od známých spisovatelů. Pro Gingriche se stalo příznačným, že spisovatele doslova „uháněl“, aby svými literárními kousky přispěli do jeho časopisu. Hned pro první vydání Esquire, které vyšlo v říjnu 1933, se Gingrichovi podařilo přesvědčit Ernesta Hemingwaye. Jeho jménem následně lákal ostatní zvučná jména z literárního pole. Od té doby se v časopisu objevily texty například od Francise Scotta Fitzgeralda, Johna Steinbecka, Johna O’Hara a mnoha dalších.

Měsíčník Esquire je sice nejznámějším Gingrichovým počinem, ale ne jediným. V roce 1938 začal vydávat politický magazín Ken. V časopise se pravidelně objevovaly texty od Hemingwaye, ve kterých informoval o vývoji španělské občanské války. Poslední číslo magazínu Ken vyšlo v roce 1939, krátce před začátkem druhé světové války.

Arnold Gingrich zemřel ve věku 72 let na rakovinu ve svém domě v Ridgewood. Esquire se však vydává dodnes a je oblíbeným časopisem pro muže po celém světě. Magazín zůstal věrný svému původnímu zaměření a tak i dnes v něm čtenáři naleznou texty z oblasti módy a stylu, ale i ze světa sportu či technologií.

S návratem původní šéfredaktorky Marie Claire Lenky Fabián se časopis bude ještě více podobat úplně původní verzi. Témata nebudou jen móda a kosmetika, ale také společenské události. Zvláštní důraz se bude klást na témata ohledně postavení žen ve společnosti. ,,V roce 2020 Marie Claire chystá celou řadu aktivit, jejichž cílem bude nejen na nutnost celospolečenské změny upozornit, ale dokonce ji s pomocí svých čtenářek – vlivných žen se silným sociálním cítěním – vyvolat,” uvedlo vydavatelství Burda.

Vedení chce také rozšířit online obsah a rozvíjet podcasty. Už teď je ale Marie Claire na sociálních sítích velmi oblíbená. Na Instagramu má 11 700 sledujících a na Facebooku 33 200 fanoušků. Online verzi Marie Claire pak využívá 42 320 uživatelek, pravidelných čtenářek je ještě o 5000 víc. Česká mutace Marie Claire je jednou ze 31 edicí na světě.

Dosud časopis vycházel ve dvou velikostech. Větší verze formátu A5 se prodávala za 89,90 Kč, menší za 59,90 Kč. Vydavatelství Burda International upouští od těchto dvou verzí a sjednocuje je na jednu velikost. Cena čísla bude 69,90 Kč.

Město Paříž bylo vždy metropolí přehlídek, návrhářů a převážně módy. Nebylo tomu jinak ani v historii, kdy byly módní časopisy a butiky propagující oblečení změnou pro tehdejší společnost. Krejčí tak mohli rychleji a jednodušeji reagovat na trendy, o které měly mladé dámy zájem.

Název Le Mercure Galant byl inspirovaný podle antického boha Merkura, posla bohů. Velkou podobnost jména magazínu mají i první francouzské noviny Mercure Francois založené v roce 1611. Cílem magazínu bylo informovat společnost o životě šlechty a intelektuálů. Pokud se něčí jméno objevilo v Le Mercure Galant byla to pocta, pokud o něm však napsali něco negativního byla to potupa.

Časopis hrál důležitou roli v šíření novinek z oblasti módy, luxusního zboží, etiky a dvorního života krále Louise XIV. Královské rodině a jejich oblékání byla právě věnována největší část časopisu. Mezi zbylý obsah patřili zprávy z výroby oblečení a tvoření modelů, lidé tak mohli poznat i zákulisí módního odvětví. Jean Donneau proto psal své texty jednoduchým konverzačním stylem, což mu umožňovalo vysvětlení módy každému. Uvnitř časopisu však mohli lidé najít i recenze na divadelní představení a umění, básně, bulvární zprávy nebo anekdoty. Bylo zde i mnoho reklam na krejčovské salóny, aby je mohli občané poté jednoduše najít a jejich služby využít.

Tisk tohoto magazínu bylo v roce 1674 pozastaveno, o tři roky později se však vrátil, a to pod novým jménem, Nouveau Mercure Galant. Tentokrát už ale obsahoval i kresby návrhů, které jej udělaly atraktivnějším.

Ještě před pár dny nikdo netušil, kdo bude stát v čele redakce české edice Vogue. Dnes je již jasno. Post šéfredaktorky dostala Andrea Běhounková, která posledních osm let pracovala jako šéfredaktorka místní variace módního časopisu Elle a předtím jako šéfredaktorka časopisu Žena a život. Informaci potvrdila společnost V24 Media, která je vlastníkem licence na vydávání časopisu. V současné době Andrea Běhounková pracuje na sestavení redakčního týmu. „Po vstupu do české a slovenské edice Vogue čeká Andreu řada výzev, na úvod především sestavení vysoce kvalitního týmu módních expertů. Ten bude složen jak ze zkušených novinářů a autorů, tak i nových talentů z řad studentů. Další členy týmu budeme postupně představovat během následujících několika měsíců,“ potvrdil vydavatel V24 Media Michaely Seewald a Fabrice Biunda.

Běhounková by ráda pod svými křídly vytvořila první skutečně módní časopis na českém a slovenském trhu. „O tom, jestli je český a slovenský trh zralý pro legendární časopis Vogue, se spekulovalo už léta. S drby kdo, kdy a jak ho bude vydávat, rostl i hlad ze strany potenciálních inzertních klientů, ale i čtenářů. V historii naší země se velké události vždy rodily v letech s číslem osm v letopočtu. Věřím, že není náhodou, že Vogue do České a Slovenské republiky přichází v roce 2018, kdy slavíme sté výročí založení naší republiky,“ prohlásila nově zvolená šéfredaktorka.

Příchod předního módního časopisu Vogue do českého prostředí byl oznámen již koncem února. Cílem je poskytnout prostor pro místní módní návrháře a umělce tak, aby mohli prezentovat svou tvorbu a pohled na současný módní svět.