Na internetu ovšem nyní často najdeme pěkný zmatek, při kterém si mnozí z nás jistě hned vybaví tradiční český večerníček o dvou kutilech a hlavně jeho velice známou melodii od Petra Skoumala.

Říká se, že Chaos vznikl dříve než Země, něco pravdy na tom zřejmě bude. Stačí se podívat na titulky tří online médií z těch nejzavedenějších u nás, Porybného Novinek, Bakalova Aktuálně a veřejnoprávní ČTK. V listopadu jsme totiž byli svědky, již téměř tradičně, několika zarážejících momentů, kdy se dokonce i v jediný den sešly protichůdné zprávy k aktuálním vyjádřením představitelů vlády.

Co si z toho všeho zmatku má člověku odnést, když jeden den nemocnice omezují péči, ale zpřísňování už není v plánu, a vzápětí se omezuje a nemocnice se plní nemocnými?

Následně zjistíme, jak se prospěšné testování studentů bude rušit.

Nebo vlastně nebude?

A s tím zpřísňováním to je taky trochu jinak…

Trochu hodně jinak. Zprávy o změnách aktuálních opatření by vydaly na druhý díl Kosmovy kroniky:

Alespoň, že některé jistoty se nám vracejí a v žebříčku nejčastějších výrazů se „nouzový stav“ urputně dere opět na první příčky.

Navíc se nám do toho ještě přidaly zmatky ohledně zdravotního stavu pana prezidenta.

Vůbec se nedivím Čechům, že jsou v posledním období pořádně zmatení. Kdo by také z toho všeho zmatený nebyl…

Miloš Zeman v neděli jmenoval Petra Fialu premiérem. Poslední jmenování se ale od těch minulých výrazně lišilo. Prezident měl ve čtvrtek pozitivní test na covid a do Lán ho přivezli ošetřovatelé ve speciálních oblecích. Kromě negativního testu (s výjimkou prezidenta) museli mít všichni přítomní po celou dobu nasazený respirátor. Všechny předměty, včetně jmenování, byly dezinfikovány. A aby toho nebylo málo, byl prezident po celo dobu za průhlednou stěnou, která působila mírně komicky. Fotografie z události se rozletěly internetem a díky mírným úpravám z ní vzniklo nespočet mistrovských děl.

Zdroj: instagram @tmbkofficial

Zdroj: instagram @bizar.z.medii

Zdroj: instagram @bizar.z.medii

Zdroj: twitter @milos_zeman

Zdroj: twitter @PrasmanDunka

Po informaci o pozitivním testu ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha se objevila na instagramu @bizar.z.medii i tato koláž.

Zdroj: instagram @bez.chlebika

Přestože koláže slouží k pobavení publika a odlehčení situace, objevují se názory o neúctě vůči prezidentovi. Zdůrazňují, že se stále jedná ohlavu našeho státu a člověku, který nás nějakým způsobem reprezentuje (jakým způsobem to dělá, už je věc druhá).

Pavel Foltán je známý český právník, spisovatel a novinář. V roce 2018 vstoupil do Rady České tiskové kanceláře (ČTK), nominovalo ho hnutí ANO. Jeho jméno začíná být v médiích kontroverzní již roku 2018, kdy média zveřejnila zprávy, že stojí ve střetu zájmů, jelikož jeho syn začal pracovat v Českém rozhlase. Nanedlouho poté se jeho jméno v médiích ukazuje znovu, a to roku 2019, kdy Pavel Foltán žaluje Radu ČTK. Podle jeho názoru by mu měla proplácet náklady na jízdné, mobilní telefon či internetové připojení.

Proč ho tedy prezident Miloš Zeman jmenuje na udělení vyznamenání? Sám prezident se netají tím, že novináře nemá nikterak v lásce, jak sám řekl „novinářů je dost, měli by se likvidovat“. Hrad se však k nominaci nikterak nevyjádřil.

Pavlu Foltánovi udělí prezident vyznamenání I. stupně, tedy za zásluhu o stát. Politolog Pavel Cabada podle svého vyjádření pro CNN Prima NEWS Foldána považuje za nejkontroverznější jméno seznamu nominovaných. „Je to figura, která nevystupuje nějak výrazně z toho, co bychom označili za běžný občanský život, ale která je velmi propojená se světem Parlamentních listů, fake news a se světem narušujícím stabilitu veřejnoprávních médií. Z toho pohledu mě zarazilo, že je na seznamu.“ S tím se shoduje i Pavel Šaradín, který tuto nominaci označil jako provokaci.

Kněz a odborník na lékařskou etiku Marek Orko Vácha se domnívá, že fotografie z nemocnice jsou neetické. Podle něj v nemocnici politická rovina ustupuje do pozadí a Zeman je zde především pacientem. Podle něj v tomto případě nelze argumentovat, že fotografování politiků na veřejnosti patří mezi běžnou práci novinářů. Uvedl to ve svých rozhovorech pro Deník N a zpravodajský server Aktuálně.cz.  S jeho názorem se shoduje Josef Pazderka, šéfredaktor Aktuálně.cz, který záběry jasně odsoudil. „Jakkoli má veřejnost plné právo na pravdivé informace o zdravotním stavu prezidenta, zveřejňovat záběry nebo fotografie jeho bezvládného těla při převozu do ÚVN je pod úrovní seriózních médií,“ prohlásil.

Je třeba podotknout, že samotní novináři zdaleka nemají na věc jednotný názor. Zatímco například Simona Dvořáčková, redaktorka InstaZpráv, mluví o „zatemnění mozku u části médií vlivem sobotních výsledků voleb“ a „bezohledném chování“, mnoho novinářů naopak zastává názor, že nedůstojné fotografie z prostorů nemocnice jsou logickým vyústěním celé situace, kdy veřejnost není o dění kolem prezidenta dostatečně informována a novináři se tak usilovně snaží získat alespoň střípky informací. Odmítají tím tvrzení, že jde o pouhou mediální senzaci na úrovni bulváru a domnívají se, že na vině je spíše Kancelář prezidenta republiky a prezidentovo okolí. „Vratislav Mynář, Martin Nejedlý, Jiří Ovčáček a Zemanova manželka a dcera se chovají jako naprosté hyeny. Jejich vinou novináři za každou cenu fotí Zemana v sanitce. Přitom by stačilo přestat lhát,“ tvrdí ve svém komentáři Johana Hovorková, editorka deníku Forum 24.

Čestmír Strakatý, moderátor pořadu Prostor X časopisu Reflex, fotografii Zemana zveřejnil na svém Twitteru. Nedlouho poté však své rozhodnutí přehodnotil a odstranil ji, zřejmě vlivem negativních reakcí. „Fotku prezidenta jsem smazal. Asi to bylo opravdu moc,“ uvedl v následujícím tweetu. „Platí, že se to Hradu úplně vymklo z rukou. Je to opravdu smutné,“ dodal.

O skutečnosti, že téma ve společnosti silně rezonuje, svědčí i fakt, že proti fotografiím se vymezilo i několik známých osobností, mezi nimi například Ewa Farna. Známou zpěvačku, která se neřadí mezi fanoušky prezidenta Zemana, zveřejnění záběrů zjevně pobouřilo. „Potají ho tam někde fotit ve škvírce na nemocničním lůžku… to je tak nedůstojný,“ nechala se slyšet.

S Respektem k emocím

Otevřít tenhle týdeník, to chce nyní hodně odvahy. Zeman tradičně s očima na vrh hlavy představuje duhovou škálu emocí. Lepšího průvodce bychom nejspíš nenašli. Vzhledem k tomu že náš prezident je permanentně ve zpomaleném záběru, je jako učební pomůcka ideální. To ale nemění nic na tom, že ta titulní strana vypadá, jak skupinové foto čertů, z pohádky S čerty nejsou žerty, ve chvíli, kdy se mění ve zvířata.

Shakespearův Reflex

Existenciální otázkou „uvolnit nebo chránit“ se zabývá profesor Pavel Kolář. V tuto chvíli je to vlastně synonymum k „být či nebýt“ nebo „peníze nebo život“. Jak byste volili vy? Zažíváte toto Hamletovo drama? Třeba vás Pavel svými argumenty přesvědčí nebo vám nasadí dalšího brouka do hlavy. Můžeme jen doufat, že to nebudou vši.

Echo lokace

O zvířatech, lidech a virech, je to jako název nějaké staré bajky. Když se spojí tyhle tři složky obyvatel země, většinou to nevěstí nic dobrého. Naštěstí máme humor. V poslední době velice ceněný Matěj Ruprt si snadno poradí s jakoukoliv řečí. Zvládl by i echolokaci? Třeba by se konečně zjistilo, jak to teda celé začalo nebo nezačalo. Možná by se mělo netopýrům zakázat cestovat do zahraničí. No a jaké teda z této bajky plyne ponaučení? Nejezte netopýry, dejte si radši něco ze švédské kuchyně.

Euro Jack a Pot

Je to prostě buď a nebo. Koronavirus nedává moc možností. A peníze se postupně vytrácí. Ti kdo je potřebují, nemají nic, ti co mají dost, mohou mít ještě víc. Klasická matematická přímá úměrnost. Mohly by tohle sázky změnit? Kdo ví? Jisté je, že počasí nám stále přeje a Trump se stále, díky kruhu, drží na hladině. Tak bacha na Íránské „obtěžující“ lodě.

Dojde Vlasta?

Jak jsou na tom pošťačky v době koronavirové? Jsou stále psi jejich největší úskalí? Jaká příkoří teď Česká pošta zažívá? Třeba i na tyto otázky Vlasta odpoví, pokud vám do schránky dorazí. A co ve Vlastě nesmí chybět? Přesně tak, dieta. Tentokrát podle krevních skupin. Zajímavé je, že pod titulkem je obrázek „rajské“.

„Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem ‚Hitler je gentleman‘. Tentýž novinář po mnichovské dohodě napsal: ‚Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky‘,“ prohlásil Miloš Zeman při svém projevu k výročí osvobození Osvětimi v lednu 2015.

Na výrok reagovalo i Sdružení Ferdinanda Peroutky, které vyzvalo prezidenta, aby se omluvil, jelikož takový článek neexistuje. Zeman tak vypsal stotisícovou odměnu pro toho, kdo článek najde a stejným úkolem pověřil i svého mluvčího Jiřího Ovčáčka. Vnučka Ferdinanda Peroutky, Terezie Kaslová se proto 21. dubna 2015 obrátila na Obvodní soud. Ten rozhodl, že se prezident musí omluvit.

Po prezidentově odvolání loni v říjnu ale Obvodní soud žalobu zamítl v plném rozsahu. Proti tomuto rozhodnutí se odvolala opět Kaslová.

Ale ani dnes není případ uzavřen. Prezident se totiž znovu odvolal, a to proto, že mu soud přiznal jen deset procent z požadovaných nákladů na právní zastoupení. „Aby si každý rozmyslel, jestli si skutečně bude dělat z prezidenta trhací kalendář a bude ho žalovat i tam, kde zjevně žalován být nemůže,“ citoval web Aktuálně advokáta Marka Nespalu.

„Připadá mi neuvěřitelné, že se čím dál víc vzdalujeme od té kauzy samotné. Čili od toho, o co se soudím, a dostáváme se až k tomu, že mně má být udělena výchovná lekce za to, že jsem si dovolila ohradit se proti výrokům prezidenta Zemana,“ komentovala letos v únoru Kaslová pro Českou televizi.

Investigativní novináři České televize tehdy zjistili, že Miloš Zeman se jako předseda sociální demokratů tajně scházel v německém Bamberku se skupinou podnikatelů. Těm nabízel výměnou za finanční podporu místa ve státní správě.

Nejvýraznější postavou byl podnikatel Jan Vízek. Ten měl kromě financí nabízet i kompromitující materiály na konkurenční strany. „S psychopatem Vízkem jsem po pěti minutách vyrazil dveře,“ řekl tehdy Zeman České televizi. Později se ale k několika schůzkám s Vízkem sám přiznal.

Ze schůzek dokonce vzniklo memorandum, které vyšetřovatelé později označili jako zfalšované. Za padělatele označili Vízka. Ten ale nemohl být u nás souzen, jelikož je občanem Švýcarska.

Případ kriminalisté odložili a dodnes zůstává nevyjasněné, proč Zeman do města Bamberk vůbec jezdil.

,,Měl bych hned několik dalších témat o mafiánském prostředí, ale řekl jsem si, že není čas se věnovat mafiánské historii. Je třeba řešit současnou společnost,” řekl úvodem Kmenta. Sám přitom zmapoval působení kmotra Františka Mrázka nebo Radovana Krejčíře. Ve svých posledních knihách ale zachycuje Andreje Babiše a aktuálně i Miloše Zemana.

Od 90. let se změnila i forma českého podsvětí, které Kmenta soustavně reflektuje. ,,Dnes je vrcholná fáze organizovaného zločinu na úrovni vlády. U některých politiků cítím mafiánský způsob uvažování. Zabíjí demokracii k záběru svého vlivu,” dodal Kmenta během besedy.

Pátral jsem po jeho motivaci

V knize se podařilo zachytit cestu Miloše Zemana v české politice, ale i změny jeho morálních postojů, styky s Ruskem nebo podezřelé financování jeho první volební kampaně.

,,Pátral jsem po jeho motivaci, po tom, proč se stal takovým. V tom byl klíčový rok 2003, kdy to vypadalo, že ČSSD vygeneruje svého prezidenta. Zeman spoléhal na to, že se jím stane, opravdu tím žil. Nepočítal s tím, že se tam sekne Špidlovsko – Grossovské křídlo. Vrazili mu kudlu do zad a zároveň v něm vzbudili nenávist vůči politice ČSSD. Po jeho návratu z Vysočiny nikdo netušil, že má v sobě tolik žluče a nenávisti, kterou přetaví ve volební výsledky,” komentoval vývoj Zemanova uvažování Kmenta.

Vedle Zemana, Šloufa nebo Nejedlého se stočila řeč například k vlivu majitele TV Barrandov Jaromíra Soukupa a jeho podpoře prezidenta. ,,Soukupovo lobbování za přímou volbu prezidenta a následná podpora Šloufa a Nejedlého byla jeho aktem pomsty lidem, kteří ho dostali ze Strany zelených,” uvedl Kmenta.

Soukup podporoval Zelené od roku 2006, získal zde dokonce pozici náměstka. Po neshodách s Martinem Bursíkem podporu strany ukončil.

Mnohé příběhy a historky z politického zákulisí už prý ale narazili na kapacitní limity knihy. ,,Stál jsem před rozhodnutím, co tam nechat, a co už nepsat. Už tak jsem musel dost škrtat a i tak má 470 stran. Nedostala se tam třeba dost zajímavá pasáž o Mynářovi i o čínských stopách,” uvedl Kmenta.

Babiš se nám chtěl pomstít

Kromě nové knihy se beseda věnovala i dlouhodobé Kmentově práci a vývoji investigativní žurnalistiky a vztahu politiků k novinářům.

V loňském roce vzbudily kontroverze například policejní výslechy českých investigativních novinářů Sabiny Slonkové, Janka Kroupy i Jaroslava Kmenty. ,,V té době jsme se ocitli v situaci, kdy se nám chtěl Andrej Babiš pomstít a zahnat nás do úzkých. V těch našich výsleších nás chtěli zavázat mlčenlivostí ve vztahu k různým dokumentům, které se týkaly aktuálních kauz. (…) Neustále vedeme boj s vlivnými a mocnými a zatím jsme to vždycky ustáli. Oni vůbec nechápou nějaký veřejný zájem nebo to, že nechci být slavný a honit si na tom triko,” okomentoval Kmenta aktuální vztah médií a politiků.

Klaus po mně křičel přes zavřené dveře

,,Kdo z vás ale může říct, že mu Miloš Zeman podpálil svetr nebo, že po něm přes zavřené dveře řval Václav Klaus ‘Kmento odejděte nebo se budu zlobit!’?” odlehčil ke konci besedy téma Kmenta.

Akci organizoval multižánrový festival Hradecký slunovrat, který s Kmentou navázal spolupráci letos v létě. Ředitel festivalu, Vašek Müller, celou akci moderoval. Mezi bloky besedy vystoupila zpěvačka a hudebnice Marie Puttnerová, působící například ve skupině Jablkoň nebo projektu Zvíře jménem podzim. Knihu křtila vedoucí dramaturgie debatní scény festivalu Magdalena Hájková a bývalý disident a signatář Charty 77 Ivo Mludek.

Téměř pěti set stránková kniha je podle slov autora investigativní portrét Miloše Zemana. Důkladně rozebírá, komu a proč se Zeman mstí, vykresluje politickou atmosféru doby, ve které žijeme, a přináší nové informace ohledně lidí ze Zemanova okolí.

Protože kniha rozebírá také mocenské vztahy s oligarchou Andrejem Babišem, navazuje proto volně na knihu Boss Babiš, kterou Kmenta vydal v roce 2017, a která se ihned po vydání stala bestsellerem.

Jaroslav Kmenta je znám především pro svou investigativní žurnalistiku, do hledáčku se mu dostaly kauzy, ve kterých figurovaly osobnosti jako Stanislav Gross, Michal Kraus nebo Bohuslav Sobotka. To vše řešil při působení v Mladé frontě DNES, ze které po dvaceti letech odešel, když společnost MAFRA, která je vydavatelem deníku, koupil v roce 2013 nynější premiér Andrej Babiš. Kmenta hned při prvním zasedání označil svého nového nadřízeného za kmotra.

„Hlavní rána byla vidět ho v té zasedačce, kde jsme předtím měli porady o nejvážnějších věcech, kde jsme se radili, po jakých teď půjdeme kmotrech, jak je budeme rozebírat od A do Z. A najednou na tomtéž místě sedí přede mnou jeden z nich,“ prohlásil Kmenta v rozhovoru pro týdeník Reflex.

Mezi další knižní díla Kmenty patří Padrino Krejčí – Gangster, Svědek na zabití, BISONI 001, nebo trilogie Kmotr Mrázek.

Miloš Zeman v minulém týdnu dost nevybíravým způsobem vtipkoval o tom, že by české novináře poslal na saúdskoarabský konzulát, kde brutálním způsobem zavraždili opozičního reportéra. Jako studenta žurnalistiky mě po tomto výroku logicky musela napadnout jediná otázka – má vůbec smysl jednoho dne dělat novináře? Pak jsem se ještě hlouběji zamyslel, jaká možná rizika má budoucí práce vlastně obnáší. Došel jsem k názoru, že velmi pravděpodobně budu mít ve své profesní cestě překážku, kterou naposledy zdolávali novináři v době komunismu. Zkrátka a jednoduše, nejvyšší státníci vyhlásí veřejný hon na mě a mé kolegy. V lepším případě si nás všechny koupí a pokud nebudeme sekat latinu podle jejich gusta, pohrozí nám vyhazovem. Je tedy na čase určit strategii k přežití.

Sporťák nebo rosnička

Sportovní žurnalistika nebo meteorologická předpověď, tomu se dámy a pánové říká výhra v loterii. Snad teď neurazím všechny sporťáky a rosničky (sám jsem psal 5 let o hokeji), ale mezi novináři podle mého názoru neexistuje zaměření, které by bylo tak imunní vůči režimu nebo obecné politické konstelaci v zemi. Jistě, musím uznat, že i v minulosti nastaly situace, kdy například hokejový komentátor pečlivě volil výběr slov. Pokud svým hlasem doprovázel zápas mezi Sovětským svazem a Kanadou, přičemž soudruhům se zrovna příliš nevedlo, objektivita musela jít stranou.

Jinak má ale sportovní zpravodajství i předpověď počasí svá jasná pravidla, která se prakticky nemění. Když vyjdu ven a klepu se zimou, těžko po mě může někdo chtít, abych hlásil teploty parného léta. Stejně tak do redakce nepřiběhne Zeman ani Babiš s tím, že by rád v novinách viděl bez ohledu na realitu vždy vítězné výsledky pražské Sparty. Do téhle práce vám zkrátka nikdo za téměř žádných okolností kecat nebude. A slovo téměř uvádím jen kvůli Severní Koreji. Takže sporťáci a rosničky, připijme si na život!

Věrni zůstaneme

I když mě překvapilo, jak moc studentů žurnalistiky chce v budoucnu psát o sportu (a možná se jejich počty po přečtení tohoto článku ještě zvýší), našel jsem alternativu i pro ty, kteří míří jiným směrem. V této kategorii můžete psát o čem jen chcete od politiky přes kulturu až po vědu. Má to ale jeden háček. Musíte vypustit svůj mozek, své opoziční názory a být přizpůsobiví. Pokud se stanete poslem dobrých zpráv o režimu, nejvyšších státnících nebo v případě pana Babiše i o vlastníkovi novin, nemusíte se ničeho bát. Jestliže nebudete hledat druhou stranu mince, nebudete se snažit odhalit pravdu a naučíte se chválit, chválit a ještě jednou chválit, práce bude vždycky dost.

A k čemu ta přizpůsobivost? Kdyby se náhodou otočila situace a k moci se dostala opoziční strana, musíte i vy ze dne na den přepnout o 180 stupňů. Pak už je vlastně popis pracovního postupu stejný, jaký jsem uvedl v předešlém odstavci. Plus k tomu můžete přidat tvrdou kritiku vládnoucích elit z minulého období, ale člověk nikdy neví, kdy by se to mohlo zase nevyplatit. Stát se poslušným dělníkem doby a zůstat věrný, to ocení nejeden vysoký politik. O rozhovory s prezidentem republiky pak nebude nouze, vždyť Jarda Soukup o tom ví své.

Tank na prezidenta

Nevybrali jste si? Já také ne. A proto volím cestu, kterou by se měli ubírat všichni novináři zajímající se o politiku a stav naší země. Ať chceme nebo ne, žurnalistika je nástroj ovlivňující vládu i veřejné mínění. Nastoluje témata, která by neměla ležet zastrčená v šuplíku. Bojuje s nešvary na všemožných společenských úrovních a dohlíží na naše demokratické zřízení daleko více než jakékoli kontrolní orgány. A proto by se správní žurnalisté neměli nechat zaskočit názory nemocného člověka, který často plácne nějakou blbost. A jestliže Zeman vytahuje na novináře samopal, měli bychom střelbu opětovat. Samozřejmě ne podobně hloupým způsobem, jako to udělal on sám. Pokud se však novináři nechají uzurpovat o svobodu slova, ztratí ji nakonec všichni občané. Nesmíme se nechat zastrašit.