Ovšem také ta čertova každoroční práce nepřestala být důležitou a povyšovanou. Jeho snůška senzací, katastrof a pomluv přímo křičela z jeho pytle dříve, než stačil on sám tento zlostný symbol své práce otevřít.

Z dáli hledící a pouze dohlížející Mikuláš, kterému jeho nejlepší vědomí a svědomí nedovolí nic víc, než jen bdít nad krutou i milosrdnou realitou, pomyslným zlatým hřebenem češe a šperkuje všechna poselství a hrozby svých kolegů na celém širém poli.

Následujícího dne se všichni tři vydávají na svou pouť. Anděl zářící svými křídly, šířící poselství a dobré zprávy všem, čert se svou nekonečnou zásobou superlativ a barevných pomluv a Mikuláš, kterému náleží moudrá slova a schopnost všeobecné útěchy. Všichni s jasným cílem vchází do první domácnosti. Tuto skromnou, ale slušně vyhlížející rodinu první oslovuje sám velký Mikuláš: „Drazí moji, jsme tu opět po roce plném dobrých i špatných událostí a přicházíme Vám předat vše podle zásluh a nejlepšího uvážení.“

Jako první přistupuje k mladému hochovi anděl, vytahuje krásný, skromný, černobílý svitek posetý písmeny. Jeho obsahem je strohá, sdělná a informační zpráva. Hoch s úsměvem a slušností poděkuje. Jeho oči ovšem stále horlivěji pokukují po čertově nezbedném vaku. Ten vak zářil, hořel a voněl senzací. Rozběhl se za tímto černým nezbedníkem, cestou porazil čínskou vázu a podkopl kočku. Čert už věděl, že jeho návštěva nebude marná. Vytáhl hned několik sírou zavánějících a barvami hýřících kusů lesklého papíru a jal se je podat chlapci. Rodiče mladého rozpustilce neskrývali úžas, ale snažili se dát mu prostor. Chlapec bez vzdání díků začal barevné publikace obdivovat a už si předčítal svá oblíbená témata ze zákulisí známých osobností. Nebylo jiné cesty, pokusy mladého, snaživého anděla se zdály marné. Mikuláš uznal za vhodné se ujmout slova a rozloučit se. Celá skupina se rozhodla k odchodu a přesunu do nedalekého domova pro seniory.

Všichni kmeti i starší dámy u oken vyhlíželi příchod svých oblíbených poslů zpráv, televize ve společenské místnosti zůstaly vypnuté. Posmutnělý anděl se cestou z rodinného domku stačil dostat z pocitu zklamání a už viděl naději v konzervativních přátelích.

Mikuláš s chladnou hlavou opět otevírá dveře, vinšuje všem krásného večera a uvádí i své kolegy. Anděl je zdrženlivý, čert na jeho konto využívá této slabosti a začíná roztáčet svůj um na plné obrátky. Mnoho dam nešetří zájem o jeho dary, jejich zářivé korále a krimplenové sukně čerta zaujaly a už se prodírá do jejich řad. Jeho zásoby se pomalu tenčí. Anděl sbírá poslední zbytky sil, jeho košík v rámci zápalu konkurence začal také poněkud světélkovat. Tato změna Mikulášovi neušla a poněkud ho znepokojila. Andělovy svitky přidaly na lesku, objevilo se zde zlaté písmo a pár jemně kompromitujících fotografií a reklam na zadní straně. Anděl hrdě vchází mezi starší kmety. S úsměvem a pomálu falešnou grácií podává, možná i nutí obsah svého koše všem těmto pánům. Jeho košík je prázdný, čert metá kozelce a kotrmelce, aby anděla dohnal.

Mikuláš se vzdaluje, zpod svého pláště vytahuje své dosud nepopsané listy papírů. Perem jezdí po papíře, čelo se mu vraští. V rohu místnosti nechává poselství pro případné zájemce.

Toto poselství značilo zkázu, smutek a konstatování o aktuální situaci všech činů andělových a stále na síle přidávajících krocích čertových.

Po odchodu z domova pro seniory se naše skupina poslů dává do hlasité výměny názorů. Anděl se hájí a nepřiznává náhlou změnu na obranu vůči konkurenci, čert poněkud udivený, ale spokojený dává najevo své sympatie andělovi a jeho rozhodnutím.

Mikuláš se stává pouhým moderátorem celé situace.

Všichni se v závěru své cesty po delší době shodují na tom, že svět si žádá jiný přístup, jinou míru jejich zodpovědnosti.

Tak čert, anděl a Mikuláš přicházejí o iluze. Jsou rozhodnutí jednat dle požadavků svých oveček. Jejich správná cesta se zužuje. Kdy se sejde do jedné je jen otázkou času.