Diane Morgan divákov v úlohe investigatívnej novinárky Philomeny Cunk prevádza históriou sveta. Počas piatich dielov sledujeme najdôležitejšie udalosti v histórii ľudstva, zaujímavé osobnosti a vynálezy. Philomena si ako hostí pozýva odborníkov z rôznych oblastí – historikov, profesorov či lingvistov, ktorým kladie otázky.

Ak vám to znie ako bežný historický dokument, mýlite sa. Philomena totiž odborníkom kladie najviac bizarné a zvláštne otázky pretkané slovnými hračkami a „presluchmi“, ktorými svojich respondentov vyvádza z miery. S kamennou tvárou a stoickým výrazom sa ich naoko seriózne pýta úplne hlúposti, či pred známymi pamiatkami strieľa vtipy a ironické otázky. Suchý britský humor nemusí sadnúť každému, no Philomena vtipy vraví s tak vážnou tvárou, že sa na nich nedá nesmiať.

Päťdielna séria divákov prevádza najvýznamnejšími udalosťami ľudských dejín. Spomína na vylezenie z jaskyne a prvé veľké objavy, náboženské vojny, renesanciu, technologický vývoj až k dnešným moderným technológiám. Komentuje ich s dávkou irónie a sarkazmu a odkazuje na množstvo negatívnych stránok dejín. Ak od tohto seriálu očakávate nejaké historické vedomosti, veľa vám toho neprinesie. Poučí, no viac sa zasmejete, ak máte aspoň elementárnu znalosť dejín.

Práve suchý humor a irónia rozdelili sledujúcich na dva tábory. Niektorí si ho pochvaľujú a seriál hodnotia pozitívne. Našlo sa však veľa ľudí, ktorým tento druh humoru nevyhovoval, považovali ho za trápny či nudný. Ako sa vraví, humor je subjektívna šálka kávy. Ak zbožňujete suchý humor a slovné hračky, tento seriál je to pravé pre vás.

První dobrá vznikla z iniciativy čtyř mladých herců. Jsou to Vincent Navrátil, Alexej Kolva, Ondřej Kubina a Jaroslav Blažek. „Vedlejším impulzem k tvorbě tohoto typu pořadu byla láska k filmu, humoru a ambice přijít s něčím originálním. Hlavní impulz bylo to, že jsme dokoukali všechno na Netflixu, teda na Voyo, a neměli jsme už na co koukat. Tak jsme si řekli, že si něco natočíme,“ uvedli tvůrci.

Každý díl představí jinou tematiku. Zároveň diváky vždy čeká hvězdný host. Půjde například o Vojtěcha Kotka, Hanu Vagnerovou, Hynka Čermáka nebo Veroniku Žilkovou, která je matkou Vincenta Navrátila. „Maminka je moje největší fanynka, naprosto mě podporuje a adoruje. Ale když už mi něco vytkne, tak vím, že to myslí vážně. Z natáčení byla nadšená,“ prozradil Navrátil.

O nové show promluvil i ředitel vývoje obsahu televize Nova Michal Reitler. „Každá dobrá televize má mít skečovou show. Je to znakem dobrodružného uvažování stanice. Skeč show musí vždy mít ostrost, hravost a odvahu. To všechno na Nova Fun patří,“ uvedl.

Na střední škole Westerburg High v Sherwoodu v americkém státě Ohio už nějakou dobu vychází pravidelný zpravodajský videopořad Westerburg Considered tvořený od studentů pro studenty. Promítá se na interaktivní tabule ve třídách denně během první vyučovací hodiny a má za úkol především informovat o aktuálních, důležitých a užitečných tématech. Jeho obsah zaměřující se na třídění odpadu, přípravu na zkoušky či prevenci sebevražd ale skoro nikoho nezajímá, někteří o samotné existenci Westerburg Considered prakticky ani nevědí. Chybí mu jiskra.

Za tvorbou pořadu stojí trojice vzorných, slušných, neoblíbených intelektuálů vedená trochu vlezlým všeználkem Peterem Dawsonem, který má neustále přehled o všem, co se kde šustne, a většinu hovorů začíná slovy „Už jste slyšeli, že…?“ Tihle hoši se snaží nejlépe jak dovedou, zvou si hosty na rozhovory, po chodbách s sebou nosí připravený diktofon, chtějí být víceméně seriózní, berou vše zodpovědně… jenže to pro mladou znuděnou generaci v senzacechtivém světě 21. století nestačí. Westerburg Considered by byl odsouzen k pomalému skomírání a existenci ve věčném stínu, kdyby jeho malému redakčnímu týmu nezkřížila cestu nečekaná posila.

Populární transgender dívce Heather Duke hrozí kvůli problémům s kázní vyhození ze školy. Učitelský sbor jí nicméně nabídne i mírnější alternativu trestu – chce-li se Heather vyhnout vyloučení, musí se přidat do redakce Westerburg Considered a díky své reputaci uznávané školní celebrity udělat ze studentského ranního vysílání hit. Přes svou prvotní neskrývanou nechuť Heather souhlasí, že pro vlastní záchranu podstoupí onu oběť s Peterem i jeho kamarády bude spolupracovat.

Když už ji ale školní vedení nutí ztrácet čas v natáčecí místnosti se skupinou nerdů, rozhodne se Heather alespoň Westerburg Considered od základů přetvořit k obrazu svému a dodat mu třpyt. Nehodlá být spojována s tímhle typem nudné žurnalistiky pro ošklivé lidi, jak sama říká. Heather do redakce vnese a suverénně prosadí názor, že média nemají lidi informovat, mají ničit. Ve westerburgských zprávách vidí příležitost k veřejnému znemožnění své nejlepší kamarádky a zároveň i nenáviděné konkurentky Heather Chandler, školní královny, která by zasloužila sesadit z trůnu. Ostatní novinářští spolupracovníci postrádají snahu jí vzdorovat, naopak k Heather Duke vzhlíží, uvědomují si svůj nižší společenský status a jakékoliv podřízení jejím nápadům berou jako čest.

I když ve městě existují profesionální média jako třeba noviny Sherwood Times Dispatch, z nichž by si studentská televize mohla vzít příklad, inspiraci ke změnám čerpají redaktoři Westerburg Considered pod taktovkou Heather Duke od kontroverzní, neprofesionální, rádoby investigativní televizní reportérky Lexi Anne. Z jejich umírněného, nekonfliktního a nezáživného programu tak záhy vzniká párminutový formát provokativní barevné bulvární show plné drbů, pomluv či přemrštěné zářivé grafiky. Tato show dostává přiléhavé nové jméno Hellscape With Heather Duke. Heather v pozici moderátora je poté se svým výrazným, extravagantním vzhledem a drzým, sebevědomým vystupováním jen pomyslnou třešničkou na dortu.

Od prvního odvysílaného dílu se Hellscape With Heather Duke těší velké oblibě. Podává skandální informace i pikantnosti, jež jsou často morálně dost přes čáru, uráží, ponižují, ubližují, ale sledovanost zajišťují spolehlivě. Heather ví, co u jejích vrstevníků zabírá, a jak to skrze svou kreativní slovní zásobu prodat. Hudební podkres, pohyblivé vizuální efekty, poutavé nesouvisející koláže, vulgarita… Skoro každý se výborně baví, dokud ho Heather v některé z nehezky kousavých poznámek nezmíní také. Kdokoliv se stane předmětem rubrik Hellscapu (Hot Takes, Blind Item, Westerburg Exposed), je okamžitě společensky zruinován.

Seriál Heathers nám tímto s určitou nadsázkou připomíná, že média mohou mít mnoho tváří a disponují velkou mocí, pokud je mají v rukou správní lidé. Někdy jsou média zdrojem zábavy a poučení, někdy zdrojem utrpení, někdy trestem, někdy zbraní.

Sam Sparks se odmala nadšeně zajímala o vědu o počasí. Na dívku byla prý až překvapivě chytrá. Oproti ostatním vrstevníkům si místo hraček přála dostat radar Doppler 2000 Turbo. Kvůli svým zálibám i uhlazenému vzhledu svědomité školačky se stávala terčem posměchu a šikany. Vnější image a vystupování proto změnila, aby tolik nevyčnívala a zbavila se nechtěné negativní pozornosti. Vášeň pro zkoumání atmosférických jevů jí ale zůstala, a dokonce ji o mnoho let později přivedla až na místo rosničky v jedné z newyorských televizních stanic. Jak sama řekla, nebylo snadné takovou pozici získat. Bohužel ovšem nevěděla, že kolegové na ní prakticky jako to jediné důležité vidí veselou povahu a hezkou postavu, nikoliv profesní kvalifikaci.

Pro stále mladou a nezkušenou Sam představoval průlom vyslání z redakce do terénu na ostrůvek Swallow Falls v Atlantském oceánu. Doprovod, kameramana i veškerou technickou oporu pro zajištění spojení s pevninou jí dělal pouze málomluvný společník Manny. Vysílala odtud pravidelné živé vstupy o počasí do celostátního zpravodajského vysílání moderovaného sebestředným a ne příliš profesionálním moderátorem Patrickem Patricksonem. Zároveň, možná částečně nevědomě, plnila vylepšovala mediální obraz místnímu starostovi, který byl v příbuzenské přízni s jejím nadřízeným.

Samin entuziasmus z rozjíždějící se kariéry narušil prvotní neúspěch. Při svojí živé televizní premiéře se vlivem nervozity i vnějších okolností ztrapnila a působila popleteně, zmateně a ne tak profesionálně, jak by si přála. Její dlouholeté úsilí nebylo daleko od toho, aby přišlo vniveč. Frustrace spolu se strachem z výpovědi a pocitem zklamání se nicméně brzy ztratily, když Swallow Falls začaly potkávat nevídané, bizardní meteorologické jevy – z nebe pršící jídlo. Dokumentování a nápadité komentování senzace těchto rozměrů Sam pomohlo nejen napravit reputaci, ale rovněž získat určitý věhlas a nabýt sebevědomí před kamerou. Po určité době se dostala na obrazovky po celém světě.

Sam na onom výjimečném ostrůvku zůstala, v určitém slova smyslu tam našla samu sebe. Zvyšovala mu svým meteorologickým zpravodajstvím, plným chytrých dvojsmyslů, rýmů či slovních hříček s tematikou jídla, popularitu až do chvíle, kdy se tamější počasí změnilo v nekontrolovatelnou hrozbu. Tehdy učinila rozhodnutí využít veškerého svého umu, vynalézavosti, znalostí i dosaženého vlivu k varování a záchraně planety před rizikem zkázy.

Od 80. let minulého století, kdy se April poprvé objevila na stránkách komiksového sešitu, ušla dlouhou cestu a prošla řadou změn. Z původní počítačové programátorky afroamerického původu se později stala zrzka oblečená do žluté barvy, jíž živila jednou archeologie, podruhé práce vědkyně, někdy byla ještě studentkou. Ve hrané filmové verzi z roku 2014 každopádně vystupuje v podání Megan Fox jako odhodlaná a neodbytná novinářka-moderátorka, která má určitě více co nabídnout než jen hezkou tvářičku.

Ve výše zmíněném celovečerním snímku přináší April O’Neil vstupy do zpráv pro televizní Kanál 6 (Channel 6) v New Yorku. Natáčení, vyptávání se i informování o všem možném ji zajímalo od dětství. Jak sama říká, novinařinu dělá profesionálně čtyři roky. Zadávané úkoly vyplývající z její pozice jí ovšem nevyhovují, přijde si omezovaná, ztrapňovaná, zaseklá u podřadných témat. Proč by měla například komentovat veřejné fitness cvičení, když v ulicích amerického velkoměsta řádí japonská zločinecká organizace klan Foot? Touží po zpracovávání velkých příběhů, které by něco znamenaly.

Občas se zdá, že postrádá pud sebezáchovy. Pokud se nachomýtne k pokusům o ozbrojená loupežná přepadení, která maří tajemní maskovaní hrdinové, neváhá riskovat. Nedělá jí problém přelézt plot, vyšplhat na střechu bytového domu nebo se rovnou dobrovolně vrhnout do centra nebezpečí. Vše kvůli zdokumentování dění z první ruky svým mobilním telefonem. Bohužel, nenápadnost není její nejsilnější stránkou.

Mimo svou pracovní dobu i nad rámec pole působnosti investigativně pracuje na rozklíčování záhady, kdo jsou ti neznámí strážci New Yorku. Jestliže nestačí informace z internetu, zajde či zajede si pro ně s bločkem a perem sama přímo ke zdroji. K přesunům napříč newyorskou metropolí používá jízdní kolo, častěji dodávku Kanálu 6 řízenou nápomocným a podporujícím kolegou kameramanem Vernonem Fenwickem. Výsledky bádání samozřejmě se zápalem pro věc prezentuje svým nadřízeným v redakci. Ti ji ovšem neberou vážně, dokonce jí dají výpověď. Řekněme, že odvádí dobrou práci, kterou si ale nedokáže dost šikovně obhájit.

Ve svém mladém věku může být April občas poněkud naivní, smysl pro spravedlnost, vytrvalost a kuráž každopádně nezapře. Nevzdává se, nasazuje život pro to, co považuje za správné. V neposlední řadě je nutno vyzdvihnout – novinářské senzace nestaví nad své blízké. Jak vidíme v závěru filmu, ani to nejfantastičtější zjištění nevypustí do veřejného prostoru, pokud by ohrozilo její rodinu a přátele.

Mia je pro své okolí téměř neviditelná, chodí na střední školu a vede vcelku poklidný život. Vše se změní návštěvou babičky – královny. Oznámí totiž Mii, že je princezna a po smrti svého otce i dědičkou trůnu. Vše je zatím tajemství a Mia podstoupí velkou změnu image. Novináři si ale cestu k odhalení identity nové dědičky trůnu našli a rovnou na ni čekají před školou, kde způsobují rozruch. Ukáže se, že Miu prozradil vizážista a kadeřník, který od tisku dostal úplatek.

Novináři Mii narušují soukromí i na plážové párty, přiletí dokonce vrtulníkem. Když se zdá, že zmizeli, tak Mia vyleze z úkrytu, kde byla schovaná s Joshem. Novináři na ně ale číhají venku a Josh tak využívá svých pět minut slávy a novinářům odpovídá na různé otázky. Redaktoři chtějí co nejvíc informací. Uspokojí je fotky Mii jen v dece, které vyfotili za pomoci Miiných spolužaček. Na druhý den jsou fotek plné noviny.

Na řadu přijde vyhlášený ples se vzácnými hosty, včetně královny. Novináři fotí všechny přítomné, dělají rozhovory s hosty a živé vstupy. Všichni čekají na vyjádření princezny, zda převezme trůn. Mia se ale někde zatoulala a novináři řeší tlak času. Mají strach, že nestihnou uzávěrku. Stihnou přinést do svých médií  tak očekávanou a důležitou informaci o tom, kdo usedne na trůn?

Zapálená investigativní reportérka Nicol, kterou ztvárnila dokonalá Jennifer Aniston, je zatčena a předvolána před soud kvůli napadení policisty. Dostane ale tip na veliký článek, vyšetřovaná sebevražda může být ve skutečnosti vraždou, a tak se pro ní na prahu budovy soudu posouvá soudní řízení až na druhou příčku momentálních priorit. Stopa nemůže přeci počkat, soud bude muset. A tak se Nicol otočila na svém podpatku a běžela vstříct informátorovi. A tak se její exmanžel otočil na jeho patě a běžel vstříct Nicol, za kterou měl dostat 5 000 dolarů, pokud zajistí její uvěznění.

Nicol je ve filmu vykreslená jako nezastavitelná dobrodružná investigativní novinářka, jedna z nejlepších. Jak můžeme vidět na začátku filmu, ve scéně z redakce Daily News, kde pracuje, všichni její kolegové jsou pod její úrovní. Schánějí pro ní informace a přejí si jen, aby se jí dostatečně zavděčili a ona jim povolila spolupráci. Někteří díky ní pravděpodobně trpí i nedostatkem sebevědomí a nenechají si ujít příležitost si do ní rýpnout kvůli soudu. Nicol ví, že je dobrá, proto si také zjištěné informace nechává jen pro sebe, i když se na ně její spolupracovníci vyptávají. Nemá zájem pracovat v týmu, druzí by ji jen zdržovali.

Automobilová honička a přestřelka s údajnými vrahy jí neskutečně nadchne, a utvrdí v pátrání po nebezpečné pravdě. Nebojí se sama sebe dostat do nebezpečí, pokud jde o kvalitní článek. Je tak trochu workoholik. I její bývalý manžel ji několikrát během filmu připomene, že jeden z hlavních důvodů, proč jim to nevyšlo, byl ten, že byla pořád jen v práci a na jejich vztah neměla čas.

Nenechte se zmást. Nicol je jen vykresleným ideálem investigativního novináře, spíše superhrdina než novinář. Její povolání je zkrásněno pro hladové oči diváků. Ve skutečném životě takto každodenní rutina investigativních žurnalistů nevypadá. To by musel mít každý z nich zbrojní průkaz.

Ludo (ztvárněn hercem Tilem Schwiegrem) je ukázkovým příkladem naprosto zapáleného novináře. Vždycky měl dispozice pro tuto pozici, je od přírody lehce arogantní, sobecký a nehledí na pocity ostatních lidí. Vzhledem k tomu, že jeho redakční záměr je sběr drbů o slavných osobnostech, musí je takzvaně šmírovat. Pronásleduje je, snaží se o rozhovor, je lačný po novinkách, které by zaujaly čtenáře. Snaží se docílit největšího skandálu.

Pro svoje zaměstnání se nebojí riskovat. Kvůli jednomu z článků se vloupal na střechu budovy, kterou poškodil. Při snaze utéct z místa činu ho ale chytila policie. Soudce mu poté uděluje trest veřejně prospěšných prací. Ludo tuto situaci nese velice těžce. Je na svou práci hrdý, nechce nijak poškodit svého šéfredaktora. Navíc tato situace na něj bude vrhat špatnou pověst před ostatními kolegy z branže.

Ve filmu můžeme vidět důvěryhodný obraz Ludovy práce, například dirigování jeho šéfredaktorem. Dostane za úkol udělat reportáž z jedné očekávané filmové premiéry. Luda samozřejmě zajímá, kdo se zúčastnil a hlavně kdo byl v čem oblečen. Na premiéře se po boku slavného herce objevila i Ludova kamarádka, která přišla oblečená v riflích a svetříku s kočičkami. Bez líčení. To je ten skandál, po kterém lidé touží. Ludo má za úkol pořádně se do této ženy opřít. Dalšího dne vyjde článek v tisku, který ovšem dělá z jeho kamarádky hrdinku, vylíčil ji jako vzor přirozené krásy a vyzdvihuje její odvahu. Podle šéfa redakce je však všechno špatně a v afektu Luda na místě vyhodí.

Ludo skrz celý film dává najevo, jak moc mu záleží na jeho povolání, je to pro něj schopnost prosadit se ve společnosti a orientovat se v ní. Být bulvárním novinářem pro něj vždy znamenalo mít jistou prestiž v životě. To, že se dokázal orientovat a pohybovat v médiích, pro něj bylo důležité. Vždy se cítil být součástí něčeho většího, veškerou svou sebejistotu budoval na tom, že dokáže ovlivnit životy lidí skrz média. Nakonec mu dojde, že všechno, co dělá, jsou jenom peníze, reklama a marketing. Uvědomuje si, že není nadřazen společnosti, ale že je jejím otrokem, protože neustále plní její očekávání.