Hokejoví fanoušci dennodenně hltají informace o tom, jak se českým či slovenským hokejistům v NHL daří. Který z útočníků zrovna vstřelil branku, kterému z brankářů se povedlo vychytat vítězství či který z obránců uštědřil soupeři pořádný hit. Česká televize se však rozhodla natočit šestidílný cyklus, v němž mohou diváci nahlédnout do úskalí života za Atlantikem mimo ledovou plochu.

„V dokumentární sérii Sezona za vodou, která se natáčela v sezoně 2014/2015, jsme chtěli jít trochu dál a zjistit, jaký je skutečný život profesionálního hráče NHL. Byli jsme si vědomi toho, že tato kariéra má i odvrácenou stránku než jen vysoké výdělky. V NHL se do základní sezony musí vejít 82 zápasů. Jakkoli se to zdá v nabitém kalendáři nemožné, týmy stíhají ještě plnohodnotný trénink. Hráči si musejí zvyknout na intenzivní zátěž zvýšenou cestováním po celém kontinentu. V nejkvalitnější lize se u hráče předpokládají nejen hokejové dovednosti, ale také mimořádná fyzická odolnost,“ řekla v tiskové zprávě producentka Kamila Zlatušková v jejíž tvůrčí producentské skupině Sezóna za vodou vznikla.

V hlavních rolích dokumentární série budou čeští hokejisté Patrik Eliáš, Martin Havlát, Jiří Hudler, Ondřej Pavelec, Michael Frolík a David Pastrňák. Svým dílem přispěje rovněž slovenský obránce Zdeno Chára. Dramaturg dokumentu Richard Komárek poodkryl, podle jakých kritérií se hráči vybírali. „Potřebovali jsme především hráče otevřené a komunikativní, protože při jejich vytížení a práci plné cestování, bylo natáčení náročné. Dalším kritériem byla generační rozdílnost. Chtěli jsme hráče, který je úplný nováček – David Pastrňák. Hráče, který je ve svém klubu legendou – Patrik Eliáš, Zdeno Chára. Hráče, který má velký smysl pro humor – Jiří Hudler, Ondřej Pavelec. Postavu, která si prošla nelehkými obdobími – Martin Havlát. Také jsme chtěli několik týmů, kvůli odlišným přístupům k tréninku, odlišnému životnímu rytmu, vnímání hokeje fanoušky,“ vysvětlil Komárek.

Režisérem a scénáristou Sezony za vodou je Jaroslav Vojtek, který se mimo jiné zmínil také o tom, že lépe se mu a jeho týmu pracovalo v Kanadě než ve Spojených státech. „NHL v Kanadě je mnohem otevřenější než ve Spojených státech. Pustili nás do zákulisí, tam, kde hráči cvičí, kde probíhají masáže, trenéři byli mnohem vstřícnější. Je to velký byznys. Fabrika. Museli jsme mít povolení i k tomu, abychom mohli točit v hledišti třicet minut předtím, než vůbec zápas začal. Je to živé divadlo,“ řekl Vojtek.

Odborným poradcem této dokumentární série se stal Robert Záruba. I jemu se tento projekt velice zamlouvá. „V žádné jiné profesionální soutěži světového významu neměla a nemá naše republika takové zastoupení jako v NHL. Název dokumentární série naznačuje, že pro nejlepší české hráče znamená angažmá v NHL zajištění na celý život. Ale teprve obsah každého jednoho příběhu odhalí, co všechno se někdy skrývá v pozadí sportovních výkonů. Jedinečný pohled na naše borce bude zajímavý i pro nás, co denně hltáme a předáváme výsledky, které ovšem ne vždycky řeknou všechno,“ prozradil Záruba.

Diváci a odborníci ji vyjádřili podporu například v Otevřeném dopise vedení a Radě České televize. Sama producentka se o svém odchodu nebojí vyjadřovat. Jedné se ale o informace divákovi užitečné a vůbec, je to korektní? Zeptali jsme se Jakuba Kordy, vedoucího katedry filmových a divadelních studií a taky bývalého ředitele mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů AFO.

Jakub Korda odpovídá: Co může znamenat odchod Kamily Zlatuškové pro ČT a je správné, že je celá situace tak medializovaná samotnou producentkou?

Vedle Kamily Zlatuškové je v ČT celá řada dalších nesmírně schopných lidí na postech kreativních producentek/producentů i jiných. V tomto smyslu tedy ČT a její oblast dokumentárních a reality formátů nestojí a nepadá s její osobou a vlna mediálního zájmu, petic a otevřených dopisů je snad až překvapivá.

Zvláštní pro mě osobně je, že se ČT zbavuje lidí, kteří se snaží vytvářet pořady mající kapacity oslovat mladé publikum. Právě tato generace televizím začíná chybět a veřejnoprávním zvlášť, a to v Evropě obecně. Přitom pro střednědobou budoucnost televizí je tato divácká generace klíčová, té je třeba ukázat, že televize je stále i pro ně.

Projekty Kamily Zlatuškové přitáhly k obrazovkám řadu lidí, či je aspoň donutily o ČT začít jevit zájem, byť mnohdy za cenu kontroverze (odvážný, do vlastních řad kriticky mířící a zrušený Monoskop, skandální Páteční tečka, otázky menšin jitřící Ptáčata atd.), vedle toho je producentsky spojená s filmy, které sklidily úspěch na dokumentárních festivalech (Show, Koza). Pro ČT se tak stala osobností s určitou značkou, která má kapacity přitáhnout byť malá, ale důležitá publika, to vše díky odvaze zkoušet a riskovat, dělat přehmaty i zářit. To vnímám jako poslání veřejnoprávní televize a kvůli tomu jí chci platit koncesionářské poplatky.

Nepochopitelné pro mě tedy je, že se ČT zbaví právě takové “značky”, která u řady diváků rezonuje. Někdy je to samozřejmě potřeba, jako třeba nedávný vyhazov Jeremy Clarksona z Top Gearu, pořadu, který je pro BBC zásadním brandem a možná celosvětově nejúspěšnějším produktem. Přesto měl management stanice odvahu neustoupit před porušením důležitých etických standardů a svou hvězdu jednoduše vyřadit ze stáje. A tím se dostávám k tenkému ledu u kauzy Zlatušková.

Pracovně-právní vztahy jsou specifická oblast a jsem názoru, že většinou by měly být řešeny neveřejně, mezi šéfy, podřízenými, odbory, kontrolní radou. Pokud tedy existují pro ukončení spolupráce jakékoli evidentní důvody – organizační, finanční, etické apod., tak by měl být management ČT i Kamila Zlatušková podle mě zdrženliví v medializaci celé situace. ČT ale, jakkoli obecně, svůj krok nevysvětlila (nebo o tom nevím) a nenabízí nám koncesionářům ani jiná uspokojivá vysvětlení, jako třeba vizi dokumentární a reality TV produkce, do které Zlatušková nezapadá, strategii soustředit se na produkci mezinárodně ambiciózních fikčních pořadů na úkor dokumentárních formátů, nový úkol naformulovaný pro brněnské studio – tedy cokoli, co bychom si byť s odstupem času mohli zkontrolovat, vyhodnotit…

A v ten moment je tedy možné a dokonce potřebné o celé kauze mluvit. ČT musí být v tomto ohledu otevřenější než komerční stanice, nemá pár akcionářů, má spoustu koncesionářů.