Šafránka inspiroval k sestavení vysílače především skotský vynálezce John Lodgie Baird, který svoji první aparaturu předvedl v roce 1925. Po letech bádání a studování problematiky vysílání se Šafránek rozhodl začít, i s pomocí mladých nadšenců, skládat vlastní zařízení. Sestavování takovéhoto přístroje však nebylo v tehdejší době nic jednoduchého, zejména protože chyběly finance. První spuštění tak proběhlo až na zmíněné přednášce v Praze. Poté následovalo dvou měsíční turné po Československu a aparaturu během něj vidělo tisíce lidí.

Zařízení pracovalo s třicetiřádkovou normou a kmitočtem 12,5 Hz. Promítání obrazu probíhalo na matnici o rozměrech 10 cm x 15 cm. V současnosti má klasické rozlišení televize 625 řádků s kmitočtem 25 Hz (snímku za hodinu). Místo matnice se již používá obrazovka s průměrnými rozměry 900 cm x 500 cm.

Po turné se zařízení těšilo velkému zájmu, a proto v roce 1938 postavil Šafránek zkušební verzi na Žižkově, avšak k vysílání obrazu nikdy nedošlo. Úřady u nás se rozhodly čekat na lepší verzi. Navíc po nástupu nacistického Německa vojáci zničili Šafránkovy laboratoře a on se po skončení války k projektu vracet nechtěl.

První pravidelné vysílání tak začalo až v květnu 1953.